Svoboda není samozřejmostí. Dělat něco navíc pro společnost je nezbytné, říká záchrance odkazu sudetských Němců
Michal Tůma je nastavením věčný optimista. Věří, že poctivost a pracovitost mají vždy navrch. Že základem osobního štěstí je rodina, přátelé a společenství. A na těchto vztazích je třeba pracovat. V Horním Maxově, bývalé německé osadě v Sudetech, kde nikdo z místních nemá kořeny, Michal Tůma iniciuje řadu nezištných projektů. Začalo to obnovou místního hřbitova. „Žijeme v domech po Němcích, máme tak povinnost postarat se o jejich hroby,“ říká Tůma, který nyní shání prostředky na další projekt, kterým je obnova Kaple smíření. Díky jeho nadšení a nasazení vznikla také Stezka svobody, která spojuje tři obce, jež byly historicky součástí jednoho města. „To nebyl jen můj úspěch, nýbrž dílo celé komunity,“ zdůrazňuje Michal Tůma, který je mezi desítkou finalistů ocenění Impakt Awards by newstream. Podpořte ho i vy svým hlasem.
Co považujete za svůj největší osobní úspěch a naopak, co byly nejobtížnější chvíle a jak jste je překonali?
I přes mé velké pracovní vytížení a spoustu někdy až nerealistických nápadů mám stále krásnou rodinu, se kterou žijeme v ráji. To, že tomu tak stále je, je však zásluhou především mé paní a našich dvou bezvadných dětí.
Opravdu velké zadostiučinění a euforii jsem prožíval v den otevření Stezky svobody – projektu našeho neuvěřitelného společenství v Horním Maxově. To byl ale opět úspěch spíše ostatních než můj osobní… Tím chci říct, že to největší štěstí člověk zažívá velmi často jen díky těm druhým, a proto by měl každý z nás pečovat a rozvíjet své sociální vazby. Jen díky tomuto úsilí pak může zažívat své „osobní“ štěstí.
Jakými hodnotami se řídíte?
Jsem nezničitelný optimista. Jsem přesvědčený, že: Dobro zvítězí nad zlem. Pracovitost má výhodu před leností. Poctivost je jediná cesta. Usilovat o něco navíc je nezbytné. A svoboda a demokracie jsou nade vše – ale rozhodně ne samozřejmostí!
Hlasujte pro Michala Tůmu v ocenění Impakt Awards
Je nějaká osobnost nebo příběh, který vás inspiruje?
Inspirace je asi slabé slovo… Já jsem daleko častěji fascinován těmi všemi, kteří o cokoliv v dobré víře, upřímně a pilně usilují. Nadšeně obdivuji děti při sportovním výkonu, pekaře, jak peče chleba, skláře, jak vyrábí vázu, stejně jako právníka, který sestaví dobrou smlouvu…
Z těchto jednotlivých výkonů jednotlivých přátel je složen každý náš projekt a každý náš úspěch. Všechny tyto jednotlivé činnosti jednotlivých lidí dohromady tvoří třeba Horní Maxov – a pak celý svět. Je to ohromná energie, kterou nedokáže nikdo zastavit. A proto dobro nakonec vždy zvítězí nad zlem.
Osobnost? Miloval jsem Václava Havla za to, že nám všem dal naději… Zbytek jsme si každý odpracovali po svém.
Kateřina Šédová ví, jak křehké je zdraví. Ve dvaadvaceti jí lékaři diagnostikovali zhoubný nádor. Díky tomu, že poslouchala své tělo, přežila – a od té doby inspiruje ostatní, aby nepodceňovali prevenci nepodceňovali. Založila organizaci Loono, která už pomohla desítkám lidí zachytit vážnou nemoc včas. „Kdyby naše práce pomohla jen jednomu člověku, stálo to za to,“ říká Kateřina Šédová, která je jednou z desítky osobností nominovaných na ocenění Impakt Award by newstream. 
Mění přístup Čechů k prevenci. A zachraňuje životy. Příběh Kateřiny Šédové
Filantropie
Co Vás v nejbližší době čeká? A jaké jsou dlouhodobé plány?
Jsem Vodnář – ti prý mají pořád nějaké plány… Celý tým je nyní velmi zaneprázdněn. Redakční rada a naši spolupracující přátelé za podpory Fondu budoucnosti dokončují druhý díl Kroniky Horního Maxova.
Naše obec se nachází v oblasti, kde původně žili výhradně sudetští Němci. Ti byli po válce odsunuti a do hor se trvale žijících příliš nehrnulo. Většinu chalup zachránili chalupáři. Poslední vlna trvale žijících přišla do hor až v posledních dvaceti letech. Většina historických dokumentů byla zničena. Není tu nikdo, kdo by nám vyprávěl o minulosti. Dokumenty, které se dochovaly, jsou psány v Paurisch (místní dialekt). Proto se zabýváme shromažďováním historických písemností. Ty pak překládáme do češtiny a vydáváme.
Věříme, že tím se nám daří propojovat současnost s minulostí. Cítíme, že skrze toto propojení přichází porozumění a úcta – ale i vztah k místu. Dalším naším aktuálním a – co do rozpočtu – i největším projektem je obnova bývalé márnice na hřbitově v H. Maxově do podoby Kaple smíření. Máme za to, že když bydlíme a staráme se o domovy, které postavili naši předchůdci, měli bychom se postarat i o hroby jejich předků. Za téměř 20 let se nám podařilo náš hřbitůvek zachránit. Nyní nám zbývá poslední část jeho obnovy. Z torza původní márnice stavíme Kapli smíření. Její oltář v podobě skleněného kříže ve střeše bude uctěním sklářské tradice tohoto regionu, ale i symbolem tohoto místa. Kaple bude sloužit potřebám hřbitova, stejně jako bude místem spočinutí, útulkem pro pocestné a – věříme – i místem pro příležitostné kulturní akce. I přes podporu naší samosprávy v Lučanech a našich štědrých partnerů, kterými jsou Nadace VIA, Nadace Premedis, Nadace Jablotron, UnionOcel, Nadační fond rodiny Malých, Nadace Preciosa a mnoha drobných dárců, na tento projekt stále chybí finanční prostředky.
A plány? Usilujeme o revitalizaci naší návsi. Nyní je to místo, kde vládne asfalt a kontejnery s odpadem… ale i zde už je náš otisk – lípa s lavičkou svobody. Místo, kterým prochází naše Stezka svobody.
Češi ročně vyhodí kolem 180 tun oblečení jen pro to, že už z něj vyrostli, vyšlo z módy nebo se jim prostě okoukalo. A pak jsou rodiny, které na takovou rozmařilost, jakou je móda, nemají prostředky. Jsou to například svobodné matky, které otáčejí každou korunu, a na každoroční nákup nové zimní bundy pro své rychle rostoucí dítě jednoduše nemají peníze. A právě těm a třeba i seniorům chce životní situaci usnadnit Dana Pavlousková, která svým projektem Oděvní banky propojuje sociální pomoc s principy udržitelnosti. Ročně Oděvní banka zachrání desítky tun oblečení, které rozdá potřebným. „Věřím v sílu propojení lidí, kteří chtějí věci dělat poctivě, efektivně a s chutí. Oděvní banka stojí na synergiích – mezi firmami, neziskem, dobrovolníky i samotnými příjemci pomoci. Každý z nich je součástí toho, co děláme. A i když pracujeme s „obyčejným“ oblečením, věříme, že i to může sehrát neobyčejně důležitou roli,“ říká Dana Pavlousková, která je jednou z nominovaných na ocenění Impakt Award by Newstream. 
Pavlousková z Oděvní banky: Každý rok zachráníme tuny oblečení, které by jinak skončilo na skládce
Filantropie
Na jaké bariéry nejčastěji narážíte? Co by vám pomohlo?
Bariéry – nebo lépe řečeno výzvy – jsou normální součástí jakékoliv činnosti. Jsou to okamžiky, na které si uchováte vzpomínku. A jsou důvodem, proč pak na konci, když vše zvládnete, máte tak skvělý pocit. Bez výzev bychom se ochudili o pocit zadostiučinění. Pomohlo by nám, kdyby každý z nás byl ochoten obětovat více ze svého času ve veřejný prospěch. To se ale netýká jen Maxova. Stačilo by každý den pět minut. Kdyby každý dospělý občan ČR obětoval ve veřejný prospěch pět minut denně, odpracovali bychom společně ve veřejném prostoru 122 milionu hodin za rok. A pokud by tomu tak bylo, žilo by se nám tu lépe.
Kdo je Váš největší fanoušek, podporovatel? Odkud přichází největší pomoc?
Mým největším fanouškem je má rodina a všichni mí kamarádi a spolupracovníci. Můj přínos je přinejlepším roven jejich.
