Popletení Motoristé jsou ideální hluková clona k odvedení pozornosti a Babiš má klid na svou mocenskou práci. Macinka je ideální terč, lidé se hádají o SMSky a gesta, sdílí se výzvy, pohoršení, morální panika, chystají se demonstrace. Na tohle blbnutí je upřená veškerá mediální i opoziční pozornost. ANO si mezitím v klidu a bez odporu řeší to podstatné – mocenské ovládnutí státu.
Jak zvládnou úředníci vládu s Babišem, Okamurou a Motoristy? Jak se s ní popasují ti, na nichž stojí výkon státní správy a hospodaření s rozpočtem (a těch klíčových je ve skutečnosti několik set)? Loajalita ke státu, nebo kariéra a přizpůsobení se současným ministrům? To jsou složitá a nejednoznačná dilemata. Na ministerstvech dnes panuje zvláštní druh ticha — ne klid, ale čekání. Někteří to vydrží, jiní odejdou. Rozumné změny jsou v pořádku, rozbourání všeho by byla jen hloupá destrukce.
Babišova vláda získala ve sněmovně důvěru, ANO má pod sebou všechny vládní mocenské páky a bude vládnout. Co má v této chvíli dělat opozice, aby zase dokázala konkurovat?
Mám nyní možnost částečně žít ve Francii a umění stávek je zde jedno z nezajímavějších. O Francouzích se traduje leccos, děláme si srandu, že stávkují hodně, často a nahlas. A když se na to člověk dívá déle než jedno zablokované ráno, zjistí, že stávkování je ve Francii vlastně svébytné umění.
Dění ve Venezuele není jen geopolitickou mocenskou bitvou o ropu. Silně se dotýká životů konkrétních lidí v zemi i milionů těch, kteří museli před faktickou juntou Cháveze a později Madura uprchnout. Hraje se i o jejich možný návrat do této krásné země, která má obrovský potenciál a může se znovu stát rájem nejen pro své obyvatele, ale i pro cestovatele – a získávat příjmy také z turismu.
Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabízí několik ukázek. Ve druhé se Ondráčka věnuje fenoménu politických podnikatelů, pro které se v Česku ujal termín kmotři nebo zcela zavádějící označení lobbisté.
Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabídne několik ukázek. V první se Ondráčka věnuje největší kauze minulé vlády před problémem s bitcoiny, tedy Dozimetru.
V roce 2026 budou komunální volby a hlavně v Praze je to docela otevřené. Praha má rozpočet přes sto miliard, je metropolí se zásadním politickým výtlakem a vlivem, a přesto to nikdo nechce řídit, nebo kandidáti na primátora a radní minimálně váhají. Ukazuje se, jak je pražská komunální (magistrátní) politika podivně zaseklá, prakticky neřiditelná. A Mariánské náměstí nemá přezdívku Mafiánské jen náhodou.
Metnar a Zůna, budoucí ministři vnitra a obrany, budou bezpečnostní duo Pat a Mat. Ve složité geopolitické době plné rizik bude naše vnitřní a vnější bezpečnost v rukou takových nešťastníků. Považuji to za nejhorší duo za dlouhé roky, které na těchto klíčových postech bezpečnostní politiky bude působit (a to tam už seděli opravdu různé figurky). Máme se na co těšit.
Babiš představil svůj postup, jak vyřeší střet zájmů; prezident Pavel ho přijal a jmenuje ho premiérem, ostatně Babiš volby legitimně vyhrál. Skutečné řešení střetu zájmů budoucího premiéra Babiše vůči dotacím, zakázkám a fondům EU to však není. Ten slepý fond v českých podmínkách nebude ve vztahu ke střetu zájmů skutečně „slepý“. Určitě dojde k dalšímu přezkumu a celý ten trapný příběh pojede dál. Babiš formálně udělá krok k odstřižení svých firem, ale ve skutečnosti ten „slepý“ fond mrká oběma očima.
Šéfové státních investorských organizací mají doma v sejfu desítky milionů? Kde to jsme nebo kam se to zase vracíme, do úplné kleptokracie? Každý ministr vždy nese politickou odpovědnost za lidi, které nechá řídit své klíčové investorské příspěvkovky, přes které teče největší část veřejných investic v rezortu. Proto kauza UFO zisků ředitele Správy železnic je problémem Martina Kupky.
Žijeme dnes v jakési emokracii, vládě emocí. Politická komunikace jede tak zběsile rychle, že se všechno převalí, okamžitě je překryto novou informací, emocí, zapomnění je téměř okamžité, zůstane jen krátký vjem. Místo věcné debaty jen výbušný status. Politici se tomu přizpůsobují, protože musejí, a mnozí z nich se v tom našli. Stávají se z nich jen influenceři s asistenty pro tvorbu stories a reels.
Česko potřebuje moderní státní aparát pro 21. století. Nová vláda — stejně jako každá před ní i po ní — má před sebou téma efektivity státu. Kdo dokáže udělat reálné kroky tímto směrem, získá politické body; téma v Česku leží ladem. Návrh programového prohlášení rodící se vlády v tomto směru mnoho konkrétního nepřináší. Chce to méně prezentací, méně komisí, méně chaosu a více skutečného řízení státu.
Dnes je smutné výročí brutálního teroristického útoku v pařížském klubu Bataclan, kde bylo zabito 70 mladých lidí. Bataclan se stal symbolem hrůzy. A 13. listopad zůstává ve Francii dnem ticha a otázek. Svět tehdy viděl, že terorismus není vzdálená hrozba, ale útok na samotný způsob života, na tanec, hudbu a smích, a může se stát kdekoli. Bataclan zůstává pro Francouze trauma, které se však proměnilo v bdělost a konkrétní kroky, jak situaci měnit.
„Když systém zreziví, nestačí nový nátěr. Musíme ho přestavět,“ říká protikorupční expert David Ondráčka. Bývalý ředitel Transparency International vydal knihu Kauza Česko. Analyzuje v ní, proč se český stát po 35 letech od sametové revoluce dostal na rozcestí — a proč je čas na jeho hlubší modernizaci. Ondráčka tomu říká Druhá polistopadová republika. Ne revoluce, ale upgrade systému.
