Ceny v gastronomii rostou rychleji než inflace, personál chybí a zákazníci mění své návyky. Zatímco restaurace bojují o přežití, institucionální gastronomie se stává klíčovým polem budoucího růstu. Co to znamená pro provozovatele i jejich dodavatele?
Degustační menu v restauraci Reason na střeše Masaryčky patří k tomu nejambicióznějšímu, co dnes Praha nabízí. Šéfkuchař Jan Horák tu staví na technice, fermentaci a odvaze, díky nimž vzniká mimořádně hluboký a promyšlený gastronomický zážitek.
Průměrná cena poledního menu v Česku se v prosinci 2025 vyšplhala na 199 korun. Oproti předchozím letům se tempo zdražování výrazně zpomalilo a místy se téměř zastavilo. Vyplývá to z dat společnosti Edenred. Přesto tlak na rodinné rozpočty nepolevil a oběd se stal položkou, kterou lidé sledují citlivěji než dřív.
Rostoucí ceny v restauracích a stoupající preference zdravého životního stylu vedou stále více Čechů k domácí přípravě jídla, které pak v zaměstnání konzumují o polední pauze, aniž by tedy navštívili restauraci. Vyplývá to z nového průzkumu společnosti Pluxee, který uskutečnila agentura Ipsos. Pokud „krabičkovému obědu“ dávají přednost každodenně, mohou při současných cenách ušetřit průměrně zhruba 32 tisíc korun ročně.
Misky na dopravním pásu, roboti dávkují ingredience, lidé jen kontrolují. Wonder chce přepsat pravidla gastronomie. Jenže jídlo není balík z e-shopu – a zákazníci to cítí.
Holešovická tržnice se stává dalším klíčovým bodem pražské gastronomie. Ambiente tu rozvíjí koncept postavený na zavedených značkách a sdíleném dvorku.
Ještě na začátku tisíciletí byla káva v Česku především rutinou. Doma i v kanceláři vládl turek, v restauracích rychlé presso z automatu. Chuť se neřešila. Důležité bylo dát si kávu. Rychle. Pravidelně. Dnes je situace jiná. Ptáme se, odkud káva pochází, kdy byla pražená a jak byla připravená. Řešíme mlýnek, vodu i recept. A vedle espressa nebo filtru se v menu stále častěji objevuje matcha. Česká kávová kultura mezi lety 2000 a 2025 prošla zásadní proměnou, chuťovou, ekonomickou i kulturní.
Ještě nedávno stačilo, aby porce byla velká. Dnes řešíme původ surovin, atmosféru i rytmus večera. Česká gastronomie za posledních pětadvacet let urazila cestu, která změnila nejen restaurace, ale i naše očekávání.
Málokteré jídlo v Česku dokáže rozpoutat tak vášnivou debatu jako bramborový salát. S hráškem, nebo bez? S jogurtem, nebo jedině s poctivou majonézou? A co teprve uzenina, která je pro jedny nostalgickou vzpomínkou na dětství, pro jiné kulinářské rouhání.
České Vánoce jsou svátky hojnosti. Přitom téměř polovina domácností si na Vánoce připraví více jídla, než je schopna spotřebovat. Výsledek? Více než čtvrtina Čechů přiznává, že vánoční zbytky končí v koši.
Praha si v posledních letech zvykla na ambiciózní gastronomické projekty, které chtějí hodně říct, ale často se utopí ve vlastním příběhu. Parzival jde opačnou cestou. Přestože je otevřený teprve zhruba dva měsíce, už teď se mu podařilo dostat do nového vydání průvodce Michelin, který byl představen tento týden ve čtvrtek. Zatím bez hvězdy – ale v kontextu toho, jak krátce restaurace funguje, jde o velmi silný signál.
