Opera Leoše Janáčka Věc Makropulos si poprvé našla cestu do slavné scény v londýnské Covent Garden. Rozhodně nejde o nějaké tuctové představení, ale o odvážnou interpretaci zdůrazňující témata a problémy, které byly aktuální v době vzniku i dnes. Recenze nešetří chválou.
Zdá se to jako věčnost, ale Donald Trump vyhrál volby teprve před rokem. Do dalších zbývají ještě dlouhé tři roky. Média a komentátoři si zkracují čas spekulacemi, kdo by mohl Trumpa nahradit, případně jestli vůbec bude někdo někoho nahrazovat. Nastane návrat racionální politiky nebo se Amerika propadne ještě více do autoritářství?
Novým starostou New Yorku bude demokrat Zohran Mamdani, který se označuje za demokratického socialistu. Navzdory panice konzervativních komentátorů apokalypsa nehrozí. Jeho vítězství však ukazuje, že se politika vzdaluje od středového konsenzu. Demokraté v USA i Evropě se s tím musí srovnat, jinak nebudou mít proti populistům šanci.
Někdejší princ Andrew přišel o všechna královská privilegia. Jeho bratr a britský král Karel III. zareagoval na další skandály kolem vazeb na Jeffreyho Epsteina poměrně tvrdě. Pro degradaci se těžko hledají historické paralely. To však platí spíše o formální stránce - Andrewův důchod v blahobytu podle všeho ohrožen není. Panovník se o něj postará.
Vládní angažmá krajní pravice v Nizozemsku bude mít patrně krátké trvání. Voliči důvěru podruhé alespoň tentokrát nedávají. Naopak bezprecedentně silný mandát získali progresivní liberálové. Našli Nizozemci recept, jak soupeřit s krajní pravicí?
Vyjadřuje se jako rasista, v kampani využívá rasistické motivy, prosazuje rasistickou politiku, ale rasista to není, jasný pane! V naší i zahraniční politice se rozmohl takový nešvar. Hlasatelé rasistických názorů odmítají, že by snad byli rasisty. Veřejnost a tradiční strany by se však neměly jejich vysvětlováním nechat obalamutit, ale trvat na tom, aby krajní pravice zůstala tam, kde je její místo. Na okraji politického spektra.
Trumpovy škrty zahraniční pomoci se podepisují na horší zdravotnické péči v rozvojovém světě. Mohou se však vymstít i občanům USA a Západu, například při nějaké z dalších pandemii. Globální výdaje na zdravotnictví ale klesají i kvůli krátkozrakosti evropských vlád, jak uvádí Politico.
Polský prezident chce ulevit rodinám. Zní to úctyhodně, že? Ve výsledku dost možná ale udělá díru do rozpočtu, peníze rozdá bohatým a potřební zůstanou na holičkách. Opatření je dalším příkladem, že plošné daňové úlevy ekonomickou nerovnost nesnižují, ale spíše zvyšují. Politici je ale mají rádi, protože jsou to levné populistické dárky pro voliče. Efektivní ekonomická a sociální politika se ale dělá jinak.
Francouzský exprezident Nicolas Sarkozy dnes nastupuje do vězení. Života za mřížemi se prý nebojí. Ačkoli je zdiskreditovaným politikem, do poslední chvíle se snažil tahat za nitky. A ambice ho nejspíš neopouštějí ani teď, zvláště když se ve Francii začíná objevovat jméno dalšího Sarkozyho, který se za své jméno rozhodně nestydí.
Populistické strany vnáší do politiky neprůhlednost a nestabilitu. Varováním i pro Česko je příklad jednoho z nejúspěšnějších krajně-pravicových lídrů v Evropě Geerta Wilderse, který je ve své straně absolutním vládcem a do značné míry udává kurz nizozemské politiky. V čem se jeho styl podobá vznikajícímu českému kabinetu?
Číst zahraniční zprávy a novinky z našich luhů a hájů musí v těchto dnech zaručeně vést do podivné dichotomie. Jako by existovaly dva světy, které odděluje tlustá zeď. Onu zeď představují znalosti. A my jsme bohužel na té špatné straně.
Americký prezident Donald Trump vyhlásil válku italským těstovinám. Od ledna na ně plánuje uvalit drakonická cla, které patrně povedou k jejich vymizení z amerického trhu. Odnesou to jak velké firmy, tak i rodinné podniky. A také americký spotřebitel, který přijde o prémiové těstoviny a zbydou mu jen domácí náhražky. Odvrátí útok Trumpova názorová souputnice Giorgia Meloniová?
Vládní strany nás měsíce strašily, jaké horory nastanou po vítězství Andreje Babiše. Když k tomu skutečně došlo, poplácaly se po zádech a v klidu mizí ze scény. My, obyčejní lidé, tu ale musíme zůstat. Opuštění jako Jeníček a Mařenka v lese. Přitom teď nastal čas na hrdinství.
Na státní aparát a rozpočet vytáhl s motorovou pilou. Argentinský prezident Javier Milei se stal vzorem mnoha evropských lídrů. Najednou je však ticho po pěšině. „Shodou okolností“ v době kdy se jeho radikální strategie začíná zadrhávat. Ukazuje se, že k prosperitě se nedá jednoduše „proškrtat“?
Jedním z oborů, které nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa trpí nejvíce, je věda a výzkum. Mnozí vědci dokonce přesouvají své výzkumy do zahraničí. Zdá se však, že ztráta pro Spojené státy může být příležitostí pro Evropu.
