Někdejší britská královna Alžběta II. byla zastánkyní setrvání Británie v Evropské unii, vyplývá z knihy Moc a Palác bývalého zpravodaje britského listu The Times pro záležitosti královské rodiny Valentina Lowa. Píše se v ní také, že panovnice se s lidmi ve svém okolí někdy podělila o své názory, ti, kdo je slyšeli, však byli obvykle natolik diskrétní, než aby je šířili dál.
Není žádnou novinkou, že se ruští agenti snaží získávat do svých služeb lidi z veřejného života po celé Evropě a naleptávat důvěru v demokracii. Aktuální případ z Irska ukazuje, že je třeba tuto hrozbu brát vážně. Jak popsal The Sunday Times, Rusům se povedlo získat i člena tamějšího parlamentu.
Většina obyvatel Spojeného království není s pobrexitovým vývojem spokojená. Světoví ekonomové ve své předvolební intervenci zmiňují zlepšení vztahů s Evropskou unií jako klíčový bod na cestě k oživení stagnující ekonomiky. Tak proč se tématu takřka všichni politici před volbami vyhýbají jak čert kříži?
Macron hraje vabank. Odnesl to nejen burzovní parket v Paříži. Francouzská metropole už nemá největší evropskou burzu. Kvůli hrozbě dluhové krize i frexitu ji sesadil Londýn, jenž se sám „sbírá“ z brexitu, píše ve svém komentáři ekonom Lukáš Kovanda.
Nigel Farage vyrazil na pivo, popřemýšlel, a následně spustil kandidaturu do britského parlamentu. Přidělal tím vrásky už tak ustaraným konzervativcům. Všichni ostatní zase můžou očekávat, že s jeho vstupem bude kampaň drsnější a ošklivější.
Theresa Mayová se stala britskou premiérkou hned po brexitovém referendu, aby uklidila nepořádek, který nezpůsobila. Ačkoli za to jako respektovaná a pracovitá politička úplně nemůže, započala tím útrpnou sérii konzervativních kabinetů, na které historie rozhodně nebude pohlížet s uznáním.
Britský experiment s životem mimo Evropskou unii (EU) se nevydařil. Z Velké Británie odešly firmy, pracovníci a zády se k ní obrátily i finanční trhy. Britové svého „ano“ pro brexit litují, ale návrat do EU je velmi nepravděpodobný.
O nejvíce překvapivý krok letošního roku se v britské politice postaral premiér Rishi Sunak, když šéfem diplomacie jmenoval jednoho ze svých předchůdců, strůjce brexitového referenda Davida Camerona. Otázkou je, komu tím prospěje?
Moře modrých a žlutých barev zaplavilo centrum Londýna. Tisíce demonstrantů tam požadovaly opětovné přistoupení Británie k Evropské unii. Národní pochod za znovupřipojení přilákal zhruba 3000 lidí, kteří prošli trasu od londýnského hotelu Hilton na Parliament Square.
Dosavadním lídrem skotské politické scény je Skotská národní strana. Po změně vedení a finančním skandálu však ztrácí podporu. To by mohla být vhodná chvíle, aby se do popředí dostaly problémy, které jsou možná palčivější než snahy o nezávislost.
Od britského referenda o setrvání v Evropské unii minulý týden uběhlo sedm let. Zatímco tehdy mnozí Britové vyhlíželi zářnou budoucnost bez svazujícího Bruselu, dnes se zdá, že většina společnosti zažívá deziluzi. Fakt, že se postoj k brexitu mění potvrdilo hned několik nových průzkumů a analýz. Nejkritičtější je skotská vláda.
Ceny ropy 🛢 se dnes výrazně zvyšují 📈 a přiblížily se k nejvyšší hodnotě za šest měsíců. Trhy znepokojily obavy z možného amerického vojenského útoku na Írán, tedy na zemi, která je čtvrtým největším producentem ropy v rámci ropného kartelu OPEC. Cena severomořské ropy Brent kolem přidává 3,9 procenta nad 71 dolarů za barel. Americká lehká ropa WTI si připisuje 3,8 procenta na 65,60 dolaru za barel.
