Proslulá společnost Westinghouse před osmi lety procházela bankrotovou procedurou ve Spojených státech, do níž se dostala kvůli problematickým projektům výstavby amerických jaderných elektráren. Firma se sídlem na okraji pensylvánského Pittsburghu měla velké nenaplněné ambice i v Česku. Někdejší tendr na nové temelínské bloky Češi zrušili a v případě pozdějšího dukovanského tendru Westinghouse ani nepustili do finálního souboje mezi Korejce a Francouze. Nyní se ale karta obrací. Westinghouse získává nové kontrakty, americké startupy vyvíjejí reaktory 4. generace a Big Tech pumpuje miliardy do stabilních zdrojů energie. Jaderný návrat USA tak může změnit i evropský energetický trh, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Z Ameriky mezitím přicházely zprávy o téměř zastavené výstavbě nových atomových elektráren a ztrátách, které tato hospodářská supervelmoc v jaderném oboru zaznamenávala oproti nastupující Číně nebo Rusku. Americké šance na úspěchy v Evropě se zdály být minimální.

V posledních měsících se ale ukazuje, že vše je jinak. Češi mohli zaznamenat především spor o duševní vlastnictví mezi Westinghousem a vítězem dukovanského tendru, korejskou společností KHNP. Ten skončil mimosoudním urovnáním, nad kterým v Koreji mnozí dosud nechápavě kroutí hlavou a považují ho za faktické vítězství Westinghousu. Americká firma se má stát významným subdodavatelem KHNP v Dukovanech a podle zpráv korejských médií získá další zakázky od Korejců i licenční poplatky za každý reaktor, který východoasijská země vyveze do zahraničí.

Elektřina z fúzní reakce se už prodává, i když elektrárna ještě vůbec neexistuje

Enjoy

Velké firmy nakupují za miliardy dolarů elektřinu z fúzního reaktoru. To vypadá jako výborný plán. Vždyť od fúzní reakce se čeká, že vyřeší energetické problémy lidstva a nezanechá po sobě ekologickou katastrofu. Jenomže komerční získávání energie z fúzní reakce se zatím vůbec nedaří.

Josef Tuček

Přečíst článek

Dveře se otevírají 

KHNP se podle těchto informací navíc vyhne jakémukoliv soupeření s Westinghousem na mnoha světových trzích. Už je potvrzené, že se korejská firma vzdala ambic o dodávky velkých bloků jaderných elektráren do dalších evropských zemí. Česko má tedy zůstat s korejskými reaktory v Evropě výjimkou.

Zároveň se objevují informace, že i Francouzi, kteří čelí časovým průtahům v programu výstavby dalších reaktorů ve vlastní zemi, výrazně omezují své ambice na zahraničních trzích. V případě francouzské společnosti EDF se to týká zvláště mimoevropských oblastí. Nikdo ale přesně neví, jak potřeba zaměřit se na „domácí“ projekty ovlivní schopnost Francie konkurovat Američanům v jiných evropských zemích.

Westinghouse už má každopádně otevřené dveře do Polska a Bulharska, exkluzivně s ním jednají také Slováci. V dalších zemích včetně Nizozemska, Švédska nebo Slovinska se prozatím očekává souboj s francouzskou EDF. Velké zakázky zřejmě čekají Westinghouse na Ukrajině, pokud se podaří nastartovat poválečnou obnovu země. Zároveň je zjevné, že potenciální čínští a ruští konkurenti většinou nejsou v Evropě vítáni.

Westinghouse dnes ale zdaleka není jedinou americkou společností, která reprezentuje oživené ambice Spojených států v jaderné energetice. A ty jsou ve skutečnosti výsledkem dlouhodobějšího vývoje. Pozorovatelé si často všímali problémů se stávající výstavbou, ale ve stínu pozornosti se v USA rozvíjelo kreativní startupové prostředí, v němž se inovátoři snaží prosadit se zcela novými technologiemi. Nejde jen o koncepci malých modulárních reaktorů (SMR), jejichž předností by měla být efektivnější výstavba, ale také projekty reaktorů příští, tedy čtvrté generace. Oproti dosavadním lehkovodním nebo těžkovodním reaktorům by měly přinést účinnější i bezpečnější výrobu energie, ale také recyklaci už použitého jaderného paliva.

Americký trumf - startupové prostředí 

Investoři, kteří sází na budoucí jaderné technologie, vědí, že míří do rizikových projektů, jež mohou dosáhnout úspěchu až za velmi dlouhou dobu. Zatímco v Evropě je v podobných případech složité získat pro startupy soukromý kapitál, Američané mají mnohem menší averzi vůči riziku. Do nových jaderných technologií investovali i proslulí podnikatelé jako Bill Gates nebo Sam Altman, šéf společnosti OpenAI, která nabídla světu proslulý ChatGPT. V posledních letech mohou investoři počítat i s podporou washingtonského ministerstva energetiky. K podpoře jádra se přihlásili prezidenti Joe Biden i Donald Trump, byť každý z jiného důvodu – ten první v něm viděl bezemisní zdroj energie, díky němuž je možné čelit klimatické změně, kdežto současná hlava státu v něm spíše hledá alternativu vůči „nestabilním“ obnovitelným zdrojům.

Velkou šancí pro jadernou energetiku je celosvětově kombinace dvou faktorů, které nedokáže sám o sobě nabídnout žádný jiný zdroj – bezemisní a zároveň stabilní výroby energie nezávislé na počasí. Předpoklad, že se Amerika opravdu bude chtít vrátit v tomto obou na výsluní, ale podtrhují další tři slova – geopolitika, armáda a umělá inteligence.

Je jasné, že Spojené státy nebudou chtít tolerovat zaostávání za Čínou a Ruskem. Číňané dnes staví nejvíce jaderných elektáren, zatímco Rusové mají nejvíc projektů v zahraničí a prostřednictvím jádra si udržují vliv ve světě. Obě autoritářské země jsou navíc považovány i za pionýry v malých modulárních reaktorech. V Číně už dokonce funguje prototypový reaktor 4. generace Shidao Bay – vysokoteplotní reaktor chlazený plynem. (Není ovšem známé, jaké jsou jeho ekonomické parametry.)

Aktualizováno

Zemřela Dana Drábová. Předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost bylo 64 let

Leaders

Po vážné nemoci zemřela dlouholetá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová, bylo jí 64 let. Jaderná inženýrka Drábová ho řídila víc než čtvrtstoletí, od roku 1999. Zapojila se také do komunální politiky - byla krátce zastupitelkou Středočeského kraje a od roku 2010 místostarostkou Pyšel na Benešovsku.

ČTK

Přečíst článek

Geopolitické úvahy musí vycházet i ze skutečnosti, že mírové využití jádra jde ruku v ruce s rozvojem vojenských technologií. To je další faktor, proč můžeme očekávat sílící konkurenční boj mezi USA a Čínou i Ruskem. A sama americká armáda podle všeho půjde v čele rozvoje takzvaných mikroreaktorů – velmi malých a mobilních reaktorů, které se uplatní třeba na odlehlých vojenských základnách.

Na scénu vstupuje Big Tech 

Přechod k malým modulárním reaktorům, zvláště těm s pokročilou technologií, znamená obrovské finanční náklady. Výroba energie v SMR reaktorech v poměru na jednotku výkonu bude bezpochyby ještě dlouho podstatně dražší než ve velkých reaktorech, u nichž se uplatňuje princip „economy of scale“ – úspor z rozsahu. V dlouhodobějším horizontu by mohla tyto propočty změnit modulární výstavba, kdy se výroba částí reaktorů (modulů) rozběhne ve velkém měřítku v továrnách. Vysoké náklady – minimálně během přechodného období – však zatím byly jedním z hlavních argumentů kritiků SMR.

Komentář: Dukovany znamenají návrat státu k odpovědnosti

Názory

Obnovitelné zdroje mají své místo. Ovšem bez robustního jaderného základu nemá Česko šanci na stabilitu. A bez stability se resilience společnosti vůči autoritářským tendencím snižuje. Proto je jaderná cesta Česka tak důležitá. Nejen z hlediska energetického, ale rovněž politicky – společenského a bezpečnostního, píše analytik Ondřej Šimíček.

nst

Přečíst článek

Dnešní Amerika ale ukazuje scénář, jak přechod k modernější jaderné energetice zaplatit i ze soukromých zdrojů. Tahounem investic bude rozvoj umělé inteligence a datových center, která potřebují stabilní zdroje energie. Investice do AI mají být samy o sobě tak obrovské, že velké technologické firmy (v Americe známé jako Big Tech) nehodlají chod budoucích datových center nijak ohrožovat a na dodávkách energie jakkoliv šetřit. Aspoň tomu nasvědčují současné plány firem jako Google, Microsoft nebo Amazon.

Najednou se oživují plány, které byly dlouho tabu – včetně opětovného uvedení do provozu už odstavených jaderných reaktorů. Microsoft například hodlá odebírat elektřinu z restartovaného reaktoru elektrárny Three Mile Island, jejíž název si mnozí dosud spojují s jednou z neznámějších jaderných havárií v roce 1979. Google uzavřel smlouvy o budoucím odběru energie se společností Kairos, developerem reaktorů 4. generace, ve kterých vodu nahradí tekuté soli. Amazon zase investoval do společnosti X-energy, která chce přijít na trh s vysokoteplotními a plynem chlazeným reaktory – zjednodušeně s americkou alternativou toho, co už stojí v Číně.

Američané jsou s vyššími cenami smíření, hlavně ať nic není z Číny, říká šéf plzeňského Doosanu

Zprávy z firem

Od chvíle, kdy exportér turbín podepíše obchodní kontrakt, uběhnou třeba dva roky, než finální výrobek překročí hranice. „A dnes nikdo neví, jaké potom bude ve Spojených státech platit clo,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Daniel Procházka, výkonný ředitel plzeňské společnosti Doosan Škoda Power. V době, kdy se spousta věcí v Americe – včetně celních sazeb – mění prakticky přes noc, zůstávají obchodní vztahy velmi nejisté.

Jan Žižka

Přečíst článek

Tři cesty do Evropy

Nadějných projektů v jaderné energetice je spousta, prosadí se jen některé z nich. Ať už ale půjde svět cestou velkých reaktorů, menších reaktorů stávající generace nebo těch pokročilých, Američané mají nakročeno uplatnit se v Evropě ve všech těchto segmentech. Zatím mnohé nasvědčuje tomu, že evropské jádro 30. let může být do značné míry v americké režii.

O Westinghousu už byla řeč. V oboru malých modulárních reaktorů je velkým favoritem na pozici evropského lídra společnost GE Vernova Hitachi (GVH) se sídlem ve Wilmingtonu v Severní Karolíně. Tato společnost má kromě americké také japonskou stopu – historicky vznikla jako společný podnik s firmou Hitachi. GVH přichází na světový trh s varným reaktorem stávající generace BWRX-300 a má nakročeno k tomu, aby ho uvedla do provozu jako první SMR v západním světě do konce tohoto desetiletí – v kanadském Ontariu. Už dnes domlouvá budoucí projekty v různých koutech Evropy a významným nástupištěm na náš kontinent bude Polsko, kde mají zájem o desítky reaktorů BWRX-300.

V Česku se dnes často mluví o britském reaktoru společnosti Rolls-Royce SMR, jenž ale striktně vzato není malý – jde o reaktor střední velikosti, který je výkonem srovnatelný se současnými dukovanskými bloky. Přední odborník na jadernou energetiku Radek Škoda říká, že Rolls-Royce ve skutečnosti bude spíše konkurentem korejské KHNP. Mnohem méně se mluví o reaktoru BWRX-300, který ale může zamířit po polském trhu také na český.

Aktualizováno

Američané zřejmě postaví na Slovensku nový jaderný blok

Zprávy z firem

Slovensko bude na projektu nového jaderného zdroje s výkonem přes 1000 megawattů ve vlastnictví státu spolupracovat zřejmě se Spojenými státy. Řekl to slovenský premiér Robert Fico na Evropském jaderném fóru (ENEF). Atomové elektrárny mají na Slovensku už v současnosti největší podíl na výrobě elektřiny.

ČTK

Přečíst článek

Zdejší Státní úřad pro jadernou bezpečnost prozíravě získává poznatky o obou reaktorech – od Rolls-Royce i GVH. Realisticky je nutné počítat s tím, že BWRX-300 je podstatně blíže svému komerčnímu uplatnění. Také Rolls-Royce SMR má ale významné vazby na USA – rozvíjí spolupráci s americkou společností BWXT. Obě společnosti navazují na své dlouhodobé zkušenosti s dodávkami pro ponorky s jaderným pohonem. Z českého pohledu měla být výhodou Rolls-Royce SMR spolupráce s tuzemským průmyslem, pak ale přišla šokující zpráva, že Britové dali – na rozdíl například od KHNP – přednost turbínám ze Siemens Energy před těmi z Plzně od společnosti Doosan Škoda Power. Není vyloučeno, že plzeňské turbíny se naopak uplatní v amerických SMR reaktorech.

Pak je tu ale třetí možný scénář, podle něhož zájmy amerického Big Tech nakonec ve 30. letech povedou k preferencím pro modernější reaktory 4. generace. Tady mají Američané hodně želízek v ohni – od zmiňovaných X-energy a Kairosu přes společnost TerraPower, do níž investoval Bill Gates, po mikroreaktory firmy Oklo, u jejíhož zrodu stál zase Sam Altman. V českých odborných kruzích zaznívají pochvalné komentáře k technologii Kairosu, který sází na využití tekutých solí. Jejich využití plánovalo i české Centrum vývoje Řež, už dnes je ale jasné, že kdysi ambiciózní projekt malého českého reaktoru Energy Well na rozdíl od Kairosu ustrnul. I v tomto případě se ukázalo, jaké výhody z hlediska inovativní ekonomiky dokáže – nota bene oproti Česku – nabídnout americké startupové a investorské prostředí.

Když šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen letos v létě během schůzky s americkým prezidentem Donaldem Trumpem ve Skotsku slíbila navyšování evropského energetického importu z USA do roku 2028, vyvolala velké pochybnosti odborníků. Součástí tohoto dovozu mají být produkty a služby pro jadernou energetiku. Část pozorovatelů upozornila, že se Američané tak jako tak chystají do EU vyvážet celé reaktory. Kámen úrazu je v tom, že to rozhodně nebude do roku 2028. Spojené státy si ale mohou vytvořit dobrou pozici pro následující dekádu.

Globální centrum vývoje turbín se z Plzně nikam stěhovat nebude, říká šéf plzeňského Doosanu

Zprávy z firem

Parní turbíny, které vyrábí jeden ze světových lídrů v tomto oboru v korejském Changwonu, mají škodovácký design. Plzeňská společnost Doosan Škoda Power totiž zajišťuje výzkum a vývoj těchto turbín pro celou skupinu, ať už se vyrábí v západních Čechách nebo na druhém konci východní polokoule. „Naše mateřská společnost Doosan si uvědomuje, že se jí vyplatí rozvíjet plzeňské know-how,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz výkonný ředitel plzeňské firmy Daniel Procházka.

Jan Žižka

Přečíst článek

Amerika potřebuje spojence 

Dobré americké vyhlídky by mohl paradoxně ohrozit prezident Donald Trump, kdyby pokračoval ve své nekompromisní ekonomické a celní politice vůči spojeneckým zemím. Pokud Američané chtějí konkurovat Číně a Rusku, potřebují spolupráci se svými geopolitickými spojenci. Významnou roli hrají navzdory nedávnému sporu o duševní vlastnictví Korejci. Například Westinghouse si je dobře vědom toho, že jeho předností je vlastnictví technologie, ale nemá dobré zkušenosti s realizací staveb. Proto si musel v USA projít bankrotem. Do Bulharska, Slovinska nebo evropských severských zemí dnes míří v tandemu s korejskou společností Hyundai Engineering & Construction. Právě americko-korejská dvojice může podle posledních zpráv dokonce vyšachovat ruský Rosatom v Turecku z projektu tamní druhé jaderné elektrárny.

Korejci jsou přeborníky jako finální dodavatelé energetických staveb a dokážou nabídnout klíčové části celého dodavatelského řetězce. K tomu je ovšem nutné dodat, že i oni si na druhé straně uvědomují význam partnerství s Američany. Když se korejský ministr průmyslu Kim Jung-kwan nedávno snažil vysvětlit kritizované „ústupky vůči Westinghousu“, zdůraznil potřebu vidět širší a dlouhodobé souvislosti. Je podle něj v národním zájmu Koreje, aby posilovala vzájemnou důvěru se Spojenými státy a rozvíjela jadernou spolupráci. Korejské firmy, včetně KHNP, se podle dosavadních dohod mají podílet na mnoha amerických projektech malých i pokročilých jaderných reaktorů nebo souvisejícím obohacování uranu a výrobě jaderného paliva, což je důležité z hlediska omezování závislosti na Rusku.

Klíčovým partnerem je pro Ameriku také Kanada. Za chystanou expanzí Westinghousu stojí kanadský kapitál. Americkou firmu dnes vlastní dva subjekty ze země javorového listu – finanční investoři z Brookfieldu a strategičtí investoři ze společnosti Cameco, která je jedním ze světových lídrů ve zpracování uranu a výrobě jaderného paliva. GVH vstoupí na světový trh kanadskou branou. A řadu dohod o spolupráci v jaderné energetice Američané nedávno uzavřeli také s Brity.

Také v evropské jaderné energetice se dnes konečně blýská na lepší časy. Jádro už má na rozdíl od minulosti podporu ve většině členských zemí Evropské unie. Pořád je tu ale hodně otazníků a například není jasné, do jaké míry se podaří v tomto odvětví využít finanční zdroje EU. I v Evropě se začínají rozvíjet jaderné startupy, které mají určitou podporu Bruselu, ale historické zaostávání za Spojenými státy je pořád znát. Očekává se, že Francie jako lídr evropské energetiky bude dávat přednost velkým reaktorům před SMR a pokročilými technologiemi 4. generace.

Evropa by každopádně měla v maximální možné míře rozvíjet vlastní technologie a projekty. Realistický pohled ale říká, že v dnešním světě nemůže zůstat osamocena. Širší partnerství s Amerikou, Koreou i dalšími spojenci možná nesplňuje veškeré idealistické představy o „strategické autonomii“ EU, zato ale nabízí mnohem nadějnější scénář.

Článek vyšel také na Export.cz