Zatímco koaliční strany zahájily předvolební kampaň do sněmovních voleb ve větší míře až později na jaře, opoziční subjekty ji vedou čtyři roky nepřetržitě a relativně brzy intenzitu stupňovaly. Rozdíl byl podle vedoucího katedry politologie brněnské Masarykovy univerzity Otty Eibla citelně znát v létě, kdy se někteří politici místo dovolené setkávali s voliči. V kampani vnímá větší míru hrubosti. Voliči přitom takové chování netrestají, spíše naopak, řekl Eibl.
Strany by podle Eibla měly s voliči komunikovat po celou dobu, jsou v tom však různě úspěšné. „Opoziční strany celé čtyři roky vypráví ten samý příběh. Strany, které musely vládnout, měly více agendy a nemohly jen opakovat, že je něco špatně, takže volební kampaň pořádně začala až později na jaře, což je dobré načasování,“ uvedl.
Kampaň podle očekávání s blížícím se termínem voleb graduje. Dříve ale bylo častější dát si přes léto od politiky pauzu, což se letos nestalo třeba v případě lídra hlavního opozičního hnutí ANO Andreje Babiše. „V uvozovkách pracoval opravdu celou dobu. Do očí bijící kontrast to byl ve chvíli, kdy (premiér a lídr koalice Spolu) Petr Fiala odjel na dovolenou. Kampaň je přitom z velké části stavěná na něm a není zastupitelný. Nestalo by se nic, kdyby odjeli všichni, ale jinde se síly aktivizovaly. Třeba i v SPD nebo Stačilo!,“ míní politolog.
Ukřičenost se stává silnou stránkou
Co se týče negativity, odborník připomíná, že je přirozenou součástí kampaní, a pokud se týká upozorňování na špatnou politiku, může být i užitečným zdrojem informací. Nevnímá, že by byla letošní kampaň nezvykle vyostřená, avšak citelná je podle něj vyšší míra hrubosti prostoupená celou společností. „Ukřičenost se stává silnou stránkou. Když se díváte na debaty, mnohdy jsou to jen urážky, nadávání, ale nic se nedozvíte. A voliči hrubé politiky netrestají, vlastně se jim to líbí,“ poznamenal Eibl.
Za zajímavý považuje nástup Pirátů, kteří odchodem z vlády nyní mohou získat část nespokojených voličů. O ně bude usilovat také opozice, přičemž SPD a Stačilo! podle Eibla míří na ty naštvanější. U koaličních stran se voliči překrývají. „Vidím prostor v lepším zacílení, ale nemyslím, že se to stane ještě při těchto volbách. Do budoucna se ale můžeme asi těšit na víc práce s daty nebo automatizaci. Byl bych rád, aby konečně někdo dělal pořádnou kontaktní kampaň door to door. Je to pořád potkávání se někde, což není tak efektivní,“ dodal.
Související
Dalibor Martínek: Babiš jede jako fretka, Fiala teprve chystá „ostrou“ kampaň
Tři z celkem čtyř let aktuálního funkčního období hrál Tomio Okamura nikoli druhé, ale spíše čtvrté housle v opozičním orchestru, který dirigoval Andrej Babiš. Pak ale dokázal koncentrovat antisystémové strany, čímž prokázal jednak nevídaný politický cit, zároveň ambici přestat být jen Miroslavem Sládkem 21. století. Bude to tentokrát stačit na to, aby to dotáhl až do vysněné vlády? Portál newstream.cz pokračuje v Předvolebním auditu profilem lídra třetí nejsilnější strany.
Volby před čtyřmi lety byly pro Tomia Okamuru zklamáním. Přestože mu průzkumy slibovaly relativně solidní výsledek, nakonec z toho bylo méně než deset procent, což bylo méně než při předchozích volbách. SPD tehdy uškodila roztříštěnost na scéně antisystémových hnutí a stran, které vcelku sice mohlo dát až nějakých 20 procent, ale jediná, komu se povedlo proniknout do sněmovny, byla jen oslabená Okamurova partaj.
A tak se tokijský rodák musel smířit s rolí, kterou si jistě nepřál: jakéhosi přizvukovače Andreje Babiše. Byl to totiž právě šéf hnutí ANO, kdo udával přinejmenším tři roky tón opozičním poslancům. A Okamura byl vždycky jen ten druhý. Sice možná hlasitější a někdy i zavilejší (zejména v ochotě obstruovat jednání v poslanecké sněmovně), ale pořád jen ten druhý.
A kdyby Okamura nepodnikl něco zásadního, nejspíš by byl odkázaný na to, že jen bude tiše sledovat, jak mu Babiš krade témata (podpora xenofobního myšlení, sympatie k lídrům supervelmocí Ruska a USA a odpor vůči Bruselu a Fialovi) a také voliče, protože stejná témata umí podávat méně extrémně.
Jenomže pak přišel zvrat.
PROFIL: Babiš, miliardář, kterému už byl Agrofert malý
Když byl Andrej Babiš v letech 2014 až 2017 ministrem financí v Sobotkově vládě, na jeho poradách bývalo takové ticho, že by byl slyšet i pád špendlíku. Babišův občasný řev byl ovšem slyšet až za dveře. Řídit stát jako firmu, to je Babišův narativ. Newstream přináší sérii profilů lídrů stran kandidujících v říjnových volbách. První je favorit voleb, Andrej Babiš. Následovat ho bude již zítra Petr Fiala a další šéfové stran zase příští víkend.
Z Okamury si řada lidí dělá legraci, že jde o generátor náhodných frází, případně že kdybychom chtěli od umělé inteligence vygenerovat politické hnutí cílící na 15 procent populace, vygeneruje Okamuru.
Ale nelze mu upřít znalost jistých (a nepříliš lichotivých) zákoutí duše českého národa. To prokázal již mnohokrát. A povedlo se mu to také extrémní kampaní, která vykazuje celou řadu extrémistických myšlenek. Proslulým se stal billboard s „chirurgem z dovozu“, která se dokonce dostane před soud. A to je první Okamurovo vítězství, kterým se postupně začal vymezovat i vůči Babišovi. Pochopil, že když to nejde silou, musí to jít větší silou. A tak se začal vymezovat i vůči xenofobním postojům, které začalo zastávat hnutí ANO.
Navíc s gloriolou mučedníka, kterého chtějí jakési elity umlčet, se začal postupně psát Okamurův obrat k lepší politické budoucnosti.
PROFIL: Petr Fiala nabídl spásu ODS. Dneska bojuje o její budoucnost
Málokdo by na podzim roku 2013 odhadoval, že se ODS ještě někdy stane vůdčí politickou silou. Jenomže již v lednu následujícího roku se stal předsedou Petr Fiala a začala cesta obrody, která vyvrcholila volebním vítězstvím koalice Spolu v roce 2021. Podaří se Petru Fialovi opět překvapit a bude v čele strany i za rok? Zde je část příběhu tohoto muže, který může do dějin vstoupit mnoha způsoby, a zatím není zcela jisté, jestli to bude příspěvek pozitivní, nebo spíše problematický.
Skutečným majstrštykem ale bylo něco jiného, ačkoli sílící extremismus mu v tom jistě pomohl. S tím, jak se začaly přibližovat volby, začala se v myslích mnoha lídrů malých stran vyjevovat poměrně jednoduchá vize: utratíme hodně peněz za kampaň, ale pět procent určitě nedosáhneme a nejspíš to nebudou ani tři procenta, která se už v česku finančně vyplácejí.
A tak Okamura podepsal smlouvu s několika antisystémovými stranami (PRO, Svobodní a Trikolora), čímž do velké míry zkoncentroval to, pro což se vžil termín „dezolátní scéna“. Volně přeloženo: na jednu kandidátku se dostali lidé, kteří se už předtím potkávali na Václaváku na protivládních demonstracích.
Tím se definitivně stvrdil Okamurův návrat k růstu preferencí, které od té doby zaznamenávají všechny průzkumy.
Do voleb zbývá přesně měsíc. Již za čtyři týdny vyrazí zhruba 73 procent oprávněných voličů předat svůj hlas. A na základě toho pravděpodobně v dalších týdnech vznikne vláda. Portál newstream.cz nachystal na zářijové víkendy Předvolební audit. Budeme se věnovat jednotlivým lídrům a rekapitulaci toho, co se jim podařilo, v čem naopak selhali a také tomu, co od nich můžeme v dalším období očekávat. Startujeme v sobotu 6. září Andrejem Babišem, lídrem hnutí ANO s nejvyššími preferencemi.
Okamurově SPD se tak otevírá několik šancí. Předně může dosáhnout největšího volebního úspěchu. K tomu jí stačí 11 procent, což se aktuálně zdá být snadným cílem. Dále má šanci stát se zásadním hráčem v povolebních jednáních.
Je stále velmi pravděpodobné, že ANO s SPD v budoucí sněmovně sestaví snadnou většinu a možná k tomu ani nebudou potřebovat třetího (za kterého všichni mají nové hnutí Stačilo!).
A tu šanci Okamura cítí velmi dobře, když si již nadiktoval podmínky, za kterých do vlády půjde, a to, o jaká ministerstva má SPD zájem.
Politický diář Dalibora Martínka: Bratrstvo kočičí pracky
Vít Rakušan, šéf starostů, svolává na pivo lídry Spolu, Fialu, Výborného a Adamovou Pekarovou. Chce, aby v Malostranské besedě nad sklenkou přísahali, že po volbách nepůjdou do koalice s očekávaným vítězem voleb, Andrejem Babišem. Je to trochu defétistické. Jako by si kluci a dáma nevěřili. Musejí proto svolat schůzku, aby veřejně svou důvěru obnovili. Možná ji stvrdí krví.
Jenomže ono to celé může být trochu jinak. SPD může zase dopadnout spíš průměrně (tedy max 10 procent) a pak to bude opět zklamání. Navíc tu je jedna věc, které Okamura možná nerozumí, ale která je zcela zjevná: Andrej Babiš o vládu s SPD rozhodně nestojí. Nestojí o ni před volbami, a ještě méně tomu tak bude po volbách, kdy už budou veškeré neznámé pryč. A vymyslet nějaké řešení, v němž Okamura figurovat prostě nebude, pro Babiše bude jednoduché.
A tak je docela možné, že ačkoli si to lídr SPD stále ještě nechce přiznat, je odsouzen k věčné opoziční roli, která bude sice hlasitá, ale čím dál méně atraktivní, protože slibovat něco, co nikdy nebude, snesou i Okamurovi voliči jen pár let.
Okamurovy úspěchy a prohry
Úspěchy
Koncentrace antisystémových stran podepsáním nepřiznané koaliční smlouvy mezi SPD, PRO, Svobodnými a Trikolorou, která vedla k růstu preferencí.
11hodinový projev v poslanecké sněmovně, který se stal rekordem tuzemského jednacího řádu. I ty předchozí držel on.
Prohry
Zejména v konfrontaci s Andrejem Babišem se ukazuje jako nepříliš úspěšný opoziční politik.
Ve volbách do Evropského parlamentu získala SPD jen 5,7 procenta hlasů (v přechozích volbách to bylo více než 9 procent) a přišli o jednoho europoslance.
Program ANO je rozpočtový armagedon, uvedl Fiala. Strašíte občany, kontroval Babiš
Program ANO pro říjnové sněmovní volby je podle premiéra a šéfa koalice Spolu Petra Fialy (ODS) nezodpovědným populistickým koktejlem, jímž si nejsilnější opoziční hnutí chce koupit voliče za peníze, které nemá. Na síti X Fiala znovu kritizoval sliby ANO v otázce důchodové reformy, boje proti šedé ekonomice, energií či postoje vůči Ukrajině. Lídři ANO, kteří program nazvaný „Pro váš lepší život“ představili tento čtvrtek, kritiku odmítli, podle šéfa hnutí Andreje Babiše premiér jen v panice opakovaně lže a straší občany.
Každý rok je to stejný rituál, Nejvyšší kontrolní úřad vydá zprávu a znovu varuje, že český dotační systém se chová jako stroj na utrácení peněz bez ohledu na cíl a výsledky.
Francie má vůbec poprvé v historii horší ratingové hodnocení než Česko. Alespoň podle agentury Fitch Ratings. Ta Francii zhoršila rating ze známky AA- na A+. Francie, druhá největší ekonomika eurozóny, tak přichází o rating, jemuž se těší Česko, a klesá na úroveň Malty či Slovinska.
Horší rating Francie znamená, že tato země nyní vykazuje vyšší pravděpodobnost bankrotu veřejných financí než Česko. Děje se tak úplně poprvé v moderní historii. Dosud měla Francie vždy rating lepší, přinejhorším stejný jako Česko.
Situace s veřejným zadlužením je špatná napříč zeměmi OECD, zvláště zlá je ovšem ve třech z nich: v USA, v Británii a právě ve Francii.
V nedávném vydání vyhledávaného podcastu Top Traders Unplugged to říká Louis-Vincent Gave, spoluzakladatel a generální ředitel renomovaného hongkongského finančního domu Gavekal. „Spojené státy a Británie ale stále mají kontrolu nad svými centrálními bankami, takže mohou vlastní dluh monetizovat, Francie takovou možnost kvůli členství v eurozóně nemá,“ dodává Gave.
Právě kvůli nemožnosti monetizace dluhu hrozí podle Gavea Francii dluhová krize nejzávažněji v rámci všech zemí OECD. Tuto hrozbu nyní tedy reflektuje také agentura Fitch zhoršením ratingu.
V pořadí čtvrtý premiér Francie za 14 měsíců má zachránit rozpočet i Macrona
Francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý večer jmenoval novým premiérem současného ministra obrany Sébastiena Lecornua, informovaly agentury Reuters a AFP s odvoláním na Elysejský palác. Dosavadní francouzský premiér François Bayrou podal v úterý demisi poté, co jeho menšinová vláda neustála v pondělí hlasování parlamentu o důvěře.
Francie je navíc politicky rozdělena, což se promítá do situace v tamním parlamentu, který je rozdělen na tři nesmiřitelné frakce. Polarizovaná vnitropolitická situace, nestabilní vlády a vratká pozice samotného prezidenta Emmanuela Macrona, brání prosazení opatření, jež by mohla Francii navést na cestu vstříc stabilizaci a ozdravení veřejných financi. Situace se přitom spíše dále zhoršuje, neboť nejsilnějším politickým uskupením je dle šetření preferencí nyní Národní sdružení Marie Le Penové.
Národní sdružení, někdejší Národní fronta, přitom sice opustilo své hlasité volání po takzvaném frexitu, tedy vystoupení Francie nejen z EU, ale tím pádem i z eurozóny. Podle pozorovatelů chce ale nyní Národní sdružení fatálně rozklížit EU i eurozónu „zevnitř“, čímž je fakticky zlikvidovat.
V sousedním Německu, které je spolu právě s Francií největší ekonomikou eurozóny i EU, navíc v preferencích nově vede Alternativa pro Německo. Vůbec poprvé v historii eura jsou tudíž nejpopulárnějšími stranami dvou nejsilnějších ekonomik eurozóny ty, které si fakticky přejí konec eura. Alternativa pro Německo přímo volá po vystoupení země z eurozóny, což by znamenalo i vystoupení z EU.
Možná dluhová krize Francie, která podle zmíněného Gavea může přijít rychleji, než si lidé i dluhopisové trhy myslí, a k níž může přispět i zmíněné nynější zhoršení ratingu, by pravděpodobnost konce eura nepochybně zvýšila. Politici typu Le Penové by mohli další část francouzské veřejnosti přesvědčit, že země uvízla v pasti eura, bez možnosti zmíněné monetizace dluhu, kterážto situace zemi právě dovedla do dluhové krize.
Francouzská dluhová krize by byla „vodou na mlýn“ i Alternativě pro Německo. Minimálně kvůli tomu, že by s sebou stáhla celé euro a citelně zvýšila náklady půjčování i německé vládě. AfD by tak mohla snáze akcentovat nebezpečí zespolečenštění dluhu napříč eurozónou i Evropskou unií. Další část Němců by se přiklonila k pohledu, že sdílením eura přebírají odpovědnost za francouzské dluhy, proti nimž byly ty řecké z doby tamní dluhové krize před patnácti lety naprosto titěrné.
Lukáš Kovanda: Z Prahy je skanzen. I v Brně a Bratislavě mají vyšší budovu
Z Česka a Prahy zvláště se stal skanzen, i Brno či Bratislava mají vyšší budovu, o Varšavě ani nemluvě. Top Tower a Černého „vrakodrap“ to ale mohou začít měnit.
Rozklížení eurozóny a EU se alespoň v jisté míře stále obávají také mezinárodní investoři. Americká společnost Intercontinental Exchange, vlastník největší burzy světa, té newyorské, totiž v té souvislosti minulý měsíc Evropské unii zasadila bolavý políček. Odmítla společnému dluhu EU přiřknout stejné postavení, jaké má samostatně dluh jednotlivých zemí EU. Brusel si tak ve jménu EU půjčuje za jinak stejných podmínek dráže než jednotlivé země EU.
To logicky snižuje apetýt třeba takových Němců po společném eurounijním půjčování. Totiž nejen, že tím přebírají potenciální problémy předlužených zemí typu Francie, ale ještě navrch je to i bez toho nákladově více zatěžující. Políček ale také znamená, že světová investorská obec stále zcela nevěří, že Evropská unie je dlouhodobě plně a neotřesitelně udržitelný projekt. Proč by jinak žádali za půjčení Evropské unii vyšší výnos než za půjčení jednotlivými státům EU, za jinak stejných podmínek?
Podle Gavea by se francouzská dluhová krize rozlila také do dluhopisů dalších zemí eurozóny, včetně právě Německa, takže mezinárodní investoři by začali ve vyšší míře hledat spásu opět v amerických dluhopisech, i přes vysoké zadlužení USA. Administrativě amerického prezidenta Donalda Trumpa by tím pádem znatelně klesly náklady obsluhy dluhu. Podle Gavea je tak možná dluhová krize Francie scénářem, který opodstatňuje již nyní investici do amerických vládních dluhopisů, přestože reputace Ameriky je kvůli Trumpovu zavádění bezpříkladně vysokých cel mezinárodně otřesena.
Spoluzakladatelem a hlavním ekonomem Gavekalu je Anatole Kaletsky, někdejší ekonomický novinář magazínu The Economist, Financial Times, The Times i agentury Reuters. Roku 2012 byl jmenován do čela Institutu nového ekonomického myšlení, u jehož zrodu v době globální finanční krize stál coby ústřední financiér finančník George Soros nebo bývalý šéf americké centrální banky Paul Volcker.
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
Související
Agentura Fitch potvrdila Česku rating. Jeho letošní růst však vyhlíží slabší, než jak jej odhaduje Stanjura
