Praha po letech čekání otevře nový most přes Vltavu. Dvorecký most za bezmála dvě miliardy korun začne sloužit MHD, cyklistům i pěším už 18. dubna. Architekti přitom vsadili na koncept, který má přirozeně navázat na historické mosty v metropoli – včetně nečekaného odkazu na kubismus.

Po několika letech výstavby se Praha dočká nového spojení mezi Podolím a Smíchovem. Dvorecký most, jehož stavba začala v roce 2022, se otevře běžnému provozu v sobotu 18. dubna, o den dříve si ho bude moci prohlédnout veřejnost. Projekt, jehož náklady se vyšplhaly téměř na dvě miliardy korun, představuje nejen novou dopravní tepnu, ale i ambici citlivě doplnit panorama pražských mostů.

Dvorecký most

8 fotografií v galerii

Autoři návrhu ze studia Atelier 6 od počátku zdůrazňovali, že nechtějí vytvořit výraznou solitérní dominantu, ale stavbu, která přirozeně zapadne do kontextu historických mostů přes Vltavu. Dle spoluautora projektu, architekta Radka Šímy, vycházeli z několika společných principů, které tyto mosty sdílejí. Žádný z nich nemá konstrukci nad mostovkou, všechny pracují s obloukovým principem a mají pilíře umístěné v řece přes celou šířku mostu. Právě široké pilíře podle něj umožňují dvojí vnímání stavby: při pohledu po řece působí subtilně, zatímco ze břehu naopak robustně.

Šikmá stavba, která přivedla architekty ke kubismu

Významnou roli při návrhu sehrála také samotná poloha mostu. Dvorecký most vede šikmo přes Vltavu a zároveň překonává výškový rozdíl mezi oběma břehy, kdy smíchovská strana leží zhruba o deset metrů výše než podolská. Tyto šikmé linie se promítly i do výsledné podoby konstrukce.

Jak probíhala stavba mostu

9 fotografií v galerii

9 fotografií v galerii

Architekti při návrhu postupně dospěli k tomu, že estetickým jazykem, který se s touto geometrií přirozeně propojuje, je kubismus. Nešlo však o prvotní záměr, ale o výsledek hledání formy, která odpovídá místu i konstrukční logice. Inspirací byl také blízký Vyšehrad s unikátními kubistickými domy architekta Josefa Chochola.

Most jako katalyzátor proměny okolí

Samotným mostem ale proměna území nekončí. Na podolské straně vznikne pod konstrukcí multifunkční prostor, který nabídne skatepark, lezeckou stěnu, amfiteátr pro kulturní akce, občerstvení, veřejné toalety i schody k vodě pro koupání. Součástí projektu bude také nová vodácká klubovna, která nahradí původní objekt odstraněný kvůli stavbě.

Na smíchovské straně doplní most umělecká instalace v podobě světelné zahrady od výtvarníka Krištofa Kintery, složené ze 120 lamp veřejného osvětlení z různých částí světa. V plánu je také modernizace přilehlé čerpací stanice, která má nově nabídnout restauraci a možnost posezení na střeše s výhledem na instalaci. V blízkosti autobusové zastávky Lihovar pak vznikne nové zázemí s informačním centrem dopravního podniku, kavárnou a toaletami.

Rozpočet narostl, stavba se zpozdila

Projekt se během realizace prodražil. Původně odhadované náklady 1,57 miliardy korun vzrostly kvůli nečekaným komplikacím, zejména geologickým podmínkám na dně Vltavy, na konečných přibližně 1,97 miliardy korun. Výstavba se zároveň oproti původním plánům prodloužila, když most měl být dokončen už v loňském roce.

Název vybrali Pražané

O názvu mostu rozhodla veřejnost v anketě magistrátu. Pražané vybírali mezi názvy Dvorecký most a most Anežky České, přičemž první varianta zvítězila výraznou většinou. Výsledek následně respektovalo i vedení města.

Nová tepna bez aut

Dvorecký most nebude sloužit individuální automobilové dopravě. Je určen především pro městskou hromadnou dopravu, cyklisty, pěší a složky integrovaného záchranného systému. Praha tak získává nejen novou dopravní infrastrukturu, ale i další veřejný prostor, který má ambici stát se přirozenou součástí městského života.

I když je „teflonový“ šéf NATO Mark Rutte teflonový jako obvykle, je aliance v krizi. Je do značné míry vydána na milost americkému prezidentu Donaldu Trumpovi. Otázka tedy zní, zda se má Evropa podvolit jeho novému stylu nebo si od něj udržovat odstup? Cena za udržení přízně USA však může být dosti vysoká – klidně i od vazalství po účast na válečných zločinech.

Evropská bezpečnostní politika se nejspíš nachází na největším rozcestí za poslední desítky let. Zdá se, že odchod Spojených států z NATO je reálnou možností. Transatlantická spolupráce přitom evropským státům v podstatě zajišťovala mír a stabilitu po mnoho dekád.

Americký prezident Donald Trump zpochybňoval funkci NATO ještě před opětovným zvolením do Bílého domu. Postoj Evropy v roztržce kolem Grónska a nyní její rezervovaný přístup k americko-izraelskému konfliktu v Íránu pak Trumpa ještě více rozhodil. Mezi Evropou a USA je dnes zřetelná propast.

Newstream CLUB březen 2026

Soukromé kluby, bytové restaurace, vlastní šéfkuchaři, jachty, private jety… soukromí se v posledních letech stává tématem, které řeší všichni od miliardářů přes celebrity po zcela obyčejné lidi, kteří jsou ochotní pořídit si v novostavbě luxusní dveře, jen aby měli garanci ticha. Soukromí se stává luxusem a dosáhnout jej dá občas hodně práce.

Detail a nákup

Reakce jsou různé. Jedni si trvají na svém, totiž že evropský přístup je správný, další by raději USA více nedráždili. I u nás se objevují hlasy tohoto druhého proudu. Například někdejší český velvyslanec při NATO Jakub Landovský ve včerejším rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že „bychom si měli uvědomit všichni, že my potřebujeme Spojené státy daleko více, než Spojené státy potřebují nás“. Akademik a diplomat také nechápe kritiku, že konflikt není „naší“ válkou, jak tvrdí například i britský premiér Keir Starmer.

Co je možná ještě zajímavější, Landovský rovněž rozumí tomu, že Američané své plány před invazí s evropskými spojenci nekonzultovali předem, protože Evropa je prý „děravá jako cedník“ a informace by se rychle dostaly do Moskvy.

„Záleží na tom náš osud.“ Maďaři v Rumunsku volí Orbána a mohou rozhodnout volby

Politika

Maďarský premiér Viktor Orbán se před volbami opírá i o podporu Maďarů žijících za hranicemi. Jak píše agentura AFP, výraznou roli mohou sehrát zejména voliči v rumunském Sedmihradsku, kde žije početná maďarská menšina.

nst

Přečíst článek

Co vlastně USA garantují?

NATO je skutečně v krizi, s tím nelze nesouhlasit. Volba je z našeho pohledu však možná hlubší, než se může zdát a než si uvědomujeme. A to mezi diplomacii založené na právu a opravdové kolektivní bezpečnosti nebo pouhém vazalství a spojenectvím, které tak navenek jen vypadá, ale ve skutečnosti jen plníte rozkazy.

Působí to tak, že pokud si chceme udržet přízeň Donalda Trumpa, nestačí jen navyšovat obranné rozpočty, ale musíme sdílet jeho pohled na svět a jeho způsoby. Musíme si zvyknout, že britský premiér se bude dozvídat o něčem, co klidně může být začátkem třetí světové války, ex post nebo klidně z médií. USA to naplánují a následně Britům jen vzkážou, ať nastartují stíhačky a připraví své vojáky, že budou umírat v konfliktech, o kterých do včerejška ani nevěděli.

Otázka je to hluboce etická. Měli bychom být Američanům k dispozici pro cokoliv? Pokud se Trump bude chystat spáchat válečný zločin, a nikdo nemůže tuto eventualitu vyloučit, máme se stát komplici? Výměnou za to, že NATO bude jakž takž fungovat?

Karel Pučelík: Vítězi války jsou ultrabohatí. Jako vždycky

Názory

Máme to nejhorší za sebou? S Donaldem Trumpem v Bílém domě to nemůže s jistotou nikdo nemůže tvrdit, ani on sám. Prozatímní vyústění konfliktu s Íránem však působí značně bizarně. Vítěz se hledá těžko, zato poražených jsou zástupy. Patříme mezi ně my všichni.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Nesmíme zapomínat na to, že mír v Evropě nezajišťovali jen Američané, ale i řád, který alespoň v základních konturách respektoval pravidla civilizovaného světa. Donald Trump je garantem amerických zbraní, mezinárodního řádu nikoliv.

Navíc se nezdá, že by USA byly tak silným hráčem, jak se Trump snaží působit na Truth Social. Prezident se sice vyjadřuje, jako kdyby byl César, ale ani rozbombardovaný Írán si z toho moc nedělá a nadále tlačí své požadavky. USA přišly o dobrou porci své vážnosti, přičemž jsou schopni své zájmy protlačit v zemích jako Venezuela, ale evidentně ne v Rusku, Číně nebo Íránu.

Pohodlní Evropané

A ještě poznámka na závěr. Je zajímavé, že se postupu USA zastávají lidé, kteří se v bezpečnostní nebo zahraniční politice pohybují už řadu let. To, že jsme vydáni na milost USA není nějaký přirozený zákon, ale důsledek bezzubé politiky nynějších a předchozích lídrů. Ti si museli všímat, že neustále pokukují po Washingtonu a nic s tím nedělali. Stálo by to hodně úsilí a peněz. Proč je vynakládat, když se s americkým prezidentem dalo více méně slušně domluvit?

Proto nyní nemáme evropskou armádu a společnou bezpečnostní politiku. Proto je Evropa gumový tygr. Je největší čas tuto skutečnost přestat vytěsňovat.