Architektura už není jen pro fajnšmekry. V Česku se z ní stává byznys
Architektura v Česku přestává být debatou o hezkých fasádách. Stává se otázkou bydlení, veřejných peněz, hodnoty nemovitostí, kvality měst i schopnosti obcí dotáhnout dobré projekty do reality. Letošní čísla z České ceny za architekturu ukazují zemi, která umí stavět kvalitně, ale pořád příliš pomalu.
Když se mluví o české architektuře, často se řeší hlavně to, jestli je stavba krásná, odvážná nebo dostatečně současná. Letošní ročník České ceny za architekturu ale nabízí ještě jiný pohled. Je to poměrně přesná zpráva o tom, kde se v Česku investuje, jaké typy projektů vznikají a jak moc se kvalita architektury stává součástí ekonomického uvažování.
Do jedenáctého ročníku ceny, kterou pořádá Česká komora architektů, se přihlásilo 301 realizací dokončených v posledních pěti letech. Jde o třetí nejsilnější ročník v historii soutěže. Za tímto číslem se neskrývá jen bohatší přehlídka domů, škol, parků nebo kanceláří. Ukazuje se na něm i širší proměna trhu, kdy architektura přestává být výjimečným bonusem a stále častěji se stává součástí investičního rozhodování.
Býval to takový obyčejný pavlačový dům, jakých v pražských Nuslích najdeme spousty. Dvojice architektek z ateliéru Plus One Architects ho ale přetvořila k obrazu svému a podle jasných pravidel: ctít původní a minulost oživit současností.
Jak rekonstruovat staré městské domy? Zašedlý činžák V Nuslích přiblížili těm výstavním na Vinohradech
Reality
Stavby za stovky milionů mění města
Silný ekonomický rozměr soutěže potvrzují i investiční náklady. U 164 přihlášených realizací byly nižší než třicet milionů korun. Dalších 59 staveb se pohybovalo mezi třiceti a sto miliony. A hned 78 projektů přesáhlo hranici sta milionů korun. To je podstatná informace. Česká architektura se neodehrává jen v kategorii malých citlivých rekonstrukcí, interiérů nebo rodinných domů pro osvícené klienty. Ve hře jsou velké bytové projekty, školy, sportovní haly, kulturní budovy, nádraží, veřejná prostranství i multifunkční stavby. Tedy přesně ty investice, které formují města a zároveň ukazují, jakou ekonomickou ambici má veřejný i soukromý sektor.
Co když se čtvrť nezačíná byty, ale školou? V Mstěticích u Prahy zkoušejí model, ve kterém veřejná infrastruktura nepřichází jako reakce na development, ale jako jeho základ.
Nejdřív škola, pak byty. U Prahy vzniká čtvrť velká jako celé dnešní Mstětice
Reality
Soukromý sektor táhne. Veřejný se učí
Z celkových 301 přihlášených realizací převažují soukromé zakázky. Je jich 181, zatímco veřejný investor stojí za 120 projekty. Na první pohled to není překvapivé, protože soukromý sektor táhne hlavně bydlení. Zároveň to ale připomíná jednu dlouhodobou slabinu. Stát, města a obce sice stále častěji mluví o kvalitě veřejného prostoru a stavební kultuře, ale skutečná síla investic je pořád výrazně rozdělená.
Veřejný sektor přesto začíná být vidět. Mezi přihlášenými projekty jsou školy, knihovny, sportovní stavby, zdravotnická zařízení, nádraží, mosty, parky i náměstí. Právě tyto stavby jsou pro kvalitu života možná důležitější než jednotlivé architektonické ikony. Dobrý dům může potěšit investora a sousedství. Dobrá škola, park nebo náměstí mění celé město.
Čtyři sály, knihovna, kavárny i restaurace. Praha už má jasno, jak bude vypadat Vltavská filharmonie. Dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG) představilo architektonickou studii. I ta už si našla svoje kritiky.
Nejenom nová budova filharmonie. Na Vltavské do dvou let započne stavební revoluce
Reality
Soutěží přibývá. Hotových staveb ale pořád pomalu
Zajímavým ukazatelem kvality veřejného zadávání jsou architektonické soutěže. Z veřejně financovaných staveb vzešlo dvanáct realizací ze soutěží s potvrzením regulérnosti České komory architektů. To je pozitivní signál, protože soutěže patří k nejlepším nástrojům, jak veřejné zakázky zadávat kvalitněji.
Jenže mezi soutěží a hotovou stavbou často uplyne i více než deset let. V praxi to znamená, že i když se kvalita podaří dobře nastartovat, systém ji neumí dostatečně rychle dotáhnout do reality.
Právě tady se ukazuje jeden z hlavních paradoxů české architektury. Česko má dobré architekty, rostoucí počet soutěží, silné soukromé investory a čím dál ambicióznější města. Zároveň ale narážíme na pomalé povolování, složitou administrativu, proměnlivou politickou podporu a někdy i nedostatek odvahy dělat věci jinak.
Praha vede, Brno sílí
Zajímavá je také regionální mapa. Nejvíce přihlášených realizací tradičně pochází z Prahy, letos 81. Následuje Jihomoravský kraj se 49 stavbami, z toho 28 je přímo v Brně. Třetí je Středočeský kraj se 47 realizacemi. To potvrzuje koncentraci kapitálu, investorů i architektonických kanceláří ve velkých centrech a jejich zázemí.
Zároveň ale nejde jen o pražský příběh. Do soutěže se přihlásily realizace ze všech krajů. Kvalitní architektura se objevuje i v menších městech, v regionech a v typologiích, které dříve stály mimo hlavní pozornost: sportovní zázemí, komunitní centra, smuteční síně, zdravotnické objekty, parky nebo konverze průmyslových areálů. Právě v tom je možná nejdůležitější posun. Architektura se pomalu dostává tam, kde ji člověk potkává každý den.
Na jihu Brna pokračuje přeměna zanedbaných území. V Komárově se začíná prodávat rezidenční projekt s 80 byty, který cílí na vlastní bydlení i investory. Projekt nabídne terasy, parkování i soukromý rezidenční park.
Z bývalého mlýna v Brně budou nové byty. Nejlevnější stojí sedm milionů
Reality
Dalším tématem je udržitelnost. Autoři ji letos výslovně uvedli u 128 realizací. To samo o sobě ještě neznamená, že zbytek staveb udržitelný není, ani že všechny deklarace mají stejnou váhu. Ukazuje to ale, že bez energetické úspornosti, práce s vodou, zelenými střechami, recyklovanými materiály nebo rekonstrukcemi místo demolic se dnes o kvalitní architektuře mluví čím dál hůř.
Češi u hypoték stále více dokládají energetickou náročnost budov, jenže 60 procent nemovitostí se stále prodá bez průkazu. Bankéři proto volají po veřejné databázi energetických štítků. 
Neúsporné budovy? Nové hypotéky s energetickými průkazy letos vzrostly ke 40 procentům
Money
Vychází jarní Realitní CLUB
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
