Hurá, sláva. Už zanedlouho se naposledy musíme zabývat trapným soubojem Hradu a vlády o summit NATO v Ankaře. Akce se uskuteční, pak už přijde jen její vyhodnocení a konec. Tento tyátr mezi Babišem a Pavlem znechutil úplně všechny.
Spor o cestu prezidenta Petra Pavla na summit NATO není pohá protokolární tahanice o složení delegace. Je to test, zda se český stát ještě umí navenek chovat jako čitelný spojenec a doma jako funkční ústavní systém. Pokud vláda z prezidenta dělá druhořadou postavu zahraniční politiky, může brzy zjistit, že hlava státu má v Ústavě víc nástrojů, než se Strakově akademii hodí.
Novým šéfem dozorčí rady ČEZ se stal poslanec za SPD Radim Fiala. Vybrali si ho ostatní členové rady. Na zestátnění největší polostátní firmy tak bude dohlížet člověk, který považuje Ukrajinu za nacistický stát, o energetice neví nic a ve Sněmovně sprostě nadává.
Macinka opět zastínil politiky ostatních stran a uplynulý týden si vzal pro sebe. Nejdříve se „definitivně“ pomstil prezidentu Pavlovi a vyloučil ho ze summitu NATO v Ankaře. Potom vynadal návštěvníkům folklorního festivalu ve Strážnici, řekl jim, že se zbláznili. Ondřej Prokop ukončil kandidaturu na pražského primátora, s tím snad Macinka nemá nic společného.
Vláda přepsala český fiskálně-strukturální plán a počítá s vyššími schodky, než sliboval původní dokument. Podle ekonomů ale ani rozvolněný plán nemusí být bez reforem dosažitelný a skutečná konsolidace se jen odsouvá na další roky.
Telenovela kolem prezidenta Pavla v Ankaře nekončí. Prezident posunul svůj spor o účast na vlastně nepodstatném zasedání NATO v Turecku k Ústavnímu soudu. Asi to Česko potřebovalo, aby někdo rozsekl, jak říká Pavel, spor o moc. Dva lidé s milionovou podporou to nedokázali, to je vlastně nejsmutnější sdělení. Nechají to na právnících.
Ústavní soud obdržel kompetenční žalobu prezidenta Petra Pavla ve sporu o jeho účast na červencovém summitu NATO v Ankaře. Pavel rozhodnutí vlády vyloučit ho z delegace považuje za bezprecedentní a mimořádně nešťastný krok. Podle Hradu jde také o omezení ústavních pravomocí hlavy státu.
Měsíce natahovaný spor o to, kdo bude Česko zastupovat na červencovém summitu NATO v Ankaře, je u konce. Vláda prezidenta Pavla nepustila do delegace. Prezident ještě může spor protahovat pomocí kompetenční žaloby u Ústavního soudu, patrně však nikam nepoletí. Paradoxně, nejde o spor prezidenta a premiéra. Šlo o mocenský boj uvnitř vlády.
Martin Abel, právník, analytik a absolvent Oxfordské univerzity skončil na jaře ve Výzkumném ústavu pro krajinu poté, co veřejně označil výroky vládního zmocněnce Filipa Turka za nesmysly. Nyní se stal šéfem správní rady prvního enviromentálního fondu v zemi, jehož vznik inicioval developer Luděk Sekyra. „Fond se chce zaměřit na tři oblasti změny, a to na kultivaci myšlení, kultivaci dialogu a kultivaci rozhodování,“ říká Abel.
Ondřej Prokop, kandidát na pražského primátora za ANO, se stal vítězem pomyslné ankety ‚kauza týdne‘. Svými zatajovanými nákupy bytů zaujal média i šéfa strany Andreje Babiše.
Ve veřejné debatě se úředník stal skoro karikaturou a nadávkou, razítko, paragraf, alibismus, překážka. Ale bez schopných úředníků nefunguje stát, kraje, města, nemocnice, armáda, doprava ani školy. A bez lidí, kteří jsou ochotni pravidla nejen dodržovat, ale také je zlepšovat a inovovat, se každá země začne pomalu propadat do nehybnosti. Mnozí politici mají tendenci svou vlastní neschopnost házet na úředníky. Je to tak snadné, a přitom tak hloupé a krátkozraké. Bez kvalitních úředníků politici nezmění vůbec nic, budou jen prázdně žvanit.
