Šéf Sněmovny Okamura označil v jednom rozhovoru prezidenta republiky za podrazáka a křiváka. Macinka to následně vylepšil sdělením v jiném rozhovoru. „Tento týden jsem zveřejnil jednu jeho esemesku, abych dokázal, že veřejně lhal a ani se u toho nezarděl.“ Útoky na prezidenta eskalují.
Půl roku se v Česku řešila Ankara. Už to vypadalo, že tento ostudný spor bude s koncem summitu jednou pro vždy za námi. Ne. Andrej Babiš se zcela nediplomaticky vyjádřil pár dní po summitu, že účast prezidenta byla obrovskou ostudou Česka. Pravdou je, že obrovskou ostudou Česka je, že premiér dokáže vyslovit taková slova.
Šéf Sněmovny nyní prohlásil, že prezident je křivák a podrazák. Protože ho prý v minulosti v jakémsi rozhovoru označil za morální riziko. Vzhledem k Okamurově slovům asi lze s Pavlem souhlasit.
Ministr zahraničí zase vykreslil prezidenta jako člověka, který vede předvolební prezidentskou kampaň, a je pro to schopen udělat cokoliv. Téma, že Pavel vede prezidentskou kampaň, je ve vládě oblíbené, papouškují ho všichni lídři trojkoalice. „Viděli jsme, že pro svoji kampaň byl schopen zneužít i summit v Ankaře. Neumím si představit tu ostudu, jak by to vypadalo, pokud by chtěl zneužít i další summit v Tiraně,“ pravil Macinka. Vztahy Hradu a vlády nelze napravit.
Rozpočet podle ANO
Ministryně Alena Schillerová nyní připravuje rozpočet na příští rok, jeho podoba má být známá v září. Už nyní je jasné, že se plánuje ještě větší schodek, než je ten letošní, 310 miliard korun. Jak prohlásil Andrej Babiš, schodek bude „významně pod 400 miliardami korun.“ To je děsivá, ne uklidňující zpráva. Koalice si v srpnu přehlasuje prezidentovo veto zákona o rozpočtové odpovědnosti a může utrácet. V dalších letech prý chce schodek snižovat. Věř, kdo chceš. Jak trefně glosuje šéf rozpočtové rady Mojmír Hampl, čím větší schodek uděláte, tím hůře se vám bude následně krotit.
Macinka si udělal ještě jeden zářez na pažbu diplomatických dovedností. Jeho ministerstvo nevpustilo na tiskovou konferenci jednu z novinářek. A ještě to sarkasticky komentovalo ve smyslu, že úřad bude pořádat i tiskové konference pro alternativní média a konspirační blogy. Syndikát novinářů následně vyzval všechna média k bojkotu tiskových konferencí ministerstva zahraničí. Na úřadu diplomacie to skutečně umí.
Související
Dalibor Martínek: Summit v Ankaře už navždy zůstane českou hanbou
Když se na silnici objeví embéčko, lidé mávají. Když vedle něj zaparkuje americký koráb z osmdesátých let, vypadá česká klasika skoro jako Krtečkovo autíčko. Závody veteránů nejsou jen nostalgická projížďka, ale svět rodinných příběhů, dobrovolnické práce, dobových kostýmů a aut, jejichž ceny mohou překvapit.
Do kopce se šplhá pomalu, o to důstojněji. Téměř 60 let stará škodovka zabírá, motor burácí, řízení jde ztuha a řidič cítí každou nerovnost na silnici. Žádný posilovač, žádná elektronika, žádné parkovací senzory. Jen volant, pedály, zvuk motoru a auto, které člověk opravdu řídí.
Právě v tom je kouzlo veteránských závodů. Nejsou to klasické motoristické akce, kde rozhodují jen výkon a čas. Jsou to spíš pojízdné výstavy, výlety do minulosti a společenské události v jednom. Na startu stojí auta, která by člověk čekal spíš v muzeu než na silnici. Výjimkou nejsou vozy ze 30. let, staré motocykly, české škodovky, trabanty ani „ameriky“. A právě vedle nich vypadá české embéčko skoro jako „Krtečkovo autíčko“.
Americká auta, i ta z dob dávno minulých, totiž působí obrovsky, široce a sebevědomě. Dlouhé kapoty, chrom, masivní karoserie, prostor a výraz, jako by byla stvořená pro nekonečné silnice. Škoda 1000 MB, která v 60. letech byla chloubou tuzemského automobilového průmyslu, vedle nich působí drobně, kulatě a skromně. Jenže když se objeví na silnici, lidé se usmívají. Řidiči mávají, troubí nebo blikají.
Závod, který je víc výlet než adrenalin
Na akcích, jako je třeba Ondřejovský krpál, pořádaný Posázavským klubem historických vozidel, nejde jen o to dojet do cíle. I když právě to je někdy to nejdůležitější. Posádky na závodě jedou podle itineráře, plní úkoly, zkoušejí pravidelnost jízdy, třeba do vrchu, a cestou často absolvují i zajímavé zastávky nebo exkurze.
Za celou akcí je hodně dobrovolnické práce. Organizátoři připravují trasu, kontroly, zázemí, občerstvení i program. Startovné se pohybuje v řádu stovek korun za osobu. V ceně bývá svačina nebo snídaně, oběd, zákusek a také vstup na doprovodnou exkurzi, upomínkové předměty nebo ceny pro vítěze.
Na první pohled detail. Ve skutečnosti připomínka toho, že veteránské závody nejsou komerční show, ale komunita. Fungují hlavně díky lidem, kteří jsou ochotní věnovat čas tomu, aby se stará auta mohla jednou za čas vrátit na silnici a ukázat se i těm, kteří žádného veterána nevlastní.
OBRAZEM: Veteráni, královská rodina i davy lidí. V Londýně si připomněli 80 let od konce druhé světové války
Britská královská rodina se připojila k veteránům a davům lidí, kteří sledovali velkolepou vojenskou přehlídku při oslavách 80. výročí konce druhé světové války v Londýně, píší agentury Reuters a AFP.
V Ondřejově se kolem startu pravidelně srocují diváci. Někteří přijdou cíleně, jiní se zastaví cestou kolem. Prohlížejí si auta, fotí detaily, vyptávají se majitelů a čekají, až se posádky jedna po druhé vydají na trať. Náměstí se na chvíli promění v malé muzeum pod širým nebem. Jen s tím rozdílem, že „exponáty“ po chvíli nastartují a odjedou.
Otec s dcerou, manželé i sběratelé
To nejzajímavější na podobných závodech ale nejsou jen auta. Jsou to lidé kolem nich. Jedni přijeli ukázat vůz, který zdědili. Další stará auta cíleně vyhledávají, nakupují a jezdí pro ně i do zahraničí. Jedno je spojuje. Mají za sebou roky renovace.
Často je to rodinná záležitost. Na trať vyrážejí otcové s dcerami, manželé, sourozenci nebo celé rodiny. Veterán se tak nestává jen autem na víkend. Je důvodem, proč se lidé potkávají, společně opravují, plánují výlety a předávají si příběhy.
K atmosféře patří i dobové oblečení. Některé posádky se snaží sladit s autem, ve kterém jedou. U některých soutěží se totiž hodnotí i styl posádky. Nejde tedy jen o to, v jakém stavu je auto, ale i o to, jestli k němu jeho posádka dokáže vytvořit správnou atmosféru.
Někteří dědí, jiní nakupují
„Já to svoje zdědil po dědovi. Je z roku 1968, i to vnímám jako symboliku,“ říká majitel modré Škody 1000 MB. Auto prošlo kompletním repasem, ale zachovalo si původní detaily. Čalounění, drobnosti v interiéru i starou registrační značku. Navíc i jeho modrá barva vypovídá o době – v 60. letech byla moderní.
Právě pro něj není embéčko investiční položkou, ale kusem rodinné historie. Jenže právě podobné vozy v dobrém stavu se dnes mohou prodávat i za stovky tisíc korun. A to je moment, kdy se emoce začínají potkávat s ekonomikou.
video
Kovanda vysvětluje investice: Když se teď uskrovníte, můžete zbohatnout
Inflace požírá úspory a světová ekonomika prochází turbulencemi. Jak v této době ochránit své peníze a začít rozumně investovat? Nový desetidílný seriál s Lukášem Kovandou vás provede světem financí – srozumitelně, bezpečně a od úplných základů.
Vedle lidí, kteří auta dědí, jsou tu sběratelé, kteří je cíleně vyhledávají. Jeden z nich do Velké Británie jezdí pro britské vozy. V Česku jsou podle něj některé ceny přestřelené, zatímco na zahraničních burzách se dá pořídit zajímavý kus levněji. Rád by koupil další, jenže má problém, který dobře znají mnozí sběratelé. Auta už nemá kam dávat.
Právě v tom je veteránský svět zvláštní. Pro někoho je staré auto rodinnou památkou. Pro jiného technickou výzvou. Pro dalšího předmětem sběratelského zájmu. A pro některé i alternativní investicí.
Embéčko za statisíce, trabant za desítky
Český trh s veterány je menší, ale živý. Registrovaných historických vozidel je v tuzemsku kolem 25 tisíc. Další tisíce aut stojí ve stodolách, garážích nebo dílnách a čekají na renovaci. Ročně se v Česku prodá více než 500 veteránů.
Největší zájem je tradičně o české značky, hlavně Škodu, Pragu nebo Aero. Ze zahraničních značek lákají sběratele Porsche, BMW nebo Mercedes. Na domácích akcích jsou ale nejčastěji vidět právě škodovky: spartaky, felicie z přelomu 50. a 60. let nebo legendární embéčka.
Ceny některých vozů dokážou překvapit. Dobře zachovalá Škoda 1000 MB se může prodávat za stovky tisíc korun. A pozornost budí i auta, která byla dlouho podceňovaná. Třeba trabanty. Za plastový automobil z bývalé NDR před renovací chtějí majitelé i desítky tisíc korun.
OBRAZEM: Unikátní Tatra T77A. Na prodej je jeden ze šesti pojízdných kusů
Unikátní automobil Tatra T77A z roku 1935 je aktuálně na prodej za 845 tisíc eur (přibližně 21,7 milionu korun). Tento historický klenot, považovaný za jeden z nejpokrokovějších vozů své doby, nabízí k prodeji nizozemský dealer veteránů Gallery Aaldering.
Z ekonomického pohledu jsou veteráni zvláštní kategorie. Většina běžných aut s věkem ztrácí hodnotu. U historických vozidel to ale může být opačně. Pokud jde o zajímavý model, dobrý stav, původní díly a doloženou historii, může cena časem růst.
To ale neznamená, že koupit veterána je jednoduchá investiční strategie. Staré auto potřebuje garáž, servis, pojištění, náhradní díly, čas a znalosti. Chybný nákup se může rychle prodražit. Krásný lak nemusí znamenat dobrý technický stav a levný vůz před renovací se může změnit v projekt, který spolyká mnohem víc peněz, než kolik bude mít nakonec hodnotu na trhu.
I proto experti často říkají, že veteráni dávají smysl hlavně těm, kteří autům rozumějí. Nebo alespoň těm, kteří k nim mají vztah a vědí, že výnos není jistý ani rychlý. Koupit staré auto čistě jako investici bez znalostí může být stejně riskantní jako koupit obraz bez znalosti trhu s uměním.
Radost, která se špatně počítá
Na závodech je ale vidět, že pro většinu majitelů jsou čísla až druhá v pořadí. Ano, sledují ceny. Ano, vědí, že některé modely rostou na hodnotě. A ano, tuší, že dobře udržovaný veterán může být zajímavým aktivem. Jenže když auto nastartuje, když se rozjede do kopce a když mu kolemjdoucí zamávají, ekonomická úvaha ustupuje. Zůstává radost, že stroj, který mohl dávno skončit ve šrotu, pořád jezdí.
Možná právě proto jsou veteráni tak přitažliví. Jsou na hraně nostalgie, techniky, sběratelství a investice. Pro někoho bláznovství. Pro jiného předvídatelný nákup. A pro většinu majitelů hlavně koníček, který se nedá úplně přepočítat na peníze.
Evropská obrana láká investory. Zbrojení se mění v megatrend
Evropský obranný sektor se na začátku roku 2026 dostal do centra pozornosti investorů. Podle analýzy serveru CNBC prudce roste zájem o akcie evropských zbrojařských firem, a to v reakci na zhoršující se geopolitickou situaci i dlouhodobé obavy o obranné schopnosti Evropy. Investoři stále častěji hovoří o vzniku nového „megatrendu“ ve výdajích na obranu, který by mohl trvat celé příští desetiletí.
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
Související
Blázni, nebo předvídaví investoři? Embéčko může stát klidně milion a zájem je i o trabanty
Akciové trhy zažily mimořádně volatilní týden. Investory znejistilo jak rozhodnutí americké centrální banky ponechat úrokové sazby beze změny, tak pokračující výprodeje technologických akcií, které se přelily z jihokorejského trhu Kospi. Výsledková sezóna navíc ukázala, že investoři už technologické giganty nehodnotí jedním metrem.
Významnou událostí bylo zasedání americké centrální banky. Fed ponechal základní úrokovou sazbu beze změny už popáté v řadě, na úrovni 3,5 až 3,75 procenta. Ta dál pomáhá tlumit inflační tlaky, zároveň ale prodražuje financování domácností i firem.
Nicméně banka pod vedením nového šéfa Kevina Warshe dokázala trhy patřičně znejistit. Proti rozhodnutí sazby nezměnit se postavili hned tři představitelé Fedu, kteří vyjádřili obavy z inflace a požadovali zvýšení sazeb. Jde o první případ od roku 2016, kdy tři členové měnového výboru jednotně nesouhlasili s rozhodnutím centrální banky.
Jestřábí jádro má navrch
Trhem to bylo vnímáno tak, že výbor je formován poměrně „jestřábím“ jádrem. Warsh dlouhodobě prosazuje, aby Fed méně předem naznačoval své další kroky a více vysvětloval podmínky, za nichž je ochotný změnit měnovou politiku. Středeční prohlášení Fedu však neposkytlo ani jedno, a to přesto, že trhy obecně očekávají zvýšení sazeb v září.
Wall Street zažila prudký výprodej. Investoři se bojí, že Fed v září zvýší sazby
Americké akcie ve středu výrazně oslabily. Centrální banka USA podle očekávání ponechala úrokové sazby beze změny, investory však znepokojila možnost jejich zářijového zvýšení. Obavy podporuje drahá ropa, která by mohla znovu rozdmýchat inflaci.
Výsledkem je pokračování nejistoty. Centrální banka je ve složité roli, ale je možné, že oddaluje nevyhnutelné a sazby budou muset jít razantně výš.
Konec měření jedním metrem
Pokračující výsledková sezóna potvrdila, že investoři začínají jednotlivé technologické společnosti hodnotit mnohem selektivněji. Microsoft dokázal přesvědčit trh, že vysoké investice do infrastruktury pro umělou inteligenci mají jasnou návratnost a podporují další růst společnosti. Tržby ve čtvrtém fiskálním čtvrtletí vzrostly meziročně o 18 procent na 90 miliard dolarů, zatímco Microsoft Cloud zvýšil tržby o 27 procent na 59,3 miliardy dolarů.
Klíčová cloudová platforma Azure rostla o 43 procent a počet platících uživatelů Microsoft 365 Copilot překonal 30 milionů. Firma přitom během čtvrtletí vynaložila na kapitálové investice přibližně 41 miliard dolarů, silný růst cloudových služeb však investorům ukázal, že novou kapacitu dokáže rychle využít a monetizovat.
Microsoftu vystřelil zisk o třetinu. Sázka na umělou inteligenci začíná přinášet miliardy
Americký technologický gigant Microsoft zakončil finanční rok výrazně nad očekáváním. Čtvrtletní tržby poprvé dosáhly 90 miliard dolarů a čistý zisk vzrostl o 31 procent. Investory potěšil především rychlejší růst cloudové platformy Azure a rostoucí zájem o nástroje využívající umělou inteligenci. Akcie firmy po zveřejnění výsledků prudce posílily.
Naproti tomu Meta čelila chladnější reakci investorů. Její tržby sice vzrostly o 28 procent na 60,8 miliardy dolarů, avšak volný peněžní tok se meziročně propadl o 91 procent z 8,55 miliardy dolarů na pouhých 784 milionů dolarů. Kapitálové výdaje dosáhly 31,08 miliardy dolarů a společnost současně zvýšila odhad celoročních investic do rozmezí 130 až 145 miliard dolarů.
Trh tak stále více rozlišuje mezi firmami, které dokážou vysoké investice efektivně monetizovat již prostřednictvím rostoucích tržeb a zisků, a těmi, u nichž rychle rostoucí náklady zatím výrazněji zatěžují tvorbu hotovosti, a návratnost kapitálu zůstává méně přesvědčivá.
To, že jsou technologie a zejména čipové společnosti ve složité situaci, potvrzují výprodeje na jihokorejském indexu Kospi, který v týdnu prošel několika poklesy o více než osm procent. Volatilita se dost stupňovala, jak se likvidovaly zapáčené pozice v ETF. Přesto si říkám, jestli už za chvíli nebude tamní trh zase atraktivní po splasknutí spekulativní bubliny.
Velký růst AI akcií se zastavuje. Trhy prudce mění názor
Na finančních trzích v posledních týdnech dochází k prudkému obratu v náladě investorů. Na první pohled se nezdá, že by se dělo něco významného. Hlavní akciové indexy v USA sice zlevňují, ale nikoli extrémním tempem. Index kolísavosti cen akcií VIX, někdy také označovaný jako „index strachu“, zůstává na velmi nízkých hodnotách pod hranicí 20 bodů. To naznačuje, že investorská nálada je na povrchu dobrá. V čem je tedy háček?
