Michal Nosek: Poplatky zmizí, účet zůstane. Vláda si chce vzít média do rozpočtu
Zrušení televizních a rozhlasových poplatků se dobře prodává jako úleva domácnostem. Náklady na veřejnoprávní média tím ale nezmizí. Vláda je chce přesunout do státního rozpočtu a zároveň financování omezit. Podstatná otázka proto zní, co za své peníze veřejnost dostane a jak budou redakce chráněny před politiky, o jejichž práci mají informovat. Opoziční spekulace o povolebních motivech tuto debatu jen odvádějí stranou.
Zrušit lidem pravidelnou platbu je politicky vděčné. Vysvětlovat, odkud se vezmou peníze na službu, kterou dosud financovala, už méně. Česká televize ani Český rozhlas nebudou po zrušení poplatků fungovat zdarma. Jejich provoz zaplatí stát z veřejných peněz. Co vydá na vysílání, nebude mít na jiné výdaje, případně si o to více půjčí. Zrušení poplatku samo o sobě tak není úsporou.
Koalice ANO, SPD a Motoristů přesto přikládá změně mimořádnou naléhavost. Ve Sněmovně prosadila přednostní projednání návrhu i možnost nočního a sobotního jednání. Předloha je přitom teprve v úvodním kole. Politické odhodlání je tak zřejmé. Přesvědčivý důvod, proč právě tato změna vyžaduje parlamentní přesčasy, podstatně méně.
Andrej Babiš žádá novináře, aby se zdrželi osobních útoků. Sám jim nadával do „prasat“ a „žump“, jeho koaliční partner do „prolhaných sviní“. Petr Macinka přidal „blbce“. Premiér přesto tvrdí, že chce komunikovat slušně.
Michal Nosek: Prase, žumpa, blbec. Babišova škola slušnosti startuje
Názory
Úleva domácnostem není úspora pro stát
Pro domácnost může být konec poplatků drobnou úlevou. Neznamená to ale, že stejnou částku ušetří i veřejné finance. Přechod na financování z daní především přerozdělí náklady. Vydávat navrhovanou změnu za všeobecné zlevnění veřejné služby je účetní trik.
Vládní návrh navíc počítá také se škrty. Obě instituce mají po zrušení poplatků dostat dohromady 7,8 miliardy korun, proti letošku o 1,4 miliardy méně.
Takové rozhodnutí se dá obhajovat. Vláda by ale měla doložit, kde vidí plýtvání, jaké úspory jsou reálné a co případně přestane být součástí veřejné služby. Bez toho nelze poznat, zda prosazuje efektivnější provoz, nebo jen menší nabídku. Škrtnout část příjmů je snadné. Prokázat, že za méně peněz zůstane stejně kvalitní služba, je mnohem obtížnější.
Nový generální ředitel České televize (ČT) Hynek Chudárek bude pobírat měsíční mzdu 346 tisíc korun, což je o 57 tisíc korun více, než dostával jeho předchůdce Jan Souček. Pravidla odměňování ředitele dnes v Ostravě na svém výjezdním zasedání schválila Rada ČT.
346 tisíc korun. Tolik si měsíčně vydělá nový šéf ČT Chudárek
Leaders
Ještě důležitější než samotná částka jsou pravidla jejího přidělování. Smyslem poplatků není zajistit veřejnoprávním médiím pohodlí. Jejich předností je odstup od každoročního rozhodování o státních výdajích. Ani současný systém není vůči politickým zásahům imunní. Zákonodárci mohou změnit výši poplatků i pravidla jejich výběru. Přímé napojení na státní rozpočet však může politikům nabídnout další příležitost, jak na média tlačit.
K ovlivňování redakce není nutný telefonát s pokynem, koho pozvat do vysílání. Stačí nejistota, zda příští rozpočet umožní udržet redaktory, regionální zpravodajství nebo nákladnější investigaci. Pokud vedení média musí při plánování práce odhadovat ochotu vládní většiny přidělit peníze, vzniká problém dávno před prvním otevřeným zásahem do obsahu.
Zrušení koncesionářských poplatků může znít jako příjemná úleva pro domácnosti. Jenže Česká televize a Český rozhlas zadarmo nebudou. Pokud jejich financování přejde pod státní rozpočet, změní se mocenská rovnováha. A s ní může přijít riziko politického tlaku na média, která mají politiky kontrolovat.
Glosa Michala Noska: Konec koncesionářských poplatků? Jen politický trik. Češi budou platit dál
Názory
Opozice má chtít čísla, ne hádat motivy
Opozice má pro kritiku dost věcných argumentů. O to méně potřebuje spojovat návrh s povolebním rozpoložením koalice. Předseda ODS Martin Kupka ve Sněmovně označil postup vlády po komunálních a senátních volbách za projev slabosti a odplatu za špatný výsledek. To může být parlamentní glosa, o důsledcích nového financování však neříká nic.
Načasování může opravdu souviset se snahou mobilizovat vlastní voliče nebo změnit téma veřejné debaty. Bez důkazů ale zůstává výklad o povolební odvetě spekulací. Mnohem nepříjemnější by pro koalici byly konkrétní otázky. Jak vypočítala potřebnou částku? Které náklady mají zmizet? Kdo ponese odpovědnost za omezení služeb? A co zabrání příští vládě, aby financování upravila podle toho, jak příznivě o ní média informují?
Spor o poplatky si zaslouží víc než vládní marketing a opoziční odhadování motivů. Jde o peníze i o podmínky veřejné kontroly moci. Vláda může prosazovat jiný model, musí však doložit jeho přínos a ochranu redakční nezávislosti.
