Číst zahraniční zprávy a novinky z našich luhů a hájů musí v těchto dnech zaručeně vést do podivné dichotomie. Jako by existovaly dva světy, které odděluje tlustá zeď. Onu zeď představují znalosti. A my jsme bohužel na té špatné straně.

Podstatnou část pozornosti při jednání o složení nového kabinetu na sebe strhl Filip Turek. Je nemyslitelné, aby se autor tak příšerných výroků (a stačí jen ty, které prokazatelně psal), stal v civilizované zemi ministrem zahraničí. Jeho kolega Petr Macinka jako ministr životního prostředí by ovšem byl jen o něco méně skandální volbou.

Jmenovat na životní prostředí člověka, který popírá klimatickou změnu, je něco podobného, jako svěřit zdravotnictví člověku, který by léčil rakovinu koňskou mastí, infarkt zaříkáváním a zápal plic pijavicí. Zní to sice vtipně, ale nic směšného na tom není. Takových případů, kdy si politici a velký byznys hráli se zdravím lidí, je spousta. Stačí vzpomenout, jakou práci dalo přesvědčit svět, že kouření škodí zdraví. Nakonec se to povedlo, ale tisícům lidí už to nepomohlo.

S klimatem to je podobné. Statisíce lidí ročně umírají na následky nadměrného horka, takže starost o životní prostředí není zdaleka jen o cyklostezkách a kůrovcích, ale jde o lidské životy. Následky našeho mudrování nesou ti nejzranitelnější, popřípadě nejchudší. Proto je třeba ke klimatické politice přistupovat se vší vážností. Pokud někdo plácá něco o proudech „zelené krve“ bez hlubších znalostí zelené problematiky, neměl by to plácat jako ministr.

Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny

Názory

Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému. 

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Nebránit inovacím

Jako na potvoru se tento týden rozdělovaly Nobelovy ceny za ekonomii. Ve vysokých patrech světové vědy panuje jiná shoda než v české politice. Na závažnosti klimatické změny se shodnou nejen biologové a environmentalisté, ale i ekonomové. Příkladem je oceněný francouzský akademik Phillippe Aghion, který se zabývá teorií kreativní destrukce, ale také ve svých pracích objevuje potenciál inovací nebo zkoumá nerovnost. A světe div se, vedle umělé inteligence mluví i o zelené transformaci.

Aghion tvrdí, že k zeleným investicím jsou potřeba inovace jako impuls, protože firmy se do zelených řešení jen tak pro nic za nic neženou. Úkolem politiků je tyto inovace podporovat a vytvářet příznivé prostředí pro přesun inovací z laboratoří do reálného světa – nebo takovému procesu alespoň nebránit. Zelená transformace je fakt, dříve nebo později bude ekonomika udržitelná. Politici, kteří jí brání jsou jako „luddité“, kteří v době průmyslové revoluce rozbíjeli stroje v továrnách.

Motoristé a jiní političtí zaříkávači to ale nechápou. Zelená transformace neznamená, že se vrátíme k žebřiňákům, ale že upgradujeme hospodářství tak, abychom nejen prosperovali, ale zároveň se u toho nedusili. Motoristé ale skončili u rozčilení, že jim Brusel chce sebrat jejich velká auta, která hodně žerou a hodně vrčí (hlavně jim neříkejte, že už vloni všechny spalováky na Rallye Dakar porazil elektromobil).

Babiš se chystá legitimizovat ten nejhorší extrém, který na české politické scéně existuje, píší Slováci

Politika

Ohledně výsledků sněmovních voleb v Česku nejprve panoval opatrný optimismus, už po deseti dnech se ovšem ukazuje, jak moc byl předčasný, napsal slovenský list Sme o skládání vládní koalice vítězným hnutím ANO Andreje Babiše s Motoristy a SPD. Podle listu Denník N se v Praze rozhoduje o setrvání Česka v civilizaci, kterou Slovensko po volbách už opustilo.

ČTK

Přečíst článek

Udržitelná ekonomika se vyplácí

Aghionův kolega z London School of Economics Nicholas Stern jde ještě dál. Z jeho slov z tohoto týdne (nezávisle na Nobelovkách) vyplývá následující: pokud vám nezáleží na vašich dětech a vnucích, měli byste se zamyslet alespoň nad svým byznysem.

Podle Sterna se zelená řešení ve výsledku vyplatí. „Solární energie překonává elektřinu z fosilních paliv na většině světa, včetně velkých částí USA. Dobří lidé v Texasu budou investovat do solární a větrné energie, protože je levnější než alternativy. Je mnohem lepší investovat do technologií 21. století než do technologií 19. a 20. století,“ uvádí Stern, který je jednou z největších autorit nejen britské evironmentální ekonomie. Není přitom zdaleka sám, kdo k takovým závěrům dochází.

Podle Sterna jsou investice do fosilní ekonomiky nesmysl, naopak udržitelnost nabízí největší potenciál růstu pro 21. století. Nevím jak vy, ale já radši budu důvěřovat světovému ekonomovi, který strávil desítky let seriózním výzkumem, než takřka celoživotnímu zaměstnanci Václava Klause.

Absurdní výsledek současné situace může být, že Babiš se stane kotvou zdravého rozumu a pragmatismu. Oproti úplným šílencům a amatérům, co ním mohou sedět ve vládě, Okamurovcům a Motoristům, bude působit jako poslední dospělý v místnosti, co brzdí jejich šílené nápady.

Nakonec ještě budou na náměstích demokratické demonstrace na jeho podporu, to je český surrealismus. Babiš brzdí šílence – to zní jako začátek české pohádky, nebo noční můry. Ale jsme zemí neuvěřitelných příběhů a role se v nich často mění, padouch nebo hrdina, dnes tak, zítra naopak.

Demokratické demonstrace za Babiše: nová úroveň českého surrealismu

Absolutní paradox současného vyjednávání vlády spočívá v tom, že se Babiš stane umírněnou variantou zdravého rozumu. Nakonec z něj bude zkušený, standardní a vlastně umírněný politik. Jasně, dojí bez skrupulí stát do své vlastní kapsy, má střet zájmů úplně v každém rozhodování, je trestně stíhaný, mění názory třikrát denně, lže, kudy chodí, ale vlastně je v tom všem takový předvídatelný.

V trojici mezi Okamurou a Turkem není vyloučeno, že bude vypadat jako ten rozumný chlapík, který brzdí jejich bizarní nápady a drží kontinuitu systému. Protestovat se bude proti Turkovi, Macinkovi a Okamurovi; ti mezi sebou budou soupeřit o to, kdo vymyslí větší blbost a kdo bude radikálnější. Na premiéra se bude apelovat, aby je brzdil, umravnil nebo vyhodil. Myslím, že mu to bude vyhovovat a že si bude užívat tuto proměnu – jak vystřiženou z absurdního divadla.

Karel Pučelík: S Petrem Macinkou a Motoristy vzhůru do 19. století

Názory

Číst zahraniční zprávy a novinky z našich luhů a hájů musí v těchto dnech zaručeně vést do podivné dichotomie. Jako by existovaly dva světy, které odděluje tlustá zeď. Onu zeď představují znalosti. A my jsme bohužel na té špatné straně.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Pragmatik zahraniční politiky bez ideálů

V zákulisí všichni dávno ví, že Babiše nějaké detaily zahraniční politiky vůbec nezajímají. Vlastně ho zahraniční politika nijak moc nezajímá, hlavně ať to pomáhá byznysu a moc to nestojí, to je jeho přístup. Chce, aby Česko zůstalo pevně v EU a NATO, a s těmito strukturami hodlá jednat čistě pragmaticky, zájmově. Právě tenhle pragmatismus může být však nakonec pro zemi paradoxně výhodou. Babiš potřebuje na ministerstvu zahraničí schopného, loajálního úředníka bez ambicí moralizovat. Nejlépe bývalého diplomata s nějakou zkušeností, kterého ten diplomatický sbor akceptuje a nebude brblat. Možná tam nakonec skončí Adam Vojtěch, který si užil svou velvyslaneckou trafiku ve Finsku. Mluví mírně, nic moc neříká, to půjde.

Ale celé to dost to dost ostře kontrastuje s poraženým táborem Fialy a Rakušana a Hradu, kteří svět a zahraniční politiku vidí prizmatem hodnot a gest. Budou se na tom šťavit, Babišova pragmatika ostřelovat (což je v opozici legitimní), ale moc to fungovat nebude, aspoň myslím.

Babiš se chystá legitimizovat ten nejhorší extrém, který na české politické scéně existuje, píší Slováci

Politika

Ohledně výsledků sněmovních voleb v Česku nejprve panoval opatrný optimismus, už po deseti dnech se ovšem ukazuje, jak moc byl předčasný, napsal slovenský list Sme o skládání vládní koalice vítězným hnutím ANO Andreje Babiše s Motoristy a SPD. Podle listu Denník N se v Praze rozhoduje o setrvání Česka v civilizaci, kterou Slovensko po volbách už opustilo.

ČTK

Přečíst článek

Povolebí vyjednávání jako komedie

Na celkové povolební vyjednávání lze zatím hledět jako na nepovedenou komedii. Turkem se spíš vrtí, jakkoli je úplně jasné, že tak nedospělý chlápek nemůže dělat ministra, ničeho. Ale myslím, že ten veřejný tlak vyhovuje Babišovi, který si počká a nechá je vyblbnout. A mezitím si potřebuje vyřešit vlastní problémy se soudy, vlastní imunitou, dotacemi i bankami financujícími jeho byznys. Nejprve musí vyšešit to, až pak se může věnovat dalším věcem.

Za kulisami politiky: všechno je to o penězovodech

Ale lze na to hledět také jako na strategickou hru se zatím dost skrývanými zájmy některých klíčových aktérů. Hodně zájmů není moc vidět a velmi umně odvádí pozornost. Nenechme se moc napálit, jde hlavně o byznys, dlouhodobé přenastavení finančních toků a penězovodů. Byznys nad ideály, to je česká politická klasika. Nyní probíhají schůzky, kde se tyto věci domlouvají, a o kterých se neinformuje veřejnost. Myslím, že to vyjednávání bude dlouhé, může mít několik kol a nakonec dopadnout ještě dost jinak.