Vyberte si z našich newsletterů

Přihlásit odběr

PROFIL: Babiš, miliardář, kterému už byl Agrofert malý

Šéf ANO Andrej Babiš
ČTK
Dalibor Martínek

Když byl Andrej Babiš v letech 2014 až 2017 ministrem financí v Sobotkově vládě, na jeho poradách bývalo takové ticho, že by byl slyšet i pád špendlíku. Babišův občasný řev byl ovšem slyšet až za dveře. Řídit stát jako firmu, to je Babišův narativ. Newstream přináší sérii profilů lídrů stran kandidujících v říjnových volbách. První je favorit voleb, Andrej Babiš. Následovat ho bude již zítra Petr Fiala a další šéfové stran zase příští víkend.

Jak řídil firmu? Je veřejným tajemstvím, že zemědělské podniky získával tak, že jim dodával hnojiva na dluh, a když zemědělci nebyli schopni dluh splácet, přebíral je.

Hnojiva jsou základní cihlou jeho podnikání. Někdo si možná myslí, že Babišův Agrofert vyrábí klobásy, kuchá kuřata a dojí mléko. Ano, to také dělá. Ale Babiš je především největším výrobcem hnojiv v Evropě.

Babiš manažer

V Česku má Lovochemii, na Slovensku Duslo Šaľa. To v roce 2023 přispělo do holdingu 2,3 miliardami korun zisku. V roce 2023 koupil Babiš rakouského výrobce hnojiv Borealis. Byla to transakce za dvacet miliard korun. Společnost, nyní přejmenovaná na LAT Nitrogen, má výrobní závody v Rakousku a ve Francii. A zlatou slepicí v oboru hnojiv je německá chemička SKW Stickstoffwerke Piesteritz. Na stamiliardových tržbách Agrofertu má skoro desetinový podíl, dosahuje pravidelně zisky v řádu miliard korun.

Kdo s koho. Volby se blíží

Newstream spouští Předvolební audit. Nabídne profily lídrů

Do voleb zbývá přesně měsíc. Již za čtyři týdny vyrazí zhruba 73 procent oprávněných voličů předat svůj hlas. A na základě toho pravděpodobně v dalších týdnech vznikne vláda. Portál newstream.cz nachystal na zářijové víkendy Předvolební audit. Budeme se věnovat jednotlivým lídrům a rekapitulaci toho, co se jim podařilo, v čem naopak selhali a také tomu, co od nich můžeme v dalším období očekávat. Startujeme v sobotu 6. září Andrejem Babišem, lídrem hnutí ANO s nejvyššími preferencemi.

Přečíst článek

Agrofert měl v loňském roce zisk po zdanění sedm miliard korun a obrat přes 200 miliard. Kvůli lex Babiš, účelovému zákonu z roku 2017, který neumožňoval premiérovi podnikat, celou skupinu převedl do svěřenského fondu. Jeho správcem byl Zbyněk Průša, ředitel Agrofertu.

Všem bylo jasné, že firmu nadále vlastní Babiš. Takže si ji, už jako pouhý poslanec, koncem loňského roku opět nechal převést na sebe.

Jeho impérium zahrnuje přes 200 firem z mnoha oborů. Pekárny, zemědělské podniky, chemičky, lesnické společnosti, reality. Je rozkročený po celé Evropě. V závěru roku 2023 například získal většinový podíl v rumunském obchodníkovi s obilím a olejninami East Grain, který prodává do Srbska či Maďarska.

Babiš rozhodně nemá zájem vystupovat z EU.

Jak vlastě vznikl Agrofert? To už je všem jedno. Čas běží a lidé zapomínají. To je Babišova sázka, ztráta paměti lidí. Tak pro připomenutí. Agrofert vznikl jako česká pobočka podniku zahraničního obchodu Petrimex, který měl sídlo v Bratislavě. A před sametovou revolucí pečoval o obchody československých chemiček. V roce 1996 se o vlastnictví podniku dělily tři firmy, neratovická Spolana držela deset procent akcií, chemička Duslo z jihoslovenského města Šaľa 25 procent a švýcarská společnost O.F.I. 65procentní podíl.

Kolem švýcarského podniku dodnes zůstává nejvíc nejasností. Babiš tvrdí, že firmu založili jeho bývalí spolužáci z ženevského lycea. Podivné tvrzení, ale to už nikoho nezajímá. Nakonec se Babiš stal jediným vlastníkem holdingu, který nazval Agrofert. Jakože zemědělství. Ale to už dávno neplatí.

Boj o moc

Babiš se z podnikání do politiky vrhnul v roce 2012, kdy založil své ANO. Rok na to, před volbami, si koupil i Mafru, největší český mediální dům. Asi je jasné, proč. Úvodní tvrzení bylo, že chce bojovat proti korupci. Jeho předchozí vazby na politiky, například na ministerstvu průmyslu, které mu pomáhaly v růstu firmy, jaksi obmlčel.

Ve své straně se obklopil loajálními lidmi, strana jako firma. To trvá dosud. Když vyhrál volby v roce 2017, dal legendárního „hubana“ svému marketingovému guru Markovi Prchalovi. Loajalita skončila, skončil i Prchal. Kdo není loajální, je nepřítel. Je to vidět i na jeho aktuálních setkáních s občany, kdy za ním v obcích Moravskoslezského kraje, kde je Babiš lídrem kandidátky, stojí jako fackovací panák bývalý moderátor televizního pořadu Medúza Aleš Juchelka, nyní poslanec a dvojka na kandidátce.

Aktuálně je Babiš jasným lídrem všech předvolebních průzkumů. Podle těch je třetina voličů ochotna volit člověka, který v minulosti donášel komunistické státní bezpečnosti, čert ví, jak přišel k miliardám korun, a který si neoprávněně vzal padesát milionů korun dotaci na výstavbu Čapího hnízda. A svého syna, na kterého „Čapák“ připsal, poslal na Krym, aby na něj neměli dosah zvědaví novináři.

Za celou aféru by měl sedět ve vězení. Je to zločin většího rozsahu. On nesedí, je to lídr předvolebních průzkumů. Pro Čechy je evidentně passé boží přikázání nelhat a nekrást. Jeden bláznivý občan nyní vzal Babiše na předvolebním mítinku přes záda berlou. Byla z toho aféra, Babiš vynechal jeden den předvolební kampaně. Při které jinak jezdí jako fretka od vesnice k vesnici. To by mohl premiér Fiala závidět. Nyní je ovšem zpátky, v Ostravě představil předvolební program.

Andrej Babiš v Ostravě

Dalibor Martínek: Babiš vrací Česko k socialismu. Aby vyhrál, slíbil všechno všem

Andrej Babiš vede předvolební kampaň vlastně celé čtyři roky, po které je v opozici. Od začátku letošního roku objíždí vesnice ve svém volebním kraji. I jinde. Nakonec dostal holí po zádech. Nyní představil oficiální volební program.

Přečíst článek

Byla to hezká akce pro televize. Slíbil všechno všem, hlavně peníze. Důchodcům, mladým rodinám, firmám sníží daně. Kdo to nakonec zaplatí, Babiš neřeší. Je mu jednasedmdesát. Je mu to jedno. Hlavně chce na sklonku života řídit něco většího než Agrofert, který má třicet tisíc zaměstnanců. Chce řídit stát, jako firmu.

Co se Babišovi povedlo. A co nikoli

Úspěchy

Babiš už od jara objíždí veškeré vesnice ve svém volebním okrsku. Nikdo, kromě Karla Havlíčka, korunního prince ANO, není tak aktivní. Aktivitu má Babiš rád. Z 27 procent voličů, které získal v minulých volbách, se nyní permanentně pohybuje v preferencích kolem 32 procent. Bude skládat novou vládu.

Ve sněmovně nemohl vybojovat prakticky nic proti 108 vládních poslanců. Po vykopnutí Pirátů z vlády proti 104. Nicméně se mu povedlo intenzivním ostřelováním vlády navýšit preference svého hnutí.

Na Facebooku má 453 tisíc sledujících. Petr Fiala, úhlavní politický nepřítel, jenom 138 tisíc. Babiš, ačkoliv mu je 71 let, dokáže skvěle pracovat se sociálními sítěmi. Dokonce představil v rámci zahájení kampaně i mladé ANO.

Neúspěchy

Babišovi se nepovedlo sprovodit ze světa dotační kauzu Čapí hnízdo, která se s ním táhne již téměř dvacet let. Je v ní stále veden jako obžalovaný, podezřelý z dotačního podvodu. Vrchní soud případ vrátil pražskému soudu k novému projednání, již třetímu. Po volbách se sněmovna opět bude muset zabývat vydáním či nevydáním Andreje Babiše k trestnímu stíhání.

Chtěl zrušit Jurečkovu penzijní reformu. Hnal to až k Ústavnímu soudu. Nelíbilo se mu, že by se věk odchodu do důchodu měl zvyšovat ze současných 65 let na 67. Neuspěl, reforma platí. Lidé se dožívají vyššího věku, čili mohou podle soudu déle pracovat.

Rána berlí do hlavy či do zad, záleží na výkladu. Babiš jede kontaktní kampaň prakticky v každé vesnici ve svém volebním Moravskoslezském kraji. Získává tím voliče, ale vysloužil si i bezprecedentní útok berlí od nespokojeného důchodce. Nic se mu nestalo, ale byl kolem toho pěkný tyátr.

Nejlepší důchodový systém na světě má Nizozemsko. Česko by mohlo být dvacáté

Dalibor Martínek: Důchody, koule na noze české prosperity

Ministr Marian Jurečka oznámil, že průměrný starobní důchod vzroste od ledna o 668 korun. Dosáhne tak téměř 22 tisíc korun. Stát od příštího roku vydá na důchody o 22 miliard korun více, celkem přes 720 miliard korun. Důchody tvoří asi třetinu výdajů státu.

Přečíst článek

Související

Andrej Babiš v Ostravě

Dalibor Martínek: Babiš vrací Česko k socialismu. Aby vyhrál, slíbil všechno všem

Přečíst článek

David Ondráčka: Politický chaos ve Francii: žádný kompromis, jen pořádné NON

David Ondráčka: Politický chaos ve Francii: žádný kompromis, jen pořádné NON
Profimedia
David Ondráčka

Model francouzské 5. republiky se zdá vyčerpán, nikdo v něm není schopen reálně vládnout. Parlament je zablokovaný a není šance na dohodu, společnost je politikou znechucená a protestuje, a dluhy rostou.

 V pondělí patrně padne další francouzská vláda, premiér François Bayrou balancuje na hraně politického přežití, jeho menšinová vláda pravděpodobně nepřežije hlasování o důvěře.

Prezident Macron se ocitl v pasti, kterou si do značné míry sám upletl tím, že loni rozpustil parlament a doufal, že jeho frakce získá většinu a lidi odmítnou Le Pen. To se nestalo, navíc silně posílila levice, nikdo většinu nemá a od té doby je situace téměř neřešitelná. Macron teď může Bayroua obětovat (což asi udělá velmi) a zkusit jmenovat dalšího premiéra. Ale ten bude už pátý za dva roky, ale problém to nijak nevyřeší. Parlament je tak zablokovaný, že kompromis je sprosté slovo. A nálada ve společnosti je vůči škrtům a úsporám silně nevraživá, odmítaví. Macron sice může znovu rozpustit parlament (po roce to může znovu udělat), ale minulý risk mu nevyšel a parlament se stal ještě více rozložený. A teď by to bylo ještě horší.

I možná rezignace Macrona se sice zmiňuje jako varianta, ale je to nereálné. Ten si užívá své druhé a poslední prezidentské období, soustředí se na zahraniční a evropskou politiku, a nechává domácí problémy „vyžrat“ dočasné premiéry. Je otázka, jak ten již nefunkční model 5. republiky změnit.

Rozpočet a dluhy

Vláda, kterou premiér François Bayrou vede sotva devět měsíců, se hroutí pod tíhou vlastního rozpočtu a veřejných financí. Snaží ještě na poslední chvíli hledat shodu napříč politickým spektrem, ale opozice, od krajní pravice až po krajní levici, je odhodlaná ho svrhnout. Nesouhlasí s jeho rozpočtovými škrty v objemu téměř 44 miliard eur a se změnami důchodů.

Bayrou naopak muví o fatálně neudržitelné rozpočtové situaci. Podstatou problému je hlavně obrovská zátěž francouzského penzijního systému. Země ročně vyplácí více než 400 miliard eur důchodcům a podíl obyvatel nad 60 let dále poroste. Bayrou sám, narozený v roce 1951, obviňuje svou generaci „boomerů“, že žene státní finance ke dnu, a především 19 milionů důchodců, kteří vysávají státní kasu. „Boomers“ si podle něj zvykli na štědrý systém, ale účet už nikdo nechce zaplatit, a břemeno dluhu ponesou mladí lidé. Jenže jakýkoli pokus o větší reformu důchodů v posledních letech politicky zničil jednoho premiéra za druhým. Francie je v pasti, Bayrou se to pokusil zlomit, jenže místo podpory sklidil v parlamentu jedno velké „non“.

Bloquons tout: když se národ rozhodne blokovat úplně všechno

Situace ve společnosti je dost vyhrocená a vře. Už 10. září proběhne velká stávka, která má zablokovat celou zemi. Stávají vlnu protestů organizuje hnutí „Bloquons tout“ (blokujeme vše), tažené hlavně radikálně levicovými odbory, ale vypadá to, že tentokrát paralyzují celou zemi kompletně. V takové situaci se zdá, že politická odvaha k bolestivým reformám bude možná ještě méně. Francie bude dál země vína, sýrů a permanentních protestů a vládních krizí.

Eurozóna

Francouzská krize tak přesahuje hranice země: stárnoucí populace a rozvrácené veřejné finance nejsou problémem jen Paříže, ale celého kontinentu. Francie je druhou největší ekonomikou EU a její finanční kolaps by mohl spustit dominový efekt podobný dluhové krizi před patnácti lety. V sázce proto není jen osud Bayrouovy vlády, ale i stabilita celé eurozóny. Francie se neřítí jen do politického chaosu, ale možná i do řeckého scénáře 2.0. A tentokrát by to s sebou mohlo stáhnout celou eurozónu.

Premiér François Bayrou

Francie na prahu politického i ekonomického chaosu. Co čekat příští týden?

Francie se v pondělí velmi pravděpodobně rozloučí s dalším premiérem. François Bayrou čeká po návrhu nepopulárního konsolidačního balíčku na verdikt nepřátelsky naladěného parlamentu. Napjatě ho sledují i trhy, protože politická krize se může rychle přelít do finanční sféry. Jaké scénáře jsou na stole?

Přečíst článek

Související

Francie na prahu politického i ekonomického chaosu. Co čekat příští týden?

Premiér François Bayrou
ČTK
Karel Pučelík

Francie se v pondělí velmi pravděpodobně rozloučí s dalším premiérem. François Bayrou čeká po návrhu nepopulárního konsolidačního balíčku na verdikt nepřátelsky naladěného parlamentu. Napjatě ho sledují i trhy, protože politická krize se může rychle přelít do finanční sféry. Jaké scénáře jsou na stole?

Francouzská politika více začíná připomínat pokerovou partii. Vláda hází karty na stůl, hraje o všechno a očekává, že ostatní hráči nakonec uhnou a nechají ji pokračovat ve svých plánech. Jenže nyní to vypadá, že už příští týden budeme v přímém přenosu sledovat konec dalšího premiéra. A možná i mnohem víc.

Premiér François Bayrou je přitom ve funkci teprve od Vánoc, kdy v „horkém křesle“ vystřídal konzervativce Michela Barniera, na kterém si opozice smlsla ještě rychleji a nechala mu pouhé tři měsíce. Čtyřiasedmdesátiletý centristický politik a spojenec prezidenta Emmanuela Macrona to však má těžké. Středový prezidentský blok tvoří v parlamentu menšinu a bez podpory krajní pravice Marine Le Penové nebo radikální levice Jeana-Luca Mélenchona se nedostane prakticky nikam.

Bayrou se sice dokázal proklestit prvními měsíci a ustál první hlasování o důvěře, ale aktuální situace bude patrně nad síly i tak protřelého politika, kterým premiér po desítkách let ve vrcholové politice premiér je. Chce totiž osekávat rozpočet, což se neodpouští, zejména pak v zemi galského kohouta. Bayrou prý bude „bojovat jako pes“, ale hlasování, které je naplánované na pondělí 8. září, téměř jistě prohraje. Na další stabilitu se, soudě podle poklesu, připravují i finanční trhy.

Paříž

Lukáš Kovanda: Francii závažně hrozí dluhová krize, chytla se totiž do pasti eura

Situace s veřejným zadlužením je špatná napříč zeměmi OECD, zvláště zlá je ovšem ve třech z nich: v USA, v Británii a ve Francii.

Přečíst článek

Osekat výdaje, pryč se svátky

„Když hoří dům nebo když se potápíte, musíte si situaci přiznat,“ řekl k plánovanému rozpočtu. François Bayrou. Lze říci, že to nejsou úplně planá slova zbytečného strašení. Francie se už delší dobu potýká s vysokým veřejným zadlužením přesahující 100 procent HDP (letos se dostal až na 114), což může zemi přivést k finančnímu kolapsu. Zdá se, že bez radikálních reforem budoucnost žádný pozitivní vývoj nepřinese.

Bayrou se do boje s vysokým rozpočtovým schodkem chce pustit s úsporným balíčkem. Osekat plánuje více než čtyřicet miliard eur, což by se dotklo státních zaměstnanců a sociálních výdajů. Bayrou dokonce zašel tak daleko, že chce Francouzům zrušit i dva státní svátky – na Velikonoční pondělí a 8. května, kdy se slaví vítězství nad nacisty, by tedy napříště museli vyrazit do práce.

Premiérův balíček však nikdo z hlavních hráčů podpořit nechce. Pochopitelně nic takového nelze čekat od levicového bloku, ovšem za Bayroua se nepostavilo ani Národní sdružení. Populistické uskupení volá po nových volbách - a to i přesto, že se jeho lídryně Marine Le Penová nemůže kvůli odsouzení za machinace s penězi Evropského parlamentu v případných volbách o křeslo vůbec ucházet.

Lewes

„Ani Bezos je nemohl hromadit“. Poslední britskou regionální měnu však zlikvidovaly karty

V britském městečku si po vypuknutí finanční krize vytvořili vlastní platidlo, aby podpořili domácí podniky a zabránili odlivu peněz z jejich regionu. Experiment trval sedmnáct let, podařilo se vytvořit malý finanční ekosystém bez jakékoliv státní instituce. Nyní však s poklesem plateb v hotovosti projekt končí.

Přečíst článek

Politická krize za dveřmi

Příští týden tak patrně opět naplno vypukne politická krize, která se rychle může proměnit i v krizi finanční. Jaký vývoj očekávat, se nyní lze jen dohadovat. Několik více či méně možností se ale nabízí.

Nikoho asi nepřekvapí, že se rozloučíme Françoisem Bayrouem, který nemá podporu politiků ani veřejnosti. Podle průzkumů je to nejméně populární šéf vlády za bezmála sedmdesát let.

Další tah tedy bude na prezidentu Macronovi, kterému náleží právo jmenovat premiéra. Sáhne po dalším jméně bez podpory Národního shromáždění, aby se situace za několik týdnů či měsíců opakovala znovu?

Další poměrně reálnou možností je vypsání předčasných voleb. Když v prosinci skončil Barnier, tato možnost neexistovala, protože v tamějším politickém systému musí parlament fungovat alespoň rok. Tato podmínka je nyní splněna. Těsně. Musíme si ale přiznat, že nové volby velmi pravděpodobně neposílí centristy, ale buďto krajní pravici v čele s Národním sdružením nebo naopak levicový blok, kde mají silný hlas radikálové. Nikdo z nich Macronova přání plnit nebude.

Teoreticky se může stát, že se prezident pokusí situaci „odšpuntovat“ vlastní rezignací. Jednou z příčin krize je on sám, i když v poli dnes bojují jiní. Emmanuel Macron je dost nepopulární a málokomu by se po něm zastesklo. K takovému řešení už ale měl příležitost několikrát, ale nikdy ji nevyužil. Možná by však nyní mohl nastat dobrý čas, protože Le Penová nemůže kandidovat ani na prezidentský úřad (její odvolání bude soud projednávat patrně příští jaro).

Související

Doporučujeme