Trump dělá likvidací zahraniční pomoci strategickou chybu. Proč ho západní lídři následují?
Donald Trump osekáním zahraniční pomoci udělal díry do rozpočtů humanitárních projektů po celém světě. Západ se však až na výjimky nepokouší americké peníze nahradit. Naopak, z Trumpa si berou příklad lídři Německa, Kanady i Británie a položku zahraniční pomoci také snižují. Je to ale krátkozraké jednání a strategická chyba.
Letošní rok začal pro humanitární organizace obrovským šokem. Donald Trump, tehdy ještě s Elonem Muskem po boku, za hlásání řady dezinformací oznámili osekání zahraniční pomoci prostřednictvím organizace USAID. Dopady okamžitě zasáhly projekty po celém světě, kterým ze dne na den vznikly v rozpočtech obrovské díry.
Peníze z americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) byly na Slovensku podle slovenského premiéra Roberta Fica použité i na politické cíle v zájmu deformovat politický systém a zvýhodnit jisté politické strany. Fico to napsal miliardáři Elonu Muskovi, kterého americký prezident Donald Trump pověřil škrty ve státní správě a od kterého Fico žádá informace o využití uvedených peněz na Slovensku. 
Fico píše Muskovi: Americké peníze byly na Slovensku použité na politické cíle
Politika
Politika Donalda Trumpa bude mít zásadní vliv na rozměr pomoci v chudých státech. Minimálně v krátkodobém horizontu s tím nepůjde moc udělat – a kdo ví i jak v dlouhém období. Jak zní z vedení globálně působících organizací, výpadek amerických peněz prostě nahradit nepůjde. V mnohých z nich tvořily třeba kolem poloviny rozpočtu.
Spojené státy ale samozřejmě nejsou jedinými dárci. Jejich podíl ale býval tak vysoký, že i kdyby ostatní státy začaly do zahraniční pomoci lít více peněz, bylo by to vždy jen mírnění problému. Taková situace ale navíc nenastává, ba naopak. Rozhodnutí Donalda Trumpa jako by lídrům zemí dodalo na odvaze zahraniční pomoc také trochu osekat.
Idealismus musí stranou
Americký think-tank Center for Global Development nedávno publikoval analýzu, ze které vyplývá, že vedle USA zahraniční pomoc letos snižuje většina významných dárců, a to včetně Německa, Spojeného Království, Francie nebo Kanady. Na příští rok navíc plánují další škrty. Výjimkou je mezi nejštědřejšími jen Japonsko, a z těch menších například Jižní Korea nebo Itálie.
Negativní reakce vzbudil například krok britské vlády, která plánuje zvýšit výdaje na obranu, ale na druhé straně vybrat prostředky na zahraniční pomoc. Tato částka tak v roce 2027 má být nejnižší od od roku 1999. Ministr zahraničí David Lammy k tomu v únoru napsal sloupek do deníku The Guardian, kde se hlásil k odkazu humanitární politiky. „Jsme vládou pragmatiků, nikoliv ideologů - a museli jsme vyvážit soucit našeho internacionalismu s nutností naší národní bezpečnosti,“ uvedl poté.
Byť jsou tato milejší slova než v případě Trumpa a Muska, znějí velmi podivně, když si uvědomíme, jaké důsledky osekání pomoci přinese. „Podpaluje to odvážné ambice řešit chudobu a transformovat rozvojové země,“ řekl CNN jeden z autorů zmíněné analýzy Lee Crawfurd. „Nejvíce zasažena budou některá z nejchudších a nejzranitelnějších míst na světě,“ dodal. Těmi jsou třeba Lesotho, Mikronésie nebo Afghánistán a Etiopie.
Když se na jaře problematika zahraniční v Británii probírala, v debatě padaly různé důvody pro zachování zahraniční pomoci, ale jen zřídka se hovořilo o tom, že se má pomáhat, protože to je prostě správné. V Trumpovském světě se tento idealistický aspekt ztratil velice rychle.
Prostor pro autoritářské režimy otevřen
Ono to ale nakonec s dělením na pragmatiky, ideology a idealisty nebude tak jednoduché a jednoznačné. To, co je dobré z morálního hlediska, často bývá dobré i z toho pragmatického. Nestojí snad na podobné teorii „pravicová“ neviditelná ruka trhu?
Mnozí analytici i novináři upozorňují, že se ústupek ze zahraniční pomoci může šeredně vymstít, a to jak z mocenského tak i ekonomického úhlu pohledu. Pokud Západ uvolní místo, jistě se najdou ti, kteří ho rádi zaplní. A i když k tomu mívá tendence i Západ, různí autoritáři a diktátoři nebudou jen pomáhat, ale spíše kolonizovat. Pomocí si dnes mohou koupit zítřejší vliv.
„Tuto strategickou chybu jsme léta odhalovali. Rozvoj zůstává velmi důležitým nástrojem měkké síly. A pokud rozvoj chybí... velmi bych se obával, že do této mezery vstoupí Čína a další,“ řekl poměrně nedávno jeden moudrý muž. Kdo že to byl? Náš starý známý šéf britské diplomacie David Lammy. Ovšem to bylo ještě před tím, než se na zasedání kabinetu rozhodlo jinak...
Donald Trump se často staví do role kvazi-náboženského vůdce, souběžně s tím se však dostává do konfliktů s mnoha křesťanskými představiteli a duchovními. Nyní se na stranu kritiků veřejně postavil i papež František. Výtky hlavy katolické církve už nepůjde tak jednoduše smést ze stolu.
Papež František tvrdě kritizuje Trumpa. Jeho politika prý „skončí špatně“
Leaders
