Karel Pučelík: S Petrem Macinkou a Motoristy vzhůru do 19. století

Číst zahraniční zprávy a novinky z našich luhů a hájů musí v těchto dnech zaručeně vést do podivné dichotomie. Jako by existovaly dva světy, které odděluje tlustá zeď. Onu zeď představují znalosti. A my jsme bohužel na té špatné straně.
Podstatnou část pozornosti při jednání o složení nového kabinetu na sebe strhl Filip Turek. Je nemyslitelné, aby se autor tak příšerných výroků (a stačí jen ty, které prokazatelně psal), stal v civilizované zemi ministrem zahraničí. Jeho kolega Petr Macinka jako ministr životního prostředí by ovšem byl jen o něco méně skandální volbou.
Jmenovat na životní prostředí člověka, který popírá klimatickou změnu, je něco podobného, jako svěřit zdravotnictví člověku, který by léčil rakovinu koňskou mastí, infarkt zaříkáváním a zápal plic pijavicí. Zní to sice vtipně, ale nic směšného na tom není. Takových případů, kdy si politici a velký byznys hráli se zdravím lidí, je spousta. Stačí vzpomenout, jakou práci dalo přesvědčit svět, že kouření škodí zdraví. Nakonec se to povedlo, ale tisícům lidí už to nepomohlo.
S klimatem to je podobné. Statisíce lidí ročně umírají na následky nadměrného horka, takže starost o životní prostředí není zdaleka jen o cyklostezkách a kůrovcích, ale jde o lidské životy. Následky našeho mudrování nesou ti nejzranitelnější, popřípadě nejchudší. Proto je třeba ke klimatické politice přistupovat se vší vážností. Pokud někdo plácá něco o proudech „zelené krve“ bez hlubších znalostí zelené problematiky, neměl by to plácat jako ministr.
Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému.
Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny
Názory
Nebránit inovacím
Jako na potvoru se tento týden rozdělovaly Nobelovy ceny za ekonomii. Ve vysokých patrech světové vědy panuje jiná shoda než v české politice. Na závažnosti klimatické změny se shodnou nejen biologové a environmentalisté, ale i ekonomové. Příkladem je oceněný francouzský akademik Phillippe Aghion, který se zabývá teorií kreativní destrukce, ale také ve svých pracích objevuje potenciál inovací nebo zkoumá nerovnost. A světe div se, vedle umělé inteligence mluví i o zelené transformaci.
Aghion tvrdí, že k zeleným investicím jsou potřeba inovace jako impuls, protože firmy se do zelených řešení jen tak pro nic za nic neženou. Úkolem politiků je tyto inovace podporovat a vytvářet příznivé prostředí pro přesun inovací z laboratoří do reálného světa – nebo takovému procesu alespoň nebránit. Zelená transformace je fakt, dříve nebo později bude ekonomika udržitelná. Politici, kteří jí brání jsou jako „luddité“, kteří v době průmyslové revoluce rozbíjeli stroje v továrnách.
Motoristé a jiní političtí zaříkávači to ale nechápou. Zelená transformace neznamená, že se vrátíme k žebřiňákům, ale že upgradujeme hospodářství tak, abychom nejen prosperovali, ale zároveň se u toho nedusili. Motoristé ale skončili u rozčilení, že jim Brusel chce sebrat jejich velká auta, která hodně žerou a hodně vrčí (hlavně jim neříkejte, že už vloni všechny spalováky na Rallye Dakar porazil elektromobil).
Ohledně výsledků sněmovních voleb v Česku nejprve panoval opatrný optimismus, už po deseti dnech se ovšem ukazuje, jak moc byl předčasný, napsal slovenský list Sme o skládání vládní koalice vítězným hnutím ANO Andreje Babiše s Motoristy a SPD. Podle listu Denník N se v Praze rozhoduje o setrvání Česka v civilizaci, kterou Slovensko po volbách už opustilo.
Babiš se chystá legitimizovat ten nejhorší extrém, který na české politické scéně existuje, píší Slováci
Politika
Udržitelná ekonomika se vyplácí
Aghionův kolega z London School of Economics Nicholas Stern jde ještě dál. Z jeho slov z tohoto týdne (nezávisle na Nobelovkách) vyplývá následující: pokud vám nezáleží na vašich dětech a vnucích, měli byste se zamyslet alespoň nad svým byznysem.
Podle Sterna se zelená řešení ve výsledku vyplatí. „Solární energie překonává elektřinu z fosilních paliv na většině světa, včetně velkých částí USA. Dobří lidé v Texasu budou investovat do solární a větrné energie, protože je levnější než alternativy. Je mnohem lepší investovat do technologií 21. století než do technologií 19. a 20. století,“ uvádí Stern, který je jednou z největších autorit nejen britské evironmentální ekonomie. Není přitom zdaleka sám, kdo k takovým závěrům dochází.
Podle Sterna jsou investice do fosilní ekonomiky nesmysl, naopak udržitelnost nabízí největší potenciál růstu pro 21. století. Nevím jak vy, ale já radši budu důvěřovat světovému ekonomovi, který strávil desítky let seriózním výzkumem, než takřka celoživotnímu zaměstnanci Václava Klause.