Staré trámy a dlažby z kontejneru. Architekti z ruiny v Žatci udělali výčep s ubytováním
Architekti Jan a Barbora Horovi ze studia ORA osm let zachraňovali rodinný dům v Žatci. Z ruiny s děravou střechou, propadlými stropy a dřevomorkou vznikl polyfunkční dům s řemeslným výčepem, ubytováním a zázemím pro rodinu. Rekonstrukce za deset milionů korun stojí na starých trámech a recyklovaných dlažbách.
Když architekti Jan a Barbora Horovi ze studia ORA převzali rodinný dům v žatecké Obloukové ulici, nebyla to romantická nemovitost. Byla to ruina. Děravá střecha, propadající se stropy, poškozený krov a dřevomorka. Dům, ve kterém kdysi žily předchozí generace rodiny, po revoluci osiřel a pozdější pokusy o opravu mu spíše uškodily.
Osm let poté je z něj polyfunkční dům s výčepem, ubytováním a rekreačním bydlením majitelů. Projekt Oblouková 171 ve městě chmele není jen architektonickou rekonstrukcí. Je to i malý byznysový model, jak dát starému domu nový provoz, aby nebyl jen hezkou kulisou, ale dokázal žít.
Rekonstrukce vyšla podle autorů na zhruba deset milionů korun.
Opravit, ne vymazat
Základní rozhodnutí bylo jednoduché, zachovat maximum původního, ale v praxi náročné. Horovi nechtěli dům přepsat novou architekturou. Chtěli, aby nebylo úplně jasné, kde končí staré a začíná nové. „Nejde jen o projekt, jde o rodinný závazek,“ popisují autoři. Rekonstrukce podle nich spočívala v citlivé práci s ruinou tak, aby bylo možné zachovat maximum původních konstrukcí a nové vrstvy přidávat bez okázalého kontrastu.
Nejdříve bylo nutné dům stabilizovat. Konstrukce se svázala ocelovými táhly, propadlá klenba se znovu vyzdila a část stropu, kterou zničila voda a dřevomorka, nahradila betonová konstrukce. Nejtěžším úkolem byl krov. Tříetážová chmelová půda je pro Žatec typická a i v tomto domě zůstaly stopy po době, kdy se v podobných půdách sušil chmel.
Právě krov byl podle autorů momentem, kdy rekonstrukce balancovala na hraně. Místní firmy se do opravy nechtěly pustit. Nakonec se podařilo najít řemeslníky, kteří krovu vrátili konstrukční logiku i původní velkorysost.
Ne vždy musí nová výstavba na menších obcích čnít nad tou původní. Například v Libčicích nad Vltavou stojí bytovka, která skvěle zapadá do kontextu.
Není bytovka jako bytovka. Ta v Libčicích dokonale zapadá do okolí, nic nepřerůstá
Reality
Když staré materiály šetří peníze
Jedním z nejsilnějších témat projektu je znovuvyužití materiálů. Architekti do domu použili staré dlažby, trámy, prkna, dveře nebo cihly. Část materiálů pocházela ze zbouraných domů, část z demoličních kontejnerů, část ze stodol. Kamenné dlažby z červeného mramoru například převáželi po menších dávkách osobním autem ze Znojma do Žatce. Některé obklady získali výměnou za basu piva.
Staré trámy nahrazují jiné staré trámy, recyklovaná dlažba se potkává s původními konstrukcemi a nové zásahy se snaží splynout s celkem. Právě v tom je byznysová lekce projektu. Oprava památkově hodnotného domu nemusí znamenat jen drahé nové materiály a technicky dokonalý povrch. Někdy může být ekonomičtější, trvanlivější a architektonicky přesvědčivější pracovat s tím, co už existuje.
Zatímco novostavby narážejí na složité povolování a omezenou nabídku pozemků, starší domy a brownfieldy získávají novou hodnotu. Developeři mluví o rekonstrukcích jako o plnohodnotné části trhu jen s jinými riziky, jinou ekonomikou a větší náročností na detail.
Staré zdi, nový byznys. Rekonstrukce mění pravidla českého developmentu
Reality
Dům nemusí vypadat jako nový
Oblouková 171 stojí na opačné logice než mnoho rekonstrukcí, které staré domy vyhladí do podoby novostavby. Tady zůstaly nerovné podlahy, křivé omítky i stopy času. Některé masivní fošny v patře jsou přibíjené ještě kovanými hřeby. Suky vystupují nad okolní úroveň a podlaha je nepravidelná tak, že se po ní nejlépe chodí bosky.
Autoři staré podlahy vlastnoručně přebrousili a doplnili o malované „koberce“ lněnými barvami. Ty jsou přiznaně novou vrstvou, která se bude postupně ošlapávat a mizet. Podobně fungují i další zásahy, nejsou schované, ale nejsou ani okázalé.
Současné technologie se v domě ukrývají pod starými povrchy. Pod historickými dlažbami je podlahové topení, za křivými omítkami nové instalace. Nové protipožární dveře vznikly na míru z masivního jasanu jako současná interpretace kazetových dveří. Okna mají klasické dělení a profilaci, ale tam, kde bylo potřeba, jsou autorsky upravená.
Největší debatu vedli architekti kvůli uliční fasádě. V devadesátých letech přišla o profilaci a působila nevyváženě. Původní podobu se dlouho nedařilo dohledat, protože dům se na historických fotografiích ulice téměř nevyskytoval. Nakonec se podařilo najít fragment, podle kterého autoři pochopili původní kompozici.
Když se Karlova Koruna vrátila rodině Kinských dal Borgo, byla ve špatném technickém stavu a bez jasné budoucnosti. Dnes se areál postupně proměňuje. Nejde přitom jen o rekonstrukci, ale především o hledání nového smyslu, který místu vrací život.
Kdysi ruina, dnes znovu hrdý zámek. Rod Kinských dal Borgo mu dává nový život
Reality
Pivo jako program
Stejně důležité jako architektura bylo vymyslet, co se starým domem dál. Aby opravený objekt nebyl jen soukromou investicí nebo víkendovým útočištěm, potřeboval veřejný program. Volba ve městě spojeném s chmelem nakonec směřovala k pivu. V domě vznikl řemeslný výčep navázaný na létající pivovar Falkon. Součástí domu je také ubytování, apartmán se zahradou nebo pokoj v bývalé prádelně. Majitelé sami dům využívají jako rekreační zázemí.
Název webu projektu Pivo a peřina tak přesně vystihuje jeho provozní logiku. Není to hotel v klasickém smyslu, ani jen hospoda. Je to dům, který kombinuje místní příběh, architekturu, nocleh a zážitek z místa.
Rekonstrukce trvala dlouho i proto, že autoři postupně naráželi na limity současného stavebního řemesla. U vápenných omítek si některé postupy museli sami vyzkoušet, aby dokázali řemeslníkům vysvětlit, co přesně chtějí. Na stavbě se vystřídala řada firem. Některé nároky neustály, jiné se přizpůsobily tomu, že starý dům nemá být rovný, svislý a dokonalý.
Roubení rozebrali, žulové zdi očistili a tak v drsné krajině osady Jizerka vznikl dům, který spojuje horskou historii s odvážnou současností.
Tady se bouralo do posledního trámu. Z horské ruiny v Jizerkách je chalupa se saunou a výhledem za milion
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.