Mnoho států kvůli hormuzské krizi vyloženě strádá. Amerika a Čína se ale zasloužily o to, že ropný šok je celosvětově mírnější, než mnozí očekávali. USA posilují pozici těžařské supervelmoci, pro prezidenta Trumpa to však může být i kvůli vysokým cenám pohonných hmot Pyrrhovo vítězství. Skutečným vítězem je Čína, která dokáže svou poptávku po „černém zlatě“ pružně přizpůsobovat.
Po třiceti letech se česká energetika možná vrátí tam, odkud vyšla – pod úplnou kontrolu státu. Minoritní akcionáři ČEZ přitom mohou na zestátnění velmi dobře vydělat. Méně jasné už je, co jejich odchod udělá s transparentností firmy a zda miliardy určené na jejich vyplacení nemají lepší využití.
Česko se chystá stáhnout ČEZ z burzy právě ve chvíli, kdy se jádro ve světě mění v investiční hit. Na burzu míří Westinghouse, američtí provozovatelé reaktorů lákají investory na atomová aktiva a soukromé peníze hledají i Francie nebo Čína. Jaderný boom tak nastoluje otázku, zda se Česko s plánovaným zestátněním ČEZ nevydává přesně opačným směrem než zbytek světa.
Němci před lety zahájili velkou energetickou přeměnu odchodem od jádra a také kancléř Friedrich Merz uznává, že to byla strategická chyba. Následuje útlum uhlí. Stabilní elektrárny jsou však stále potřeba. V Berlíně rozhodli, že si koupí čas budováním plynových zdrojů, které později přejdou na zelený vodík. Jenže vodíkové technologie jsou v nedohlednu a plynové plány se výrazně redukují.
Americký prezident Donald Trump si nemohl vybrat méně vhodný moment. Ohlášená dohoda se Saúdskou Arábií o rozvoji jaderné energetiky vyvolává v době pokračující války na Blízkém východě oprávněné obavy. Korunní princ Muhammad bin Salmán v minulosti nevyloučil snahu získat jadernou zbraň. Hrozí další sváry v regionu, který pořád silně ovlivňuje světový trh s ropou a plynem.
Nekončící hormuzská krize je pro Evropu dalším silným varováním. Válka na Blízkém východě zatím způsobila větší problémy jiným oblastem světa, ale hrozba, že se Evropanům příští zima prodraží, stoupá. Děsivý je i (snad) dočasný návrat k ruskému plynu. Lekce od Vladimira Putina i Donalda Trumpa ukazují, že Evropa musí dovoz plynu co nejrychleji omezovat.
Po desetiletích amerického zaostávání za Čínou a Ruskem v jaderné energetice mohl mít prezident Donald Trump v den 250. výročí USA důvod ke spokojenosti. Americké startupy splnily, ba překročily jeho plán a ke 4. červenci mohly prezentovat čtyři případy prototypů mikroreaktorů, které dosáhly udržitelné štěpné reakce. Gratuloval i šéf ruského jádra, který však neopomněl připomenout ruské úspěchy.
Poláci v čele s miliardářem Michalem Solowowem můžou udat směr dalšího vývoje oboru jaderných modulárních reaktorů v Evropě. Dosavadní výběrová řízení v Británii, Česku a Švédsku naznačovala, že budoucnost těchto reaktorů patří spíše společnosti Rolls-Royce SMR s podílem ČEZ. Na její domácí britský trh ale razantně zamířila Solowowa firma Synthos Green Energy (SGE) s reaktory od společnosti GE Vernova Hitachi. A drží silné trumfy.
Stále přesnější ukrajinské údery způsobily citelné škody ruskému ropnému průmyslu. Nedá se říct, že by pro něj byly likvidační, ale důležitý je také jejich psychologický efekt. Zda skončí „slavná“ éra ruské ropy, záleží na dalším vývoji. Mimo jiné i na tom, jak se k ruským fosilním palivům po válce postaví Evropa.
Španělé vsadili na slunce a vítr a část Evropy jim závidí levnější elektřinu i menší závislost na plynu. Jenže za zeleným úspěchem se skrývá drahý účet za sítě, úložiště a stabilitu soustavy. A největší chyba může teprve přijít: vypnutí jádra.
Britská vláda se stala terčem kritiky kvůli odmítání nové těžby ropy a plynu v Severním moři. V reakci na íránskou krizi prosazuje rychlejší transformaci energetiky, sází na celkovou elektrifikaci a obnovitelné i jaderné zdroje. Opoziční pravice v čele s Nigelem Faragem se naopak hlásí k Trumpovu sloganu „Drill, baby, drill“, neboli „Vrtej, baby, vrtej“. Pomíjí tak zkušenosti z další globální krize fosilních paliv.
Evropa dnes Číně vyčítá neférovou obchodní politiku. Jenže sama Pekingu dlouhá léta pomáhala vyrůst – penězi, otevřeným trhem i vlastním know-how. Evropa byla vůči Číně dlouho otevřená až naivní. Teď se probouzí do reality, v níž Peking ovládá solární panely, baterie i elektromobilitu. Otázka zní, jak se bránit? Odpovědí nemá být slepý protekcionismus, nýbrž tvrdé vyjednávání a chytřejší strategie, píše ve své analýze Jan Žižka.
Britové chtěli, aby z nových reaktorů Rolls-Royce profitoval hlavně domácí průmysl. Jenže část příprav klíčových komponent míří do Jižní Koreje — a také do Plzně. Zatímco Korejci vyvolali v Londýně poprask, česká Škoda JS zůstává spíš stranou pozornosti.
Francie před třemi lety dokončila stoprocentní zestátnění společnosti EDF, která má ve francouzské energetice podobně silné postavení jako skupina ČEZ v Česku. Tento krok dodnes vyvolává pochybnosti. Účetní dvůr (Cour des Comptes), který je francouzským kontrolním úřadem, na konci letošního května konstatoval, že stoprocentní převzetí EDF nebylo vůbec nutné, vyšlo zemi velmi draho a zatím nepřineslo žádné reálné výhody.
Když Rockefellerova nadace před několika dny společně se svými partnery z řad dalších světových donátorů oznámila vznik Globální koalice pro jadernou filantropii, symbolicky završila přechod od svých „fosilních kořenů“ k nízkoemisní energetice. John D. Rockefeller proslul před více než sto lety jako ropný magnát, nejbohatší muž světa a zakladatel proslulé nadace, která své aktivity financovala díky ziskům z „černého zlata“. V roce 2020 řekla definitivní „goodbye“ fosilním palivům, zaměřila se na podporu obnovitelných zdrojů a nyní se jasně přihlásila k rozvoji jaderné energetiky.
