Ve Francii se znovu protestuje, hoří auta a rabují obchody. Bylo by snadné mávnout rukou, že k tamní politice pouliční bouře zkrátka patří. Jenže tentokrát může být ve hře mnohem víc. Francouzům dochází trpělivost s tradičními politiky a země se stále více přiklání k radikálním alternativám. Je to jen francouzská krize, nebo předzvěst budoucnosti celé Evropy?
Pro Skotsko je whisky jedním ze symbolů i důležitým vývozním artiklem. Po řadě tučných let však přišel sešup poptávky. Obor je v útlumu a mnozí výrobci jsou v krizi. Kdo za to může? A je nějaká naděje na návrat na výsluní?
Liberálové mají ve zvyku kritizovat nebo se vysmívat svým názorovým oponentům, že snadno sedají na lep politickému marketingu. Nehrozí jim však, že udělají stejnou chybu? Jen v tomto případě nejde o koblihy, ale o vtipná videa a chytlavé popěvky.
Brexit byl katastrofou pro britskou ekonomiku. Na tom se shodují výzkumy i mnozí politici. I přesto v Londýně léta nikdo nenašel odvahu, aby téma Evropy opět otevřel. Premiér Andy Burnham se o to nyní pokusí. Proč na tomto tématu riskuje svůj politický kapitál?
V německém hlavním městě se dere k moci Die Linke s radikálními požadavky zejména co se bydlení týče. Spolkový kancléř už avizoval, že se jim bude snažit zamezit. Proč pravděpodobná budoucí primátorka Elif Eralpová budí takový rozruch?
Východoněmecké volby přinesly další vítězství AfD, v Berlíně uspěla Levice. Kancléř Friedrich Merz čelí po sérii neúspěchů rostoucímu tlaku a jeho straně se komplikuje cesta k vládě v dalších spolkových zemích. Otázkou zůstává, zda výsledky povedou ke změně kurzu jeho kabinetu.
Krajní pravice sílí, i když ne každé volby přinesou její úspěch. Například ve Švédsku skončili tamější Švédští demokraté za očekáváními. I přes výhru levicového bloku je však patrné, jak populismus mění politiku a společnost i v tak progresivní zemi, jakou je Švédsko. Nebo jakou bývalo?
V jakém stavu se nachází Evropská unie? Věří v ní vůbec obyvatelé našeho kontinentu? Obraz úpadku a zmaru, který často předkládají média a sociální sítě nakonec nemusí být úplně přesný. Podle nové studie evropská integrace může dostat nový náboj, ale je třeba, aby lídři začali fungovat trochu jinak.
Regionální volby v Sasku-Anhaltsku vyhrála krajně pravicová Alternativa pro Německo. To, že se uskupení ve volbách daří, není žádná novinka. Jenže ve východoněmecké zemi strana vyhrála naprosto drtivě. Možná se dočká i historicky prvního postu zemského premiéra. Zbývá jediná otázka: Je to jen začátek převzetí moci?
Dovedete si představit, že přijdete na audienci ke králi v teplácích? V Norsku na tom není nic zvláštního. Tamní monarchie je civilní, střídmá a pevně zasazená do demokratického systému. Ukázal to i nástup Haakona VIII., kterému místo okázalé korunovace stačila přísaha před parlamentem.
Babišova vláda utrácí miliardy tam, kde by neměla. V kapitolách, ve kterých by se hodilo pustit rozpočtu žilou, zase škudlí. Příkladem je návrh na osekání podpory v nezaměstnanosti. Místo toho, aby kabinet dynamizoval pracovní trh ve prospěch zaměstnanců i firem, rozehrává klasickou populistickou hru. Přitom je cosi inspirativního ve státě dánském.
Islanďané se v referendu o obnovení jednání o vstupu do EU těsně vyslovili proti. V kampani se mluvilo o ekonomice, rybách i Donaldu Trumpovi. Jaké argumenty nakonec převážily?
Nástup umělé inteligence začíná měnit i start kariéry mladých lidí. Nabídek pro absolventy ubývá a první pracovní zkušenost je stále těžší získat.
Britská královská rodina si zakládá na ekologii a sociálním poslání. Jak ale říká biblické poslání, „po ovoci poznáte je“. V podnikání královských vévodství, která pronajímají půdu i bydlení, však výše zmíněné principy nejsou vždy patrné. Deník The Guardian například ukazuje, že život v královských nájmech je mnohdy pravým opakem života v paláci.
Islanďané příští týden sice nebudou hlasovat o členství v Evropské unii, referendum je k němu však může výrazně přiblížit. Proč zrovna teď? A co to znamená pro Brusel?
