Američané jsou s vyššími cenami smíření, hlavně ať nic není z Číny, říká šéf plzeňského Doosanu
Od chvíle, kdy exportér turbín podepíše obchodní kontrakt, uběhnou třeba dva roky, než finální výrobek překročí hranice. „A dnes nikdo neví, jaké potom bude ve Spojených státech platit clo,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Daniel Procházka, výkonný ředitel plzeňské společnosti Doosan Škoda Power. V době, kdy se spousta věcí v Americe – včetně celních sazeb – mění prakticky přes noc, zůstávají obchodní vztahy velmi nejisté.
Situace není komfortní především pro americké zákazníky plzeňského exportéra, který si případné negativní dopady dokáže předem smluvně ošetřit. „Pokud se změní clo, upravuje se cena,“ dodal Daniel Procházka. Na konci srpna se navíc potvrdilo, že o cla povedou jejich zastánci a odpůrci vleklou soudní bitvu v samotných Spojených státech. Šéf Doosan Škoda Power v rozhovoru dále mluví o spolupráci s Korejci, šancích plzeňské firmy na různých trzích i v oboru jaderných modulárních reaktorů a o tom, jak se musí transformovat český strojírenský průmysl.
Jak na vás dopadá celní politika amerického prezidenta Donalda Trumpa?
Je to pro nás nepříjemné. Dokážeme si případné negativní dopady smluvně ošetřit – pokud se změní clo, upravuje se cena. Ale tato situace není komfortní pro naše zákazníky. Nevědí, do jakých extrémních hodnot se můžou cla vyšplhat. Když ale jednám s Američany, zdá se mi, že mnozí z nich jsou se zaváděním cel srozuměni. Čím dál na americký jih, tím spíše se setkáte s podobnými názory. Lidé nám tam říkají – to je cena, kterou platíme za to, abychom udělali Ameriku znovu velkou. To, co jde, koupíme v USA, a za to, co nejde, holt zaplatíme určité clo. Hlavně ať to není z Číny. Máme teď tři velké projekty v Americe a nepřichází v úvahu, že bychom do nich nakoupili například materiál pro rotory z Číny, jak jsme zvyklí jinde.
Cla mají sloužit mimo jiné k tomu, aby zahraniční dodavatelé lokalizovali výrobu ve Spojených státech. To se týká i vás?
Ano. Už musíme vymýšlet modely, jak bychom některé komponenty mohli vyrobit v našem sesterském závodě v Houstonu, který je také součástí skupiny Doosan Enerbility. A tyto komponenty bychom použili pro finální montáž turbíny.
Nebude to ztráta pro českou ekonomiku, když Doosan Škoda Power převede část výroby jinam?
To si nemyslím. Výroba je velmi důležitá, ale velkou část přidané hodnoty máme v designu, inženýringu, schopnosti nakoupit vše potřebné pro výrobu, řídit projekt a v rámci projektu realizovat různé servisní činnosti. Tato přidaná hodnota zůstane u nás v Plzni.
Vláda chtěla slavnostně podepsat kontrakt na stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech, ale žaloba francouzské EdF a předběžné opatření soudu to zatím odložilo. Je to ale pro Česko dobrá smlouva a je výhra do toho jít s Korejci? Český průmysl u toho subdodávkami rozhodně moc nebude. Shrňme ti to, Francouzi zuří, Korejci inkasují, Američané se smějí, a Češi moc neví, ale celé to nakonec zaplatí.
David Ondráčka: Dukovany made in Korea. Byla by to pro Česko výhra?
Názory
Prezident Donald Trump a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen se v létě dohodli na amerických clech ve výši 15 procent. Možná to někoho uklidnilo, ale předpokládám, že celková nejistota je pořád velká?
Nejistota je obrovská. Vidíme, že se spousta věcí mění prakticky přes noc. Od chvíle, kdy podepíšete kontrakt, trvá v našem oboru třeba rok a půl nebo dva roky, než naše výrobky reálně překročí hranice. A záleží na tom, jaké potom bude platit clo.
Když tedy kontrakt podepíšete třeba dnes, vůbec si nemůžete být jisti tím 15procentním clem…
Nakonec to mohou být třeba desítky procent, nebo to může být nula. Když vyvážíte nějaký jednodušší výrobek, víte, že mezi objednávkou a dodávkou jsou třeba dva nebo tři měsíce. U našich produktů to je tak dlouhá doba, že naši zákazníci nemají prakticky žádnou jistotu.
Předpokládám, že Spojené státy jsou pro vás hodně významný trh…
Zkoušeli jsme se na americký trh dostat už před deseti, patnácti lety a vždy to bylo velice složité. Jenom za posledních zhruba patnáct měsíců jsme tam ale prodali tři velké stroje. Pomáhá nám, že naše mateřská společnost koupila zmiňovanou firmu v Houstonu, která se specializuje především na servis. Tím jsme pro Američany čitelnější, baví se s námi ve svém časovém pásmu, mohou nás navštívit a vidí právě možnost rychlého servisu, kdyby bylo potřeba.
Šéf svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza si stěžuje, že české firmy se nedostávají nejen k zakázkám na dostavbu Dukovan, která se odhaduje na 400 miliard korun, ale ani k informacím. Zatím je podle něj vše jen ve formě memorand, smlouvy žádné. Smlouva mezi hlavním dodavatelem stavby, korejskou státní KHNP a ČEZ na dostavbu Dukovan má být podepsána do konce března. Šéf českých stavebníků se obává, že Korejci poberou všechny peníze a na české firmy zbyde jenom „ohlodaná kost.“ 
Češi budou na výstavbě Dukovan dodávat jen ruce a lopaty, říká Jiří Nouza
Zprávy z firem
Tady naopak můžeme mluvit o značném přínosu pro českou ekonomiku. Americká sestra ze skupiny Doosan pomáhá zajištovat byznys vaší firmě v Plzni. Vnímáte to tak?
Jasně, může to být byznys, ke kterému bychom se jinak vůbec nedostali. Už před korejskou akvizicí v Houstonu jsme měli určité projekty ve Spojených státech, ale teď zaznamenáváme výrazný rostoucí trend. Otevírá se nám spousta dalších možností.
Korejský impuls
Jak se vám jeví spolupráce s Korejci? Co byste doporučil dalším českým společnostem, které spolupráci s Korejci zvažují?
Pro nás byl příchod korejského vlastníka v roce 2009 skvělým impulsem, protože se nám otevřela spousta nových trhů. V současné době exportujeme 80 procent naší produkce, 20 procent připadá na Česko. V letech 2007 až 2009 to bylo obráceně a do značné míry to souvisí s tím, že jsme součástí skupiny Doosan. Dostali jsme se k jihokorejským finálním dodavatelům, EPC kontraktorům (Engineering, Procurement, Construction), kteří dodávají například celé elektrárny s našimi turbínami. Změna vlastníka se projevila v managementu, celkovém myšlení i pojímání jednotlivých projektů. Je pro nás inspirativní, jak kolegové z Koreje díky své píli dokáží tlačit i opravdu velké projekty.
Čeští investoři jako Petr Kellner v minulosti sázeli na východní trhy včetně Ruska a Číny. V posledních letech se do centra pozornosti dostaly investice, které míří z Česka na Západ – od Daniela Křetínského v západní Evropě po zbrojaře ze skupiny CSG nebo České zbrojovky v Americe. České investice ale také mohou mít pro mnohé nečekanou tvář z hlediska geografického i oborového zaměření. Jaký scénář píše byznys pro tuzemskou ekonomiku shrnuje ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie. 
Rýsuje se nová vize pro Česko. Konečně přestáváme být pouze zemí s levnou prací
Money
Není korejská mentalita Čechům příliš vzdálená?
V Koreji hodně podřizují individuální zájmy společným. Řekl bych, že v Česku jsme v tomhle na úplně opačném pólu. Jsme v mnohém jiní, ale pokud máte kritické myšlení, dokážete se objektivně podívat i na to, co pozitivního přináší korejský přístup. Nechci nijak měnit nás, ani sám sebe, ale vidím výhodu v tom, když se oba tyto přístupy prolínají. V případě skupiny Doosan je navíc důležité, že působí na všech kontinentech a jsou zvyklí na kulturní odlišnosti. Slyšel jsem jeden dobrý příklad – když byla v roce 1997 v Jižní Koreji poměrně velká ekonomická krize, lidé přispívali státu ze svých vlastních úspor, ze svého domácího zlata. Z pohledu korejských firem je zase důležité, že pokud přijdou s novým produktem, mohou si vybudovat první reference díky státním zakázkám. To beru jako velké plus.
Tím finálním dodavatelem, EPC kontraktorem, se kterým spolupracujete na třetích trzích, je hlavně vaše matka Doosan?
Nejenom. Doosan je takovým dodavatelem na klíč opravdu v hodně projektech. To je jeden model – realizuje projekt třeba v Saúdské Arábii a my dodáváme turbínu. O jiném modelu už jsem mluvil – Doosan má dceru v Americe a my spolupracujeme s ní. Nemusí být ani nutně naším odběratelem, ale uvede nás na trhu a potom dokážeme spolupracovat na dalším projektu. Další model je, že roli finálního dodavatele přebírá jiná korejská společnost, například Samsung nebo Hyundai, která zase staví elektrárnu v Uruguayi nebo v Panamě.
Známý český podnikatel Martin Wichterle říká, že probádal spoustu slepých uliček. „Bez toho to nejde,“ dodal v rozhovoru pro Export.cz. Slepé uličky jeho firmě Wikov, přednímu světovému výrobci průmyslových převodovek, také hodně přinesly. Platí to například o společných aktivitách Wikovu s dceřinou společností německého Siemensu, které se zaměřovaly na servis převodovek. Těm poměrně rychle odzvonilo, ale českou firmu tato nepříliš významná epizoda nakopla k novému významnému oboru.
Martin Wichterle: Příběh Česka by měl být o zemi, kde se skvělé produkty vymýšlí i vyrábí
Zprávy z firem
A vy máte referenci díky tomu, že jste součástí Doosanu…
Určitě to pomáhá. Do světa jsme se dostali minimálně s pěti korejskými EPC kontraktory.
Od Evropy po Martinik, Guam i Réunion
Působíte v řadě různých teritorií. Jaké trhy jsou pro vás nejdůležitější?
Rozlišil bych trh zákazníka a trh projektů. Například ve Španělsku spolupracujeme se silnými EPC kontraktory a jdeme s nimi do Mexika, Chile nebo i Estonska. Projektů přímo ve Španělsku ale zase tolik nemáme. Přesto je hodně důležité mít španělského zákazníka, který už nás zná a byl s námi schopen realizovat projekty v mnoha zemích světa. Když budu mluvit o trzích z hlediska našich instalací, tradičně dodáváme do západní Evropy. Kromě USA se nám hodně daří třeba v Saúdské Arábii a dalších zemích Blízkého východu. Vyvezli jsme turbíny i na poměrně exotická místa, včetně ostrovů jako Martinik, Guam nebo Réunion.
O jaké projekty tam šlo?
Spalovna, elektrárna na biomasu i paroplynová elektrárna. Využili jsme zase například toho, že jeden náš zákazník z Francie má elektrárnu i na ostrově Martinik.
Mluvil jste o Blízkém východě. Pokud vím, v Dubaji jste dodávali turbínu do největší spalovny na světě. Udržuje si pořád tohle prvenství?
Ano, pořád je s výkonem 200 megawattů největší na světě. Myslím, že už ji velikostí nikdo nepřekoná. U takových projektů potřebujete velké množství lidí, kteří jsou koncentrováni na poměrně malém teritoriu. A dovážet odpad třeba ze 150kilometrové vzdálenosti už také nedává smysl.
Získali jste tedy projekt v největší spalovně i v největší světové elektrárně na biomasu, která se nachází v britském Teesportu.
K tomuto výčtu různých „nej“ bych ještě přidal projekt v papírenském průmyslu ve finském Kemi, který je největší minimálně na severní polokouli.
O významu investic přímo v české ekonomice všichni dávno vědí, stranou pozornosti ale zůstává potřeba investic českých firem v zahraničí. „Tyto investice přitom mohou vyvažovat současnou velkou mezeru mezi vyvezeným a dovezeným kapitálem. Dividendy budou více přitékat také opačným směrem do Česka,“ řekl přední ekonom Petr Zahradník v rozhovoru pro Export.cz. Je zastáncem promyšlené státní podpory investic v zahraničí, kterou by mohla do značné míry převzít agentura CzechInvest.
Ekonom Zahradník: Česko je ekonomikou polotovarů, to se musí změnit. Třeba po vzoru Polska
Leaders
Zaujali jste mimo jiné dodávkou turbíny do koncentrované solární elektrárny v chilské poušti Atacama. Rýsují se vám další projekty v Latinské Americe?
Koncentrovaná solární elektrárna v Chile – to je opravdu high-tech. Uvidíme, jestli se budou podobné projekty dál rozvíjet. Nyní jsou na vzestupu v Číně, jinde ve světě tato technologie spíše stagnuje. Celkově je pro nás Latinská Amerika také velmi významný trh. V minulosti jsme realizovali poměrně velké množství dodávek turbín do Mexika, daří se nám v Karibské oblasti. Stavíme také tři elektrárny v Dominikánské republice. Zajímavý je i brazilský trh.
Brazílie má pověst velmi ochranářské země, uplatňuje vysoká cla. Máte tam přesto šanci?
Brazílie je opravdu silně ochranářská. Důležité je, abychom správně definovali naše produkty a doložili, že je nelze vyrobit lokálně. Pak se jich budou týkat nižší dovozní cla. Stejně tak to dělá i naše konkurence.
Malé reaktory, velká příští věc
Další velká věc jsou menší jaderné reaktory. Určitě budete chtít využít vašich zkušeností z dodávek pro jaderné elektrárny nejen v rámci dukovanské zakázky, ale i pro projekty těchto modulárních reaktorů, známých pod zkratkou SMR (Small Modular Reactors)…
To opravdu je velká věc. Naše mateřská společnost Doosan získala menšinový podíl v americké společnosti NuScale, která je největším kandidátem na výstavbu SMR reaktoru v Rumunsku. NuScale je pro nás zajímavý partner, mohli bychom dodávat turbínu. V Česku se mluví o projektu britské společnosti Rolls-Royce SMR, která prozatím deklaruje spolupráci s naším konkurentem. Vzhledem k našim referencím v Česku bychom ale velmi rádi dodávali turbínu do reaktoru, který Rolls-Royce chystá pro jadernou elektrárnu Temelín. Víme, že naše společnost by byla skvělým partnerem jak pro dodávku a výstavbu, ale i pro budoucí servis zařízení, jehož provoz je projektován na mnoho desítek let.
Zdeněk Hostomský se po zkušenostech z velké americké farmaceutické firmy Pfizer vrátil do Česka a stal se ředitelem Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB). Zjistil, že s legendárním Antonínem Holým, který ÚOCHB proslavil objevy antivirotik, byli dříve konkurenty. „Za mého působení v Americe jsme byli na opačných stranách barikády,“ řekl Zdeněk Hostomský v rozhovoru pro Export.cz. Právě řediteli Hostomskému se později podařilo vyjednat další příliv peněz za „patenty profesora Holého“ do Česka.
Biochemik Hostomský: V Americe se z neúspěchu otřepete. V Evropě vás provází celý život
Leaders
S reaktory SMR už mají zkušenosti v Číně a Rusku. Prvním na Západě, konkrétně v Kanadě, by měl být varný reaktor BWRX-300 od společnosti GE-Hitachi. Máte zájem i o její projekty?
Reaktor v kanadském Ontariu budou realizovat s jiným dodavatelem, ale jednáme s GE-Hitachi o dalších příležitostech. Mají velké ambice například v Polsku. Další design SMR reaktoru vyvíjí korejská KHNP, americká X-Energy nebo americký Holtec ve spolupráci s korejskou společností Hyundai. Je tu spousta developerů, se kterými jednáme. Celý obor je zatím v počáteční fázi a bude hodně důležité, kdo bude mít první referenci.
Máte hodně zkušeností z Ameriky. Jak podle vás ovlivní budoucnost SMR poptávka provozovatelů tamních datových center?
Bavíme se s jedním naším obchodním partnerem z USA, který by chtěl dodávat energii pro nové datové centrum na americkém středozápadě. Na otázku ohledně SMR mi řekl, že momentálně rozhoduje rychlost, což nahrává fosilním zdrojům. Reaktory SMR přijdou v pozdější fázi. Myslím ale, že stále více lidí i v Americe začne uvažovat o kombinaci velkého datového centra a stabilního bezemisního zdroje energie, jakým je právě SMR. K tomu se ještě přidají technologie, které využijí teplo z datového centra. Myslím, že budoucnost má právě taková trojkombinace.
Jih a sever škodováckého areálu
Doosan Škoda Power je jedním z nejvýznamnějších nástupců velké Škody, někdejšího holdingu. Daří se v Plzni navazovat na tradice strojírenského průmyslu?
Myslím, že ano. Když se v našem plzeňském areálu podíváme kolem sebe, rozhodně tu nezůstáváme sami. Obrovské projekty, co se týče obratu, dělá výrobce dopravních prostředků Škoda Transportation. Každou chvíli vidím, jak odsud odjíždí tramvaj třeba do Německa nebo na jiné trhy. Společnost Škoda JS (dříve Jaderné strojírenství) se prosazuje díky svým unikátním produktům pro jaderné ostrovy elektráren. A projekty pro jadernou energetiku jsou ostatně i pro nás vždy o něco lepší. Není tam taková konkurence, jako když dodáváte malou desetimegawattovou turbínu třeba do cukrovaru v Indii. Pak jsou tady v Plzni firmy jako ŠMT, dříve Škoda Machine Tool, výrobce obráběcích strojů, nebo Wikov, který se zaměřuje na převodovky.
Ne všechny plzeňské firmy ale prošly úspěšnou transformací…
My se nacházíme v jižní části škodováckého areálu, na jih od zdejší železniční dráhy. Tady se firmám poměrně daří. Paradoxně úplně opuštěné je to na severní straně, kde byly kovárny a hutě. Dříve jsme od nich odebírali velmi kvalitní výkovky a odlitky, jejich technologie měly vysokou úroveň. To skončilo. Odlitky dnes hodně kupujeme v Indii, rotory napůl v Číně a napůl v Evropě. Ale strojírenské výrobě se v našem regionu daří.
Tomáš Kolář, výkonný šéf proslulého exportéra nemocničních lůžek Linet, vidí velkou příležitost pro Česko i celou Evropu v rozvojové spolupráci. „Předpokládal bych, že nyní bude mnohem aktivnější Evropská unie, kde má rozvojovou agendu Global Gateway na starosti komisař Jozef Síkela,“ řekl Kolář v rozhovoru pro Export.cz. Vznikla tu totiž velká mezera po americké agentuře USAID, která se z rozvojových programů naopak stáhla. V mnoha zemích navíc zjistili, že ani spolupráce s Číňany není ideální.
Šéf Linetu: Evropa by měla přidat v rozvojové pomoci. Pomůže tak i obchodu
Zprávy z firem
Zaznívají různé názory na to, jaké důsledky měl rozpad škodováckého holdingu. Velká firma by i dnes mohla mít určité výhody – třeba z hlediska dobývání zahraničních trhů. Na druhé straně menší firmy bývají často pružnější. Jak to vidíte vy?
Podobný holding si určitě může dovolit hledat synergie v exportu, otevřít více obchodních zastoupení a prodávat tam víc produktů najednou. Pro nás by bylo složité otevřít si třeba deset kanceláří po světě. Kdybychom měli v portfoliu ještě vlaky, jaderné reaktory a obráběcí stroje, už by to smysl dávalo. Ale s tou pružností určitě souhlasím. Velký moloch se dost těžko ovládá. Realitou je, že mnoho velkých společností v Česku zaniklo či se jinak transformovalo, to nebyla jenom Škoda Plzeň.
Strojírenský průmysl se tradičně rozvíjel nejenom v Plzni, ale i dalších regionech dnešního Česka. Jak byste zhodnotil současný stav strojírenského oboru v naší zemi?
Z našeho pohledu je důležité, že pořád máme schopné české subdodavatele. Na základě toho se domnívám, že se zde strojírenství celkem daří. K tomu ale musím dodat, že strojírenství je mimo jiné hodně o lidech, kteří v Česku v řadě oborů chybí, a o spotřebované energii. Výroba je hodně energeticky náročná. Už dnes outsourcujeme poměrně dost subdodávek a materiálů v zahraničí, ale zamýšlíme se i nad tím, jak zvýšit i podíl výroby v nízkonákladových zemích. A jak jsem říkal, v Česku se pak ještě víc můžeme zaměřit na to, co nám jde dobře. Dokážeme toho hodně vymyslet, spočítat a třeba navrhnout nějaké lepší řešení. Naši konkurenti z Evropy a Spojených států to dělají stejně – z velké míry poptávají komponenty v low-cost zemích.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová už dlouhé měsíce prohlašuje, že Brusel chce nahradit ruský plyn americkým. To, co ale „slíbila“ uprostřed léta ve Skotsku Donaldu Trumpovi při dojednávání obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, nedává příliš smysl – pokud pomineme snahu uchlácholit amerického prezidenta. Navyšování evropského energetického importu z USA je v takové míře nereálné a v konečném důsledku by šlo proti principu diverzifikace. Snahu získat pro EU více zdrojů mezitím zpochybňuje další plynová velmoc – Katar, kterému vadí unijní environmentální a sociální pravidla, píše ve své analýze Jan Žižka z Export.cz.
Odkud bude Evropa dovážet plyn? Otazníků opět přibývá
Money
Inženýring a výzkum tedy z Česka nezmizí?
Nebudeme převádět do Indie třeba výzkum a vývoj, finální inženýring také zůstane tady. Ale třeba i v rámci inženýringu se můžu zamyslet, jak vše udělat co nejefektivněji. Před více než patnácti lety jsme otevřeli pobočku v Indii, kde máme zhruba 40 inženýrů. Hlavním důvodem není, že by byl indický inženýr nějak výrazně levnější, byť samozřejmě levnější je. Spíš jde o to, že v Česku některé profese prostě chybí. Zkuste v západních Čechách najít třeba šikovného inženýra elektro. Finální inženýring ale zůstane v Plzni už proto, že naši inženýři mají větší zkušenosti a díky tomu dosáhneme vyšší přidané hodnoty našich výrobků.
Spoléhání na subdodávky ze zahraničí ale může přinášet i bezpečnostní rizika…
Na to si musíme dávat pozor. Někde můžeme čelit politické nestabilitě, jinde tomu, že se určitá země nebo společnost dostane na sankční seznam. Když vozíme odlitky z Indie a museli jsme se kvůli pirátům vyhnout Suezskému průplavu, rázem nám obeplutí jižní Afriky přineslo zpoždění konkrétního projektu třeba o měsíc. Když potom platíte penále ve výši třeba jednoho, dvou procent za týden zpoždění, může se stát, že projekt přestane dávat ekonomický smysl.
Vraťme se ještě k tématu možných zisků a ztrát pro českou ekonomiku. Když máte velkou část dodavatelského řetězce v zahraničí, ztrácíte tuzemské subdodavatele. Je to důvod k obavám?
My ale předpokládáme, že se například náš český subdodavatel čerpadla bude chovat podobně jako my. Bude se soustředit na to, aby měl co nejlépe technicky vymyšlený produkt, který obstojí v náročné konkurenci. Část takového výrobku nechá vyrobit někde v zahraničí, ale tady ho dotáhne do konce a uvede do provozu.
Článek vyšel také na Export.cz
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
