Kauza ministryně Zuzany Mrázové dala Pirátům přesně to, co politicky potřebovali. Jasný terč, morálně vděčné téma a šanci znovu se postavit do role neúnavných čističů veřejného života. Jenže mezi kontrolou veřejného majetku a politickou šmírovačkou je velmi tenká hranice.
Evropská snaha zpřísnit technické kontroly má racionální jádro. Moderní auta jsou plná bezpečnostních systémů, které mají v provozu skutečně fungovat. Jenže z majitelů starších vozů se nesmějí stát automaticky podezřelí. Bezpečnost na silnicích nevznikne další kolonkou na STK, ale kombinací férových kontrol, boje proti podvodům a infrastruktury, která sama projde zkouškou zdravého rozumu.
Pražská magistrátní koalice opět ukázala, že má vizi. Bohužel takovou, v níž mladý člověk smí v centru města existovat hlavně tehdy, pokud drží turistickou mapu, kartou platí za trdelník, hotově za matrjošku v obskurních prodejnách se suvenýry a nejpozději ve 21:30 odjíždí předraženým taxíkem na letiště.
Kauza bitcoinového daru pro Ministerstvo spravedlnosti se posunula z politické ostudy do trestněprávní roviny. Státní zástupci oznámili obvinění tří lidí kvůli zneužití pravomoci a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Podle Seznam Zpráv a Deníku N mají mezi obviněnými figurovat exministr spravedlnosti Pavel Blažek, jeho někdejší náměstek Radomír Daňhel a advokát Kárim Titz. Platí presumpce neviny. Politický zápach téhle kauzy se tím ale rozhodně neztrácí.
Kauza Čapí hnízdo už dávno není jen soudní spis. Je to český politický folklor s účtenkou, rodinným albem a věčnou větou o politickém procesu. Jen čápi se mezitím stihli vystřídat několikrát.
S fotoaparátem navštívil více než čtyři sta hutí, sléváren a oceláren po celém světě a vytvořil unikátní vizuální archiv mizejícího světa těžkého průmyslu. Fotograf Viktor Mácha, autor projektu Beauty of Steel, mluví o západních megahutích i rozpadajících se provozech na Urale, o kráse lidské práce, o tom, proč fotografie nikdy plně nepřenese dunění a žár vysoké pece, a proč se o jeho práci paradoxně ví víc v zahraničí než doma.
Kauza údajných výhrůžných zpráv směrem k prezidentovi neukazuje jen právní limity. Odhaluje styl politiky, který zaměňuje odvahu za hulvátství a odpovědnost za marketing. A Motoristé sobě v ní nepůsobí jako alternativa, ale jako problém.
Reportérky Seznam Zpráv si všimly, že kolem ministryně Zuzany Mrázové vyrostlo několik staveb, které by si s úřady nejspíš „nerozuměly“. Shodou okolností se zároveň chystá zákon, jenž by podobná nedorozumění dokázal velmi efektivně uklidit ze stolu. Náhody se dějí. Občas velmi systematicky.
Pokud letos na Rudém náměstí nevyjede těžká technika, nebude to jen organizační úprava. U režimu, který staví legitimitu na kultu síly, i absence symbolů něco vypovídá. A ne o sebevědomí, ale o nervozitě.
Česká horská střediska letos vstupují do letní sezony s rekordními investicemi přes 1,1 miliardy korun. Nové bike traily, obří wellness na Dolní Moravě, bobová dráha v Krkonoších i desítky rodinných atrakcí ukazují, že hory chtějí být letní destinací první volby.
Když dvanáctileté dítě obejde věkovou kontrolu rychleji než dospělý dvoufaktor, není to technologické selhání. To je digitální folklór. A možná i obchodní logika.
Odchod Spojených arabských emirátů z OPEC může znamenat víc než oslabení ropného kartelu. Je to signál rozpadu starého energetického pořádku. Paradoxně i geopolitické vítězství Donalda Trumpa, který dlouhodobě tlačil na levnější energii, vyšší těžbu a oslabení moci producentů.
Existují dějinné zlomy, které poznáme hned. Revoluce, války, pády režimů. A pak ty české. Například chvíle, kdy si po druhém pivu někdo objedná vodu. To už není životní styl. To je civilizační událost.
Nový pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl vstupuje do úřadu s nadhledem, intelektuální zvídavostí i smyslem pro humor. V Arcipodcastu mluví s Evou Čerešňákovou o prvních dnech po jmenování, o víře, umění i YouTube jako nové kazatelně. „Uvědomuji si, že mě čeká maraton,“ říká muž, který chce církev posouvat méně směrem k instituci a více ke společenství.
Když politik začne o lidech mluvit jako o „parazitech“, „škodné“ nebo „chátře“, nejde o nadsázku ani nešťastný bonmot z uvolněné debaty. Je to jazyk dehumanizace. A ten má v evropské politické zkušenosti až příliš konkrétní význam.
