Portrét komtesy Colleoniové od Giuseppa Ghislandiho, zmizelý více než 80 let, se objevil na fotografiích argentinské realitní kanceláře. Než však na místo dorazila policie, zdi domu už zdobila jen tapiserie.
Nizozemští novináři nalezli na fotografiích jedné argentinské realitní firmy více než 80 let pohřešovaný pozdně barokní obraz ukradený nacisty. Portrét visel v prodávaném domě nedaleko Buenos Aires, po druhé světové válce jej vlastnil uprchlý vysoce postavený úředník nacistického Německa. Obraz ukradený židovskému sběrateli však před policejním zásahem zmizel, informovala argentinská média.
Server AD v pondělí uvedl, že na snímcích z realitního inzerátu objevili jeho novináři obraz evidovaný nizozemským ministerstvem kultury v databázi ztraceného umění. Portrét komtesy Colleoniové od pozdně barokního umělce Giuseppa Ghislandiho visel nad pohovkou prodávaného domu. Historici umění oslovení serverem potvrdili, že dílo je s velkou pravděpodobností autentické.
Den po zveřejnění informace podnikla argentinská policie v domě zásah, ale obraz tam už podle místních médií nenašla. Nad pohovkou visela podle vyšetřovatelů tapiserie, na zdi za ní ale nalezli barevné nesrovnalosti naznačující dřívější přítomnost pohřešovaného portrétu. Na vyšetřování nyní spolupracuje také Interpol.
Před vypuknutím druhé světové války vlastnil portrét Jacques Goudstikker, který patřil k nejvýznamnějším nizozemským sběratelům a obchodníkům s uměním. Z Nizozemska se kvůli svému židovskému původu pokusil uprchnout na začátku 40. let, při cestě do Anglie ale zemřel.
Několik týdnů po Goudstikkerově smrti jeho sbírku čítající více než 1100 uměleckých děl nuceně získal nacistický pohlavár a válečný zločinec Hermann Göring. Po válce se některá z děl podařilo zajistit v Německu. Pak se vrátila do Nizozemska, kde se stala součástí sbírek tamního Rijksmusea. V roce 2006 muzeum vrátilo 202 děl Goudstikkerově snaše a dědičce.
Portrét komtesy Colleoniové mezi nalezenými a vrácenými uměleckými díly nebyl. Server AD uvedl, že podle válečných dokumentů měl spolu s jedním dalším obrazem patřit Göringovu asistentovi Friedrichu Kadgienovi, který po válce uprchl do Švýcarska, Brazílie a následně do Argentiny. Prodávaný dům patří jeho dvěma dcerám a server doplnil, že druhý pohřešovaný obraz spatřili novináři na fotografii na sociálních sítích jedné z nich.
OBRAZEM: Jak vypadají a za kolik se prodávají nejdražší vily v Praze?
Různá místa a odlišné architektonické styly. Přesto mají tyto vily něco společného. A sice to, že patří k těm nejdražším nemovitostem na pražském realitním trhu.
Michal Tůma je nastavením věčný optimista. Věří, že poctivost a pracovitost mají vždy navrch. Že základem osobního štěstí je rodina, přátelé a společenství. A na těchto vztazích je třeba pracovat. V Horním Maxově, bývalé německé osadě v Sudetech, kde nikdo z místních nemá kořeny, Michal Tůma iniciuje řadu nezištných projektů. Začalo to obnovou místního hřbitova. „Žijeme v domech po Němcích, máme tak povinnost postarat se o jejich hroby,“ říká Tůma, který nyní shání prostředky na další projekt, kterým je obnova Kaple smíření. Díky jeho nadšení a nasazení vznikla také Stezka svobody, která spojuje tři obce, jež byly historicky součástí jednoho města. „To nebyl jen můj úspěch, nýbrž dílo celé komunity,“ zdůrazňuje Michal Tůma, který je mezi desítkou finalistů ocenění Impakt Awards by newstream. Podpořte ho i vy svým hlasem.
Situace na trhu s historickými nemovitostmi není předvídatelná a nehodnotí se tak snadno jako ostatní segmenty realitního trhu, říká Lenka Munter, makléřka z realitní kanceláře Luxent, která se na prodej zámků věnuje. Pravidelně také odhaduje hodnotu majetku britské královské rodiny pro americký časopis Forbes. A jak se podle ní cena zámků vyvíjí? „Nezaznamenala jsem ani nárůst ani pokles, cena každé takové nemovitosti je stanovena velmi individuálně,“ říká Munter.
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
Související
Bulharská policie dopadla gang pašeráků, našla u nich obraz Jacksona Pollocka za miliardu
Měla to být zásadní schůzka, na níž se lídři bývalé vládní pětikoalice měli shodnout na povolebním postupu. Minule jim to vyšlo, díky čemuž vznikla vláda Petra Fialy. Aktuální, nutno dodat předvolební, situace zatím žádným velkým gestům nenahrává. A navíc ani jeden z lídrů nepřišel. A tak si na schůzce Spolu a STAN jejich šéfové slíbili, že po volbách chtějí spolupracovat. A stvrdili to symbolickým přiťuknutím půllitry ležáku.
Žijeme v době, kdy lidovosti a bodrosti není nikdy dost. A tak se významné schůzky o povolební spolupráci stávajících vládních stran koná v hospodě u půllitru pivka a přijít se podívat může každý kolemjdoucí. Inu, vše se mění a politika také. A politici s ní.
Snaha být lidově autentický jako nejprůměrnější influencer se vyplácí, šéf hnutí ANO o tom ví hodně. Snaží se jej napodobit i ostatní, jenomže někdy to zkrátka nejde. A tak se v hospodě u stolu setkávají neformální Vít Rakušan a zcela formální Petr Fiala. Ale autentičtí jsou vlastně ve svých rolích oba.
Když si poté přiťuknou, aby potvrdili jakousi budoucí povolební spolupráci, je v tom už více divadla než reality.
Volby do sněmovny 2025: termín, kandidující strany a průzkumy
Po čtyřech letech čekají Českou republiku další parlamentní volby. Ve dnech 3. a 4. října 2025 si občané zvolí do sněmovny 200 poslanců. Půjde o první volby, kdy Češi v zahraničí mohou hlasovat také korespondenčně. Následující přehled shrnuje vše důležité – termín voleb, možnosti hlasování, přehled kandidujících stran a hnutí, i to, koho favorizují volební průzkumy.
Jakou váhu asi má takové veřejné přiťuknutí si na spolupráci? Je to závazné? Dokdy a jak moc pevně? Měla toto být ta schůzka, na které se domluvili vlivní lídři zastupující v současnosti stejné množství voličů jako ANO, že budoucí vládu upletou jen spolu, nebo půjdou do opozice? Nebo to naopak již byla ta neformální část následující tu formální, kde si strany vše ujasnily a podepsaly nějaké skutečné dokumenty a teď to lídři už jen veřejně oslavili?
I kdybychom mohli ono přiťuknutí vnímat reálně, na kráse okamžiku ubírá fakt, že třetí do páru, tedy pirát Zdeněk Hřib se nedostavil, což výjimečně nebylo kvůli zdržení v dopravním kolapsu, ale protože prostě přijít nechtěl.
A co vlastně Hřibova absence znamená v oné symbolické rovině, kterou mimochodem při setkání často zmiňovali oba předsedové vládních subjektů? Je to snaha odpoutat se od nánosu vládního angažmá, které Piráty téměř zničilo? Je to racionální přiznání skutečnosti, že v tuto chvíli podobná gesta prostě nemají smysl, protože se bude vše řešit až po volbách?
Politický diář Dalibora Martínka: Bratrstvo kočičí pracky
Vít Rakušan, šéf starostů, svolává na pivo lídry Spolu, Fialu, Výborného a Adamovou Pekarovou. Chce, aby v Malostranské besedě nad sklenkou přísahali, že po volbách nepůjdou do koalice s očekávaným vítězem voleb, Andrejem Babišem. Je to trochu defétistické. Jako by si kluci a dáma nevěřili. Musejí proto svolat schůzku, aby veřejně svou důvěru obnovili. Možná ji stvrdí krví.
Ať tak, či tak, vládní pivo možná bylo hodně symbolické, ale s realitou prostě zatím příliš nesouvisí. Navíc jestli mělo mít nějaký předvolební potenciál, má jednu ohromnou chybu – jako ostatně velká část kampaně vládních subjektů. A to, že přesvědčuje přesvědčené.
Z průzkumů aktuálně vyplývá, že Spolu a STAN mají zhruba stejný volební výsledek jako ANO. Piráti mají méně než SPD. Takže pokud by se do sněmovny dostaly stejné partaje jako před čtyřmi lety, pětikoalice by neměla dostatek poslanců na sestavení většinové vlády. Odborníci zároveň upozorňují, že pro vládní strany již neexistuje příliš velký potenciál získávat nové hlasy, ale je důležité hlavně neztrácet ty stávající.
Možná tak symbolické pivo bylo předznamenáním budoucí spolupráce – opoziční.
David Ondráčka: Vekslácká doba Pelty je pryč. Kouzlo českého fotbalu objevili oligarchové
Česká oligarchie postupně kupuje většinu strategických firem a konsoliduje svou kontrolu nad ekonomikou. A kromě chleba lid potřebuje i hry, tedy hlavně sledovaný fotbal. Kellnerová vlastní vysílací práva na ligu, Komárek ligu sponzoruje, a souboj o titul bude brzy probíhat jako souboj Tykač, Křetínský a Strnad (který má zájem o Plzeň). A to je pak radost si vybrat, komu vlastně fandit.. Ještě že máme ten Baník, jeho majitel Brabec je přece jen jiná byznysová váha.
Iniciativa amerického prezidenta Donalda Trumpa v jednání o Ukrajině znamená podle prezidenta Petra Pavla důležitý posun. Za předčasné ale považuje si myslet, že je mír na dosah. Rusko podle něj bude hrát nadále falešnou hru. Pavel to řekl v projevu k českým velvyslancům a velvyslankyním na Pražském hradě.
Tomáš Kolář, výkonný šéf proslulého exportéra nemocničních lůžek Linet, vidí velkou příležitost pro Česko i celou Evropu v rozvojové spolupráci. „Předpokládal bych, že nyní bude mnohem aktivnější Evropská unie, kde má rozvojovou agendu Global Gateway na starosti komisař Jozef Síkela,“ řekl Kolář v rozhovoru pro Export.cz. Vznikla tu totiž velká mezera po americké agentuře USAID, která se z rozvojových programů naopak stáhla. V mnoha zemích navíc zjistili, že ani spolupráce s Číňany není ideální.
Díky rozvojové spolupráci si můžou evropské firmy podle známého českého manažera seriózním způsobem koupit kontakty a velmi kultivovaně za relativně málo peněz dosáhnout toho, co by jinak budovaly celé dekády. Linet se různými formami podílí například na rozvojové spolupráci v Africe. „Když se česká firma tímto způsobem dostane do rozvojové země, stává se pro ni významným partnerem pro získávání dalších zdrojů,“ zdůraznil Tomáš Kolář.
Pokud jsou dnes firmy aktivní na Ukrajině, dělají to i proto, aby tam byly třeba dalších třicet let. „Obávám se ale, že příležitosti, které se týkají českého byznysu v příštích desítkách let, promarníme třeba kvůli momentálním půtkám o státní rozpočet,“ dodal šéf Linetu.
Linet má výrobní kapacity v Česku, Německu i Indonésii. Mluvil jste o tom, že nějaké rychlé rozhodování o výrobě ve Spojených státech momentálně nepřipadá v úvahu. Chystáte výrobu i jinde ve světě?
Jsme na to připravení. Sledujeme různé trendy a jsme schopni lokalizovat výrobu podle potřeby. Podepsali jsme například příslušná memoranda s egyptskou armádou. Jsme dlouholetým dodavatelem do Egypta a jedinou institucí, která má peníze na rozvoj zdravotnictví, je tam právě armáda. Egypt vyvíjí velký tlak na lokalizaci. Příprava samotné výroby je pro nás zhruba čtyřměsíční projekt. Nemáme s tím problém, protože stále vlastníme náš produkt, realizujeme marži a je to pro nás jenom otázka efektivity. Hlavní otázkou tedy je, jak v zahraničí vyrábět stejně efektivně jako tady v Želevčicích u Slaného, kde jsme na to dlouhodobě zařízeni.
Chystat další scénáře pro americký trh teď nedává smysl, říká šéf Linetu Tomáš Kolář
Společnost Linet, která je jedním z největších světových hráčů ve výrobě nemocničních lůžek, považuje v posledních letech za největší příležitost americký trh. Po opětovném nástupu prezidenta Donalda Trumpa ale není vůbec jasné, jak se strategií předního českého exportéra zamává jeho celní politika. „Vzhledem k neustále ohlašovaným změnám už nemá smysl si připravovat stošestnáctý scénář, jak na vývoj v USA reagovat,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz výkonný šéf Linetu Tomáš Kolář.
Další investice realizujete formou akvizic. Předpokládám, že klíčovým kritériem, jestli koupíte určitou firmu v zahraničí, je další know-how a produkty, které akvizicí získáte.
Velmi úspěšnou akvizici jsme udělali v době covidu v Austrálii. Koupili jsme australskou firmu Pegasus Health Group, která tam poskytuje služby a pronajímá různé produkty do nemocnic, aby si je nemusely kupovat. Touto investicí jsme získali také čtyři australské supermarkety se zdravotnickými potřebami. A kolem tohoto základu si tam budujeme značku, vstupujeme do tendrů nemocnic, podobně jako jinde ve světě. Výsledkem je velmi slušný růst tržeb.
Využíváte této australské zkušenosti i na dalších trzích?
Vstup na určitý trh můžete urychlit tím, že tam koupíte zaběhnutý byznys, rozvíjíte ho a rozšiřujete o další aktivity. Na trhu se pak uchytíte poměrně rychle, zatímco budovat byznys od začátku by vám trvalo třeba tři až pět let. Chystáme další akvizice například v Německu, dál se zaměřujeme i na oblast služeb.
Pokud vím, poslední akvizicí byl zatím francouzský Domalys?
To byla taková rychlá akvizice. Naskytla se příležitost a my jsme rychle zareagovali. Domalys založil svůj byznys na inteligentní přístroje pro domovy důchodců. Rozšiřujeme naše portfolio o podobné technologie, protože očekáváme růst poptávky po službách v domovech důchodců, ale i v domácí péči. Evropa se zřejmě bude čím dál více potýkat s nedostatkem personálu v domovech důchodců i nemocnicích. Buď tyto lidi výrazně více zaplatíme nebo budeme mít velký problém. Částečně, ale samozřejmě ne zcela, je můžou nahradit technologie.
Rekordní rok pro Linet. Výrobce lůžek utržil devět miliard, rostl i provozní zisk
Před časem jsem mluvil se zakladatelem Linetu Zbyňkem Frolíkem o různých funkcích, které jsou spojené s lůžkem a pomáhají monitorovat zdravotní stav pacienta. Zároveň upozorňoval na další trend – sledování okolí lůžka a například předcházení nepříjemným pádům pacienta. Jednou z předností Domalysu je chytrá lampa Aladin, která dokáže identifikovat pomocí kamer rizikové chování, upozorní personál a zároveň zapne osvětlení v místnosti…
K tomu všemu také potřebujete monitorovací centra, která dokážou veškeré informace zpracovávat a na rizika reagovat. Musíte vytvořit bezpečné prostředí pro lidi v domovech důchodců nebo domácí péči, kteří jsou víceméně samostatní, ale nedokážou si poradit v rizikových situacích. Pokud jim pomůžou technologie, nemusí být neustále závislí na dalších lidech. Průměrná doba takové závislosti je v poměru k celé délce života relativně krátká – jsou to řádově měsíce až jednotky let. Každý den, kdy člověk zůstane samostatný a nepotřebuje péči, se počítá.
Orientace na domácí péči se tak pro Linet stává jedním ze strategických směrů?
V současnosti operujeme ve dvou základních byznysech – nemocnice a domovy důchodců. Z těch se ale bude přelévat část péče do domácího prostředí, protože v domovech důchodců nebude možné ubytovat všechny lidi, kteří takovou péči potřebují. Nemocnice zároveň budou muset přecházet v řadě případů na jednodenní péči. Nemocniční péče je velmi drahá a do značné míry zbytná. Není například nutné po půlhodinové anestezii zůstávat v nemocnici ještě dva dny. Když vám anestezii udělají ráno, můžete být večer doma, jenom jsme si na to ještě nezvykli. Tím se sníží obrovský tlak na ty nemocnice, které jsou tím nejdražším, co ve zdravotnictví máme. Jedou v režimu 24/7/365.
Už jsme mluvili o tom, že kromě Spojených států se v poslední době hodně zaměřujete na trh jihovýchodní Asie. Jak je na tom tamní zdravotnictví?
Hlavní rozvojový potenciál skutečně vidíme ve Spojených státech a jihovýchodní Asii, je to ale ze dvou různých důvodů. V Americe máme podíl na trhu okolo pěti procent a pokud bychom v tak bohaté zemi dosáhli deseti procent, znamenalo by to pro nás z hlediska tržeb obrovský posun. Jihovýchodní Asie je atraktivní díky tomu, že je v jistém smyslu úplným opakem Evropy. V Evropě se téměř nestaví nové nemocnice a pokud se přece jen nějaké postaví, nahrazují ty staré, které už bylo nutné uzavřít. V Asii se budují nové kapacity, protože tamní zdravotnictví často startuje téměř z nuly. Jak jsem říkal, země jako Vietnam, Malajsie, Indonésie, Filipíny nebo Thajsko jsou velmi rychle rostoucí a dravé ekonomiky, které si mohou dovolit modernizovat zdravotnictví.
Linet zasáhla americká cla. Ceny lůžek porostou, přiznává šéf firmy
Výrobce zdravotnických lůžek Linet řeší dopad nového 15procrentního cla na evropské zboží dovážené do USA. Firma připouští zdražení a také možnost přesunu části výroby přímo do Spojených států. Trh USA je pro ni klíčový, tvoří asi 20 procent jejího celosvětového obratu.
Nadějné zprávy ale přicházejí i z dalších regionů. Česko nedávno uzavřelo dohodu se Spojenými arabskými emiráty, díky níž se budou tuzemské firmy svými dodávkami zdravotnických prostředků podílet na emirátské rozvojové pomoci v Africe. Je to pro vás důležité?
Zmiňujete Emiráty, ale víceméně každá bohatší země se zabývá také rozvojovou pomocí. Tím se dostáváme k dalším zdrojům, které tečou i do zdravotnictví. Například Linet UK se tak podílí také na rozvojové spolupráci Velké Británie v Africe. Když se česká firma tímto způsobem dostane do rozvojové země, která podporu čerpá, stává se pro ni významným partnerem pro získávání dalších zdrojů. Předpokládal bych, že nyní bude mnohem aktivnější také Evropská unie, kde má rozvojovou agendu Global Gateway na starosti komisař Jozef Síkela. Vznikla tu totiž velká mezera po americké agentuře USAID, která se z rozvojových programů naopak stáhla. Mnozí Afričané navíc zjistili, že ani spolupráce s Číňany není ideální. Pro Evropu se tady rýsují obrovské příležitosti.
Považujete rozvojovou spolupráci za velkou šanci i pro české firmy?
Rozhodně. Slouží totiž také k tomu, abychom si seriózním způsobem koupili kontakty. Díky rozvojové spolupráci můžeme velmi kultivovaně a za relativně málo peněz dosáhnout toho, co bychom za obrovské peníze budovali třeba celé dekády. Nesmíme ale podobné příležitosti zaspat. Občas mi připadá, že pořád čekáme na Godota, který nepřichází.
Vidíte šanci ve spojování sil českých exportérů na zahraničních trzích? Před časem dávala dohromady české subdodavatele tuzemská dcera rakouské skupiny Vamed, která realizovala projekty celých poliklinik a částí nemocnic v různých koutech světa. Jak hodnotíte tuto zkušenost?
Vamed spolupracoval s mnoha českými firmami a pro nás to byly velmi úspěšné projekty. Také Vamed měl podle všeho s tuzemskými společnostmi dobrou zkušenost. Díky těmto projektům přicházely do Česka dividendy, které bylo možné využít na další rozvoj zdejšího zdravotnictví. V rámci subdodávek pro Vamed vznikla enkláva českých firem, které dále posílily své vzájemné vztahy.
Trump dělá likvidací zahraniční pomoci strategickou chybu. Proč ho západní lídři následují?
Donald Trump osekáním zahraniční pomoci udělal díry do rozpočtů humanitárních projektů po celém světě. Západ se však až na výjimky nepokouší americké peníze nahradit. Naopak, z Trumpa si berou příklad lídři Německa, Kanady i Británie a položku zahraniční pomoci také snižují. Je to ale krátkozraké jednání a strategická chyba.
Pokud vím, s Vamedem jako integrátorem podobných projektů českých firem už se příliš nepočítá…
Rakouský Vamed získal nové majitele. Ve světě se ale rodí další projekty podobného typu a české firmy by mohly navázat na zakázky, které společně realizovaly v minulosti. Je to jedna z našich dalších strategických vizí.
Kdo by mohl být finálním dodavatelem místo Vamedu? Mluví se například o Comedequ, české firmě, která se zaměřuje na širší dodávky pro zdravotnictví. Je to reálné?
Comedeq je velmi schopná firma, ale poměrně malá. Musíte zapojit finančně silné firmy, které mají významné výrobní a obchodní kapacity. Comedeq ale může být finálním dodavatelem, který dá nabídku českých firem dohromady.
Finančně silnou firmou je samozřejmě Linet…
Ve finále to vždycky pojmete projektově. Ukazují to různé zkušenosti z našeho oboru. Když silná společnost nebo skupina realizuje velký projekt ve zdravotnictví, neznamená to, že si všechno vezme na svá bedra. Dohodne se s různými firmami. Určitě se budeme snažit dohodnout třeba právě s Comedeqem, abychom vše efektivně uspořádali. Velké příležitosti vidíme například v rámci rozvojové spolupráce na Ukrajině. Teď půjde o to, abychom tam uspěli ve výběrových řízeních a zároveň měli nezbytnou podporu Národní rozvojové banky a také ministerstva financí, které by mělo posvětit přidělení potřebných finančních prostředků v rámci podpory Ukrajiny. Ve hře je realizace projektů v nemocnicích v místech, která nejsou daleko od fronty a zahrnují i stavební práce. Není to nic jednoduchého, to už jsou velmi seriózní projekty.
Papež František tvrdě kritizuje Trumpa. Jeho politika prý „skončí špatně“
Donald Trump se často staví do role kvazi-náboženského vůdce, souběžně s tím se však dostává do konfliktů s mnoha křesťanskými představiteli a duchovními. Nyní se na stranu kritiků veřejně postavil i papež František. Výtky hlavy katolické církve už nepůjde tak jednoduše smést ze stolu.
Nejenom na Ukrajině, ale i na dalších rozvojových trzích bude velmi důležité, aby se české firmy dokázaly dostat k financím mezinárodních finančních institucí. Souhlasíte?
To je skutečně naprosto zásadní pro další dekádu. A platí to i pro Ukrajinu, kde pořád není jisté, jestli české firmy opravdu dostanou šanci se výrazně podílet na obnově země. Jak fungoval Marshallův plán? Spojené státy financovaly pomoc západní Evropě, ale zároveň tím podpořily vstup amerických firem do Evropy. Pokud chceme, aby Češi do budoucna uspěli v různých odvětvích na Ukrajině, musíme být aktivní nyní. To neznamená, že se tam nyní pustíme do projektů, které dokončíme, sbalíme si fidlátka a odjedeme domů. Ne, děláme to proto, abychom tam byli dalších třicet let. Obávám se ale, že příležitosti, které se týkají českého byznysu v příštích desítkách let, promarníme třeba kvůli momentálním půtkám o státní rozpočet.
Obáváte se, že naše rozvojová pomoc Ukrajině nakonec neotevře brány českému byznysu, jak mnozí očekávají?
Po pravdě řečeno, jsem z toho nervózní. Češi se v pomoci hodně angažovali, navíc se Česku podařilo v Evropské unii dojednat finanční rámec pro podporu zdravotnictví Ukrajiny, který se týká i zdravotnictví a činí až 200 milionů eur. Jeho administraci má mít na starosti česká Národní rozvojová banka. Devadesát procent prostředků na tyto projekty by mělo jít z Evropské unie, na české spolufinancování tedy zbývá deset procent. Hlavně jde ale o to, aby česká strana dokázala úspěšně dokončit administraci. Pokud vím, má s tím velké potíže. Přitom česká ekonomická diplomacie odvádí obrovský kus práce a otevírá dveře českému byznysu – jak na Ukrajině, tak například v Africe. Bylo by smutné, kdyby veškeré úsilí přišlo vniveč, protože nakonec nejsme schopni dotáhnout vše do konce.
Upozorňujete, že české firmy už v minulosti promarnily příležitosti i v jiných částech světa…
Nechali jsme si ujít příležitosti v Iráku i v Kuvajtu. Bude smutné, jestli to na Ukrajině dopadne stejně. Přitom Češi tam mají skvělou pověst, nejenom díky rozvojové pomoci nebo muniční iniciativě, ale i vzhledem k tomu, jak jsme se zachovali k Ukrajincům, kteří odcházeli ze země po ruské agresi v roce 2022. Obávám se ale, že rozvojové banky dalších zemí – například Německa – dokáží být mnohem pružnější než ta naše.
Pokud by se podařilo překonat současné potíže, Ukrajina by se mohla stát další významným trhem i pro Linet?
Ukrajina je sice jenom jedna země, bude ale potřebovat rozsáhlou poválečnou obnovu. Myslím, že Evropa si její význam uvědomuje. Pokud necháme Ukrajince na holičkách, fakticky Rusům bez války odevzdáme celou zemi. Je naprosto zásadní, aby se na Ukrajině po válce pozvedla životní úroveň. Evropská unie přitom ví, že ekonomická a rozvojová spolupráce přináší výsledky, vyzkoušela si to už ve východní Evropě. Koukněte se, jak to tady vypadalo v roce 1990, jak to tady vypadá dnes a co všechno se podařilo vybudovat za evropské peníze. Ukrajina je navíc významný trh se 40 miliony lidí a významným nerostným bohatstvím. Kdo to pochopí, dokáže toho ekonomicky využít. Když to Češi nepochopí, nebudou tam, i když si to předtím v mnohém odpracovali. Najednou bohužel ztrácíme náskok v té poslední míli.
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
Související
Linet zasáhla americká cla. Ceny lůžek porostou, přiznává šéf firmy
