Levné nákupy z čínských e-shopů čeká od července změna. Evropský poplatek tři eura se nebude vztahovat na celý balík, ale na jednotlivé druhy zboží v zásilce.
Evropská unie zavádí od 1. července nový poplatek na malé zásilky do 150 eur ze zemí mimo EU. Opatření má omezit hlavně dovoz levného zboží z Číny a podle prodejců i expertů na e-commerce je prvním krokem k narovnání podmínek na evropském trhu.
Poplatek ve výši tří eur se však nebude počítat za celý balík, ale za jednotlivé položky, tedy druhy zboží v zásilce. Upozornil na to mluvčí Generálního ředitelství cel Richard Zeman. Pokud si zákazník objedná například kryt na mobil a k tomu ochranné sklo, zaplatí šest eur. Jestliže si ale objedná deset kusů stejné položky, poplatek zůstane tři eura.
Podle výkonného ředitele Asociace pro elektronickou komerci Jana Vetyšky může opatření nejvíce dopadnout na prodej doplňků, oblečení nebo drobné elektroniky. Z pohledu APEK jde o první reálnou snahu srovnat podmínky na evropském trhu. Samotný poplatek ale podle Vetyšky nestačí, protože evropští obchodníci musejí zároveň plnit řadu povinností spojených s bezpečností výrobků, odpovědností výrobce nebo ekologickými pravidly.
Dopad na nejlevnější nákupy
Dopad změny se podle části odborníků projeví hlavně u nejlevnějších nákupů z čínských tržišť. Ředitel marketingové společnosti PPC Profits Tomáš Čupr očekává, že poplatek omezí impulzivní rychlé nákupy a část zákazníků začne hledat alternativy na českém trhu. Objem malých zásilek z Číny by podle něj mohl klesnout až o 15 procent. Mluvčí Allegro.cz Monika Brichtová však upozornila, že konkrétní dopady na objednávky je zatím předčasné odhadovat.
Podobně mluví také marketingový ředitel společnosti Upgates Michal Benatzky. Podle něj nový poplatek alespoň částečně zbrzdí impulzivní nákupy zboží, které si lidé často objednávali právě v Číně. Jde například o kryty na telefon, řemínky na hodinky, příslušenství nebo náhradní díly k elektronice.
Zákazníci budou mít dvě základní možnosti, jak poplatek zaplatit. Nejjednodušší variantou bude platba přímo na e-shopu, který poplatek následně odvede. Pokud to obchod neumožní, zákazník zaplatí službě, která ho zastoupí v celním řízení. Může jít například o Českou poštu nebo dopravce typu Zásilkovna.
Řemeslníků ubývá. Firmy hledají náskok v logistice a online prodeji služeb
Nedostatek kvalifikovaných řemeslníků už není jen problémem náboru. Stále více servisních firem zjišťuje, že konkurenční výhodu jim nepřinese pouze schopnost najít nové lidi, ale hlavně lépe využít kapacity těch stávajících. Do tradičních služeb proto pronikají principy e-commerce, datového řízení, plánování tras a logistiky posledního kilometru.
Podle Benatzkého se však asijští výrobci pravděpodobně pokusí najít cesty, jak nový poplatek obejít. Častěji by podle něj mohli využívat mezisklady a posílat více zboží přímo z Evropy.
Rozhodující bude také datum podání celního prohlášení. Pokud si zákazník objedná zboží například v červnu, ale do EU dorazí až v červenci, může se na něj nový poplatek vztahovat. Podle Zemana musí zákazník podat celní prohlášení nejpozději 30. června, aby se nové platbě vyhnul.
Objem malých zásilek přitom rychle roste. Loni se zejména z Asie do Česka dovezlo zhruba 105 milionů položek v hodnotě do 150 eur, meziročně o 82 milionů více. Letos do konce dubna dosáhl dovoz 70 milionů položek a při současném tempu by se mohl počet zásilek za celý rok až zdvojnásobit. Do celé Evropské unie se loni dovezlo téměř šest miliard položek zboží v malých zásilkách.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Clo na levné zásilky z Číny přinese jen falešnou úlevu. Hrozby trvají, varuje eshopař
Praha má Metropolitní plán, ale tím se bytová výstavba automaticky nerozběhne. Klíčový boj se přesouvá k plánovacím smlouvám, kratším lhůtám a schopnosti města fungovat jako jeden celek. Tomáš Portlík chce méně regulací a „jednu Prahu“, developeři varují, že jinak nový plán jen vytvoří další úzké hrdlo a dražší byty.
Praha má Metropolitní plán. Jde o zásadní dokument pro další rozvoj města, ale z debaty developerů, investorů a politiků v rámci Realitního Clubu, který pořádá Newstream, vyplynulo, že samotný plán výstavbu nespasí. Nejdůležitější otázka teď zní, zda Praha dokáže nový plán proměnit v rychlejší rozhodování, jasná pravidla a skutečné projekty.
Hlavní riziko je zřejmé. Město sice získalo rámec pro budoucí rozvoj, zároveň ale může vytvořit další úzké hrdlo v podobě plánovacích a kontribučních smluv. Právě ty budou u větších lokalit rozhodovat o tom, zda se bude stavět, za jakých podmínek a jak rychle.
„Jsme rádi, že Metropolitní plán je, ale je to jen první krok,“ řekl Petr Palička, šéf realitní divize EPH holdingu Daniela Křetínského. Podle něj je u větších území klíčová plánovací nebo kontribuční smlouva. V Praze jich má podle něj být aktuálně zhruba 140 a všechny musejí projít magistrátem. To samo o sobě může znamenat nové zdržení.
Podle Paličky je Metropolitní plán „plný zámečků“ a k jejich odblokování chybějí smlouvy. Problémem je také nedostatek úředníků a přetrvávající potíže s územním plánováním. „Je nutné jednat o plánovacích smlouvách,“ uvedl Palička.
Portlík: Ne 57 městských částí a magistrát. Jedna Praha
Výraznou politickou linku do debaty přinesl Tomáš Portlík z ODS, dlouholetý starosta Prahy 9 a kandidát na pražského primátora. Podle něj Praha nemůže dál fungovat jako soubor oddělených zájmů magistrátu a městských částí. Pokud má řešit bydlení, dopravu a infrastrukturu, musí se podle něj začít řídit jako celek. „Není to 57 městských částí a magistrát, ale má to být jedna Praha,“ řekl Portlík.
Právě to vystihuje jeden z hlavních problémů pražského developmentu. Investor často nejedná s jedním městem, ale s několika úrovněmi rozhodování. Do přípravy vstupuje magistrát, městská část, úřady, odborné komise, politická reprezentace i veřejnost. Každý má jiné priority, jiné tempo a často i jiný politický zájem.
S Hřibem je těžká dohoda. Do pražských voleb chci jít jako Spolu, říká místopředseda ODS Portlík
V polovině ledna se Tomáš Portlík stal prvním místopředsedou ODS. V podzimních komunálních volbách se chce stát primátorem Prahy. Spojenectví s TOP 09 a lidovci nechce rušit, dobře prý fungovalo. Vládnutí s Piráty je podle něj poněkud obtížné. „Když jsme se měli na něčem dohodnout, tak Zdeněk Hřib přišel s tím, že to bude takto, nebo nijak,“ říká Portlík.
Portlík přitom nepopírá, že systém je složitý. „Máme systém, jaký máme, se kterým je potřeba pracovat,“ uvedl. Podstatné podle něj ale je, aby si samospráva po schválení Metropolitního plánu sama nevytvořila další překážky. „Uděláme všechno pro to, abychom ve chvíli, kdy jsme schválili územní plán, jako město a samospráva nevytvořili další regulativy,“ řekl Portlík.
Podle něj se Praha musí soustředit hlavně na zkrácení lhůt a zjednodušení povolování. Varoval také před tím, aby se z městských orgánů nestali „noví vykladači nových pravidel“. Nový systém by podle něj neměl vytvořit další kategorii úředního a politického výkladu, která znovu zpomalí rozhodování.
Smlouvy mají pomoci, ne zdražit byty
Plánovací smlouvy mají logiku. Pokud developer postaví novou čtvrť, přinese to náklady na školy, školky, dopravu, parky nebo veřejný prostor. Město proto chce, aby se investor na těchto nákladech podílel. Otázka ale zní, zda současný systém přinese férovou dohodu, nebo další zdržení.
Eduard Forejt, ředitel rozvoje obchodu společnosti Passerinvest Group, upozornil, že bez plánovací smlouvy dnes v Praze prakticky nejde stavět. Pokud by smlouvy zkrátily povolování, byly by podle něj správným nástrojem. Obává se ale, že současný vývoj tímto směrem nejde. „Bez plánovací smlouvy nebylo možné nic postavit. Pokud nám zkrátí čas povolování, jsou správné. To, co se teď děje, ale nebude o zkrácení výstavby. Pak to zaplatí koncový klient,“ řekl Forejt.
Nové kanceláře budou vzácné zboží, říká Forejt z Passerinvest Group
Jeden z největších developerů v Česku, Radim Passer, který si za hlavní teritorium svého působení vyhlédl pražskou Brumlovku, kde třicet let kraluje, staví tři velké projekty. Nově začal kombinovat kanceláře s nájemními byty. Do výstavby se pustil přesto, že nemá domluveného žádného nájemce. „Budeme sbírat nájemce postupně,“ říká Eduard Forejt, ředitel developmentu společnosti Passerinvest Group.
Právě dopad do cen bytů byl jedním z hlavních témat debaty. Adriana Krnáčová, bývalá primátorka Prahy, byla v hodnocení kontribučních smluv ještě tvrdší. Podle ní se tento nástroj rozrostl nad původní smysl. „Kontribuční smlouvy nikdy neměly vzniknout v takovém rozsahu, v jakém jsou,“ řekla. A stejně jako Forejt upozornila, že náklady se nakonec promítnou do cen. „Zaplatí to koncový klient,“ dodala.
Do debaty o plánovacích smlouvách vstoupila také Michaela Váňová, šéfka Central Group. Připomněla zkušenost z Prahy 3, kde se během vyjednávání kontribuční smlouvy změnila politická reprezentace. Právě to podle ní ukazuje, jak složité je v Praze držet kontinuitu u větších rozvojových projektů.
Podle ní Metropolitní plán některé lokality sice teoreticky otevírá, zároveň ale vytváří další podmínky, bez kterých se projekty nepohnou dál. „Teoreticky místa odblokoval, ale zároveň uzavírá v podobě plánovacích smluv,“ řekla.
Obce nesou náklady, stát inkasuje výnosy
Další problém je fiskální. Z nové výstavby často těží stát, zatímco obec řeší dopady v území. Musí zajistit školy, školky, dopravu i veřejný prostor. Přímá motivace stavět je ale podle účastníků debaty slabá. Roman Pečenka, expert advokátní kanceláře PRK Partners, to shrnul jednoduše: „Když obec staví, nemá z toho nic. Když obec developuje, ještě 21 procent odvádí do státní kasy.“
Architektura už není jen pro fajnšmekry. V Česku se z ní stává byznys
Architektura v Česku přestává být debatou o hezkých fasádách. Stává se otázkou bydlení, veřejných peněz, hodnoty nemovitostí, kvality měst i schopnosti obcí dotáhnout dobré projekty do reality. Letošní čísla z České ceny za architekturu ukazují zemi, která umí stavět kvalitně, ale pořád příliš pomalu.
Původní myšlenku plánovacích smluv přesto hájí. Pokud development zatěžuje obec novými náklady, má být dohoda s investorem nástrojem, jak je vyrovnat. „Plánovací smlouva je dobrý nástroj,“ řekl Pečenka.
Pro investory je ale klíčová předvídatelnost. Nejistota se promítá už do akvizic. Pokud investor neví, jaká bude dohoda s městem, těžko stanovuje cenu pozemku i návratnost projektu. „Dělat teď akvizici, když nevím, jaká bude dohoda, je nejisté,“ uvedl Forejt.
Podobně mluvil šéf developerské společnosti Corwin pro Česko, Jakub Dobrý. Trh podle něj zatím neřeší jen samotný Metropolitní plán, ale hlavně to, jak se kolem něj nastaví prováděcí pravidla. „Zatím čekáme, co se bude dít. Jak se vyřeší metodika,“ uvedl Dobrý.
Skeptický pohled na tempo pražského rozvoje přidal Pavel Dolák z KPMG. Podle něj je lepší mít plán než žádný, ale Praha se musí srovnávat s konkurencí jiných evropských i světových metropolí. „Každý plán je dobrý. Stále ale zaostáváme za světovými metropolemi,“ řekl Dolák. „Velcí hráči se poradí, menší hráči budou mít obtíže. Praha se potřebuje rozvíjet, nárůst probíhá pomalu,“ dodal.
Výšková regulace: Praha má růst nahoru
Jedním z nejvýraznějších témat byla výška a hustota města. Praha chce řešit dostupnost bydlení, zároveň se ale často brání vyšší zástavbě. Podle části účastníků je to rozpor, který město musí překonat. Palička označil výškovou regulaci za příliš omezující. „Výšková regulace je nesmysl,“ řekl. Připustil, že existují lokality, kde vysoké domy stát nemají. Například limit osmi pater v Bubnech podle něj ale nedává smysl. „Stavět by se mělo do výšky,“ dodal.
Portlík šel podobným směrem. Návrat k výškovým stavbám označil za jednu z priorit. „Jednou z priorit bude vrátit se v Praze k výškovým stavbám,“ řekl. Podle něj nejde pouze o kapacitu bytů, ale také o kvalitu a pestrost města.
Co všechno změní Metropolitní plán? Praha ukazuje, kde poroste a kde už stavět nepůjde
Metropolitní plán má změnit podobu Prahy na desítky let dopředu. Otevírá cestu až k 350 tisícům bytů, proměně brownfieldů, metru D, desítkám kilometrů nových tramvajových tratí i jasným limitům pro výškové stavby. Definitivní slovo ale ještě budou mít zastupitelé.
Forejt spojil výšku s hustotou. Podle něj Metropolitní plán otevírá prostor zhruba pro 350 tisíc lidí, ale Praha by měla uvažovat mnohem ambiciózněji. „Metropolitní plán otevírá prostor pro 350 tisíc lidí. Musíme plánovat Prahu pro tři miliony lidí. Je to o hustotě,“ řekl.
Současné parametry jsou podle něj nedostatečné. „Aktuálně povolujeme 100 lidí na hektar, není to možné. Ideálem je 250 lidí na hektar,“ uvedl Forejt.
Tomáš Jelínek, šéf realitní kanceláře Century 21, přidal tržní perspektivu. Vyšší patra podle něj klienti chtějí, ale bude otázkou, kdo si nové byty za současných cenových podmínek koupí. „Jsem zvědavý, kdo to bude kupovat,“ řekl. Zároveň dodal: „Klienti chtějí vyšší patra. Samozřejmě to bude dražší.“
Ani lepší plán a jasnější smlouvy ale nemusejí stačit, pokud se nezmění politická práce s veřejností. Jan Sadil, šéf developerské části skupiny JRD, připomněl přetrvávající odpor sousedů a takzvaný NIMBY efekt. „Stále trvá problém se sousedy a NIMBY efektem,“ uzavřel.
Chatařský sen se prodražuje. Menší chalupy zdražily víc než velké objekty
Menší chaty a chalupy dál zdražují rychleji než větší rekreační nemovitosti. V prvním čtvrtletí se objekty o velikosti 20 až 60 metrů čtverečních nabízely podle analýzy Sreality.cz v průměru za 58 715 korun za metr čtvereční. Meziročně to bylo o 11 procent více.
Proměna jednoho z posledních velkých brownfieldů v centru Prahy vstupuje do rozhodující fáze. Projekt Florenc21 má po roce mezinárodních architektonických soutěží jasné vítěze i investiční rámce. Penta Real Estate plánuje v lokalitě investici kolem 20 miliard korun a výstavbu zahájit po roce 2028.
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
Související
Architektura už není jen pro fajnšmekry. V Česku se z ní stává byznys
Zrušení koncesionářských poplatků může znít jako příjemná úleva pro domácnosti. Jenže Česká televize a Český rozhlas zadarmo nebudou. Pokud jejich financování přejde pod státní rozpočet, změní se mocenská rovnováha. A s ní může přijít riziko politického tlaku na média, která mají politiky kontrolovat.
Vláda slibuje občanům úlevu. Zruší koncesionářské poplatky. Na první poslech příjemná zpráva. Žádná složenka, žádná pravidelná platba za Českou televizi a Český rozhlas, žádné připomenutí, že veřejnoprávní média něco stojí. Už žádná hrozba vymahačů a exekutorů při odhalení neplatiče.
Jenže zadarmo televize ani rozhlas nebudou. Stejně jako kdyby stát zrušil dálniční známku a ztrátu kompenzoval z rozpočtu. Dálnice ale na rozdíl od televize a rozhlasu nemají názor ani myšlenky, tak proč rušit poplatek. Byť by se to našim lidem velice zamlouvalo.
Michal Nosek: Klempířův návrh mediálního zákona padl. A ukázal slabost vlády
Nový mediální zákon končí dřív, než se vůbec stal skutečným politickým návrhem. Vláda chtěla zrušit koncesionářské poplatky, ale místo promyšlené reformy předvedla chaos, slabou přípravu a nejasnou představu o tom, jak ochránit nezávislost České televize a Českého rozhlasu.
Kdyby stát zrušil dálniční známku, nezískal by nad dálnicí větší politickou kontrolu. Dálnice už pod státem je. Silnice, rozpočty, tendry, harmonogramy. To všechno je dávno v rukou veřejné správy a politických rozhodnutí. Zrušením známky by stát jen přesunul účet z jedné kolonky do druhé.
Když ale zruší televizní a rozhlasový poplatek, nepřesouvá jen účet. Přesouvá těžiště nezávislosti. Z občana na vládu. Z veřejnosti na rozpočet. Z nepříjemné přímé platby na pohodlnou závislost. Dálnice se dají financovat z rozpočtu, aniž by tím utrpěla svoboda asfaltu. Veřejnoprávní média se z rozpočtu financovat dají také, ale vždycky za cenu otázky, kdo bude mít poslední slovo, až přijde spor. A právě tam začíná problém. Protože kdo drží rozpočet, drží i moc.
Vláda předvádí trik, který vypadá efektně, ale ve skutečnosti nic nezlevňuje. Složenka jen zmizí ze stolu, občan má pocit úlevy a politici si mohou připsat bod.
Jenže miliardy potřebné na provoz České televize a Českého rozhlasu se nevypaří. Jen se začnou platit méně viditelně, z daní. Občan to stejně zaplatí. Rozdíl je v tom, komu budou média při financování hledět do očí.
Spor o Českou televizi se vyostřuje. Na Kavčích horách se chystá stávka
Českou televizi čeká další protest proti změnám, které chystá vládní koalice. Po symbolickém černém oblečení zaměstnanců má následovat výstražná stávka.
Dnes je vazba nepříjemná, ale přímá. Veřejnoprávní média platí veřejnost. Po změně by se těžiště přesunulo k vládě a státnímu rozpočtu. A s tím i každoroční možnost naznačit, přidat, ubrat, odměnit nebo potrestat. Stačí politický vzkaz mezi řádky.
Veřejnoprávní média pak nemusí přijít o nezávislost jedním rozhodnutím. Mohou o ni přicházet postupně. Opatrností, autocenzurou a vědomím, že příští rozpočet závisí na těch, které mají kontrolovat.
Související
Michal Nosek: Klempířův návrh mediálního zákona padl. A ukázal slabost vlády
