Inflace požírá úspory a světová ekonomika prochází turbulencemi. Jak v této době ochránit své peníze a začít rozumně investovat? Nový desetidílný seriál s Lukášem Kovandou vás provede světem financí – srozumitelně, bezpečně a od úplných základů.
Svět financí je v neustálém pohybu. Ovlivňují ho geopolitické otřesy, technologické změny i ekonomické cykly. Válka na Blízkém východě tlačí ceny ropy vzhůru, jihokorejský akciový trh zažívá propady a investoři hledají bezpečnější útočiště v komoditách.
Jak se v takové situaci zorientovat a jak vlastně začít investovat, jsou otázky, na které odpovídá nový seriál „Kovanda vysvětluje investice“, jenž v deseti epizodách postupně vysvětluje fungování finančních trhů i principy zhodnocování peněz.
Proč investovat
Investování v jádru znamená odložit část peněz dnes s cílem jejich budoucího zhodnocení. Místo okamžité spotřeby je možné tyto prostředky nasměrovat na finanční trhy, kde mají potenciál růst. „Tím vlastně zvyšuji své bohatství tím, že jsem trpělivý. Odložím spotřebu nyní, ale o to více si budu moci koupit za nějaký čas v budoucnu,“ říká Lukáš Kovanda v rozhovoru s moderátorkou Izabelou Kalinovou.
Zásadní roli přitom hraje čas. Čím dřív člověk začne, tím menší částky mu stačí.
Akciové portfolio se nestaví za den, ale postupně a s jasným plánem
Vstoupit na kapitálové trhy nebylo nikdy jednodušší. Stačí pár kliknutí v mobilní aplikaci a člověk se může stát spolumajitelem největších světových korporací. Tato snadná dostupnost však s sebou nese i určité riziko: pocit, že investování je jednoduchá hra, ve které nelze prohrát. Opak je pravdou. Budování kvalitního akciového portfolia je dlouhodobý proces, který spíše než sprint připomíná maraton. Vyžaduje disciplínu, neustálé vzdělávání a především schopnost odolat emocím v momentech, kdy trhy klesají.
Stavební kameny portfolia: Akcie, dluhopisy a fondy
Koupí akcie se stáváte spoluvlastníkem dané společnosti. Ačkoliv s malým podílem firmu neovlivníte, získáváte nárok na její budoucí zisky. „Je to vlastně teoreticky neomezený zisk,“ říká Kovanda. Některé firmy navíc vyplácejí dividendy, což představuje další bonus. Pro ty, kterým se zdají akcie velkých firem, jako je Berkshire Hathaway, příliš drahé, existuje možnost nákupu tzv. frakčních akcií, tedy jen jejich zlomků.
Dluhopisy: Bezpečnější, ale s omezeným výnosem
Na rozdíl od akcie, kde se stáváte vlastníkem, u dluhopisu působíte v roli věřitele. Půjčujete firmě nebo státu peníze za předem stanovený úrok. Tato investice je považována za bezpečnější, protože v případě bankrotu firmy jsou držitelé dluhopisů vypláceni přednostně před akcionáři. S nižším rizikem se však pojí i nižší potenciální výnos. Inflace může hodnotu dluhopisů negativně ovlivnit, pokud nejsou proti ní speciálně zajištěny.
Fondy: Diverzifikace snadno a rychle
Akciový fond umožňuje jediným nákupem investovat do stovek různých akcií najednou. Tím se výrazně snižuje riziko spojené s případným neúspěchem jedné konkrétní společnosti. „Už nemůžu počítat s takovými výkyvy, ať už nahoru nebo dolů, protože je to zprůměrovaný výkon celého trhu,“ upozorňuje ekonom.
Jak to, že zlato nyní nefunguje jako „bezpečný přístav“?
Zlato prochází nejprudším výprodejem za více než čtyři dekády a jeho cena se propadla na úrovně, které ještě nedávno analytici nepředpokládali ani na konci příštího roku. Přesto část trhu věří v obrat – historická zkušenost z finanční krize naznačuje, že současný propad může být jen dočasný. Otázkou zůstává, zda se scénář rychlého růstu zopakuje i tentokrát.
Vedle tradičních investic roste význam komodit. Investoři se v době nejistoty obracejí ke zlatu, stříbru nebo ropě, které vnímají jako stabilnější složku portfolia. Do popředí se zároveň dostávají kryptoměny, které však podle Kovandy zůstávají vysoce rizikovou investicí kvůli své extrémní volatilitě a nejsou vhodné pro každého.
Jak začít
Začít investovat je dnes díky technologiím jednoduché. Pro vstup na burzu je potřeba otevřít si účet u brokera, který zprostředkovává obchodování. Zásadní je však sledovat poplatky. I nabídky s „nulovými poplatky“ mohou mít náklady skryté například ve spreadu – tedy v rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou. Samotné investování pak stojí na schopnosti vyhodnotit, zda je dané aktivum podhodnocené, nebo nadhodnocené, přičemž univerzální návod neexistuje.
Blízký východ a burzy krvácejí. Válka má jen pár akciových vítězů
Když na ulicích teče krev, je příležitost nakupovat. Tak zní slavné investiční pravidlo. A akciové tituly téměř ve všech sektorech na konflikt na Blízkém východě skutečně reagovaly značným propadem. Pokles akcií se nevyhnul ani těm, u nichž se očekával růst. A kdo na aktuálním vývoji skutečně vyhrál?
První díl ukazuje základní principy, na kterých investování stojí. V dalších epizodách se Lukáš Kovanda dostane k tomu, jak s investováním skutečně začít, jak si skládat portfolio nebo jak přemýšlet o riziku. Věnovat se bude i tématům, která dnes hýbou trhy – od kryptoměn přes alternativní investice až po vliv sociálních sítí na chování investorů.
Sledovat i poslouchat jednotlivé díly můžete přímo v tomto článku. Seriál je zároveň dostupný na video platformě YouTube a ve všech oblíbených podcastových aplikacích, jako jsou Spotify nebo Apple Podcasts.
Státní důchod většině lidí na zajištění důstojného stáří stačit nebude. Nová analýza XTB ukazuje, že rozdíly mezi jednotlivými způsoby spoření na stáří mohou po 30 letech dělat i miliony korun.
Státní důchod většině lidí na udržení dnešní životní úrovně stačit nebude. Nová analýza ekonomů XTB Pavla Peterky a Tomáše Maxy ukazuje, že na stáří bude stále důležitější vlastní investování – a že rozdíly mezi jednotlivými produkty mohou po třech dekádách dělat i miliony korun.
Nejlépe z modelových scénářů vycházejí dlouhodobé investice do akciových ETF. Na kratším horizontu do deseti let se ještě dokáže prosadit dlouhodobý investiční produkt, tedy DIP, hlavně díky daňové úlevě. Tradiční penzijní produkty naopak podle analýzy zaostávají, především kvůli nižším výnosům a konzervativnějším strategiím.
Hlavní sdělení studie je přitom jednoduché: pro většinu lidí je důležitější začít včas, investovat pravidelně a hlídat poplatky než spoléhat na státní podporu nebo hledat „dokonalý“ produkt.
Spoření na stáří: kdo má těžkou práci, má nově výhodu
Letošní rok přináší v penzijním spoření důležitou novinku, která se dotkne zaměstnanců pracujících v rizikovém prostředí. Stát jim chce pomoci vytvořit dostatečné finanční zázemí pro dřívější odchod z práce, aniž by si museli zkracovat budoucí starobní důchod. Klíčovým nástrojem se tak stává nový povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření. Jak ale upozorňují odborníci, samotná povinnost ještě nezaručuje úspěch. „Klíčovou roli bude hrát nejen výše příspěvků, ale především správně zvolená investiční strategie a kombinace penzijních a investičních produktů,“ říká finanční poradce společnosti Partners Lukáš Urbánek.
Důvod, proč se otázka vlastního zajištění na stáří stává čím dál důležitější, je podle autorů demografie. Český důchodový systém funguje průběžně: současní pracující platí penze současným seniorům. Jenže seniorů bude přibývat a lidí v produktivním věku ubývat.
Dnes pobírá starobní důchod přibližně 2,35 milionu lidí. Po roce 2030 začnou do penze odcházet silné populační ročníky a podle projekcí může počet důchodců kulminovat kolem roku 2053 na 2,7 milionu. Podíl lidí starších 65 let má do roku 2060 vzrůst z dnešních zhruba 21 procent na 31 procent. V praxi by to znamenalo, že na 100 lidí v produktivním věku připadne asi 60 seniorů, tedy jen zhruba 1,66 pracujícího na jednoho důchodce.
„Současná štědrost systému tak bude dlouhodobě neudržitelná,“ uvádějí autoři analýzy. Vedle tlaku na důchody navíc podle nich poroste i tlak na zdravotnictví.
video
Pražáci si na důchody budou muset připlatit, říká specialista na penze Šmajer
Radíme lidem, aby měli před odchodem do penze zainvestovanou částku v hodnotě poloviny ceny nového bytu v lokalitě, kde bydlí, vysvětluje v pořadu Newstream Byznys Talk specialista na penze a investice společnosti OVB Allfinanz Vojtěch Šmajer.
Studie opakovaně zdůrazňuje, že největší chybou není vybrat „špatný“ produkt, ale nezačít vůbec nebo začít příliš pozdě. Hlavní roli totiž hraje čas a efekt složeného úročení. Ten funguje jednoduše: investor nevydělává jen z původně vložených peněz, ale i z dřívějších výnosů. Čím déle investuje, tím silněji tento efekt pracuje.
Při investici 1000 korun měsíčně a ročním zhodnocení sedm procent vznikne za 20 let asi 520 tisíc korun. Za 30 let už zhruba 1,2 milionu a za 40 let přibližně 2,6 milionu korun.
„Začít včas je tak možná jedno z těch nejdůležitějších pravidel,“ píší autoři.
Čas vydělává nejvíc
Analýza srovnává pět běžných možností, jak se v Česku připravovat na penzi: penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, akciové fondy, ETF a dlouhodobý investiční produkt.
Z krátkodobého pohledu vychází dobře DIP, tedy daňově zvýhodněný režim pro investování na stáří. Jeho výhodou je možnost odečíst si vlastní příspěvky od základu daně až do limitu 48 tisíc korun ročně. Na horizontu do deseti let právě tato daňová úleva ještě dokáže převážit nad mírně nižším čistým výnosem oproti přímé investici do ETF.
Jenže s delším horizontem se karta obrací. Od zhruba 15 let investování podle modelů začínají dominovat ETF. Důvod je prostý: mají vyšší očekávaný výnos a zároveň velmi nízké poplatky. A právě kombinace výnosu a nákladů rozhoduje v dlouhém období mnohem víc než státní příspěvek nebo daňová sleva.
„Na delším horizontu rozhoduje především výše výnosů a poplatků, nikoli samotný státní příspěvek či daňové zvýhodnění,“ shrnuje studie.
Dalibor Martínek: Důchody, koule na noze české prosperity
Ministr Marian Jurečka oznámil, že průměrný starobní důchod vzroste od ledna o 668 korun. Dosáhne tak téměř 22 tisíc korun. Stát od příštího roku vydá na důchody o 22 miliard korun více, celkem přes 720 miliard korun. Důchody tvoří asi třetinu výdajů státu.
Nejhůře z porovnávaných variant vychází staré penzijní připojištění, tedy transformované fondy. Ty sice nabízejí garanci nezáporného zhodnocení, jenže právě ta je nutí investovat velmi konzervativně. Výsledkem jsou obvykle nízké výnosy, které v dlouhém období nestačí.
O něco lépe vychází doplňkové penzijní spoření (DPS). To těží ze státního příspěvku a daňové podpory, zároveň ale podle analýzy většinou nenabídne takový výkon jako dynamičtější investice do akciových ETF. Navíc velká část účastníků DPS zůstává v opatrnějších fondech, a tím si dlouhodobý výnos dál snižuje.
Výhodou penzijních produktů může být příspěvek zaměstnavatele. Autoři ale upozorňují, že ani ten sám o sobě nevyrovná slabší výkonnost, pokud je produkt příliš drahý nebo zbytečně konzervativní.
Dalibor Martínek: Čeští důchodci ani netuší, jak dobře se mají. Jejich rozmazlování by mělo skončit
Vláda vydala nařízení, že důchodcům přibude k současným penzím v průměru 355 korun měsíčně. Nechme stranou, že o důchodech rozhoduje jakýsi výnos vlády, což trošku připomíná Rakousko-Uherskou monarchii, kdy se život lidí měnil výnosem vrchnosti.
Nejvýrazněji jsou rozdíly vidět na modelových příkladech.
Při investici 1700 korun měsíčně, tedy na úrovni maximálního státního příspěvku u penzijních produktů, vychází po 30 letech varianta ETF o 836 tisíc korun lépe než DPS a o 1,34 milionu korun lépe než penzijní připojištění.
Při investici 4000 korun měsíčně, což odpovídá hranici maximálního daňového odpočtu pro DIP, už jsou rozdíly ještě výraznější. ETF vychází po 30 letech o 2,2 milionu korun lépe než DPS, o 3,3 milionu korun lépe než penzijní připojištění a o 866 tisíc korun lépe než DIP.
A ve scénáři 10 tisíc korun měsíčně, který analýza spojuje se strategií FIRE, tedy finanční nezávislosti a dřívějšího odchodu do penze, je rozdíl mezi ETF a ostatními variantami podle modelu dokonce od 2,49 do 8,67 milionu korun.
Právě u vyšších investovaných částek se podle studie nejvíc ukazuje, že význam státní podpory klesá a rozhodující se stává samotný výnos a výše poplatků.
Finanční poradkyně Iva Flídrová: Na státní penzi již nelze spoléhat
Vláda od letoška umožňuje lidem odepisovat si z daňového základu až 48 tisíc, pokud stejnou částku neprošustrují, ale pošlou ji na dlouhodobé investice. Takzvaný dlouhodobý investiční produkt má být jednou z cest, kterými si lidé zajistí další peníze do důchodu a nebudou jen spoléhat na státní penzi. „Demografický vývoj je jasný, spoléhat na státní důchod nebude do budoucna moudré,“ uvedla finanční poradkyně společnosti 4fin Iva Flídrová v pořadu Svět financí s Trinity Bank na CNN Prima NEWS.
Vedle výnosu jsou druhým klíčovým faktorem poplatky. A právě ty podle autorů investoři často podceňují.
Model počítá u akciových fondů s ročním poplatkem dvě procenta. To znamená, že očekávaný výnos klesne z osmi procent na šest procent ročně. Jinými slovy, poplatky každý rok „ukrojí“ zhruba čtvrtinu výnosu.
Na třicetiletém horizontu dělá tento rozdíl obrovské peníze. Ve scénáři investice 4000 korun měsíčně znamená rozdíl mezi ETF a akciovým fondem přibližně 1,9 milionu korun. U ETF se přitom poplatky běžně pohybují jen v řádu setin procenta. I proto právě tato varianta v dlouhém období vychází nejlépe.
Češi se bojí nesoběstačnosti ve stáří, ale daňově uznatelnou pojistku nevyužívají
Asi nikdo nechce zůstat jednou sám a nesoběstačný. Obávají se toho téměř tři ze čtyř Čechů, navzdory tomu ale jen málokdo se proti tomu pojistí. V Česku přitom existuje speciální daňově uznatelná pojistka, kterou nabízí už pět pojišťoven. Porovnali jsme jejich výhody a nevýhody.
Češi mají miliardy na účtech, které inflace ukusuje
Studie zároveň upozorňuje na další české specifikum: domácnosti drží velkou část peněz v produktech, které inflaci dlouhodobě neporážejí. Na jednodenních vkladech domácností leželo podle citovaných dat zhruba 3161 miliard korun, z toho na běžných účtech 1411 miliard. Průměrná sazba na jednodenních vkladech byla v prosinci 2025 kolem 1,41 procenta, na běžných účtech dokonce jen 0,15 procenta. Takové zhodnocení podle autorů nestačí ani na pokrytí inflace. Část těchto peněz by přitom mohla sloužit právě jako základ pro dlouhodobé investování na stáří.
Univerzální recept neexistuje
Přesto autoři varují před příliš jednoduchým závěrem, že jeden produkt je nejlepší pro všechny. Výběr záleží na tom, kolik času člověku do penze zbývá, jak snáší kolísání hodnoty investice, zda potřebuje mít peníze dostupné a jak vysokou částku si může pravidelně odkládat.
Vladimír Bezděk: Vše směřuje k rovnému důchodu. Každý penzista dostane stejně peněz
Vedl dvě důchodové komise, tu první v letech 2004 až 2005. Pro Vladimíra Bezděka je to dávnověk, v současnosti je předsedou představenstva investičního fondu Avant, jednoho z největších fondů pro kvalifikované investory na českém trhu. Jeho doménou jsou nyní investice do nemovitostí. Téma penzí se však táhne jeho profesní kariérou. Je členem poradního týmu nastupujícího prezidenta Petra Pavla. Podepíše Pavel nižší zvýšení důchodů, o kterém se už dva dny baví poslanci? Bezděk k tomu jistě řekne své. A co bude s českým penzijním systémem? „Vše směřuje k jedné státní důchodové dávce,“ říká trochu věštecky.
Na kratším horizontu a v předdůchodovém věku proto mohou dávat větší smysl opatrnější nástroje. Naopak u investování na několik dekád dopředu se podle studie výrazně prosazuje výhoda vyšších výnosů a nízkých nákladů.
„Investování na stáří není jen otázkou výnosu, ale i řízení rizika,“ uvádí Peterka a dodává, že lidé by měli volit srozumitelné a regulované nástroje a vyhýbat se nepřehledným produktům i slibům „jistých“ mimořádných výnosů.
Nejsilnější závěr celé studie je nakonec překvapivě prostý. Státní podpora, daňové úlevy i příspěvky zaměstnavatele mohou výslednou částku zlepšit, ale samy o sobě nestačí. Na dlouhém horizontu rozhoduje, zda člověk začne včas, investuje pravidelně a zbytečně neplatí vysoké poplatky. Pro většinu lidí tak podle autorů platí, že větší problém než špatně vybraný produkt představuje nečinnost.
Jiří Rusnok: Princip zásluhovosti bude z důchodů nevyhnutelně mizet
Bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok souhlasí s Vladimírem Bezděkem, že éra rovných důchodů je nevyhnutelná. Kvůli stárnutí populace se důchody vrátí k primárnímu účelu – tím je zabránit tomu, aby se stáří automaticky rovnalo chudobě, míní exguvernér ČNB.
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Který broker je nejlepší? Usnadněte si výběr srovnáním na webu Uspesnynaburze.cz
Co má vláda dělat s drahým benzínem? Hlavně se neopičit po Slovensku, píše ve svém komentáři zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák. Výsledkem takových experimentálních zásahů do trhu je podle něj jen chaos, selhání a deformovaný trh.
Probíhající monitoring marží čerpacích stanic nápadně připomíná postup Fialovy vlády před přesně čtyřmi roky. I v tom ohledu, že kontrola 2530 čerpacích stanic zjistila jen toliko, že pro strach z odlivu zákazníků čerpadláři svoje marže snížili pod obvyklou úroveň. Stanovení fixních marží, k jakému přistupuje nebo o něm uvažuje několik unijních zemí, tedy u nás alespoň v tuto chvíli nedává smysl. A celkově má tento monitoring stejně minimální efekt, jako měl na jaře 2022.
Fialova vláda svého času navíc zrušila povinnost přidávat biosložky, což bylo úplně nejlepší opatření ze všech. Totiž pro svoji absurditu vzhledem k tomu, že distributorům pohonných hmot umožňovalo nahradit levnější surovinu tou dražší. Nehledě na to, že distributory nevyvazovalo z povinnosti biosložku přidávat na základě zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Třetím opatřením z jara 2022 pak bylo osvobození dopravců od silniční daně, které ovšem zvyšování maloobchodních cen všeho nezabránilo.
Michal Nosek: Nafta jen pro vyvolené: Slovensko testuje, kam až sahá jeho loajalita k EU
Dvojí ceny nafty podle poznávací značky nejsou jen krizovým opatřením, ale otevřeným experimentem s diskriminací. Slovensko si v ropné nouzi zkouší, jestli pravidla Evropské unie platí jen tehdy, když se to hodí.
Babišová vláda zatím postupuje překvapivě racionálně, zejména ve srovnání s jí blízkými vládami v Maďarsku a na Slovensku. V zemi pod Tatrami lze nyní tankovat jen přímo do nádrže nebo do nanejvýš deseti litrového kanystru za maximálně 400 eur. To odpovídá čtvrtině až pětině nádrže kamionu, který tak musí častěji tankovat a třeba u dražších čerpacích stanic, na kterých by jinak nezastavoval. Slovenským dopravcům to bohatě vykompenzuje o 14 procent levnější nafta, zahraniční však musí počítat s vyššími náklady.
Dvojí ceny ve stylu restaurací devadesátkové Prahy se uplatňují na základě SPZ, kterou někde kontrolují pohledem ke stojanům, jinde si na kase vyžádají technický průkaz. Bezobslužné čerpací stanice mají smůlu, musí zavřít. Zároveň se množí zkazky o tom, že někteří pumpaři prodávají bez ohledu na SPZ či 400 eurový limit. Rozlišování zákazníků z pochopitelných důvodů vadí Evropské komisi, která je kritizuje podobně, jako stejný postup Orbánova Maďarska v roce 2022.
To se letos raději rozhodlo pro zastropování cen benzínu na zhruba 37 korun a nafty na něco přes 38 korun. Dotování cen paliv již oznámilo také Chorvatsko a v omezené míře Řecko, zatímco Rumunsko jde cestou snižování marží, k čemuž se chystá i Rakousko.Němci zase omezují rychlost, s jakou smějí čerpací stanice zdražovat, totiž jen jednou za den, přesně v poledne. A co z toho má či nemá, může nebo nemůže dělat česká vláda?
Slovensko zavádí dvojí ceny nafty. Cizinci zaplatí až o pětinu víc, stát reaguje na ropnou krizi
Slovensko poprvé přistupuje k razantní regulaci prodeje pohonných hmot. Kvůli výpadku dodávek ropy a náporu zahraničních řidičů zavádí omezení tankování a od pondělí také dvojí ceny nafty. Opatření ale vyvolává pochybnosti o souladu s právem EU i kritiku dopravců.
Ta zatím ústy ministryně Schillerové odmítá snížení DPH na pohonné hmoty s argumentem, že nelze každý týden měnit výši zdanění kdečeho jenom proto, že se zrovna něco děje na trzích. Doufejme, že Babišova vláda nepřistoupí ani na zastropování cen, opatření stejně líbivé, jako drahé. Tedy pokud je obchodníkům kompenzováno z veřejných peněz, což Orbánova vláda svého času hrubě podcenila. Dovoz benzínu a nafty do země se v důsledku propadl tak, že když Maďarsko koncem roku 2022 zastropování zrušilo, ceny okamžitě vylétly nahoru o deset korun.
Omezování trhu zkrátka nebývá tou nejefektivnější cestou. Bylo by lepší vzít to z opačného konce, tedy subvencemi podpořit domácnosti? To lze například prostřednictvím voucherů na pohonné hmoty pro sociálně slabé, jaké ve Spojených státech rozdělují některé municipality či neziskovky. Ostatně Řecko nyní chystá digitální tankovací karty nabité 50 eury, respektive 60 eury pro obyvatele ostrovů, které na základě jejích příjmů obdrží zhruba tři čtvrtiny domácností. Ovšem spolu s ostatními opatřeními chce Řecko na zmírnění dopadů krize vydat 300 milionů eur neboli 7,3 miliard korun. Díru v rozpočtu má pomoci zalepit vyšší zdanění výher z online sázení.
Pokud se náš kabinet rozhodne být srovnatelně velkorysý, měl by také řešit, kde ušetřit nebo vybrat víc na daních. Dosavadní zdrženlivost vlády raději zatím nechvalme, protože potřeba zasáhnout bude v čase narůstat, dokud se energetické trhy neuklidní na delší dobu. Bohužel na rozdíl od elektřiny jakožto domácího zdroje, kde máme v Česku řadu nástrojů ať už tržních či regulatorních, abychom změnili celý rámec k lepšímu, u nafty a benzínu máme po ruce jen „záplaty.“
Nejlepší tedy patrně bude situaci přečkat, v krajním případě cíleně podpořit pouze sociálně nejvíce zasažené domácnosti či části byznysu. V mezičase se můžeme znovu zamyslet nad tím, zda něco nelze v delším horizontu udělat i se závislostí Česka na derivátech ropy. Tím se prostřednictvím elektromobility vracíme k elektroenergetice. Masivní příklon k elektromobilitě se nám ale vyplatí až tehdy, když budeme mít zajištěné bezemisní zdroje, silně konkurenční trhy, funkční regulaci a koncept elektromobility, který bude těžit z levných cen elektřiny v čase a místě.
Lukáš Kovanda: Válka v Perském zálivu už má vítěze. Putin na ropě vydělává miliardy
