Bezplatné cesty politiků za peníze ČEZ ukazují na dlouhodobý systém budování vlivu a neformálních vazeb. Kauza ministryně Zuzany Mrázové odhaluje, proč mohou být podobné vztahy problémem pro fungování státu i veřejných institucí, píše ve svém komentáři analytik a bývalý šéf Transparency International David Ondráčka.
Včera proběhla ve Francii generální stávka, ale děje se to v atmosféře velkých protestů a mimořádné naštvanosti celé společnosti. Včera to proběhlo úplně v klidu, bez násilí, mnohde jako pouliční happening se zpíváním a tančením. Byla to však masivní mobilizace, do protestů se po zemi zapojilo skoro 2 miliony lidí, míří to od protestů studentů k politické revoltě.
Francie má vážné problémy, společnost působí jako papiňák frustrace, naštvanosti a deziluze před výbuchem. Na legitimní protesty studentů a zemědělců se přilepují bandy kriminálníků („cassers“), kteří chtějí hlavně dělat bordel v ulicích a válčit s policajty. Videa násilí, rabování a střetů v ulicích z této soboty dostatečně obletěla svět. Je dost pravděpodobné, že to zdaleka nekončí a bude dál eskalovat. Hrozí dlouhodobé nepokoje minimálně do prezidentských voleb v dubnu 2027. Širší otázka je, jestli ta celá situace vůbec má nějaké řešení. Zatím ho moc vidět není.
Hackeři dokázali na dálku proměnit mrazáky francouzských supermarketů v topení a způsobili škody za miliony eur. Případ ukazuje, jak zranitelná je stále propojenější civilizace a jak málo někdy stačí k narušení systémů, které považujeme za samozřejmé, píše ve svém komentáři analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR David Ondráčka.
Voliči odvolili, skutečný boj o moc ale začíná až teď. Jak se jejich vůle může při povolebním vyjednávání rozmělnit, ukazuje na příkladu Vsetína, Olomouce a Havířova analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR David Ondráčka.
Primátor nosí řetěz, skutečná moc se ale dělí jinde. Po komunálních volbách se totiž nehraje jen o radnice, ale především o miliardové městské firmy, jejich vedení a veřejné zakázky. Kdo získá klíče od městského majetku a proč by to mělo voliče zajímat víc než jméno primátora?
Mladí mají zachránit planetu, uživit stárnoucí společnost, pracovat déle a ještě si nějak obstarat bydlení, na které stále častěji nedosáhnou. A připravovat se na to mají ve školách, kde chybějí učitelé a někdy i základní vybavení. Francouzští studenti už mají této nabídky dost. Hořící školy jsou nepřijatelnou hranicí protestu, za násilím je ale otázka, kterou bude muset řešit celá Evropa: co vlastně mladým nabízíme za budoucnost?
Komunální politika není jen o opravách chodníků, nových školách a investicích. Pro opoziční zastupitele může znamenat také čtyři roky přehlasovaných návrhů, sporů, osobních útoků a osamělosti.
Návštěva papeže Lva XIV. ukázala nečekaně silnou tvář katolicismu ve výrazně sekulární Francii. Statisíce lidí v ulicích, obří mše i atmosféra připomínající rockový koncert zároveň ukázaly, jakou společenskou sílu může mít víra a společný rituál i v zemi postavené na principu laïcité, píše analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR David Ondráčka.
Premiérovi někdo napíše na Facebook, že se mu nelíbí rozsudek v konkrétní kauze. Babiš obratem, bez přemýšlení (je to přece manažer, co maká, nemá čas na přemýšlení), posílá sms svému ministru spravedlnosti, řešte to okamžitě, pán minister.
Žiju teď částečně s rodinou ve Francii a děti jsme poslali do klasické francouzské základní školy. Mám tak možnost sledovat (subjektivně a osobně) české a francouzské základní školství nikoli z tabulek OECD, ale napřímo. Rozdílů je poměrně hodně, některé jsou inspirativní, jiné hodně zvláštní. Zkusím jich pár zmínit.
V NBA se hraje nejen o koše a tituly, ale také o miliardy dolarů. A čím víc peněz ve sportu je, tím větší je pokušení pravidla ohýbat. Kauza Los Angeles Clippers ukazuje, že liga musí umět tvrdě zakročit i proti jednomu z nejbohatších majitelů amerického sportu.
Znáte ten vtip, jak přijdou za Babišem Tykač a Strnad, že by chtěli koupit Česko. A on se směje a říká: „Ale chlapi, do paroma, veď ja teraz nič nepredávám.“ No, on skutečně nic neprodává, ale naopak přebírá, provádí cílenou akvizici státu. A to dnešní přebírání státu (ono state capture) probíhá poměrně rychle, systematicky a pochopitelně se zaměřuje na hlavní kořist, na státní firmy a státní fondy. Největší mocenská operace se nemusí odehrát jediným velkým rozhodnutím. Stačí postupně obsadit státní firmy, fondy a instituce lidmi, kteří vděčí za své pozice politické či ekonomické moci. Právě tak může vypadat takzvaný state capture.
Kdo bere dotace, kdo radí ministrům a za kolik? U veřejných peněz by mělo být jasno, realita je ale jiná. Stát místo větší transparentnosti znovu „zatahuje závěsy“.
Lubomír Metnar ztělesňuje politiku nízkých očekávání: nevýrazné vedení, chybějící vizi a resort jedoucí na autopilota, píše ve svém komentáři David Ondráčka, analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR.
