Umělá inteligence v příštích několika letech zruší miliony pracovních míst. Ekonomiku technologie sice nakopnou, ale mnoho lidí se dostane do úzkých, protože o jejich práci nebude zájem. Nemusí to však dopadnout tak špatně, podmínkou ale je, že se naše systémy na změny inteligentně připraví – což vzhledem ke zkušenostem se státním aparátem není zrovna uklidňující.
Londýn je cílem desítek milionů turistů ročně. Zatímco podobné metropole běžně vybírají od turistů poplatky za pobyt, britské hlavní město nikoliv. To by se ale mohlo brzy změnit. Jakými přístupy by se Londýn mohl inspirovat?
Rozmohl se tu takový nešvar: přepočítávat ceny bytů na lattéčka či avokádové toasty, případně aby starší generace poučovala dnešní mladé, jak si na bydlení vydělat. Přece oni to tak udělali a fungovalo to. Hlasatelé těchto názorů si však neuvědomují, že srovnávají nesrovnatelné. Trh s bydlením se v posledních letech změnil a dosavadní jistoty přestávají platit. Britský průzkum naznačuje, že by si i starší generace dnes ze svých příjmů mohly dovolit sotva kafe a toast. U nás to může být velmi podobné.
Kodaň následuje New York a do svého čela si poprvé v historii zvolila demokratickou socialistku. Více než století přitom hlavní město Dánska vedli političky a politici sociální demokracie. Podobných příkladů je po Evropě více. Znamená to, že umírněný střed už není pro voliče atraktivní?
Odborníci bijí na poplach, studie názorně ilustrují, jakým peklem může skončit ignorování klimatických cílů. A společnost? Diskutuje o tom, co si o klimatu myslí Bill Gates. Vlivní na konferenci o emisích létají soukromými tryskáči. Chtělo by to drastickou změnu perspektivy.
Vídeň je město přívětivé ke svým obyvatelům, za což může i rozsáhlé a dostupné sociální bydlení. Trh s byty kvůli němu není utržený z řetězů, jako je tomu jinde po Evropě. I když systém není bez problémů, stojí za to se jím inspirovat. Pokud ale příkladu ze zadluženého Rakouska nedůvěřujete, koukněte se do Dánska. Tam zvládnou udržovat obojí, velký neziskový bytový fond i fiskální disciplínu.
Opera Leoše Janáčka Věc Makropulos si poprvé našla cestu do slavné scény v londýnské Covent Garden. Rozhodně nejde o nějaké tuctové představení, ale o odvážnou interpretaci zdůrazňující témata a problémy, které byly aktuální v době vzniku i dnes. Recenze nešetří chválou.
Zdá se to jako věčnost, ale Donald Trump vyhrál volby teprve před rokem. Do dalších zbývají ještě dlouhé tři roky. Média a komentátoři si zkracují čas spekulacemi, kdo by mohl Trumpa nahradit, případně jestli vůbec bude někdo někoho nahrazovat. Nastane návrat racionální politiky nebo se Amerika propadne ještě více do autoritářství?
Novým starostou New Yorku bude demokrat Zohran Mamdani, který se označuje za demokratického socialistu. Navzdory panice konzervativních komentátorů apokalypsa nehrozí. Jeho vítězství však ukazuje, že se politika vzdaluje od středového konsenzu. Demokraté v USA i Evropě se s tím musí srovnat, jinak nebudou mít proti populistům šanci.
Někdejší princ Andrew přišel o všechna královská privilegia. Jeho bratr a britský král Karel III. zareagoval na další skandály kolem vazeb na Jeffreyho Epsteina poměrně tvrdě. Pro degradaci se těžko hledají historické paralely. To však platí spíše o formální stránce - Andrewův důchod v blahobytu podle všeho ohrožen není. Panovník se o něj postará.
Vládní angažmá krajní pravice v Nizozemsku bude mít patrně krátké trvání. Voliči důvěru podruhé alespoň tentokrát nedávají. Naopak bezprecedentně silný mandát získali progresivní liberálové. Našli Nizozemci recept, jak soupeřit s krajní pravicí?
Vyjadřuje se jako rasista, v kampani využívá rasistické motivy, prosazuje rasistickou politiku, ale rasista to není, jasný pane! V naší i zahraniční politice se rozmohl takový nešvar. Hlasatelé rasistických názorů odmítají, že by snad byli rasisty. Veřejnost a tradiční strany by se však neměly jejich vysvětlováním nechat obalamutit, ale trvat na tom, aby krajní pravice zůstala tam, kde je její místo. Na okraji politického spektra.
Trumpovy škrty zahraniční pomoci se podepisují na horší zdravotnické péči v rozvojovém světě. Mohou se však vymstít i občanům USA a Západu, například při nějaké z dalších pandemii. Globální výdaje na zdravotnictví ale klesají i kvůli krátkozrakosti evropských vlád, jak uvádí Politico.
Polský prezident chce ulevit rodinám. Zní to úctyhodně, že? Ve výsledku dost možná ale udělá díru do rozpočtu, peníze rozdá bohatým a potřební zůstanou na holičkách. Opatření je dalším příkladem, že plošné daňové úlevy ekonomickou nerovnost nesnižují, ale spíše zvyšují. Politici je ale mají rádi, protože jsou to levné populistické dárky pro voliče. Efektivní ekonomická a sociální politika se ale dělá jinak.
Francouzský exprezident Nicolas Sarkozy dnes nastupuje do vězení. Života za mřížemi se prý nebojí. Ačkoli je zdiskreditovaným politikem, do poslední chvíle se snažil tahat za nitky. A ambice ho nejspíš neopouštějí ani teď, zvláště když se ve Francii začíná objevovat jméno dalšího Sarkozyho, který se za své jméno rozhodně nestydí.
