Dvojí ceny nafty podle poznávací značky nejsou jen krizovým opatřením, ale otevřeným experimentem s diskriminací. Slovensko si v ropné nouzi zkouší, jestli pravidla Evropské unie platí jen tehdy, když se to hodí.
Pražská Letná se znovu plní lidmi, kteří přišli dát najevo obavy o stav demokracie. Transparenty, projevy i odhady účasti v řádech statisíců vytvářejí obraz silné občanské mobilizace, která má v českém prostředí své pevné místo. Nejde přitom jen o samotný obsah kritiky, namířený vůči politice Andreje Babiše a širším obavám z koncentrace moci, ale i o samotný akt shromáždění. O potřebu veřejně se sejít a ujistit se, že člověk není ve svých názorech osamocen.
Motorová nafta v České republice v první polovině března výrazně zdražila v reakci na konflikt v Íránu, a to nejvíce ze všech zemí Evropské unie. Zatímco v Česku ceny prudce rostly, na Slovensku zůstaly téměř stabilní, což vedlo k mimořádnému rozdílu přes pět korun na litr. Data Evropské komise zároveň ukazují, že vývoj cen pohonných hmot se v jednotlivých zemích unie výrazně liší.
Jedním z mála států Evropy, kde dosud vládnou sociální demokraté, je Dánsko. Mette Frederiksenová za to však musela platit posunem do středu a přísným migračním plánem. Nyní však před volbami posílená grónským konfliktem láká zpět i levicové podporovatele, chce zdanit nejbohatší Dány.
Když žena nechce děti, není to v Rusku její volba, ale problém k nápravě. Nové doporučení posílat bezdětné ženy k psychologům ukazuje, kam až může zajít stát, který zaměňuje demografii za ideologii. A osobní svobodu považuje za chybu v systému. Tohle už není populační politika. Tohle je ideologie v bílém plášti.
Evropa dramaticky zvyšuje dovoz zbraní. Na region, kde žije jen sedm procent světové populace, připadá už třetina globálních dodávek – a nejvíce z toho těží Spojené státy.
Spolek Milion chvilek pro demokracii dokázal mobilizovat statisíce lidí a vrátit protesty do centra veřejného dění. Zároveň ale čím dál víc působí jako symbol jednostranné politiky a prohlubující se nedůvěry mezi různými částmi společnosti. Je jeho role pro demokracii přínosem, nebo spíš důkazem, jak hluboko je Česko rozdělené?
Přestože ceny pohonných hmot v Česku v posledních týdnech rostou a vyvolávají politické debaty, v reálném srovnání s rokem 2012 zůstávají výrazně dostupnější. Tehdy si lidé za průměrnou mzdu koupili zhruba polovinu paliva než dnes – a vláda přesto odmítla snížit spotřební daň s odkazem na stav veřejných financí.
Vláda sice chystá novelu stavebního zákona, která má v Česku zrychlit žalostně pomalou výstavbu bytů. Překážek k vysněnému cíli je však víc, než si myslí. Nově se například ukázalo, že úředníci stavebních úřadů nechtějí pod státní správu. Raději půjdou do důchodu.
Václav Moravec není nejlepší novinář v Česku. Není to žádný filozof, nový Ferdinand Peroutka. Je to prostě jen šikovný moderátor, klobouk dolů, který získal v České televizi vlastní pořad a ve společnosti renomé. Teď televizi opustil. Nic víc, nic méně. Televize látá, co po Moravcovi. První pořad se moc nevyvedl.
Jaro klepe na dveře a zahrada se po zimním spánku probouzí. Pro miliony Čechů to znamená jediné: čas vyrazit ven a pustit se do práce. A také čas nákupů. Český trh se sortimentem pro zahradu včetně bazénů má podle odhadů společnosti Mountfield hodnotu přibližně 40 miliard korun ročně. Z dat firmy přitom vyplývá, že průměrný zákazník při jarní přípravě „vytáhne z peněženky“ zhruba 4 500 korun. Investice směřují do všeho – od osiva a hnojiv až po nákladnější zahradní techniku či skleníky.
