Motoristé chtějí do vlády poslat jen vlastní poslance. Včetně kontroverzního Filipa Turka. Hnutí odmítá, že by jeho čestný prezident šířil na sociálních sítích rasistické nebo extremistické výroky, jak tvrdí Deník N. Motoristé podají trestní oznámení na Deník N i na autory článku, uvedl předseda strany Petr Macinka.
Pokud budou Motoristé sobě nominovat své kandidáty do vznikající vlády s hnutími ANO a SPD, půjde o zvolené poslance. V diskusním pořadu Otázky Václava Moravce České televize to řekl předseda Motoristů Petr Macinka.
Lídr ANO a pravděpodobný budoucí premiér Andrej Babiš označil v sobotu za nejlepší řešení, aby Motoristé do kabinetu navrhli odborníky, podobně jako SPD. S takovým návrhem však Motoristé nesouhlasí. „Budou to naši poslanci,“ trvá na svém Macinka
Podle něj to není v rozporu s Babišovým přístupem, protože Motoristé podle jeho slov do Sněmovny přivedli skutečné odborníky. „Postoj Motoristů je neměnný a nezmění se ani v pondělí,“ dodal.
V pondělí má proběhnout společné jednání Babiše, Macinky a čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka, které se bude týkat i Turkova působení na sociálních sítích. O Turkovi se mluví jako o možném ministru zahraničí.
Ať se Motoristé řídí Klausem a dají do vlády odborníky. Absolutně ideál, soudí Babiš
Předseda ANO a pravděpodobný budoucí premiér by pokládal za nejlepší řešení, pokud by strana Motoristé sobě nominovala do vlády odborníky, obdobně jako hnutí SPD.
Macinka označil Turka za ikonickou postavu hnutí, i když podle něj „naplácal spoustu pitomostí“. Charakterizoval ho jako milovníka černého humoru, který vyrostl na pořadu Česká soda. „Já nehledám náhradníky za Filipa Turka,“ reagoval na otázku, zda by Turka mohl nahradit například bývalý europoslanec Jan Zahradil (dříve ODS).
Kontroverze kolem Turka
Server Deník N v pátek uvedl, že Turek na svém facebookovém profilu opakovaně zveřejňoval rasistické, sexistické a homofobní komentáře i narážky na Hitlera a Mussoliniho. Redakce tvrdí, že má k dispozici archiv smazaných příspěvků a komentářů.
Turek podle článku mimo jiné zlehčoval žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově v roce 2009. Macinka v pořadu OVM prohlásil, že se Deník N snaží parazitovat na neštěstí dívky, která utrpěla při útoku vážné popáleniny. Zpochybnil také pravost zveřejněných výroků.
Macinka dodal, že Turek je připraven vysvětlit situaci i prezidentu Petru Pavlovi, a oznámil, že Motoristé podají trestní oznámení na Deník N i na autory článku. Podle Macinky připravuje trestní oznámení bývalá nejvyšší státní zástupkyně a nyní zvolená poslankyně za Motoristy Renata Vesecká. Macinka zároveň prohlásil, že se zájmové supiny snaží blokovat sestavení vlády.
Turek publikaci označil za snahu o diskreditaci a odmítl, že by byl rasista. Babiš považuje zveřejněné informace za závažné a nevyloučil, že po pondělním jednání přijde s dalšími kroky.
PROFIL: Filip Turek, Klausův závodník v první brázdě
Porušuje zákony, a také tradiční představy o tom, jak se má politik chovat. Filip Turek na vlně ostré protiliberální rétoriky a obdivem k duu Klaus-Trump docestoval do Evropského parlamentu. A nyní se pokouší dovést stranu Motoristé sobě do Poslanecké sněmovny. Uspět by mohl zejména u mužských prvovoličů, ostatně u studentů učňáků je populárnější než Tomio Okamura. A to není málo.
Rodinný pivovar Bernard loni uvařil rekordních 419 tisíc hektolitrů piva. Z ruiny v Humpolci se za 30 let provozu stal respektovaný hráč českého pivovarnictví. Na byznysové začátky vzpomíná spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard, který brzy oslaví sedmdesátiny. V devadesátkách se podle něj podnikalo svobodněji než dnes. „Dá se říci, že v té době jsme rozhodovali sami a nikdo nám do toho nekecal,“ řekl. Dnes podle něj podnikatele brzdí byrokracie – jak z Bruselu, tak z českých úřadů.
Rodinný pivovar Bernard vloni uvařil 419 tisíc hektolitrů piva, což je nejvíce za tři desetiletí jeho existence. Když v roce 1991 koupili zkrachovalý podnik v Humpolci Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal, začínali doslova od nuly – s novými recepturami, malými objemy a velkou nejistotou. „Napřed jsme hledali odbyt, pak zase naráželi na nedostatečnou výrobní kapacitu. Bylo to pořád dokola, boj s časem a penězi na investice,“ vzpomíná Stanislav Bernard.
Bernard: Nikdo nám do byznysu nekecal
Podle Bernarda se v devadesátých letech podnikalo svobodněji než dnes. „Dá se říci, že v té době jsme rozhodovali sami a nikdo nám do toho nekecal,“ řekl. Dnes podle něj podnikatelskou aktivitu brzdí byrokracie – jak z Bruselu, tak z českých úřadů. Kritizuje i Green Deal (Zelenou dohodu pro Evropu), který označil za „nesmyslný“.
Z ruiny na úspěšný podnik
Začátky podnikání v Humpolci nebyly snadné. „Koupili jsme ruinu za šílených podmínek – za více než pětinásobek zůstatkové hodnoty,“ popsal Bernard.
„V zimě třeba přijela za celý den jedna avie pro pivo – to by nás neuživilo.“ Když se ale prodej rozběhl, narazil pivovar na výrobní limity. „Celkově nás to ale neskutečně bavilo,“ dodává Bernard.
Vlastní cestou
„Myslím, že se nám povedlo vařit pivo, které chutná,“ říká Bernard. Pivovar za své produkty získal mnoho ocenění doma i v zahraničí. Sdružení přátel piva vyhlásilo Bernard už osmkrát pivovarem roku.
Vizí firmy je motto „Vlastní cestou k poctivému českému pivu.“ „Proč vlastní cestou? Protože celou dobu jdeme vlastní cestou,“ vysvětluje Bernard. Proti trhu jde i tím, že 65 procent piva dodává v sudech do hospod a restaurací, zatímco zbytek plní do lahví. Na trhu přitom tvoří prodej sudového piva v průměru jen 28 procent. „Hospod je ale škoda. Tam se lidé dokážou i pohádat, ale je to dobře – hlavně, že se spolu baví,“ dodává s úsměvem.
Pivovar vybudoval síť obchodních zástupců pro Česko i Slovensko. Hosté mohou hodnotit kvalitu piva přes QR aplikaci, která zároveň oceňuje nejlepší hospody. „K tomu máme tři obchodní sládky, kteří jezdí a kontrolují kvalitu piva,“ doplnil Bernard. Součástí pivovaru je i školicí centrum čepování piva.
Od ředitele k vizionáři
Stanislav Bernard je dnes předsedou představenstva. Po pětadvaceti letech předal funkci generálního ředitele společníkovi a vrchnímu sládkovi Josefu Vávrovi. „Tehdy jsem dělal krizové řízení, dneska je to spíš o vizích a vnitřní kultuře firmy,“ popisuje. Bernard se nyní zaměřuje na marketing a chod návštěvnického centra, které pivovar otevřel v roce 2022. Podnik má přes 260 zaměstnanců.
Sedmdesátiny s nadhledem
Stanislav Bernard oslaví 14. října sedmdesáté narozeniny. V pivovaru, kde pracuje i jeho syn, už nemusí být denně. „Mě baví hodně věcí,“ říká. „Mám rád dobré filmy, saunu, sport a s manželkou chodíme na pěší poutě. S věkem si člověk musí přiznat, že už nemůže dělat všechno – někdy je třeba ubrat.“
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
Související
Japonský vlastník Plzeňského Prazdroje obnovil výrobu po kyberútoku
Investice, nebo spekulace? Hranice je někdy velmi tenká. Začínající investor tak mnohdy přejde rovnou ke spekulacím – a ani o tom neví. Říká to Petr Šimčák, investiční ředitel společnosti Broker Consulting. Přispívají k tomu podle něj některé on-line aplikace, které se snaží přeskočit nudnou fázi a ženou investory do světa tradingu. O tom ale investování není. „Dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění,“ vysvětluje.
Během prudkého růstu inflace se pozornost řady lidí upnula právě k investicím. Je zájem pořád velký, nebo už ochladl?
Myslím, že neochladl. Nicméně Inflace byla spouštěčem především pro investice do tradičních konzervativních nástrojů. Viděli jsme obrovský přítok peněz do fondů peněžního trhu, tedy do repo fondů. Před inflací sice nikoho neochránily, ale lidé byli rádi i za sedmiprocentní úrokovou sazbu. Druhá velká vlna pak přišla ve chvíli, kdy úroky začaly zase klesat. Lidé hledali další nástroje a ve větší míře znovu objevili nemovitostní fondy.
A další investiční nástroje? Měnilo se nějak chování investorů?
Poměrně hodně peněz potom investoři poslali také do dluhopisových fondů, které najednou nabízely vysoký výnos. To bylo zase atraktivní hlavně v době, kdy už úrokové sazby začínaly pomalu klesat, protože u dluhopisů je výnos fixovaný na delší dobu. Tam jsem nějakou změnu v chování viděl. Ale třeba u akcií se nic významnějšího nedělo, zvýšený zájem tam s inflací nesouvisel.
Přesto se Češi pomalu učí do akcií investovat. Co tedy zapříčinilo větší zájem, když ne inflace?
Hodně tomu pomáhá penzijní reforma, takže dlouhodobý investiční produkt a dynamické penzijní fondy. Je tam státní podpora, příspěvek a daňová úspora, zároveň je to celé konstruováno jako skutečný investiční produkt. Myslím, že i díky tomu se tady postupně podaří vybudovat ten správný mindset, kdy bude investování součástí standardní finanční hygieny.
Cena stříbra se vyšplhala na nejvyšší hodnotu za 45 let
Cena stříbra k okamžitému dodání zdolala psychologickou hranici 50 dolarů (1048 korun) za troyskou unci (oz; 31,1 gramu), kde byla naposledy v roce 1980. Tehdy byl prudký růst cen výsledkem manipulace, když se dva bratři z Texasu pokusili trh se stříbrem ovládnout. Ve čtvrtek odpoledne se cena vyšplhala až na rekordních 51 dolarů za troyskou unci, informuje agentura Reuters. Od začátku roku je cena vyšší o více než 73 procent.
Je větší zájem daný i mladou generací, která přichází na investiční trh?
Myslím že určitě. Mladí lidé začínají chápat, že budoucí penze je víc než kdy dřív v jejich rukou. A i když třeba zatím samotnou penzi řešit nechtějí, je pro ně stále běžnější budovat si úspory a investovat je na akciovém trhu. Hodně tomu pomáhají některé on-line obchodovací platformy, protože akciový trh je díky nim přístupný za zlomek ceny, navíc tam nejsou další náklady. K některým platformám bych ale měl pár výhrad, protože hodně lidí tam přeskočí kapitolu, kdy se učí investovat, a skočí rovnou do kapitoly, kdy se z nich stanou spekulanti a tradeři. Začnou rovnou obchodovat s akciemi, ETF, kryptem nebo pákovými produkty – a přitom ani neznají rozdíl mezi investováním a spekulováním. Přitom základem portfolia by vždy měly být dobře diverzifikované fondy. Samostatné akcie a další instrumenty jsou až jakousi nadstavbou.
Takže potřebujeme větší finanční gramotnost?
Samozřejmě, ale to je u nás nekonečný příběh. Každý by měl začít tím, že se naučí odkládat si deset až dvacet procent příjmu a sepíše si plán. Pro začátek stačí, když si projdete sedm typických mentálních kategorií. Z toho vám pak vypadnou konkrétní investiční cíle, optimální investiční horizonty, a tedy i nejvhodnější nástroje.
Jaké kategorie to jsou?
První je pohotovostní rezerva. V zásadě jsou to peníze, které si chci našetřit pro případ nouze. Ty musejí zůstat na spořicím účtu. Druhá mentální kategorie je dlouhodobější rezerva na horizont tří až pěti let. To je pořád málo na akcie, ale už tam může dávat smysl dluhopisový nebo nemovitostní fond. Další kategorií jsou pak dlouhodobé investice, kde už je horizont dostatečně dlouhý na akcie. Čtvrtá kategorie se týká dětí, kterým obvykle chceme spořit na vzdělání nebo obecně na vstup do dospělého života. Každý začíná spořit jindy, ale v principu je tam horizont deseti až dvaceti let, takže zase ideálně pravidelná investice do akcií. Následuje kategorie týkající se vlastní penze. Horizont se zase liší podle toho, kdy to začínáme řešit. Obvykle to ale bude alespoň patnáct až třicet let, takže klasický akciový produkt, možná v kombinaci s nemovitostními produkty. Šestá kategorie je mezigenerační předání kapitálu, kde se zase dostáváme na akciový horizont. Poslední kategorií jsou potom právě spekulace. Na těch není nic špatného, přicházejí ale na řadu teprve tehdy, když jsou pokryté všechny ostatní kategorie, které jsou pro nás relevantní.
Cena zlata se poprvé dostala na rekordních více než 4000 dolarů (83 500 korun) za troyskou unci (oz; 31,1 gramu). K zájmu o zlato mimo jiné přispívá nejistota kolem financování federální vlády ve Spojených státech, ale i předpoklad, že americká centrální banka (Fed) bude pokračovat ve snižování úrokových sazeb, uvedla agentura Reuters.
Jak s tím souvisejí zmíněné aplikace? Proč se tam investoři stávají spíš spekulanty?
Myslím, že některé aplikace jsou konstruované především na aktivitu, takže na trading, burzovní obchodování. Snaží se přeskočit nudu a nabídnout uživateli větší zábavu. Přinášejí tipy, kam investovat, co se teď vyplatí koupit a podobně. Snaží se ho zkrátka vtáhnout do každodenního dění. To ale není investování, protože dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění. Když se mě někdo ptá, kam letos investovat, obvykle odpovídám, že nejlépe do toho samého jako loni nebo příští rok. Největší nebezpečí je začít v lednu investovat podle toho, jaký je na ten daný rok výhled. Tím se mentálně přehoupávám do spekulace.
Čekají na začínající investory ještě nějaké nástrahy?
Je jich spousta, řada z nich přitom souvisí se strachem, nebo naopak chamtivostí. Existuje koncept takzvané behaviorální mezery. Ten říká, že člověk se sám, svou vlastní aktivitou „okrádá“ o přibližně 1,5 procenta ročně. Může to být třeba tím, že při propadu investici v panice prodá s tím, že ji do budoucna případně zase koupí. Správně by to měl přitom udělat přesně naopak. Dalším velkým zdrojem mezery je fakt, že i když člověk dobře koupí, se ziskem prodá příliš brzy, zatímco investice dále roste. To nezní tak nebezpečně, ale na dlouhém horizontu je to vražedné. I to je důvod, proč si myslím, že dává smysl využít odborné konzultace, kde s vámi sestaví plán a pomohou udržet disciplínu i v těžších dobách. Když je tam dobře nastavená struktura odměňování, investor může spíše získat.
V posledních letech jsou populární hlavně americké akcie. Jak na ně nahlížíte v souvislosti s událostmi posledních měsíců?
Z toho, co se dnes v geopolitice, potažmo ve Spojených státech děje, mám přirozeně jisté obavy. Zároveň pořád platí, že je to největší, nejhlubší a nejvyspělejší trh s největšími firmami na světě. To, co se tam teď děje, je sice negativní, ale trh se z toho zotaví. Když se podíváme na dvacáté století, pořád tam byly krize a něco se dělo. Každý rok najdeme důvod, proč se bát, proč neinvestovat nebo proč investovat jinam. Trh má „samočisticí“ funkci, řada firem zbankrotuje, ale objeví se zase nové. V průběhu celého dvacátého století dodal akciový trh jakožto vítězná třída aktiv zhodnocení devět až deset procent ročně, dluhopisy dodaly nějakých pět. Nadvýnos akciového trhu přitom zajistila jen čtyři procenta nejúspěšnějších firem. Pointa je, že akcie jsou dlouhodobě nejvýnosnější právě proto, že jsou nejrizikovější – a k tomu, aby dobře fungovaly, je třeba umožnit jim celý ten cyklus, tedy recese, pády, bankroty, fúze a akvizice.
Argentinský zázrak, nebo ekonomická pohroma? Před Javierem Mileiem se kupí jedna krize za druhou
Na státní aparát a rozpočet vytáhl s motorovou pilou. Argentinský prezident Javier Milei se stal vzorem mnoha evropských lídrů. Najednou je však ticho po pěšině. „Shodou okolností“ v době kdy se jeho radikální strategie začíná zadrhávat. Ukazuje se, že k prosperitě se nedá jednoduše „proškrtat“?
Takže pořád má smysl posílat peníze do globálního akciového fondu, kde mají americké akcie většinu?
Já jsem zastáncem toho, že pokud člověk nechce vyjadřovat názor na to, co se krátkodobě děje, měl by vzít globální akciový index a smířit se s tím, že má dvě třetiny peněz ve Spojených státech. Dokážu si ale představit i to, že když jsme v Česku a region střední a východní Evropy má v globálním akciovém indexu váhu jen 0,15 procenta, mohl bych do lokálních trhů investovat víc. Protože je to tady zajímavé, jsou tady atraktivní firmy. Nemáme tady dnes hodně populární hi-tech nebo IT firmy, ale je tady stará tradiční ekonomika jako strojírenství, bankovnictví nebo energetika, kde se mohou objevovat zajímavé investiční příležitosti. Takže si dokážu představit i to, že když mám na akciový trh vyčleněnou tisícovku měsíčně, stovku nebo dvě pošlu do fondu na střední a východní Evropu. I když nákup akcií na veřejných trzích lokální ekonomiku zase tak nepodpoří.
Je nějaký způsob, jak ji investicemi podpořit víc?
K tomu bychom potřebovali, aby se kapitálový trh rozvinul spíše z nižších pater, tedy od privátních investic. Tomu se říká private equity a venture kapitál, který je ve střední Evropě špičkově vyvinutý a možná trochu paradoxně ještě vyspělejší a investičně zajímavější než veřejné trhy. Tam ale nemůžete posílat tisícovku měsíčně, je to určené pro velké investory. Líbilo by se mi, kdyby do budoucna vznikla architektura pro alternativní penzijní fondy, kde by drobní investoři mohli společně investovat do velkého fondu tohoto typu. Pomohlo by to jak investorům, tak i ekonomice a trhu.
Hodně se bavíme o akciích, ale diverzifikovat jen v akciových fondech nestačí. Jak byste doporučil rozložit si portfolio?
Na to by vám měly odpovědět vaše preference ve zmiňovaných sedmi kategoriích, nicméně zhruba devadesát procent lidí by skončilo nejblíže modelu třetina do akcií, třetina do nemovitostí a třetina do dluhopisů. To je dobrá univerzální cesta do začátku, pak už si můžu hrát se svým individuálním příběhem a prostředky. Třeba mladší člověk může mít víc peněz v akciích, protože má delší investiční horizonty, a podobně.
Kijonková spouští vlastní fond pro kvalifikované investory
Český investiční trh má nový fond kvalifikovaných investorů. JSK Investments manželů Kijonkových spouští SICAV s počátečním kapitálem dvě miliardy korun a ambicí růst na násobky této částky. Startupy, středně velké firmy i rodinné podniky – to jsou cíle nového fondu. A podnikatelka Simona Kijonková slibuje investorům výnos až 15 procent ročně.
Má to smysl i u nižších částek? Když za vámi přijde klient s tím, že chce pravidelně investovat dva tisíce měsíčně, také mu doporučíte třetinové rozdělení?
Tam bych asi začal jinak. Nejdřív je třeba mít pohotovostní rezervu na spořicím účtu. Když ji má, tak pokud by tam byly skutečně dlouhé horizonty, doporučil bych začít budovat portfolio přes akciový trh. Kdyby měl pak do budoucna víc peněz, mohl by přidat konzervativnější instrumenty jako dluhopisy nebo nemovitosti. Takový klient je obecně ideální kandidát na státem podporované důchodové produkty. Maximální fiskální podpora je nastavená při měsíční investici čtyři tisíce do dlouhodobého investičního produktu a sedmnáct set do doplňkového penzijního spoření. Takže než vůbec vytěžíte maximální podporu od státu, spoříte si téměř šest tisíc měsíčně, což už pokryje investiční potřeby střední třídy, možná i lehce vyšší střední třídy.
Není tam riziko, že podpora do budoucna skončí?
Je, ale nikdo vám nevezme peníze, které už tam máte, ani zhodnocení, které vám na akciovém trhu nebo díky úročení přinesou.
Petr Šimčák
Vystudoval ekonomii a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, je také držitelem titulu CFA. V oblasti správy aktiv a financí má více než 25 let zkušeností. Od roku 2024 zastává pozici Group CIO ve společnosti Broker Consulting a je místopředsedou představenstva Moneco investiční společnosti.
Olga Trčková: Čeští sběratelé jsou dnes vášnivější než mnohde na světě
Vybudovala DSC Gallery, která se zařadila mezi nejvýraznější komerční galerie u nás. Vystavuje největší jména tuzemské scény, ale také mladé talenty, a hlavně do Prahy vozí významná jména berlínské, londýnské i newyorské scény. Olga Trčková je vášnivou sběratelkou, pomáhá umělcům, ale také jiným sběratelům. „Jednou vás pozvu do DSC Gallery London,“ slibuje v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB, z něhož nabízíme ochutnávku.
Celní sazby uvalené na výměnu zboží mezi oběma největšími světovými ekonomikami by se tak dostaly zhruba na úroveň, která v dubnu vyvolala obavy z prudké recese a chaos na finančních trzích.
