Brexit svého času vzbuzoval vlny emocí jako málokteré politické téma. Dnes však už nikoho moc nezajímá. Vláda se pokouší o dílčí nápravu, populisté téma pomalu opouštějí a veřejnost by podle průzkumů raději obětovala část suverenity za lepší ekonomiku. Podnikatelé, pěstitelé a potravináři na brexit však jen tak nezapomenou, protože jim dodnes značně ukrajuje z jejich zisků.

Labouristická vláda Keira Starmera se poohlíží po těsnější spolupráci s Bruselem. Krůčky jsou to pomalé a možná až příliš opatrné, ale dlouhodobý trend se zdá být jasný. Ačkoli o opětovném připojení se v žádném případě nehovoří, ve hře jsou dílčí dohody. Zajímavě zní například možné vzájemné rozšíření možností studia i práce pro mladé Brity a Evropany či zjednodušení exportu.

Aktuální situace je změnám více než nakloněná. I pět let po odchodu Britů z Evropské unie jsou plody referenda z roku 2016 velmi patrné. Nelze přitom říci, že by si země polepšila, jak jim dnem i nocí slibovala brexitová kampaň. Na ostrovní ekonomice jsou patrné značné škody, ročně ztrácejí kolem sta miliard liber, pro ilustraci zhruba čtyři procenta HDP, oproti tomu, kdyby v EU zůstala. Vyjma toho, že Británie dostane od amerického prezidenta Donalda Trumpa o něco nižší cla, se výdobytky ne a ne dostavit.

A nejde jen o makroekonomické statistiky. Mnozí britští podnikatelé se takřka denně potýkají s potížemi, které je stojí nemalé peníze. Třeba k vyvážení potravin a zemědělských výrobků do zemí EU si exportéři musí opatřit licence, za které vloni utratili 65 milionů liber – to vše na úkor jejich zisků. Labouristický kabinet nyní doufá, že se do roka a půl s Bruselem dohodne na konci této povinnosti.

Brexit firmy odradil, Trumpova cla je mohou vrátit zpět do Británie

Money

Spojené království se po letech nejistoty spojené s brexitem ocitá ve výhodné obchodní pozici. Podle stanice CNBC by mohlo těžit z aktuálního napětí mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Prezident Donald Trump totiž hrozí zavedením 30procentních cel na evropské zboží, pokud nebude do 1. srpna dosaženo nové obchodní dohody. Pokud ke clům skutečně dojde, část evropských firem by mohla přesunout výrobu do Velké Británie, která má s USA příznivější celní podmínky.

nst

Přečíst článek

Nadšení vyprchává

Keir Starmer a jeho ministři by si však mohli dovolit být více odvážní. Zdá se totiž, že s nepolevujícími důsledky brexitu naopak polevuje někdejší nadšení pro suverenitu. Z nového průzkumu agentury More in Common vyplývá, že 54 procent voličů považuje bližší vztahy mezi Británií a Evropou za prospěšné, zatímco jasně proti už je jen osmnáct procent. Bezmála tři čtvrtiny lidí věří, že se ekonomika od brexitu zhoršila.

Stejně tak větší část dotázaných vidí jako důležitější ekonomický vývoj než otázku suverenity. Neznamená to však, že by se diskuse kolem brexitu měla opět vrátit. „Spíše než aby politici znovu řešili brexit, se většina chce zaměřit na praktické diskuse, které by vyřešily, jak vyvážit ekonomické výhody užšího vztahu s ochranou národní kontroly,“ uvedl šéf agentury Luke Tryl.

Brexit politicky nenese

Bez zajímavosti není ani to, že téma vztahů mezi Británií a EU už není frekventované politické téma. Zmizel jakýsi symbolický aspekt a z boje o svobodu a suverenitu se stává klasická „nezajímavá“ každodenní politika. Tu něco pro mladé lidi, něco pro rybáře, průmysl nebo farmáře. Z brexitu jako takového už toho politicky moc vytěžit nejde.

Z hlavních postav brexitové kampaně už jich ve vysoké politice moc nevidíme. Konzervativní expremiér Boris Johnson si užívá venkovského života v jedné z nejprominentnějších oblastí v zemi. Z politiky zmizel také mnohonásobný ministr Michael Gove, který v kampani Johnosonovi zdatně sekundoval. Nynější šéfredaktor konzervativně laděného magazínu The Spectator však proti plánům labouristické vlády nijak nevymezuje. Například ke zmíněnému programu pro mladé lidi, který omezeně vrací svobodu pohybu, řekl v diskusi s labouristickým ministrem: „Když poskytujete tyto příležitosti mladým Britům, jsem z tohoto programu velmi nadšený.“ Inu, i ti největší proponenti brexitu po letech zkrotli.

Zapomenout nelze ani na Nigela Farage, který je dnes možná nejhlasitějším britským politikem. Ten se ale k politice vůči EU příliš nevyjadřuje. Tématem britské populistické pravice je nyní migrace – a je to dost ošklivé. Zdá se ale, že brexit byl hlavně tématem, které mohlo populistické politiky dobře živit. Když už politické body nenese, nemají problém přeskočit na jiné.

Jako žít na Merkuru. Proč jsou britské domy v horkém létě nesnesitelné?

Reality

Klimatická změna už dávno není jen intelektuálním tématem, ale každodenní součástí života. Své o tom vědí Britové, jejichž domy z velké části nezvládají vysoké teploty. Například v Londýně není stavěná na vedra více než polovina bytů. Doplácí na to zejména chudší vrstvy.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Výhody nikde

Kdyby se o brexitu hlasovalo dnes, dost možná by výsledek vypadal jinak. Dokonce by se našla i značná skupina veřejnosti, která by uvítala nové referendum. To však žádná z hlavních stran nenabízí, takže se z evropské politiky patrně stane toxické téma, které politici nebudou chtít zvednout, protože voliče jen unavuje. V tomto vakuu bez strategie a vize do budoucnosti se země bude plácat ještě dlouho.

Je to varování pro další evropské státy, kde se myšlenka opuštění EU skloňuje. Výhody, které by za to stály, prostě nejsou k vidění. Alespoň ne v tomto britském experimentu.

Ukazuje se tak, jak je krátkozraké a nebezpečné stavět strategii země na roky či možná generace na několika líbivých heslech. Británie má dnes řadu ekonomických, politických i společenských problémů, ke kterým brexit minimálně notně přispěl.