Rekonstrukce, která se proměnila v maraton bez cíle. To je projekt přestavby Šlechtovy restaurace ve Stromovce. Dnes se realizace jeví jako živý experiment, kolik let, peněz a nervů dokáže Praha investovat do jedné středně náročné stavební akce.
Česko dnes navenek často mluví dvěma hlasy. Prezidentským a vládním. Zatímco dřív obě linie působily souběžněji, dnes je čím dál zřetelnější, že se jejich trajektorie rozcházejí. A čím větší je mezi nimi odstup, tím méně je jasné, kam vlastně země směřuje.
Nově otevřené bistro ve Staré Hostivaři ukazuje, že kvalitní gastronomie nemusí stát na přehnaných ambicích. Krámek u Botiče přirozeně zapadá do místního života a dokazuje, že i nenápadný podnik může dlouhodobě zvýšit atraktivitu čtvrti i hodnotu jejího veřejného prostoru.
Když se mluví o Bruselu, je to diktát, chaos a nepřítel národních zájmů. Když se rozdělují peníze, je to najednou vítaný partner. Případ dostavby D11 ukazuje tuhle českou politickou schizofrenii v přímém přenosu.
Ministerstva chtějí, aby veřejné instituce více nakupovaly lokální potraviny. Myšlenka je správná. Problém je, že přesně totéž už umožňuje zákon několik let. A stejně se nic zásadního nestalo.
Firmy v Česku investují do výzkumu a vývoje čím dál víc, ale paradoxně méně využívají daňové odpočty, které jim mohou výrazně ušetřit náklady. Nová data Českého statistického úřadu ukazují, že tento nástroj zůstává pro mnoho podniků složitý a nejistý.
Na místě zdemolovaného komplexu Transgas v centru Prahy vznikne moderní městský blok za 3,5 miliardy korun. Projekt Vinohradská 8 od společností Penta Real Estate a PSN nabídne byty, kanceláře i nové veřejné prostory a má ambici propojit Vinohrady s centrem města.
Větrná energie měla být symbolem čisté budoucnosti. Místo toho začíná připomínat dokonale zabalený problém. Elektřinu máme „zelenou“, ale odpad futuristický, drahý a nechtěný. A jako obvykle, řešení přijde. Někdy. Možná.
V české politice máme řadu tradic. Jednou z těch nejstabilnějších je přesvědčení, že zahraniční politiku by měl dělat ten, kdo je zrovna nejvíc slyšet. Ideálně sám, bez rušivých elementů a pokud možno i bez konkurence na palubě.
Na okraji Pardubic se rozrůstá technologické centrum, které posouvá český radarový průmysl na novou úroveň. Společnost Eldis ze skupiny CSG investuje stovky milionů do rozšíření výroby, vývoje i testování. Zároveň otevírá cestu k nové generaci 3D radarů s globálním dosahem.
Malá osmicentimetrová figurka, která kdysi zaplnila dětské pokoje v celém Československu, se po padesáti letech znovu hlásí o slovo. Igráček se proměňuje s dobou, ale jeho kouzlo zůstává – jednoduchá hra, fantazie a příběhy, které si děti vytvářejí samy.
Zapomeňte na degustační pěny, mikrolístky nebo tekutý dusík. Na pražském Andělu se přímo u metra hraje jiná gastronomická liga. Ta tradiční s trojobalem, přepuštěným máslem a precizně řízenou nostalgií. Stále to funguje.
Víra jako tichá jistota, která se nevnucuje, ale žije. Moderátor Marek Eben v otevřeném rozhovoru s moderátorkou Evou Čerešňákovou přibližuje, proč se obrací k Bohu ve stresu, jak vnímá manželství po desítkách let i proč by náboženství nikdy nemělo být nátlakem.
Stovky modelů, tisíce součástek a jeden velký návrat do časů, kdy fantazie měla kovový lesk. Holešovský zámek otevírá výstavu legendární stavebnice Merkur.
V průzkumech větrníky milujeme. V krajině už o poznání méně. Česko tak stojí ve svém typickém rozporu. Chceme čistou a levnou energii, ale odmítáme ji tam, kde skutečně vzniká.
