Kabinet Donalda Tuska si od prezidentských voleb slibuje, že mu uvolní cestu k větším a liberálnějším reformám. Vládní kandidát Rafał Trzaskowski do prvního kola šel jako favorit. Karola Nawrockého, který je podporován konzervativní opozicí, však porazil jen těsně. K tomu se dařilo i krajní pravici. Výsledky znamenají jediné - Donalda Tuska čeká napětí až do konce.
Nedělní polské prezidentské volby nebudou jen symbolickým hlasováním o symbolické hlavě státu. Výsledek může vládu osvobodit a dát jí konečně prostor k reformám, v opačném případě bude nadále prezident působit jako písek ve soukolí Tuskovy koalice.
Světový šampionát Formule 1 je jedním z nejsledovanějších sportovních seriálů na světě. Začínal však ve skromných podmínkách před pětasedmdesáti lety na okruhu v anglickém Silverstone před zraky britské smetánky.
Američané začínají chápat, že je čekají krušné chvíle. Donalda Trumpa to ale netrápí a rozmazlené voliče vyzývá, aby zatnuli zuby. Ani zdražující Barbie jeho srdce neobměkčí. Příběh ikonické panenky ukazuje, jak o clech a ekonomice Trump a potažmo každý populista smýšlí. Pro trhy i běžné spotřebitele to není nic uklidňujícího.
Kardinálové volbou nové hlavy katolické církve překvapili. Papežem se stal u nás nepříliš známý Američan Robert Francis Prevost, který si zvolil jméno Lev. Co se názorového rozpoložení týče, jedná se o poměrně tajemnou postavu. Patrně nebude reformátorem Františkova střihu, ale nelze ho lehce zařadit ani mezi konzervativce.
Ve Vatikánu začíná konkláve. I když to katolická církev tak neprezentuje, jedná se o velkou politiku. Ostatně papež reprezentuje 1,4 miliardy katolíků po celém světě a jeho vliv sahá daleko za hranice náboženského světa. Není divu, že světoví lídři mají své favority. Málokdo to řekne tak na rovinu, jako třeba Donald Trump, ale je to tak.
Možná nastal čas, aby konzervativci začali odhazovat červené čepice. Trumpovský styl se před několika měsíci mohl jevit jako magnet na nespokojené voliče, nyní funguje spíše jako přítěž. Aktuálně to pocítil lídr australské opozice Peter Dutton, který neobhájil ani svůj poslanecký mandát. Stejně dopadl už i kanadský konzervativec Pierre Poilievre.
Konkláve, ze kterého vzejde nová hlava katolické církve, je ostře sledovanou záležitostí po celém světě. Zajímá nejen katolíky, protože papežský vliv sahá daleko za pomyslné církevní hranice. Jméno, které zazní po vypuštění bílého dýmu, napoví, kam se bude církev ubírat. A jestli bude navazovat na reformy papeže Františka. O kom se mluví jako o „papabile“?
Zdá se, že liberální svět má nového lídra. Mark Carney a jeho Liberální strana dokázali vyhrát v předem prohraných parlamentních volbách. Nic na tom nezměnily ani hrozby a urážky ze strany Donalda Trumpa. Proč si Kanaďané zvolili právě jeho, ekonoma bez žádných zkušeností z volených funkcí?
Americký prezident Donald Trump se snaží tvářit jako vítěz. Bude to mít ale stále náročnější, protože jeho politika sice poškozuje celý svět, ale americkou ekonomiku obzvláště. Ostatní země, bývalí spojenci i konkurenti, na nic nečekají a snaží se přeskupit síly. Například Evropská unie dost možná dosáhne dříve nepravděpodobných partnerství.
Papež František byl výraznou hlavou katolické církve a jeho odkaz přesahuje hranice náboženského světa. Církev posunul kupředu v komunikaci, institucionálním fungování i duchovním životě. Reforma však ještě zdaleka není hotová. Kardinálové musejí najít někoho, kdo na jeho odkaz naváže.
O budoucnosti turistického byznysu rozhodují ženy, přičemž jejich vliv stále roste. Více cestují, vybírají destinace a častěji než muži se nebojí vyrazit na výlet na vlastní pěst. Přesto odvětví v mnohém stále neodpovídá jejich představám a často o něm rozhodují muži. Odvětví by se na tuto situaci mělo adaptovat, i pro vlastní dobro.
V podzimních parlamentních volbách bude zajímavé sledovat boj o středové a liberální voliče. Na začátku kampaně však není vůbec jisté, jestli tu nějakou liberální stranu máme. Dosavadní naděje začíná pohlcovat atmosféra politických salonků.
Rozjíždějící kampaň před parlamentními volbami je nesnesitelně bezduchá. Na jedné straně opoziční populisté nejhrubšího zrna, na druhé zas vládní tábor, který nejspíš sám neví, proč by mu měl někdo odevzdat hlas.
Donald Trump sice nakonec ustoupil a nejhoršího scénáře jsme byli ušetřeni. Zatím. O žádný návrat k normálu se ale nejedná, následující týdny a měsíce můžou ještě dost šokovat a bolet. Jeho slovu není radno důvěřovat, což okolní svět a ekonomiku staví do velmi nekomfortní pozice. Lze se nějak připravit?
