Komentář: Dukovany znamenají návrat státu k odpovědnosti
Obnovitelné zdroje mají své místo. Ovšem bez robustního jaderného základu nemá Česko šanci na stabilitu. A bez stability se resilience společnosti vůči autoritářským tendencím snižuje. Proto je jaderná cesta Česka tak důležitá. Nejen z hlediska energetického, ale rovněž politicky – společenského a bezpečnostního, píše analytik Ondřej Šimíček.
Podpis smlouvy na nový jaderný blok není jen investicí do energetiky. Je to signál, že stát znovu přebírá odpovědnost – že dokáže čelit tlaku a přijímat rozhodnutí, která sahají za horizont volebního cyklu.
Česká republika podepsala smlouvu na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech. Po desetiletích váhání, přehazování odpovědnosti a ustrašených rozhodnutí se stát konečně přihlásil o vlastní budoucnost. Reálně. S konkrétním partnerem, reaktorem, harmonogramem, závazkem. A pod tlakem, který nebyl malý. Tanečky bývalého dvojministra Havlíčka kolem Rosatomu tak naštěstí zůstávají jen mrazivou vzpomínkou na přístup dnes nejpopulárnějšího politického hnutí k otázce energetické bezpečnosti.
Soutěž navzdory tlakům a diplomatickým hrozbám
Rozhodnutí vypsat otevřený, vícestupňový tendr nebylo v evropském jaderném prostředí zvykem. Většina podobných zakázek se řeší přímo, mezi vládami, bez konkurence a bez rizika porážky silného hráče. Česká cesta byla jiná. A o to víc překvapilo, že vydržela až do konce.
Americký Westinghouse vypadl hned v úvodu – jeho nabídka postrádala základní závazky. Ve hře tak zůstali dva: francouzská EDF a korejská KHNP. Obě firmy roky ladily detaily, upravovaly technické specifikace, počítaly náklady. Rozhodla kombinace důvěryhodnosti, pružnosti a ceny. KHNP nabídla garantovanou cenu 407 miliard korun, výkonnější reaktor, levnější palivo a přesvědčivější systém záruk. Navíc přistoupila na lokalizaci výroby – až šedesát procent hodnoty projektu zůstane v českých firmách. Zapojí se Doosan Škoda Power, ZAT, ÚJV Řež a další.
EDF naopak selhala. Nabídku opakovaně neaktualizovala, nedokázala dorovnat klíčové parametry až ztratila důvěru. A když byla ze soutěže vyřazena, zareagovala žalobou. Snažila se projekt zablokovat soudní cestou – a to i přes sílící kritiku ve vlastní zemi. Na začátku roku 2025 vydal francouzský Nejvyšší účetní dvůr mimořádně tvrdou zprávu, která zpochybnila stav celého národního jaderného programu. Ředitel EDF byl následně odvolán. A pochyby o tom, jestli je firma vůbec schopna zvládnout takto rozsáhlý projekt, se tím jen prohloubily.
Zákon musí sloužit výstavbě, ne obstrukcím
Ovšem celá (naštěstí velmi krátká) anabáze se soudním předběžným opatřením ukázala, že český právní řád (jako v mnoha jiných záležitostech) dovoluje ve správních procesech v podstatě šikanovat další účastníky řízení a blokovat i strategické a bezpečnostně významné stavby, a to i v případě, že obstruující sám nemá reálné kapacity na realizaci těchto projektů. Komplexní revize stavebního a správního procesu v otázce klíčové výstavby musí patřit k prioritám každé politické garnitury.
Ekonom Miroslav Zámečník to na iDnesu pojmenoval přesně. „Je neuvěřitelné, že předběžné opatření umožňuje aktérovi bez reálné kapacity výstavby zablokovat projekt konkurenta, který tu kapacitu má.“
Česká legislativa není na klíčové zakázky připravena. Chybí rychlý přezkum, ochranné mechanismy, základní stabilita. Zámečník zároveň upozornil na podstatu problému s EDF – bez státních půjček s nulovým úrokem nemá Francie šanci svůj program EPR2 rozběhnout. To není strategický partner, to je politické riziko.
Podpis smlouvy na nové bloky v Dukovanech je jedním z nejdůležitějších počinů jakékoli vlády v posledních desetiletích, ale tím to nekončí. Na stole je i opce na dva další bloky v Temelíně. Bude třeba udržet tah, odvahu, klid v řízení. A především: ukázat, že jádro není nahodilý výstřel, ale součást vědomé politiky. Jádro je základním stavebním kamenem našeho energetického mixu.
V zemi, která nemá ropná či plynová pole, horské řeky či moře pro nekonečné pláně vrtulí větrných elektráren je jaderná energetika úhelným kamenem udržitelnosti demokratického politického systému. Proto je také pod častým útokem extrémistů z obou okrajů pomyslné politické mapy. Ruku v ruce zde stojí progresivní levice a nacionalistická pseudopravice – a útočí na českou energetickou soběstačnost. Ve prospěch Ruska, které antijadernou rétoriku stvořilo jako reakci na možnou energetickou emancipaci západních zemí. Vede hybridní válku nejen přes dezinformace, ale i přes energetiku. Zpochybňuje reaktory, sponzoruje aktivismus, platí obstrukce. Vědomě podrývá vše, co drží evropské státy v technické a institucionální kondici. Útok na jádro je útokem na stát a demokratický politický systém. Kdo jej destabilizuje nepotřebuje okupaci. Stačí mu chaos.
Obnovitelné zdroje samozřejmě mají své místo. Ovšem bez robustního jaderného základu nemá Česko šanci na stabilitu. A bez stability se resilience společnosti vůči autoritářským tendencím snižuje. Proto je jaderná cesta Česka tak důležitá. Nejen z hlediska energetického, ale rovněž politicky – společenského a bezpečnostního.
Proto jsou Dukovany šance na renesanci české jaderné kompetence. Jaderná energetika není jen jedním z řešení. Je zkouškou dospělosti. Vyžaduje stát, který se nebojí strategických rozhodnutí. A výhled směr Temelín bude klíčový. Ukáže, jestli jsme schopní nést rozhodnutí, která přesahují jedno volební období.
Autorem je Ondřej Šimíček, Česko.plus
Společnost Elektrárna Dukovany II (EDU II), která má na starosti jaderný tendr, dnes podepsala s korejskou firmou KHNP finální smlouvy k výstavbě dvou jaderných bloků v Dukovanech. Firmy tak učinily jen několik hodin po zrušení předběžného opatření soudu, které uzavření dohod blokovalo.
Dukovany budou korejské. Česko po rozhodnutí soudu rychle podepsalo smlouvu
Money
