Dalibor Martínek: Soud o Ankaru. Pavel by měl zůstat doma, Babiš si zkrotit Macinku
Telenovela kolem prezidenta Pavla v Ankaře nekončí. Prezident posunul svůj spor o účast na vlastně nepodstatném zasedání NATO v Turecku k Ústavnímu soudu. Asi to Česko potřebovalo, aby někdo rozsekl, jak říká Pavel, spor o moc. Dva lidé s milionovou podporou to nedokázali, to je vlastně nejsmutnější sdělení. Nechají to na právnících.
Babiš by se s Pavlem asi nějak domluvil. Nemá s ním zásadní problém, naopak by mu klidná kohabitace s ním vyhovovala. Pavlovi také. Je tu ovšem element Macinka, na kterém stojí Babišova vláda. Takže Pavel má smůlu, a my musíme sledovat truchlohru o rozdělení moci v Česku. Po pětatřiceti letech svobodné republiky musí nyní pár soudců rozhodnout, zda má prezident reprezentovat zemi navenek, nebo rozhoduje vláda.
Na jednu stranu není šťastné, že k rozhodování Ústavního soudu ohledně kompetencí vůbec dojde. Skutečně má o způsobu vládnutí v zemi rozhodovat patnáct právníků? Na druhé straně, když se dva lidé, které volily miliony lidí, nedokážou dohodnout na kompetencích, musí to někdo udělat za ně. Smutná práce pro oba pány i Ústavní soud.
Opozice se staví za Petra Pavla ve sporu o summit NATO. Kompetenční žalobu označuje za logický krok a viní premiéra Andreje Babiše, že kvůli tlaku koaličních partnerů nechal konflikt s Hradem dojít až k Ústavnímu soudu.
Opozice stojí za Pavlem. Spor o summit NATO podle ní způsobil slabý Babiš
Politika
Mimochodem, Pavla volilo v roce 2023 ve druhém kole prezidentských voleb téměř 3,4 milionu lidí. Ale Babiše 2,4 milionu, a to také není málo. Babišovo ANO zvítězilo loni ve sněmovních volbách s téměř dvěma miliony hlasů. Oba lídři mají silný mandát, a v zásadě spolu nemají pře. Přesto táhnou svůj spor o jeden nepodstatný summit před právníky.
Babiš reagoval na prezidentovu žalobu ve smyslu, že si nemyslí, že je to správně. On prý také netáhl prezidenta před soud, když nejmenoval Turka. Pavel ke své žalobě uvedl, že „měsíce veřejného dohadování o tom, kdo poletí kam, vyznívají směrem ven jako neschopnost nejvyšších představitelů státu domluvit se mezi sebou. To musí skončit.“ Oba mají pravdu. Ale bohužel tyto dva kohouty už někdo musí rozsoudit. Možná z toho bude nějaká společenská katarze.
Pavlovi soudci
Pavel během svého tříletého působení jmenoval 13 z 15 ústavních soudců. To by mohlo naznačovat, že v nadcházejícím rozhodování by mohl mít navrch, že budou soudci stát na jeho straně, když si je vybral. To je ovšem lichá úvaha, soudci rádi zůstanou nezávislí.
Měsíce natahovaný spor o to, kdo bude Česko zastupovat na červencovém summitu NATO v Ankaře, je u konce. Vláda prezidenta Pavla nepustila do delegace. Prezident ještě může spor protahovat pomocí kompetenční žaloby u Ústavního soudu, patrně však nikam nepoletí. Paradoxně, nejde o spor prezidenta a premiéra. Šlo o mocenský boj uvnitř vlády.
Dalibor Martínek: Macinka porazil Babiše. Nešlo o Ankaru, ale o vliv ve vládě
Názory
Pro Babiše přitom není zasedání NATO nijak klíčové. Sice se čeká řádění Donalda Trumpa, ale výdaje na zbrojení si česká vláda nějak vyřeší. Nižší výdaje Babiš svede na minulou vládu. K tomu přidá pár slibů do budoucna. Z NATO nás nikdo nevyhodí. Pro Babiše je mnohem podstatnější, jak mu soud vykolíkuje prostor pro omezování výkonu funkce prezidenta. Sám v tom evidentně nemá jasno.
A na okraj, je bizarní si představovat, co by se stalo, kdyby soud podpořil prezidenta, že na summit může letět. Co by se potom dělo? Nacpal by se do Babišova letadla, seděl někde vzadu se svou ochrankou, s nikým se nebavil? Na summitu by seděl vedle Macinky? Nebo před Babišem? Kdo by mluvil? Jsou to absurdní představy. Ať soud rozhodne o rozdělení kompetencí jakkoliv, Pavel by měl tentokrát zůstat v zájmu republiky doma. A Babiš by si měl zkrotit Macinku.
