Pokud by Hormuzský průliv zůstal po skončení války v rukou Íránců, teheránský režim by dostal do rukou velkou strategickou výhodu i možný zdroj financí. Pro Spojené státy by to by to naopak znamenalo prohru. Byly by však poplatky za průjezd pro globální ekonomiku takový problém?
Americký prezident Donald Trump už zase popíjí čaj s britským králem Karlem III. Panovníkova návštěva oprávněně vyvolává otázky, proč hlava země nastavuje tak přátelskou tvář lídrovi, který všechny kolem, včetně Británie, ponižuje a neváží si mezinárodních pravidel ani osobní slušnosti. Karel však mnohokrát ukázal, že je dobrým diplomatem, takže by mohl i tuto ne zrovna srdečnou návštěvu zvládnout se ctí.
Ačkoli můžeme mít k České televizi různé výhrady, dělá dobrou službu. Za pár korun si každý přijde na své. Někdo sleduje zpravodajství, někdo Stardance, jiný dá přednost dánským seriálům. Pokud vláda nechá úřadovat Otu Klempíře, budeme si z daní platit neslanou nemastnou přehlídku Macikových tiskovek, filmů s Františkem Němcem a černobílých snímků o Blitzkriegu.
Zdá se, že americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi dochází sebejistota. Evidentně ani on neví, jak ze z íránské pasti ven. Ničivé důsledky konflikt nemá jen na globální ekonomiku, ale i na jeho prezidentství a vyhlídky republikánů. Pohled na americkou domácí politiku může napovědět, proč sledujeme tento nekončící chaos.
Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.
Amerika pořádá hony na migranty, Británie se snaží zastavit loďky uprchlíků a odrazovat lidi od příchodu přijetím drakonického migračního systému. Naproti tomu španělská vláda socialisty Pedra Sáncheze zlegalizuje pobyt statisícům lidí bez dokumentů. A zdá se, že jeho počínání má větší logiku než první dva příklady. Nedělá to totiž jen z dobroty srdce.
Proevropský liberální tábor si díky volbám v Maďarsku mohl užít trošku těch dobrých zpráv. Vláda se v Budapešti změní, ale léta propagandou živená protiukrajinská nálada se tak rychle změnit nemusí. Kde má proevropský sentiment Pétera Magyara své limity?
Maďarský premiér Viktor Orbán by po šestnácti letech mohl zamířit do opozičních lavic. Jeho Fidesz čelí vážné hrozbě ještě nedávno malé strany Tisza a hlavně Pétera Magyara, který je nezpochybnitelným lídrem opozice. Co prosazuje a proč se odpůrci Orbána sjednotili za člověkem, která má pověst drsného politika s komplikovanou povahou?
I když je „teflonový“ šéf NATO Mark Rutte teflonový jako obvykle, je aliance v krizi. Je do značné míry vydána na milost americkému prezidentu Donaldu Trumpovi. Otázka tedy zní, zda se má Evropa podvolit jeho novému stylu nebo si od něj udržovat odstup? Cena za udržení přízně USA však může být dosti vysoká – klidně i od vazalství po účast na válečných zločinech.
Máme to nejhorší za sebou? S Donaldem Trumpem v Bílém domě to nemůže s jistotou nikdo nemůže tvrdit, ani on sám. Prozatímní vyústění konfliktu s Íránem však působí značně bizarně. Vítěz se hledá těžko, zato poražených jsou zástupy. Patříme mezi ně my všichni.
Zveřejnění dokumentů o machinacích v daňových rájích v dubnu 2016 odstartovalo velký skandál. Následná opatření problém jen zmírnila, ale jinak se situace ani za deset let příliš nezměnila. Stále fungujeme v systému, kde chudí daně platit musí, kdežto bohatí jen když chtějí.
Americký prezident Donald Trump chce podle všeho ukončit válku v Íránu do několika týdnů. Pro trhy je to dobrá zpráva. Akcie po sérii poklesů zareagovaly rychlým růstem. I přesto je třeba počítat s tím, že následky budeme v našich peněženkách pociťovat ještě nějakou dobu. Když už tím ale musíme procházet, využijme to jako příležitost.
Generální tajemník NATO nás uklidnil, že aliance je silnější než kdy dřív. Vzhledem k aktuálnímu mezinárodnímu dění to vypadá, že Mark Rutte strávil poslední měsíce v izolované kanceláři bez oken. Obranné rozpočty sice bobtnají, ale v sázce je samotná podstata NATO.
Evropští populisté a krajní pravice našli v americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi vzor i impuls k volebním úspěchům. Nyní se však zdá, že tato symbióza končí. Už nelze předstírat, že politika Trumpovy administrativy jde ruku v ruce s evropskými zájmy.
Dánské parlamentní volby vyhráli Sociální demokraté premiérky Mette Frederiksenové. Ve funkci ale zůstat nemusí. O podobě nové vlády dost možná rozhodne menší strana, kterou vede populární centrista, který pije hektolitry kávy, kouří dýmku a zuby si klidně vyčistí mýdlem. A inspiraci pro vznik své strany získal u televize.
