Voliči odvolili, skutečný boj o moc ale začíná až teď. Jak se jejich vůle může při povolebním vyjednávání rozmělnit, ukazuje na příkladu Vsetína, Olomouce a Havířova analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR David Ondráčka.
Premiérovi někdo napíše na Facebook, že se mu nelíbí rozsudek v konkrétní kauze. Babiš obratem, bez přemýšlení (je to přece manažer, co maká, nemá čas na přemýšlení), posílá sms svému ministru spravedlnosti, řešte to okamžitě, pán minister.
V NBA se hraje nejen o koše a tituly, ale také o miliardy dolarů. A čím víc peněz ve sportu je, tím větší je pokušení pravidla ohýbat. Kauza Los Angeles Clippers ukazuje, že liga musí umět tvrdě zakročit i proti jednomu z nejbohatších majitelů amerického sportu.
Znáte ten vtip, jak přijdou za Babišem Tykač a Strnad, že by chtěli koupit Česko. A on se směje a říká: „Ale chlapi, do paroma, veď ja teraz nič nepredávám.“ No, on skutečně nic neprodává, ale naopak přebírá, provádí cílenou akvizici státu. A to dnešní přebírání státu (ono state capture) probíhá poměrně rychle, systematicky a pochopitelně se zaměřuje na hlavní kořist, na státní firmy a státní fondy. Největší mocenská operace se nemusí odehrát jediným velkým rozhodnutím. Stačí postupně obsadit státní firmy, fondy a instituce lidmi, kteří vděčí za své pozice politické či ekonomické moci. Právě tak může vypadat takzvaný state capture.
Kdo bere dotace, kdo radí ministrům a za kolik? U veřejných peněz by mělo být jasno, realita je ale jiná. Stát místo větší transparentnosti znovu „zatahuje závěsy“.
Lubomír Metnar ztělesňuje politiku nízkých očekávání: nevýrazné vedení, chybějící vizi a resort jedoucí na autopilota, píše ve svém komentáři David Ondráčka, analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR.
Evropa čelí brutální vlně devastujících požárů, nejhorší je situace ve Francii (ale špatné je to i ve Španělsku, Řecku, Chorvatsku i jinde). Logicky se vede debata, kdo za to může, jak tomu do budoucna předcházet, jak reagovat a co se s tím vůbec dá dělat. Je jasné, že se ani v Česku velkým lesním požárům ve vysušených porostech a během vln obrovských veder nevyhneme. Vzpomeňme na České Švýcarsko. V tom je debata ve Francii poučná i pro nás.
Gianni Infantino dlouho vládl světovému fotbalu díky penězům, slibům a loajalitě menších federací. Teď ale narazil. Pokus posunout FIFA ještě blíž investičním fondům otevřel zásadní otázku: komu vlastně patří nejpopulárnější sport světa, píše ve svém komentáři David Ondráčka, analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR.
Česká politika čím dál víc připomíná fotbalovou ligu malých ambicí: strany si hlídají vlastní kotel fanoušků, místo aby se snažily oslovit širší společnost a vyhrát skutečný zápas o budoucnost země. Kompromis se bere jako slabost, soupeř jako nepřítel a veřejná debata se mění v chorály pro vlastní publikum, píše ve svém komentáři analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR David Ondráčka.
Tour de France je globální show, jedna z nejsledovanějších sportovních událostí. Je to Stará dáma, kterou chce k sobě pozvat na čaj každý, i Česko. A právě Česko oficiálně představilo kandidaturu na Le Grand Départ 2029, tedy že by Tour de France odstartovala u nás. Francouzi si pečlivě vybírají, komu umožní organizovat start, a Češi teď stojí také ve frontě.
Chudoba není administrativní chyba a nelze ji vyřešit novým formulářem. Protikorupční expert David Ondráčka kritizuje superdávku jako reformu navrženou od stolu, která může dopadnout právě na seniory, samoživitele a další lidi žijící z měsíce na měsíc.
