Nové kanceláře budou vzácné zboží, říká Forejt z Passerinvest Group

Trávicí potíže nejsou jen psychosomatickou přitěží, ale důsledkem narušené osy mezi mozkem a střevy. Chronický stres a špatná strava ničí náš mikrobiom, což vede k zánětům a zvýšené propustnosti střev. Pochopení těchto mechanismů je klíčem k obnově zdraví skrze stravu, spánek i cílenou suplementaci.

Trávicí obtíže patří mezi nejčastější zdravotní stížnosti a zároveň mezi ty, které jsou nejčastěji opomíjeny jako psychosomatické, tedy jako něco, co není vlastně opravdové. Přitom mechanismy, které za chronickými trávicími problémy stojí, jsou dobře zdokumentované a ve většině případů přímo spojené s naším životním stylem. Tedy jak jíme, jak spíme, jak zvládáme stres a potom jaký je celkový stav naší střevní mikrobioty. Můžeme pak trpět trávicími symptomy, které se vrací, přetrvávají nebo se postupně i zhoršují.

Trávicí soustava má vlastní nervový systém, tvořený přibližně 500 miliony neuronů, který funguje do značné míry autonomně a přitom je v neustálé obousměrné komunikaci s mozkem přes bloudivý nerv, osu HPA a imunitní systém. Tato osa střevo-mozek je klíčová pro pochopení toho, proč chronický stres prokazatelně vytváří trávicí obtíže.

Biohacking: Jak na obávané kortizolové ráno

Enjoy

Kortizolová osa se regeneruje primárně v noci, konkrétně během hlubokého spánku, kdy hladina hormonu klesá na minimum a tělo obnovuje citlivost kortizolových receptorů. Chronický spánkový deficit tento proces přerušuje a výsledkem je vyšší ranní kortizol, rychlejší vyčerpání psychické kapacity přes den a větší reaktivita na stresory.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Kortizol a katecholaminy uvolňované při stresové odpovědi přímo ovlivňují střevní motilitu, snižují prokrvení střevní stěny a narušují integritu těsných spojů mezi buňkami střevního epitelu. Výsledkem je zvýšená propustnost střevní sliznice. Je to stav, který se označuje jako leaky gut, kdy bakteriální složky pronikají do krevního oběhu a spouštějí systémovou zánětlivou odpověď. Chronický stres a dysbalance mikrobiomu se přitom vzájemně posilují, stres mikrobiom narušuje a ten následně zvyšuje reaktivitu HPA osy.

Střevní mikrobiom je z hlediska chronických trávicích obtíží jeden z nejdůležitějších faktorů. Ten zdravý je charakterizovaný vysokou diverzitou bakteriálních druhů a stabilitou jejich vzájemných poměrů. Dysbióza, tedy narušení této rovnováhy, se pojí s celou řadou stavů od syndromu dráždivého tračníku přes chronické nadýmání až po zánětlivá onemocnění střev.

K dysbióze přispívá stres, antibiotická léčba bez následné obnovy mikrobiomu, strava chudá na vlákninu a bohatá na ultrazpracované potraviny, nedostatek spánku a nízká fyzická aktivita. Žádný z těchto faktorů nepůsobí izolovaně, ale v kombinaci mají kumulativní efekt, který se projevuje postupně a jehož příčina proto nemusí být vždy jasná.

Biohacking: Moderní self-care není luxus, ale nezbytný nástroj pro přežití v digitálním věku

Enjoy

Self-care se často zjednodušuje na krátkodobý komfort, jeho skutečný význam je však mnohem praktičtější. Jde o způsob, jak dlouhodobě udržet fungování těla a nervového systému v přetěžujícím prostředí moderního světa. Skutečná péče o sebe spočívá v obyčejných a udržitelných návycích, které organismu vrací stabilitu. Právě tyto drobné a konzistentní vzorce mají na lidské zdraví největší dopad.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Složení stravy ovlivňuje stav střevní mikrobioty přímo a většinou rychleji než většina jiných faktorů. Vláknina je základní živinou pro bakterie produkující mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zejména butyrát, který je primárním zdrojem energie pro buňky střevní výstelky a má přímý protizánětlivý efekt. Nedostatek vlákniny ve stravě vede k tomu, že se snižuje počet a diverzita bakterií produkujících butyrát ve prospěch těch méně příznivých.

Kysané zelí, jogurty či kombucha pomohou

Také strava bohatá na fermentované potraviny, jogurt, kefír, kimči, kysané zelí nebo kombucha, prokazatelně zvyšuje diverzitu mikrobiomu a snižuje hladiny zánětlivých markerů. Naopak ultrazpracované potraviny obsahující emulgátory, umělá sladidla a další přídavné látky mají přímý negativní efekt na střevní epitel a mikrobiom. Příliš rychlé jídlo, jídlo pod stresem nebo v pohybu snižuje produkci trávicích enzymů a kyseliny chlorovodíkové v žaludku, protože parasympatický nervový systém potřebný pro optimální trávení nemůže plně fungovat, když je organismus v aktivním stresovém režimu. Toto je konkrétní mechanismus, proč chronický stres způsobuje trávicí obtíže nezávisle na tom, co jíme.

Ze suplementů má nejsilnější evidenci probiotická suplementace při syndromu dráždivého tračníku. Volba kmene záleží na konkrétních příznacích a neexistuje univerzální doporučení pro všechny, ale kmeny jako Lactobacillus rhamnosus, Bifidobacterium infantis nebo Saccharomyces boulardii patří mezi nejlépe studované. Glutamin, aminokyselina přirozeně přítomná ve střevní výstelce, podporuje integritu střevního epitelu a snižuje propustnost sliznice. Efekt je nejcitelnější u lidí s prokázanou zvýšenou střevní propustností nebo po léčbě antibiotiky. Zinek má dobře zdokumentovaný efekt na obnovu střevní bariéry a jeho doplnění při deficitu zlepšuje strukturální integritu střevní výstelky. Hořčík v glycinátové nebo citrátové formě pomáhá při zácpě přes osmotický efekt a uvolnění hladké svaloviny střevní stěny.

Miliardář Jeff Bezos navrhuje zrušit daně polovině Američanů. Je to čirý populismus. Ve své podstatě ale nemá smysl se s jeho teoriemi vážně zabývat, protože je to jen další úhybný manévr od důležitější otázky – zda by on a další ultrabohatí neměli platit vyšší daně. Nebo alespoň nějaké.

Čtvrtý nejbohatší člověk planety a zakladatel Amazonu Jeff Bezos se před několika dny nechal slyšet, že by chudší polovina Američanů neměla platit vůbec žádné daně z příjmu. „Neměli bychom žádat zdravotní sestru z Queensu, aby posílala peníze do Washingtonu,“ řekl v rozhovoru pro stanici CNBC.

Jeho výrokům se pochopitelně dostalo slušné pozornosti. Kdo by nechtěl, aby mu měsíčně na účtě zůstalo o zhruba tisíc dolarů víc? Bezos naznačuje, že tyto peníze mnohé nízko- až středněpříjmové dělí od kýžené stability, mohli by je využít na bydlení, jídlo, vzdělání pro děti a další nezbytné životní náklady.

Snaha odvrátit pozornost od sebe

Přestože jeho teorie zní lákavě, neměli bychom ho vůbec poslouchat, jako biblického hada, který nabízel Evě jablko. V první řadě je to totiž Bezosova taktika, jak odvrátit pozornost od sebe samého. Všimněme si, že s nápadem nevyrazil z ničeho nic, v rozhovoru to byla odpověď na otázku, zda by ultrabohatí neměli platit větší daně.

Zdanění ultrabohatých není radikální. Nechat platit miliardáře méně než zaměstnance, to je radikální

Money

Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Záleží mu tedy na obyčejných lidech, nebo chce spíše utnout diskusi o svých vlastních penězích? Bezos sám je známý tím, že neplatí téměř žádné daně z příjmů, ačkoli si klidně může dovolit pronajmout celé Benátky.

Bezos a podobně i další úspěšní podnikatelé mají svůj mediální obraz postavený na tom, že oni jsou ti schopní, oni vědí, oni mají něco za sebou, tudíž je dobré je poslouchat. Někdy to tak skutečně může být, ale v případě tohoto rozhovoru Bezosova aura úspěchu zakrývá fakt, že návrh je v této podobě ekonomický nesmysl.

Miliardář sice tvrdí, že by se nic nestalo, protože 40 procent daňového výběru stejně obstarává jedno procento nejbohatších. Přesto pokud by Američané (i jiné národy) přestaly danit příjmy poloviny obyvatel, byl by to zásek do rozpočtu gigantických rozměrů.

Manažerům stouply výdělky za posledních pět let o půlku, zaměstnancům klesly o dvanáct procent

Money

Zatímco výdělky manažerů od roku 2019 celosvětově vzrostly o 54 procent, zaměstnancům klesly o 12 procent. Organizace Oxfam, která přehled vypracovala, požaduje vyšší zdanění superbohatých a spravedlivější mzdy

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Jen dodejme, že americký rozpočet je už dnes rekordně zadlužený, takže na místě rozhodně není hledání způsobů, jak daňový výběr osekat, ale naopak hledat nové zdroje.

Takový výpadek zdaleka nemohou vyřešit jen Bezosem navrhované úspory, racionalizace a efektivita státní správy. Peníze by chyběly, a to velmi znatelně. Důsledky by dopadly v první řadě na veřejné služby, sociální stát, dostupnost vzdělání a zdravotnictví. Třeba i plat oné zdravotní sestry z Queensu. Bezosův návrh by tak ve výsledku ohrozil nejvíce ty, kterých se nyní (na oko) zastává.

Jako když utečete bez placení

Vedle toho, že návrh není ekonomicky uskutečnitelný, je i poměrně bizarní. Nejlépe to shrnul v podcastu investor a zastánce daně z bohatství Gary Stevenson: „Představme si, že bohatý člověk jde s chudým přítelem na večeři. Když dojde na placení, tak boháč praví: ‚Já vím, že máš hluboko do kapsy, ale platit za tebe nebudu. Mám jiný nápad. Co kdybychom utekli bez placení oba?‘“

Karel Pučelík: Vítězi války jsou ultrabohatí. Jako vždycky

Názory

Máme to nejhorší za sebou? S Donaldem Trumpem v Bílém domě to nemůže s jistotou nikdo nemůže tvrdit, ani on sám. Prozatímní vyústění konfliktu s Íránem však působí značně bizarně. Vítěz se hledá těžko, zato poražených jsou zástupy. Patříme mezi ně my všichni.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Bezos v podstatě jen přenáší náklady na někoho jiného. Jako vždy platí, že není radno věřit někomu, kdo chce rozdávat, ale zároveň neuvede, kde na výdaje vezme.

Snížení daňové zátěže nízko- a středněpříjmových zaměstnanců přitom není od věci, řada států to ostatně praktikuje. Nesmí se ale skončit jen u toho. Myšlenka samotná není náhradou za daň z bohatství.

S miliardáři nelze soupeřit

Na problém také nelze nahlížet jen z rozpočtového hlediska. Neblahým znakem naší doby totiž je vysoká a rostoucí nerovnost. Ultrabohatí takřka všude po světě vlastní stále větší podíly ekonomiky. Jejich bohatství je obrovské, ale když už bohatý jste, další přísun peněz vás nepřiměje zvýšit spotřebu.

Co tedy uděláte? Budete nakupovat aktiva – nemovitosti, akcie, zlato, a podobně. To zvyšuje cenu. Není náhoda, že akcie, bydlení i zlato se pohybují kolem maxim, i když je svět na pokraji největší energetické krize moderních dějin.

Krvácející miliardáři. Kdo v roce 2026 zatím prodělává kalhoty

Trhy

Ačkoli se trhy navzdory geopolitické situaci drží poblíž historických maxim, zdaleka ne všichni na aktuálním vývoji vydělávají. Při pohledu na index miliardářů se ukazuje, že zejména evropský spotřebitelský sektor a asijské energie jsou výrazně pod tlakem. A tak v letošním roce prodělávají zejména Bernard Arnault, Mukesh Ambani, ale překvapivě také slavní miliardáři sázející na umělou inteligenci, vyplývá z dat agentury Bloomberg.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Běžní zaměstnanci, jejichž mzdy tak rychle nerostou, jsou z trhů vytlačováni. S miliardáři nemohou soupeřit. To, že jim Bezos nechá v kapse o pár tisíc víc, tedy neznamená, že se budou mít lépe. Všeobecnému zdražování stejně nebudou stíhat.

Lidstvo však poznalo dobu, kdy si obyčejní zaměstnanci (tedy přesněji ti na Západě) mohli bydlení dovolit. Před nástupem Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové také ultrabohatí platili mnohem větší daně. Vyšší zdanění plnilo i jakousi regulační roli.

Nerovnost je jedním z největších problémů dnešní doby, nejde jen o spravedlnost, ale i efektivitu ekonomiky. I proto je třeba o zdanění bohatství přemýšlet.