Sedmero bylin, hrst jehličí, pár špendlíků a trochu sena. Lístky plané růže, mařinka vonící vanilkou a křídlatka utržená u řeky. To nejsou ingredience z hodiny lektvarů ve slavných Bradavicích, ale suroviny, které dnes potkáte na talířích špičkových českých restauracích.
Na pražských Vinohradech se v březnu otevře pozoruhodná restaurace. V záměrně strohém suterénním interiéru jednoho z domů v Mánesově ulici číslo 64 se čtyřikrát do týdne potká desetičlenná skupina lidí, kteří na dvě až tři hodiny nechají svůj život venku za dveřmi. Posadí se vedle sebe k dlouhému pultu, v intimní atmosféře večera budou postupně poznávat a ochutnávat subtilní chutě jednotlivých surovin ve dvanácti- až dvacetichodovém menu. To bude inspirované v Česku netradičními postupy (ale pozor, nikoliv pokrmy!) japonské kuchyně. Vedle špičkové gastronomie se hosté tak trochu stanou i součástí gastronomicko-sociálního experimentu, jehož průběh nebude nikdy úplně stejný.
Tuzemští výrobci loni prodali 65,1 milionu litrů zmrzliny, což odpovídá téměř šesti litrům na každého obyvatele Česka. Hodnota litru na úrovni výrobce přitom činila jen přibližně 44 korun. Na jeden menší kopeček tak vychází asi 1,30 koruny. Česko však navzdory rozsáhlé domácí produkci zůstává čistým dovozcem zmrzliny.
Dědův uzený podhrdek, babiččiny recepty, kuře s ragú ze srdíček, fine dining i kobliha nacpaná pečenou kachnou. Bratři Jan a Marek Macháčovi vzali chutě, na kterých vyrostli v Beskydech, a přivezli je do centra Prahy. V restauraci Kamin z nich s láskou a troškou drzosti vaří jednu z nejoriginálnějších podob současné české kuchyně.
Nemá rád dýni ani kukuřici a obyčejné kuřecí prso by dobrovolně nevařil. Zato nastrouhané sobí srdce nebo podivuhodnou hlízu čistec bahenní považuje za gastronomický poklad. Radek Kašpárek je v kuchařině přes dvacet let a po právu patří k nejvýraznějším osobnostem české gastro scény. Má michelinskou hvězdu a vede legendární restauraci Field i úspěšný podnik 420 na Staroměstském náměstí. S podobnou pozorností, jakou budí jeho kuchyně, se pravidelně setkává i jeho soukromí. Jen pár dní po našem setkání tomu nebylo jinak. My jsme se ale rozhodli vydat jiným směrem.
Morava už dávno není jen královstvím bílých vín. Vinařství Kolby z Pouzdřan získalo na prestižní soutěži Decanter World Wine Awards zlato. Úspěch v Londýně ale není jen příběhem jedné lahve. Kolby ukazuje, kam se posouvá současné vinařství.
Žádný gastroodpad, vlastní bylinkový skleník přímo uprostřed podniku a menu, které mění pravidla hry. Nenápadná restaurace Green Table na piazzettě pražského Florentina dokazuje, že moderní vegetariánská kuchyně už dávno není o kompromisech a nudných salátech, ale o prvotřídním zážitku z oběda srovnatelném se špičkovými masovými restauracemi.
Výdejními boxy v Česku projde denně kolem čtvrt milionu zásilek, ve špičce až dvojnásobek. Během tropických dnů se však plechové schránky mohou rozpálit na více než 50 stupňů. Čokoláda, kosmetika nebo některé léky se pak během několika hodin znehodnotí. První prodejci proto expedici citlivého zboží omezují, případně ji úplně zastavují.
Žádný škrobený fine dining ani obavy, který příbor vzít do ruky. Nová Brasserie 1932 navazuje na legendární Alcron uvolněnou atmosférou, precizním řemeslem a českými jídly, kvůli nimž na chvíli zapomenete na svět venku.
V sousedství pražského Masarykova nádraží vznikla restaurace The Kimchi, která propojuje korejský street food, osobní příběh majitelů a interiér inspirovaný energií současného Soulu. Architekti ze studia SOA vytvořili prostor, v němž je příprava jídla součástí zážitku a kde rychlé občerstvení získává promyšlenou vizuální identitu.
Zvenku pár plastových židlí na zaprášené ulici, uvnitř malý kus Tokia. Žižkovská restaurace Sumi Garden sází na silný ramen, návykové takoyaki, okonomiyaki i mimořádně povedené sushi. Nenápadný podnik nabízí jednu z nejautentičtějších podob japonské kuchyně v Praze.
