Evropa byla v obchodu s Čínou naivní. Nutit Peking k „reciproční naivitě“ nedává smysl
Evropa dnes Číně vyčítá neférovou obchodní politiku. Jenže sama Pekingu dlouhá léta pomáhala vyrůst – penězi, otevřeným trhem i vlastním know-how. Evropa byla vůči Číně dlouho otevřená až naivní. Teď se probouzí do reality, v níž Peking ovládá solární panely, baterie i elektromobilitu. Otázka zní, jak se bránit? Odpovědí nemá být slepý protekcionismus, nýbrž tvrdé vyjednávání a chytřejší strategie, píše ve své analýze Jan Žižka.
Evropa nemůže být obětí predátorské strategie Číny, která ničí náš průmysl. Podobné výroky dnes zní z Bruselu, Paříže i dalších evropských metropolí. Méně už například z Berlína nebo Madridu, kde ve vztazích s Pekingem stále vidí velké příležitosti. Zastánci tvrdé ochrany evropského trhu poukazují na narůstající deficit obchodu s Čínou a její nadprodukci, kterou způsobila tamní státní podpora. Pohled na historii posledních desetiletí ukazuje, že Číňané z veřejné podpory opravdu těžili. Nebylo to paradoxně jen doma, ale také v zahraničí, konkrétně v Evropě.
Německo se v první dekádě tohoto tisíciletí ujalo role světového lídra ve fotovoltaickém průmyslu, tuto pozici převzalo po Japonsku. Vláda v Berlíně v té době podporovala solární odvětví takzvanými feed-in tarify (FiT), tedy výkupními cenami elektřiny. Tyto tarify se staly vzorem pro celou Evropu, včetně Česka, kde později dospěly do fáze proslulého „solárního tunelu“.
Němci ale předpokládali, že výkupními cenami pro fotovoltaickou energii nastartují inovativní výrobu solárních panelů i veškerou navazující ekonomiku. A v první fázi se jim to opravdu podařilo.
Jak ale popisuje přední americký odborník na energetiku Daniel Yergin ve své knize The Quest, v té době už měli zaděláno na budoucí úspěch Číňané. Podnikatel Ši Čeng-žung (v anglické transkripci Shi Zhengrong) založil v roce 2001 firmu Suntech, která do čtyř let uvedla své akcie na newyorskou burzu. Zaměřila se na „low-costovou“ expanzi a tlačila dolů výrobní náklady i díky levné čínské pracovní síle. V pozdějším období německé firmy přestaly čínské konkurenci odolávat a krachovaly. Solární odvětví ovládli Číňané, kteří podobně jako v dalších oborech dokázali nejen levně vyrábět, ale také inovovat.
Ši byl zvlášť vděčný německým feed-in tarifům. „Měl jsem velké štěstí. Německo v roce 2004 vytvořilo světový trh,“ říkal Ši podle citace v Yerginově knize. Po bitvě je každý generál, ale z dnešního pohledu se zdá, že vhodnější formou podpory obnovitelných zdrojů by tehdy v Evropě byly investice do výzkumu a vývoje, případně investiční dotace pro firmy.
Levné nákupy z čínských e-shopů čeká od července změna. Evropský poplatek tři eura se nebude vztahovat na celý balík, ale na jednotlivé druhy zboží v zásilce.
Levné nákupy z Číny zdraží. Podmínky v Evropě ale zůstávají nerovné, říkají experti
Money
Předávání know-how do Číny
Evropská naivita se projevovala i v řadě dalších oborů. Když Čína budovala vlastní odvětví od jaderné energetiky po autoprůmysl, vyžadovala od zahraničních partnerů přesun výroby i know-how, zakládání společných podniků a restrikce na zahraniční vlastnictví. Zaváděla vysoká cla, neumožňovala rovný přístup k veřejným zakázkám. Evropané často všechny tyto požadavky ochotně plnili, protože se jim díky tomu otevíral trh nevídaných rozměrů. S transferem technologií se počítalo například i ve společných podnicích automobilky Volkswagen, které vytvářela s čínskými podniky.
Číňané dokázali pro sebe využít výhod otevřené vědy, a poznatky západních výzkumníků často čerpali z odborných časopisů. O tom, že v asijské zemi zkopírovali kdeco, ani nemluvě. Dokonce i z evropské rozvojové pomoci chudším oblastem světa profitovaly čínské firmy, které díky ní získávaly zakázky například v afrických zemích.
Čína investovala i do německých patentů, v posledních dvou dekádách jich podle studie německého Ekonomického institutu (IW) získala více než 11 tisíc. Zároveň sama od roku 2000 zvýšila více než dvacetkrát investice do výzkumu a vývoje.
Čínský pohled na věc
Evropští politici, ale také výzkumníci, dnes upozorňují na „neférové“ čínské praktiky, jako jsou dotace, které vedou k nadprodukci, uměle potlačovaná čínská poptávka nebo podhodnocený kurz čínské měny jüanu. Mají v mnoha ohledech pravdu a není pochyb o tom, že Evropa musí usilovat o vyrovnanější obchodní vztahy i z bezpečnostních důvodů více hlídat čínské investice. EU loni v obchodu s Čínou zaznamenala deficit ve výši 360 miliard eur, což bylo více než rok předtím, ale méně než činil rekord v roce 2022.
„Svou pravdu“ ale mají například i čínští vědci ze think tanku China Finance 40 Forum. Tvrdí, že čínský vývoz do Evropy se v posledních letech koncentroval na energeticky intenzivní odvětví, zvláště elektromobily, baterie, fotovoltaiku a chemické produkty. Výraznou poptávku po nich generovala evropská zelená transformace a energetický šok. Evropský export se podle čínských výzkumníků nesnižuje kvůli tomu, že by jejich země uměle omezovala poptávku, ale protože se jí daří modernizovat průmysl a nahrazovat import domácí produkcí.
Německé automobilky ztrácejí dech. Zatímco američtí, japonští i někteří evropští konkurenti rostou, Volkswagen, Mercedes-Benz a BMW hlásí pokles tržeb. Největší bolestí zůstává Čína, kde drahé prémiové vozy narážejí na slabší ekonomiku i sílu domácích značek.
Německé automobilky mají problém. V Číně jim ujíždějí domácí značky
Zprávy z firem
Evropané na druhou stranu mohou počítat s tím, že ani Číňané dnes často nejsou ve zcela komfortní situaci. Jejich snaha uplatnit přebytky vlastní produkce naráží na sílící odpor i v jiných částech světa. Když se vrátíme k příkladu fotovoltaických panelů, situace v tomto čínském oboru dnes není zrovna růžová. Stal se do jisté míry obětí svého vlastního úspěchu. Solárníci historicky těžili z různých forem podpory, o které časem přišli, a dnes se potýkají s omezenou poptávkou nejenom kvůli ochranářským opatřením na zahraničních trzích. Nejvíce zamotanou hlavu mají z přetížených distribučních sítí v samotné Číně.
Podobné příklady najdeme i v jiných odvětvích. Stát nebo jednotlivé čínské provincie nejdříve podpoří velké množství firem, které pak mezi sebou svádějí ostrý konkurenční boj a mnohé z nich krachují. Tvrdý kapitalismus pod komunistickou vládou v asijské zemi pak na světových trzích soupeří s evropskými rozvinutými sociálními státy. Čínští solárníci dokonce zvažovali vytvoření jakési domácí „fotovoltaické“ obdoby ropného kartelu OPEC – dohodli by se, že omezí výrobu, aby dosáhli vyšší ceny.
Bránit se, ale jak?
Evropa se obrovskému přílivu čínského zboží musí bránit. Diskuse o potřebných opatřeních ale bude ještě hodně složitá. Zastánci tvrdších cel nebo omezování čínských investic spoléhají na to, že i Němcům výrazně narůstá obchodní deficit s Čínou a budou ochotni přitvrdit. Jenže právě v Německu si dnes mnozí zároveň uvědomují, že karta se obrátila a v mnoha oborech dnes budou sami Evropané muset získávat technologické know-how z Asie.
O potřebě technologické spolupráce s Čínou mluví například Martin Jahn, člen představenstva Škody Auto, který má dlouhodobé zkušenosti z koncernu Volkswagen a evropského i čínského trhu. Číňané dnes podle něj mají jedny z nejlepších technologií bateriových článků, finálních baterií i softwaru pro automobily. „Určitě je vhodné s nimi navazovat kontakty a hledat možnosti spolupráce či partnerství,“ zdůraznil Jahn v letošním rozhovoru. Důležitým faktorem je pro evropské firmy i velikost čínského trhu, která umožňuje řadu produktů vyvíjet, testovat a škálovat mnohem rychleji než jinde.
„Čína se navíc vyznačuje celkovou dravostí. Volkswagen tam má i svůj vlastní vývoj, protože se tam zkrátka pracuje rychleji,“ dodal Jahn. Zároveň připustil, že ve vztazích s Čínou je třeba mít na paměti kybernetickou bezpečnost a proto je nutné oddělit záležitosti, které jsou problematické a které ne.
Sami Číňané jsou přesvědčeni, že německému byznysu poskytují dobré podmínky. Své podnikatelské prostředí považují za stabilní a transparentní, navíc mohou nabídnout fungující dodavatelské řetězce. Právě to však v Evropě vyvolává obavy z dalšího přesunu výroby do Asie.
Americký prezident Donald Trump vyrazil na historickou návštěvu Číny. Ačkoli sem jede v méně výhodné pozici než před necelými deseti lety, mohlo by se podařit částečně rozmrazit vzájemné ekonomické vztahy. To by se mohlo následně pozitivně projevit na čínských akciích. Co je nyní v sázce?
Trumpova čínská cesta může pomoci odemknout zakleté čínské akcie
Trhy
Jednání budou tvrdá
Představa, že vzhledem k dřívější evropské vstřícnosti a naivitě je nutné Číňany dotlačit k ústupkům, které vše vykompenzují, nedává smysl. Znamenalo by to, že Evropa spoléhá na jakousi reciproční naivitu Číňanů. Tak to určitě nebude a další obchodní jednání mezi Bruselem a Pekingem budou tvrdá. Na každé zvažované ochranářské opatření EU mají Číňané už nyní připravenou odpověď. Navíc mohou sáhnout k omezení vývozu důležitých surovin včetně vzácných zemin. Pokud kroky jedné ze stran vyústí v ostrou obchodní válku, nebude z toho mít prospěch nikdo. Podobný scénář přitom dnes vzhledem k celkovému napětí vypadá docela reálně.
Bylo by děsivé, kdyby Evropané nakonec vedli obchodní válku na dvou frontách se Spojenými státy i s Čínou. Nepředvídatelný prezident Donald Trump přitom už mnohokrát dokázal, že u něj není možné vyloučit nic. Třeba ani to, že obchodní spory s Evropany vyhrotí a s Čínou se nakonec naopak domluví. Na květnové cestě do Pekingu ho ostatně doprovázela celá elita amerického technologického byznysu. Číňané jsou sice jako partneři hodně nepříjemní, ale poměrně předvídatelní. „Je lepší s Čínou jednat, než se ostřelovat cly,“ řekl v jednom z rozhovorů výstižně bývalý náměstek ministra zahraničí Eduard Hulicius.
Spojené státy a Čína se dohodly na novém závazku v zemědělském obchodě. Peking má v letech 2026 až 2028 každoročně nakupovat americké zemědělské produkty nejméně za 17 miliard dolarů. Oznámil to Bílý dům po setkání Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga.
Čína se vrací k americkým farmářům. Slíbila nákupy za stovky miliard ročně
Money
Evropa nemusí být slabý vyjednavač
Evropané se musí snažit, aby měli při rozhovorech s Pekingem dostatečně silné trumfy. K tomu může přispět i obchod bez bariér s dalšími regiony – především zeměmi Afriky, jihovýchodní Asie nebo Latinské Ameriky. Evropské státy, které prosazují tvrdý postoj proti Číně, se přitom nechtějí příliš otevírat ani dalším oblastem světa. Typickým příkladem je Francie. Němci si naopak sami pamatují, jak je v Evropě mnozí kritizovali za obchodní přebytky, a i tato vzpomínka je utvrzuje spíše v potřebě hledat kompromisy.
Pomoci by snad mohla také nová iniciativa evropského komisaře pro obchod Maroše Šefčoviče, která žádá, aby si evropské firmy ve strategických odvětvích zajistily tři subdodavatele z různých koutů zeměkoule.
Skeptici mohou namítnout, že Číňané už od Evropy stejně přebrali veškeré know-how a teď si ji náležitě „vychutnají“. Tak to ale není. V řadě oborů je EU, v čele s Německem, stále silná. Technologická spolupráce může být výhodná pro obě strany. Strojírenský export je pořád vyšší z Německa do Číny než opačně.
Konkrétní příklad „silného Německa“ uvádí český podnikatel Martin Wichterle, vlastník firmy Wikov. Tento výrobce průmyslových převodovek výrazně investoval právě ve Spolkové republice. Německo podle Wichterleho pořád je a podle všeho ještě dlouho zůstane průmyslovou velmocí. Navazuje na slavnou strojírenskou historii a v kvalitě i exportu stále dominuje. Podnikatel připomíná, že německé strojírenství není jenom výroba aut, která navíc v sousední zemi nemá tak dominantní postavení jako třeba v české ekonomice. „Myslím, že bude trvat celá desetiletí, než někdo předběhne německé strojírenství kvalitou,“ poznamenal Wichterle.
Čínské investice – naděje nebo pohroma?
Velkou pozornost vyvolávají čínské investice v Evropě. Mnozí před nimi varují, jiní v nich vidí šanci, jak by Evropa mohla dosáhnout na čínské know-how třeba v „čistých“ technologiích, elektromobilitě nebo výrobě baterií. I v tomto případě se hodí Jahnovo hodnocení, podle něhož je třeba oddělit záležitosti, které problematické jsou a které ne.
Primárním cílem čínských investic obvykle nebývá vybudování kompletního dodavatelského řetězce, ale spíše získání dalších technologických kapacit. Zároveň je možné očekávat, že si Číňané budou chtít ochránit své vlastní technologie, ať už budou vyrábět kdekoliv. Hodně tedy záleží na tom, jak EU u zahraničních investic nastaví podmínky pro technologický transfer a tvorbu lokální hodnoty.
Je možné, že když Evropa v tomto ohledu přitvrdí, některé potenciální investory to odradí. Na druhé straně Evropané můžou vycházet z oprávněného předpokladu, že Číňané k dobývání zahraničních trhů investovat potřebují. Přeprava výrobků z východní Asie bývá často hodně náročná, zvláště když jde například o baterie, které vyžadují zvláštní bezpečnostní opatření proti vznícení. A i pro čínské firmy je důležité, že se výrobou přímo „na místě“ vyhýbají geopolitickým rizikům a s nimi spojené hrozbě cel.
Deutsche Welle v této souvislosti uvádí pozitiva investice čínské společnosti CATL, která je globálním lídrem ve výrobě baterií pro elektromobily. Pouze zhruba deset procent zaměstnanců její továrny v Durynsku přišlo z Číny. CATL spolupracuje s místními univerzitami a obchodními komorami na rozvoji pracovní síly a vyhledávání mladých talentů. Fraunhoferův institut zde vybudoval Inovativní a technologické centrum baterií, které umožňuje inženýrům CATL a německým výzkumníkům spolupracovat na bateriových technologiích příští generace.
Další evropskou zemí, jež v poslední době volí spíše užší spolupráci s Čínou, je Španělsko, které se také snaží přitáhnout podobné investice. Španělé by asi měli počítat s rizikem, že jim hrozí něco podobného jako Česku v prvních desetiletích po sametové revoluci – příliv investic, které automaticky nezajistí vysokou domácí přidanou hodnotu. Opět záleží na tom, jak země Pyrenejského poloostrova dokáže s takovým rizikem pracovat.
Dřívější evropská naivita byla jedním extrémem, ostrá obchodní válka s Čínou by byla extrémem opačným. Němci nebo Španělé, kteří nechtějí sklouznout ke druhému extrému, mají pravdu minimálně v tom, že je třeba hledat rozumnou střední cestu.
