Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa objevují kouzlo velmocenské politiky. Vidíme to ve Venezuele, ale hlavně v nátlaku na Grónsko. Americká armáda se tam už teď těší velké svobodě. Trumpovo kroky tedy dávají smysl jen v případě, že se svými spojenci už nepočítá.
Pizza je symbolem italské kuchyně. V přepočtu na hlavu však trhá rekordy oblíbenosti někde úplně jinde. Popularitě ale vděčí lehce bizarní lokální variantě, nad kterou by neapolští pizzaři nejspíš pozvedávali obočí. Ve své domovině je ale fenoménem, který je pro některé láskou, pro jiné zase „mraženým zlem“. Tipnete si, kde to je?
Veřejné rozpočty a sociální systémy po celém světě už delší dobu nahlíží do propasti. Jak to vyřešit? Ať bohatí platí víc. Autorem tohoto návrhu není žádný komunista, ani socialistický starosta New Yorku, nýbrž vlivný republikán a bývalý uchazeč o Bílý dům Mitt Romney (na snímku), sám ultrabohatý. V Americe, kde nejbohatší lidé platí nižší daně než zbytek národa, je na podobná prozření nejvyšší čas.
Před rokem svržený syrský prezident uprchl do Moskvy. Rodina Bašára Asada si žije v blahobytu, on sám se vrací k lékařské profesi a chce prý pečovat o oči bohatých klientů. Těžko lze ale očekávat, že by život bývalého diktátora mohl být idylický. Pod skořápkou luxusu se skrývá izolace a bezvýznamnost. Detaily přináší britský deník The Guardian.
Donald Trump chce po BBC deset milionů dolarů. Žaloba amerického prezidenta na britskou veřejnoprávní stanici je nevídanou kapitolou v historii – kdysi – „speciálního“ vztahu. Šance na výhru u soudu jsou poměrně nízké, Trump však vítězství nepotřebuje. Co svým krokem sleduje? A proč by si britský premiér Keir Starmer měl letos pustit Lásku nebeskou?
Česká rodinná politika nastavila podivné rovnítko mezi dítětem a budoucím daňovým poplatníkem. Téměř žádá debata o porodnosti se neobejde bez zmínek o důchodech. Pokud tuto mentalitu „chovatelů skotu“ neopustíme, nikam se nedostaneme. Rodinná politika je ve skutečnosti velmi komplexní, promlouvají do ní ekonomické problémy mladých lidí i ekonomické a genderové nerovnosti. V první řadě by se politici měli snažit situaci rodin zlepšit, přepočítávání důchodového účtu nechat na potom.
Žebříček prestižního magazínu The Economist, který Česko zařadil mezi ekonomické premianty, vyvolal tradiční vlnu sebechvály politiků a současně i gaslightingu názorových oponentů. Víc než cokoliv jiného se ukazuje, že neumíme číst v ekonomických ukazatelích. Ty tu nejsou od toho, aby se po jejich publikaci otevíralo šampaňské, ale aby se podle nich tvořila politika.
Středové a levicové vlády houfně požadují zpřísnění migrační politiky. Doufají, že tak zastaví nástup populistické krajní pravice. Demokratičtí politici se ale snaží zapůsobit na někoho, kdo jimi pohrdá, přitom ale jsou zklamáním pro své přirozené příznivce. Tato taktika je předem odsouzená k neúspěchu, ve výsledku krajní pravici ještě umete cestičku k moci.
Americký prezident Donald Trump nemá na domácí scéně příliš mnoho efektivních oponentů. Zdá se však, že jednomu z jeho krajanů se daří i v MAGA světě prosadit. Papež Lev XIV. má připomínky vůči americkému postupu na Ukrajině, tvrdé imigrační politice a všeobecnému nárůstu nesnášenlivého populismu i ekonomickým nerovnostem. Vypadá to, že ačkoli papež i Trump mluví o křesťanství, každý z nich popisuje něco úplně jiného.
Umělá inteligence v příštích několika letech zruší miliony pracovních míst. Ekonomiku technologie sice nakopnou, ale mnoho lidí se dostane do úzkých, protože o jejich práci nebude zájem. Nemusí to však dopadnout tak špatně, podmínkou ale je, že se naše systémy na změny inteligentně připraví – což vzhledem ke zkušenostem se státním aparátem není zrovna uklidňující.
Londýn je cílem desítek milionů turistů ročně. Zatímco podobné metropole běžně vybírají od turistů poplatky za pobyt, britské hlavní město nikoliv. To by se ale mohlo brzy změnit. Jakými přístupy by se Londýn mohl inspirovat?
