Cornwallské vévodství je zdrojem peněz pro prince Williama a jeho rodinu. Je to dobře šlapající podnik, díky kterému je princ z Walesu jedním z největších vlastníků pozemků v zemi. Královská rodina se ale vedle toho snaží podporovat i sociální rozměr, který by měl v příštích letech posílit.
Centra mnoha evropských měst se mění v rezervace pro turisty. Nevkusné suvenýry a předražené prodejny ultrazpracovaného jídla vytlačují lokální obchody a služby, nájemníky nahrazují krátkodobé pronájmy a tradiční ráz čtvrtí mizí. Křiklavým příkladem je Barcelona. Katalánci však chtějí tomuto převzetí města neudržitelným turismem udělat přítrž. Reformy chystají hned na několika frontách.
Diskuse o možné změně v Downing Street 10 vrátily do popředí otázku brexitu. Mezi politiky i voliči sílí poptávka po jeho revizi. Zatímco lídři hledají odvahu se k tématu postavit čelem, my se můžeme podívat, jaké možnosti mají.
Státy obvykle mají v čele diplomacie politika, jehož úkolem je hájit dlouhodobé zájmy jeho země. Nikoliv však Česko. My jsme si zvolili člověka, jehož neskrývaným programem je české zájmy podrývat. Zbývá jediná otázka: dělá to jen z neschopnosti nebo záměrně?
Pod britským premiérem Keirem Starmerem se povážlivě houpe židle. Ve snaze zachránit svůj mandát se obrací k nepravděpodobnému spojenci. Podporu své strany i voličů si chce získat návratem do Evropy. Bude ale jeho opatrný přístup k uklidnění kritiků stačit?
První severoamerický papež Lev XIV. se takřka přes noc stal jednou z vůbec nejvlivnějších osobností planety. Do politiky se za každou cenu nehrne, přesto je dnes jedním z lídrů světa, který nepřistoupil na pravidla hry trumpovské Ameriky. Mnohé během svého prvního roku překvapil.
Politika amerického prezidenta Donalda Trumpa nutí jeho „partnery“ ke kreativitě. Jeho hrubost a nepředvídatelnost podněcují vznik dříve nepravděpodobných spojenectví. Není třeba zvykem, aby na exkluzivně evropském summitu vystupoval premiér Kanady. Mnozí lídři si ale uvědomují, že trumpovský systém plný chaosu a krátkozrakého siláctví není pro jejich země výhodný, a raději pokukují po alternativách.
Noví lidovci pod vedením jihomoravského hejtmana Jana Grolicha se prezentují jako ambiciózní a moderní projekt. Jenže jen do chvíle, než přijde řeč na ekonomiku. Grolichovy ekonomické představy připomínají spíše závan devadesátých let než odpověď na problémy dneška.
Pokud by Hormuzský průliv zůstal po skončení války v rukou Íránců, teheránský režim by dostal do rukou velkou strategickou výhodu i možný zdroj financí. Pro Spojené státy by to by to naopak znamenalo prohru. Byly by však poplatky za průjezd pro globální ekonomiku takový problém?
Americký prezident Donald Trump už zase popíjí čaj s britským králem Karlem III. Panovníkova návštěva oprávněně vyvolává otázky, proč hlava země nastavuje tak přátelskou tvář lídrovi, který všechny kolem, včetně Británie, ponižuje a neváží si mezinárodních pravidel ani osobní slušnosti. Karel však mnohokrát ukázal, že je dobrým diplomatem, takže by mohl i tuto ne zrovna srdečnou návštěvu zvládnout se ctí.
Ačkoli můžeme mít k České televizi různé výhrady, dělá dobrou službu. Za pár korun si každý přijde na své. Někdo sleduje zpravodajství, někdo Stardance, jiný dá přednost dánským seriálům. Pokud vláda nechá úřadovat Otu Klempíře, budeme si z daní platit neslanou nemastnou přehlídku Macikových tiskovek, filmů s Františkem Němcem a černobílých snímků o Blitzkriegu.
Zdá se, že americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi dochází sebejistota. Evidentně ani on neví, jak ze z íránské pasti ven. Ničivé důsledky konflikt nemá jen na globální ekonomiku, ale i na jeho prezidentství a vyhlídky republikánů. Pohled na americkou domácí politiku může napovědět, proč sledujeme tento nekončící chaos.
Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.
Amerika pořádá hony na migranty, Británie se snaží zastavit loďky uprchlíků a odrazovat lidi od příchodu přijetím drakonického migračního systému. Naproti tomu španělská vláda socialisty Pedra Sáncheze zlegalizuje pobyt statisícům lidí bez dokumentů. A zdá se, že jeho počínání má větší logiku než první dva příklady. Nedělá to totiž jen z dobroty srdce.
Proevropský liberální tábor si díky volbám v Maďarsku mohl užít trošku těch dobrých zpráv. Vláda se v Budapešti změní, ale léta propagandou živená protiukrajinská nálada se tak rychle změnit nemusí. Kde má proevropský sentiment Pétera Magyara své limity?
