Donald Trump překvapivě uznal, že Volodymyr Zelenskyj si proti Rusku vede „celkem dobře“. Při jednání se šéfem NATO Markem Ruttem ale znovu ostře kritizoval alianční spojence, kteří ho podle něj zklamali během války s Íránem.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj si ve válce proti Rusku vede „celkem dobře“, řekl americký prezident Donald Trump. Na schůzce s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v Oválné pracovně zároveň zopakoval, že ho aliance zklamala během války proti Íránu.
„Přinejmenším se drží. Na obou stranách umírá spousta lidí, ale myslím, že si vede celkem dobře,“ řekl Trump o Zelenském novinářům v Bílém domě.
Jeho vyjádření kontrastuje s jejich loňskou schůzkou ve stejné místnosti, která skončila roztržkou. Trump tehdy Zelenskému mimo jiné řekl, že nemá v ruce karty potřebné k vítězství nad Ruskem.
Ztráta pro MAGA. Tucker Carlson se obrátil proti Trumpovi: Republikány už volit nebudu
Tucker Carlson po 35 letech otáčí zády k republikánům. Vlivný konzervativní komentátor tvrdí, že strana zradila vlastní voliče i Ameriku, a Trumpovu válku s Íránem označuje za bod zlomu uvnitř hnutí MAGA.
Trump nyní jednal se šéfem NATO Markem Ruttem krátce před červencovým aliančním summitem v Ankaře. Část jednání se podle jeho vyjádření znovu točila kolem Íránu a role evropských spojenců.
Americký prezident prohlásil, že během války s Íránem ho spojenci z NATO nechali na holičkách. „Pomoc jsme vůbec nepotřebovali. Írán jsme během prvního týdne doslova zdemolovali, ale bylo by milé, kdybyste řekli: Chceme vám pomoci,“ uvedl Trump.
Aktualizováno
Ukrajina útočí na civilisty, tvrdí Putin. Schůzku se Zelenským odmítá
Vladimir Putin odmítá přímé jednání se Zelenským a tvrdí, že Ukrajina útočí na civilisty, aby destabilizovala Rusko. Kyjev obvinění odmítá a uvádí, že v hloubi ruského území míří na vojenské, logistické a ropné cíle.
Během války proti Íránu, kterou Spojené státy s Izraelem vedly od konce února, Trump evropské spojence opakovaně kritizoval. Vyčítal jim mimo jiné to, že neposlali námořnictvo na pomoc s otevřením Hormuzského průlivu zablokovaného Íránem nebo že odmítli umožnit Spojeným státům využití svých základen.
Trump dlouhodobě tlačí na evropské členy NATO kvůli výdajům na obranu. Tvrdí, že Spojené státy příliš dlouho nesly velkou část nákladů na evropskou bezpečnost, a opakovaně varuje, že by z aliance mohly vystoupit.
Rutte se snažil amerického prezidenta uklidnit. „Vím, že jsou ojedinělé případy, kvůli kterým jste opravdu zklamaný, ale všeobecně řečeno jsou vaši spojenci s vámi,“ řekl Trumpovi.
Zahraniční nemovitosti se pro část Čechů stávají investicí, druhým domovem i způsobem, jak rozložit rodinný majetek mimo tuzemský trh. Banky potvrzují rostoucí zájem hlavně o Španělsko, Itálii, Chorvatsko a Rakousko. Nákupy se často financují úvěrem zajištěným nemovitostí v Česku, což cestu k apartmánu u moře zjednodušuje, ale riziko nechává doma.
Byt u moře, apartmán v horách nebo druhý domov na jihu Evropy. Ještě nedávno šlo spíš o sen nebo výsadu nejbohatších Čechů. Teď se ale zahraniční nemovitosti začínají posouvat do běžnější investiční úvahy. Ne masové, ale výrazně viditelnější než dřív.
Banky potvrzují, že Češi se po nemovitostech za hranicemi dívají častěji. Nejde přitom jen o dovolenou. Část kupujících hledá investici, část druhý domov na stáří nebo pro práci na dálku, další chtějí rozložit rodinný majetek mimo český realitní trh. Nejvíce je láká Španělsko, Itálie, Chorvatsko a Rakousko.
Zájem je patrný i v číslech. ČSOB u své Hypotéky bez hranic eviduje mezi roky 2024 a 2025 nárůst objemu o více než 30 procent.Komerční bance zase meziročně vzrostl počet nově poskytnutých amerických hypoték o 88 procent a jejich objem dokonce o 145 procent. Moneta Money Bank mluví o dlouhodobě stabilním zájmu, který roste spolu s poptávkou po rekreačních nemovitostech doma i v zahraničí.
Koupí vilu na Bali a za rok ji prodají za trojnásobek. Češi objevili nový investiční trik
Koupí vilu na exotickém ostrově, často ji ani osobně nevidí, a za pár měsíců ji prodají se ziskem. Zahraniční nemovitosti lákají čím dál víc Čechů a v Indonésii už více než čtvrtina investorů sází na rychlé „flipování“. Klíčovou roli přitom hraje Instagram.
„Koupě nemovitosti v zahraničí může být splněným snem o bydlení u moře, zajímavou investicí i způsobem, jak si vytvořit druhý domov. Zároveň je to ale velké finanční rozhodnutí, které vyžaduje ještě pečlivější přípravu než nákup nemovitosti v Česku,“ říká Monika Truchliková, generální ředitelka Modré pyramidy ze skupiny KB.
Zahraniční nemovitost jako součást majetku
Podle výzkumu Komerční banky plánují koupi nemovitosti v zahraničí do pěti let tři procenta Čechů, kteří uvažují o pořízení nemovitosti. V horizontu deseti let už je to sedm procent. Výraznější je zájem u mladších lidí. Mezi Čechy z generace Z plánuje zahraniční nemovitost v příštích deseti letech 11 procent těch, kteří uvažují o nákupu nemovitosti.
To ukazuje, že zahraniční realita už není jen téma pro úzkou skupinu movitých klientů. Pořád vyžaduje kapitál, zajištění a rezervu, ale stále častěji vstupuje do širší debaty o bydlení, investicích a správě rodinného majetku. „U mladších lidí vidíme větší otevřenost různým formám bydlení i investic. Zahraniční nemovitost pro ně nemusí znamenat jen luxusní apartmán u moře. Může jít o investici, budoucí zázemí pro část roku nebo způsob, jak diverzifikovat rodinný majetek. O to důležitější je začít u realistického finančního plánu,“ doplňuje Truchliková.
Největší zájem mají Češi podle průzkumu KB o jižní Evropu. Při součtu pevninského Španělska a španělských ostrovů vychází jako nejpreferovanější destinace Španělsko, které uvádí 21 procent Čechů plánujících pořízení nebo rekonstrukci nemovitosti v zahraničí. Samostatně nejčastější volbou je Itálie s 18 procenty. Následují Slovensko, Chorvatsko, Německo a Rakousko.
Hormuz byl testem důvěry. Dubajský realitní trh obstál, říká developer Elie Naaman
Hormuz se stal testem důvěry v celý Perský záliv. Podle Elieho Naamana, spoluzakladatele a šéfa Ellington Properties, v něm Dubaj obstála. Po krátké nejistotě zůstává pro investory bezpečným přístavem i jedním z nejatraktivnějších realitních trhů regionu. Ceny nemovitostí sice za poslední roky výrazně vzrostly, proti Londýnu, Paříži nebo New Yorku ale podle Naamana emirát stále nabízí prostor pro další růst.
Podobný obrázek vidí i ČSOB. „Seznam zemí, ve kterých si Češi nemovitosti kupují, se průběžně rozšiřuje, ale ty nejoblíbenější se příliš nemění. Patří sem v posledních letech zejména Španělsko, Itálie, Chorvatsko a Rakousko. Co však sledujeme, je nárůst zájmu a celkových objemů. Mezi roky 2024 a 2025 došlo k nárůstu objemu o více než 30 procent,“ uvedl Jan Urban z ČSOB.
Češi často ručí majetkem doma
Z byznysového pohledu je podstatné, že zahraniční nemovitosti Češi často nefinancují tak, že by česká banka zastavila přímo byt ve Španělsku nebo dům v Itálii. Častějším modelem je úvěr zajištěný nemovitostí v Česku. Právě český majetek se tak stává vstupenkou na zahraniční realitní trh. Klient využije hodnotu bytu nebo domu v Česku a peníze použije na nákup nemovitosti v cizině. Pro banku je taková konstrukce přehlednější, protože zástava zůstává v českém právním prostředí.
ČSOB u Hypotéky bez hranic uvádí, že jde o standardní hypoteční úvěr bez přirážky na úrokové sazbě. „Jedinou podmínkou je zástava nemovitosti na území České republiky,“ uvedla banka. Produkt se podle ní hodí pro klienty, kteří chtějí koupit nemovitost v zahraničí, ale financování chtějí řešit přes českou banku a českou zástavu.
Podobnou roli může sehrát americká hypotéka. Jde o neúčelový úvěr zajištěný nemovitostí, u kterého klient nemusí bance dokládat, na co peníze použije. Moneta Money Bank uvádí, že klienti americkou hypotéku využívají nejen na rekonstrukce a nákupy nemovitostí v cizině, ale také na vypořádání majetkových poměrů v rodině, studium nebo nákup osobních automobilů.
„Dlouhodobě je zájem o financování nemovitostí v zahraničí stabilní. Spolu s růstem zájmu o hypotéky na vlastní bydlení roste zájem i o financování rekreačních nemovitostí v tuzemsku i zahraničí,“ uvedla Tereza Ryšanová z Moneta Money Bank.
Dům u moře nemusí stát miliony. V těchto pěti lokalitách ceny začínají výrazně níž
Evropské pobřeží zdražilo, ale levné nemovitosti u moře úplně nezmizely. Jen už neleží v Marbelle, Toskánsku ani na řeckých ostrovech. Kdo hledá chytře, míří do druhého pásu od pobřeží, a to 10 až 40 minut od pláže, kde ceny ještě dávají smysl a nákup není právní noční můra.
Výhoda financování přes českou nemovitost je zřejmá. Klient získá peníze v Česku, nemusí řešit zahraniční zástavu a může jednat rychleji. Z pohledu kupujícího je to jednodušší cesta k apartmánu u moře nebo domu v oblíbené rekreační lokalitě. „Hlavní výhodou je jednoduché financování. Klient se zástavou nemovitosti v České republice získá možnost financovat nemovitost v zahraničí z prostředků, které jsou mu vyplaceny přímo na účet. Může tak nemovitost v zahraničí ihned zakoupit,“ dodává Ryšanová.
Stejná konstrukce má ale i zásadní riziko. Pokud klient přestane splácet, problém se netýká primárně zahraniční nemovitosti, ale majetku, kterým ručí doma. To je důležitý posun v pohledu na zahraniční reality. Nejde jen o investici „někde u moře“. Pokud je financovaná přes českou nemovitost, zůstává pevně napojená na domácí majetek, domácí příjmy a schopnost splácet.
Prahu čekají další velké realitní obchody. Na trhu jsou hotely i kanceláře za miliardy
Loňský rekord českého realitního trhu táhlo několik obřích obchodů v čele s Palladiem. Letos jsou objemy nižší, investoři ale z trhu nemizí. V Praze se podle Savills připravují další transakce s kancelářemi a hotely za miliardy korun.
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
Související
Zimní resorty se mění v nejžádanější adresy Evropy. Alpské nemovitosti se prodávají za rekordní částky
Ústavní soud zatím nerozhodl celý kompetenční spor mezi Hradem a vládou. V jedné prakticky zásadní věci ale jasno udělal. Prezident Petr Pavel nemá být z červencového summitu NATO v Ankaře vyřazen administrativní nečinností vlády. Kabinet musí jeho účast zajistit. A dostal tím připomínku, že zahraniční politika není kořistí momentální politické většiny.
Ústavní soud předběžným opatřením uložil vládě a ministerstvu zahraničí, aby bezodkladně oznámily organizátorům červencového summitu NATO v Ankaře, že součástí oficiální české delegace je prezident republiky Petr Pavel. Stát mu má zároveň zajistit akreditaci a zdržet se kroků, které by jeho účasti bránily.
To není jen procesní detail. Je to zásah ve chvíli, kdy běží lhůty a kdy by nečinnost vlády mohla fakticky rozhodnout spor dřív, než jej Ústavní soud stačí posoudit v meritu věci.
Soud tedy zatím neřekl, kdo má v podobných případech zahraničněpolitického zastupování definitivně navrch. Nepřiznal prezidentovi automatické právo jezdit na všechny summity NATO. Nepopřel ani odpovědnost vlády za zahraniční politiku. Řekl ale něco podstatného. Dokud se kompetenční spor řádně nerozhodne, nesmí vláda jednostranně prolomit zavedenou ústavní praxi.
Ústavní zvyklost není dekorace
Právě odkaz na praxi je v rozhodnutí důležitý. Čeští prezidenti se summitů NATO dlouhodobě účastnili, pokud tomu nebránily zdravotní nebo jiné závažné okolnosti. Taková tradice není folklor ani společenská zdvořilost. V ústavním systému má váhu.
Prezident Petr Pavel se přišel letmo podívat na zasedání vlády. Chtěl sdělit, že by rád letěl na summit NATO v červenci v Ankaře. Vláda ho oslyšela, a on odešel. Co bude dál s touto českou misí, která skoro půl roku zaměstnává vrcholné české politiky i média? Nabízí se dva scénáře.
Ústava totiž není jen katalog pravomocí. Je to také soustava rovnováh, zvyklostí a zdrženlivosti mezi institucemi. Demokratický stát funguje i proto, že se jeho aktéři nepokoušejí přepisovat pravidla pokaždé, když se jim politicky nehodí.
Vláda může mít s prezidentem spor. Může nesouhlasit s jeho důrazy, rétorikou nebo zahraničněpolitickými prioritami. Nemůže se však chovat, jako by prezident v českém ústavním systému neexistoval.
Kabinet narazil na mantinel
Pro vládu Andreje Babiše je rozhodnutí Ústavního soudu politicky nepříjemné ne proto, že by soud už definitivně přiznal Pavlovi vítězství v kompetenčním sporu. To se nestalo. Nepříjemné je proto, že soud vládě připomněl hranici, kterou nemá překračovat.
I vláda opřená o většinu ve sněmovně je jen jedním z ústavních orgánů. Není vlastníkem státu. Nemůže sama určovat, kdo smí navenek reprezentovat Českou republiku, pokud tím fakticky vyřazuje jiného ústavního aktéra z role, kterou dlouhodobě vykonával.
To je podstatná lekce. Ústavní pořádek není doporučení a předběžné opatření Ústavního soudu není politický námět do debaty. Je to rozhodnutí, které má být splněno.
Pavel získal čas i místo u stolu
Prezident Petr Pavel zatím nevyhrál celý spor. Vyhrál ale důležité první kolo. Soud mu nedal bianco šek pro všechny budoucí zahraniční cesty, zabránil však tomu, aby byl ze summitu vyšachován administrativním postupem a zmeškanými lhůtami.
Právě to je smysl předběžného opatření: zachovat stav věcí tak, aby konečné rozhodnutí nepřišlo pozdě. Summit NATO se koná 7. a 8. července, akreditační lhůta končí 26. června. Bez zásahu soudu by mohl být výsledek kompetenčního sporu prakticky hotový ještě předtím, než by se o něm skutečně rozhodlo.
Pavel tedy nezískal konečný verdikt. Získal ale čas, legitimní místo u stolu a potvrzení, že vláda nemůže z ústavního sporu udělat administrativní hotovou věc.
Ve hře je víc než cesta do Ankary
Celý spor není jen o tom, kdo poletí na summit NATO. Je o tom, jak se v Česku zachází s ústavními institucemi ve chvíli ostrého politického konfliktu.
V normálně fungujícím státě by vláda a prezident u tak citlivého tématu, jako je bezpečnost a Severoatlantická aliance, hledali dohodu. Pokud dohoda není možná, nastupují pravidla. A právě ta teď Ústavní soud připomněl.
Kabinet může s rozhodnutím nesouhlasit. Může se proti němu politicky vymezovat. Ale musí jednat. Kontaktovat organizátory summitu, zajistit akreditaci a neklást překážky. V právním státě se ústava neobchází tím, že se nechá propadnout termín.
Související
Pavel zvažuje druhý mandát. Spory s vládou ho prý spíš mobilizují
