Oběd dvou nejvyšších ústavních činitelů země dopadl podle očekávání. Andrej Babiš splnil, co slíbil, a přednesl návrh na jmenování motoristy Turka na post ministra. Prezident Petr Pavel pak také splnil, co slíbil, a Turka jmenovat nadále odmítá. S tím se rozešli. Ale příběhu tím konec není, ačkoli nám tento novoroční oběd řekl víc, než by se mohlo zdát.
Kdo si myslel, že po dnešním „novoročním“ obědu prezidenta Petra Pavla s premiérem Andrejem Babišem bude kauza Turek vyřešená, nejspíš o tuzemské politice moc neví. A také je nyní nejspíš překvapen, že se řešení turkovské otázky nepřiblížilo ani o píď.
My ostatní chápeme, co se vlastně stalo, poměrně jasně. Premiér Babiš naplnil to, co ještě mohl slíbit svým koaličním partnerům, a Turkovo jméno skutečně prezidentovi předložil. A prezident Pavel také naplnil veškerá očekávání a jmenování Turka do čekal ministerstva odmítl.
Tím příběh pravicového influencera s politickými ambicemi sice nekončí, ale dostává se do fáze, kde se jeho jmenování dostává již do říše sci-fi.
Prezident Pavel stopl poslance Turka. Premiér Babiš po obědě na Hradě ustoupil, kompetenční žalobu řešit nechce
Prezident Petr Pavel odmítl jmenovat poslance Motoristů Filipa Turka ministrem životního prostředí. Premiér Andrej Babiš se ho po novoročním obědě na Pražském hradě snažil přesvědčit, aby dal Turkovi šanci, neuspěl však. Spor k Ústavnímu soudu vláda hnát nehodlá.
Tím podstatným totiž je, že premiér po dezertu prohlásil, že kompetenční žalobu na prezidenta kvůli nejmenování ministra aktuálně nezvažuje. Přitom je to právě on (respektive premiér, případně „vláda“), kdo jako jediný takovou žalobu podat může. Motoristé ani nikdo jiný to formálně udělat nemůže.
Co tedy nyní nastane? I na to máme precedenty. Motoristé zcela jistě budou na Babiše tlačit, aby jednal dál. Ten zcela nepochybně zaujme zdržovací taktiku, protože mu jde o dvě podstatné věci: aby jeho vláda získala důvěru a aby si udržel poslaneckou imunitu kvůli kauze Čapí hnízdo.
Ale jinak si můžeme být téměř stoprocentně jisti, že v kauze Turek již Babiš udělal vše, co plánoval a dál v ní již konat nebude. Ostatně totéž proběhlo při jmenování jeho minulé vlády, kdy Miloš Zeman odmítl jmenovat jednoho kandidáta na ministra, a Babiš tehdejšímu koaličnímu partnerovi, tedy ČSSD, vysvětlil, že to je jejich problém.
Mošty místo bourání. Turkovy nelegální stavby v přírodním parku úřad dodatečně schválil
Čestný prezident Motoristů a kandidát na ministra životního prostředí Filip Turek získal dodatečně povolení ke dvěma stavbám v pražské Dubči. Stavební úřad sice konstatoval porušení zákona, dodatečně ale akceptoval, že poslanec bude v objektech vyrábět mošty a zavařeniny, čeká ho ale přestupkové řízení, napsal server Seznam Zprávy. Turek zdůvodňuje ignorování stavebních předpisů potřebou šetřit.
Jistě, platí, že Motoristé opojení dvěma volebními úspěchy jsou v úplně jiné situaci, než tehdy již chřadnoucí a postupně se rozkládající sociální demokracie. Takže teoreticky mají na premiéra silnější páky.
Jenomže čas naopak hraje proti nim. Důležitá hlasování budou dříve, než by Babiš mohl i jen začít předstírat, že kompetenční žalobu připravuje, natož aby ji měl hotovou. I vzhledem k tomu, že takovou žalobu tu ještě nikdy nikdo nepodal, jistě půjde takový proces protahovat téměř libovolně.
Navíc zatímco pro Motoristy je Turek podstatný koník, pro Babiše jde stále spíše o reputační problém, se kterým se příliš špinit nechce, protože se mu nebude chtít u dalších evropských a světových lídrů vysvětlovat, že má v kabinetu ministra, jehož sociální sítě byly plné antisemitských gest, jenom proto, aby si udržel imunitu.
A Motoristé si také budou muset říct, jestli je lepší být ve vládě bez Turka, nebo s Turkem v opozici.
Fidurock dává retailové parky do fondu. Hodnota portfolia přesahuje pět miliard
Nemovitostní skupina Fidurock zakládá fond kvalifikovaných investorů Fidurock Retail Parks Fund SICAV, do kterého postupně vloží 14 retailových parků v Česku a na Slovensku v hodnotě přes 5 miliard korun.
Dění ve Venezuele není jen geopolitickou mocenskou bitvou o ropu. Silně se dotýká životů konkrétních lidí v zemi i milionů těch, kteří museli před faktickou juntou Cháveze a později Madura uprchnout. Hraje se i o jejich možný návrat do této krásné země, která má obrovský potenciál a může se znovu stát rájem nejen pro své obyvatele, ale i pro cestovatele – a získávat příjmy také z turismu.
Režimy padají, lidé čekají na návrat. Zkusme se zamýšlet i nad touto rovinou: dějiny možná píší vůdci, ale ve skutečnosti stojí na zádech milionů bezejmenných lidí.
Venezuela: stát v rozkladu, národ v exilu
Ve Venezuele jsem před zhruba dvaceti lety měsíc cestoval a byla to jedna z nejlepších zemí, které jsem navštívil. Příjemní lidé, nádherná země, naprosto úžasná a rozmanitá příroda – od oceánu a pralesů přes stolové hory a vodopády až po vysoké hory. A tehdy byla i poměrně bezpečná, snad s výjimkou favel v Caracasu.
Trump sahá po venezuelské ropě. Slibuje prospěch všem
Americký prezident Donald Trump tvrdí, že Venezuela předá USA až 50 milionů barelů sankcionované ropy. Výnosy z prodeje mají podle něj sloužit lidem obou zemí, experti ale varují před riziky.
Byla také potenciálně bohatá, ale Chávez a Maduro ji tragicky přivedli na buben.
Jejich vojenské junty zavedly tvrdý represivní režim. Spousta lidí skončila ve vězení, řada byla zabita a asi osm milionů obyvatel ze země uteklo. Neutekli za lepším životem, utekli, aby přežili.
Dnes žijí především v Kolumbii, Chile, Peru, Panamě a dalších sousedních zemích, část také v USA – často ve velmi složitých podmínkách. Těch osm milionů Venezuelanů ale ví, kde je jejich domov. Jen se tam zatím nemohou vrátit. Jejich návrat by navíc ulevil i zemím, které je dnes hostí.
Nejde jen o pád Madura. Jde o návrat domů z exilu
Při dalších cestách v regionu jsem potkával spoustu emigrantů z Venezuely, kteří uprchli. Buď jim přímo hrozila perzekuce, nebo chudoba a kriminalita gangů, které mezi sebou válčily, proměnily části země v téměř neobyvatelné oblasti.
Všichni ale měli jedno společné: chtěli se vrátit, jakmile to půjde. Mají k zemi obrovský vztah, milují ji. Proto dnes vidíme oslavy pádu Madura a tančící lidi v ulicích různých zemí – pro mnohé to znamená naději na návrat domů.
Karel Pučelík: Trump jedná na vlastí pěst. Kde se zastaví? V Nuuku?
Čekají nás napínavé dny. Až budoucnost ukáže, zda byl plán Donalda Trumpa na svržení venezuelského diktátora úspěšný. Pro tamější lid to nemusí znamenat svobodu a demokracii, stejně tak může na straně obětí skončit i mezinárodní právo.
Došlo k obrovskému „brain drainu“. Země přišla o velkou část své inteligence a technické expertízy. Stát vyhnal vlastní budoucnost – to diktatury dělají.
Jen doufám, že celé tyto mocenské šachy nakonec dopadnou pro Venezuelany dobře. Propuštění politických vězňů a umožnění návratu lidí z exilu je nutným předpokladem dalšího rozvoje. Naděje v exilu by znamenala skutečný konec madurismu.
Složitá obnova země
Obnova státních institucí nebude jen o výměně ministrů a generálů. Půjde o návrat důvěry ve stát jako takový. Ve Venezuele se lidé naučili, že zákon nechrání, ale ohrožuje, a že úřad není služba, ale past.
Pokud dojde ke stabilizaci situace a návratu k normálnějšímu fungování, čeká zemi nesmírně složitá a dlouhodobá práce: obnova institucí, modernizace základních veřejných služeb, návrat právního státu a fungujících pravidel.
Zajištění bezpečnosti nebude znamenat jen snížení kriminality. Stát bude muset znovu získat monopol na násilí. Dnes ho sdílejí gangy, polovojenské milice, drogové struktury i části armády.
Kauza Česko Davida Ondráčky: Jak se zrodili čeští političtí kmotři
Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabízí několik ukázek. Ve druhé se Ondráčka věnuje fenoménu politických podnikatelů, pro které se v Česku ujal termín kmotři nebo zcela zavádějící označení lobbisté.
A ekonomická obnova nebude možná bez diverzifikace. Ropa bude zásadní, ale sama zemi nespasí. Zemědělství, lehký průmysl, služby a potenciálně i turismus mohou vytvořit pracovní místa a vrátit lidem důstojnost mimo státní sektor.
Nad tím vším navíc visí otázka smíření hluboce rozdělené a zraněné společnosti. Najít alespoň minimální společenský konsenzus je možná úplně nejtěžší úkol.
Jde o komplexní proces po pádu každé diktatury, vojenské junty nebo války. Má svá místní specifika, ale také mnoho společných rysů. Jednou se bude týkat i Ukrajiny, až válka skončí.
OBRAZEM: Po únosu Madura přitvrzení. Ulice Caracasu hlídají ozbrojenci
Ve Venezuele se po únosu prezidenta Nicoláse Madura americkými jednotkami do Spojených států ukazuje jedno: represe s jeho zmizením neskončily, naopak ještě zesílily. Uvádí to britská veřejnoprávní stanice BBC.
Evropa čelí hrozbě odchodu firem na jiné kontinenty, deindustrializace a hospodářského zaostávání za Amerikou i Čínou. Zprávy o investicích českých firem v zahraničí, a zvláště přesunu výroby, tak mnozí pozorovatelé čtou s podezřením. Aktivity tuzemských podnikatelů na zahraničních trzích ale ve skutečnosti mohou české ekonomice zpětně přinášet velké benefity, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Nikdo předem nezaručí, že český investor na svou „domovinu“ nakonec nezapomene a zcela se od ní odřízne. Realita nasvědčuje tomu, že podobní podnikatelé nakonec budou v menšině. Příkladem může být i příběh zesnulého nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, který se svou skupinou PPF kdysi zamířil do Ruska a Číny, přemístil její sídlo do Nizozemska, ale později významně investoval v Česku a koupil například výrobce dopravních prostředků Škoda Transportation. Plzeňská strojírenská tradice i díky této firmě žije dál.
Ekonom Petr Zahradník, který je mimo jiné předním českým odborníkem na investice v zahraničí, vidí šanci, že by aktivity tuzemských firem na zahraničních trzích mohly vyvažovat velkou mezeru mezi vyvezeným a dovezeným kapitálem. Dividendy podle něj budou více přitékat také opačným směrem do Česka. Zahradník zároveň připouští i rizika. Pokud česká mateřská společnost nebude doma obklopena odpovídajícím podnikatelským a institucionálním prostředím, hrozí, že se časem úplně přesune ven se vším všudy – tedy i daňovým domicilem a centrálou. Několik firem z oblasti informačních technologií se takovým způsobem přesunulo do Silicon Valley nebo jiných oblastí amerického IT průmyslu.
Rýsuje se nová vize pro Česko. Konečně přestáváme být pouze zemí s levnou prací
Čeští investoři jako Petr Kellner v minulosti sázeli na východní trhy včetně Ruska a Číny. V posledních letech se do centra pozornosti dostaly investice, které míří z Česka na Západ – od Daniela Křetínského v západní Evropě po zbrojaře ze skupiny CSG nebo České zbrojovky v Americe. České investice ale také mohou mít pro mnohé nečekanou tvář z hlediska geografického i oborového zaměření. Jaký scénář píše byznys pro tuzemskou ekonomiku shrnuje ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Pokud si chce Česko „pojistit“, že se sem podnikatelé budou vracet, musí vylepšovat zdejší podnikatelské prostředí. To koneckonců platí i o zmiňovaném zpětném přílivu dividend do domovské země, který od tuzemských podnikatelů – „světoběžníků“ mnozí očekávají. S tím souhlasí i Tomáš Kolář, výkonný šéf výrobce nemocničních lůžek Linet, který patří k předním globálním hráčům ve svém oboru. „Pokud stát poskytne investorům příznivé podmínky, určitě to dělat budou. Pokud je neposkytne, můžeme na to zapomenout,“ řekl Tomáš Kolář ve svém posledním rozhovoru pro Export.cz.
Silný český headquarters
Základní výhody tuzemských investic v zahraničí jsou jasné – podnikatelé tak získávají nové know-how i přístup k dalším trhům, což zpětně pomáhá jejich mateřské skupině v Česku a tedy také zdejší ekonomice. Když přední výrobce průmyslových převodovek Wikov před časem v Kanadě kupoval tamní strojírenské firmy, její majitel Martin Wichterle mluvil mimo jiné o „vyztužení obchodního kanálu pro převodovky, které vyrábí v Česku a dodává na tamní trh“.
Byznysmen se slavným příjmením Wichterle je vnukem vynálezce kontaktních čoček a také jednou z hlavních tváří podnikatelské iniciativy Druhá ekonomická transformace. Před více než rokem pro Export.cz prezentoval další významný pohled na zahraniční investice českých firem.
Martin Wichterle: Příběh Česka by měl být o zemi, kde se skvělé produkty vymýšlí i vyrábí
Známý český podnikatel Martin Wichterle říká, že probádal spoustu slepých uliček. „Bez toho to nejde,“ dodal v rozhovoru pro Export.cz. Slepé uličky jeho firmě Wikov, přednímu světovému výrobci průmyslových převodovek, také hodně přinesly. Platí to například o společných aktivitách Wikovu s dceřinou společností německého Siemensu, které se zaměřovaly na servis převodovek. Těm poměrně rychle odzvonilo, ale českou firmu tato nepříliš významná epizoda nakopla k novému významnému oboru.
Když česká firma realizuje akvizice v zahraničí, její mateřská základna poskytuje řadu kvalifikovaných služeb pro své nové dceřiné společnosti. Investoři pak v tuzemsku budují další byznys, který nejlépe vystihuje anglické slovo headquarters, tedy hlavní sídlo, centrála. Headquarters zaměstnává velmi kvalifikované lidi, kteří vytvářejí další práci pro právníky, auditory, finanční poradce, marketéry i obchodníky. Firma následně přispívá velkými odvody českému státu. „To je pro každý stát ten nejvýnosnější byznys – nikoliv mít tady výrobu, ale silný headquarters, který řídí výroby také někde jinde,“ argumentoval Martin Wichterle.
Výroba v zahraničí pod českou kontrolou
I částečný přesun výroby z Česka do zahraničí může nakonec přinášet benefity také tuzemské ekonomice. Jak upozorňuje Tomáš Kolář z Linetu, problém by nastal v případě, kdyby už česká firma finální produkt nevlastnila a nerealizovala na něm marži. Pokud ho ale vlastní, je podle něj úplně jedno, kde produkt vyrobí nebo smontuje. Linet rozjel v roce 2025 výrobu v Indonésii, která se tak v tomto ohledu stala po Česku a Německu třetí zemí.
Výrobce lůžek je připraven podobně investovat i do výroby v Egyptě, kde bude podle nových pravidel nutné mít část produkčních kapacit. Arabská země vyvíjí velký tlak na lokalizaci. „Nemáme s tím problém, protože stále vlastníme náš produkt, realizujeme marži a je to pro nás jenom otázka efektivity. Hlavní otázkou tedy je, jak v zahraničí vyrábět stejně efektivně jako v Želevčicích u Slaného, kde jsme na to dlouhodobě zařízení,“ uvedl Tomáš Kolář ve zmiňovaném rozhovoru.
Šéf Linetu: Evropa by měla přidat v rozvojové pomoci. Pomůže tak i obchodu
Tomáš Kolář, výkonný šéf proslulého exportéra nemocničních lůžek Linet, vidí velkou příležitost pro Česko i celou Evropu v rozvojové spolupráci. „Předpokládal bych, že nyní bude mnohem aktivnější Evropská unie, kde má rozvojovou agendu Global Gateway na starosti komisař Jozef Síkela,“ řekl Kolář v rozhovoru pro Export.cz. Vznikla tu totiž velká mezera po americké agentuře USAID, která se z rozvojových programů naopak stáhla. V mnoha zemích navíc zjistili, že ani spolupráce s Číňany není ideální.
Na otázku, jak je to s přínosem pro českou ekonomiku v případě, kdy má Linet z poloviny české, z poloviny německé majitele a sídlo v Nizozemsku, šéf firmy odpověděl, že důležití jsou právě koneční vlastníci v Česku. Žijí tady, podnikají tady a také tady znovu investují. Když firma vytvoří zisk v řádu desítek milionů eur, neznamená to, že vlastníci takové peníze utratí třeba v Kauflandu. Znovu je v nějaké formě vrátí do ekonomiky. V Linetu navíc mají podle Koláře velmi konzervativní dividendovou politiku a firma peníze znovu investuje.
Sám Tomáš Kolář podobně jako zakladatel a spolumajitel Linetu Zbyněk Frolík navíc investuje také do českých startupů. Petr Zahradník v této souvislosti připomíná teoretické poučky, podle nichž kapitál nemá hranic. Ve skutečnosti je ale podle ekonoma hodně důležité, kdo kapitál vlastní. Když má jeho vlastník vztah k určitému teritoriu, může mít z jeho aktivit daleko větší přínos než jiné země.
Silný vztah k „domovině“
Není pochyb o tom, že byznysmeni jako Martin Wichterle nebo Zbyněk Frolík mají silný vztah k Česku, což ukazují i jejich aktivní snahy o kultivaci českého podnikatelského prostředí. Do této skupiny podle všeho patří i Tomáš Čupr, zakladatel skupiny Rohlik Group, která do zahraničí – včetně Německa – přenáší svůj koncept online supermarketu. Rohlik patří mezi české jednorožce, tedy původně startupy, jejichž hodnota překročila miliardu dolarů. Jak už výše naznačil ekonom Petr Zahradník, právě u těchto firem může být z pohledu české ekonomiky velmi důležité, aby si zachovaly i zdejší sídlo. To je také cílem Tomáše Čupra, i když podle vlastních slov čelil tlaku od dalších investorů, aby ho změnil.
Čupr má další zářez na pažbě. Prorazil se svým AI systémem na rakouský trh a míří dál
Zakladatel Rohliku před časem v rozhovoru pro web Seznam Zprávy uvedl, že v Česku mluvíme o jednorožcích, ale vlastně to jsou americké nebo nizozemské firmy a jen mají českého zakladatele. Podle Čupra je to sice super, ale podobných českých firem, kde by i vlastník zůstal v Česku, kromě Rohliku zas tolik není.
Investor a podnikatel Vojtěch Kačena, který nyní investuje do bateriových úložišť po celé Evropě i Japonsku, v rozhovoru pro Export.cz potvrdil, že jeho ambicí je vybudovat silnou globální firmu se sídlem v Praze. Jeho cílem je zároveň maximálně snižovat závislost na čínských technologiích. Nelze však vyloučit, že s novou generací podnikatelů může ubývat těch, kteří mají k „domovině“ opravdu silný vztah. O to důležitější bude, aby je Česko opravdu dál lákalo i svým příznivým podnikatelským prostředím.
Sdílení know-how
České investice do nové výroby v zahraničí, která často vzniká na zelené louce, mohou jít ruku v ruce s rozvojem tamních vývojových kapacit. Typickým příkladem je skupina PBS Group, přední český exportér leteckých motorů, která nedávno investovala do výrobního závodu v americké Georgii. Dceřiná společnost PBS Aerospace ve Spojených státech vznikla už v roce 2016 a získává si tam prestiž i díky tomu, že česká skupina do Ameriky přináší významné know-how, nota bene z prestižního leteckého oboru. To sice může vyvolávat otázky, proč by Češi měli předávat své znalosti do ciziny, ale ve skutečnosti bude opět profitovat také česká ekonomika.
Generální ředitel PBS Velká Bíteš Milan Macholán poznamenává, že výrobce motorů hodlá dosáhnout synergií díky vývoji jak v Americe, tak v Česku. „Kolegové z Ameriky mají svoje zkušenosti a když se prolnou s našimi, můžeme být ve vývoji ještě silnější,“ zdůraznil Macholán. PBS nabírá vývojáře nejenom v USA, ale také ve Velké Bíteši. Skupina navíc založila další konstrukční kanceláře v Praze i Brně.
České motory dominují i v éře dronů. Konkurence nás těžko dožene, říká šéf PBS
Na přelomu tisíciletí se skupina PBS Group, která navazuje na více než 200 let starou brněnskou strojírenskou tradici, zabývala novou vizí. Vyhodnotila si různé signály ze světa a došla k závěru, že velkou budoucnost mají bezpilotní letouny. „Rozhodli jsme se, že naší parketou budou motory právě pro drony,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Milan Macholán, generální ředitel firmy PBS Velká Bíteš.
Macholán očekává, že díky česko-americké spolupráci v rámci skupiny bude PBS realizovat více nových projektů, a to i díky partnerství s předními světovými hráči v leteckém oboru. To se ukazuje už dnes. Společnost, jejíž název se odvíjí od historické zkratky První brněnské strojírny, bude spolupracovat s přední zbrojovkou Lockheed Martin na vývoji dílů pro letoun F-35 i s předním americkým výrobcem motorů Pratt & Whitney na nové generaci pomocných energetických jednotek (APU).
O významných synergiích ve výzkumu a vývoji českého Wikovu a společností, které koupil v Německu i Kanadě, mluví Martin Wichterle. Historicky vůbec první zahraniční akvizicí českého výrobce převodovek ostatně byla britská konstrukční firma Orbital 2. Tehdy šlo podle Wichterleho čistě o získání přístupu k důležitému know-how, které posunulo Wikov výrazně dopředu. Samotná společnost Orbital 2 se dokonce přestěhovala do Česka.
Brněnská firma Codasip, která je českým „klenotem“ v oboru vývoje polovodičových čipů a vede klíčovou část projektu evropského procesoru, zase koupila malou britskou firmu Cerberus a díky tomu vytvořila silný kyberbezpečnostní tým. Zakladatel Codasipu Karel Masařík v rozhovoru pro Export.cz vysvětloval, že díky získání britské technologie Cheri jeho společnost nabízí speciální procesor, který umožní plnou ochranu třeba jenom za nižší jednotky procent ztráty výkonu. „A vzhledem k tomu, že se už v Evropě zaměřujeme na vývoj supervýkonných čipů pro datová centra i výkonnější automobily, chceme do nich přímo zabudovat i naši kyberbezpečnostní technologii,“ dodal podnikatel, který je také ředitelem Českého polovodičového centra v Brně.
Milan Macholán dodává, jaký přínos může mít investice třeba ve Spojených státech také pro celkové PR české skupiny: „Když se můžeme pochlubit aktivitami v Americe, pomáhá to také našemu exportu z Česka do dalších zemí“.
Získané know-how ze zahraničního trhu přitom může mít ještě další podobu. Tomáš Kolář vysvětluje, že Spojené státy, kam už Linet kvůli clům převedl výrobu terapeutických matrací a kde výhledově hodlá vyrábět i stretchery pro převoz pacientů, nabízejí velmi hodnotný studijní materiál. Amerika je oproti Evropě v jeho oboru asi o deset let napřed a český investor si může na místě osahat nejmodernější trendy.
Přesun výroby do Česka?
České investice v zahraničí nakonec mohou mít pro někoho i velmi překvapivé vyústění. Vojtěch Kačena v aktuálním rozhovoru popisuje, jak jeho společnost Second Foundation intenzivně zkoumá možnosti nákupu evropských chemiček. Realizovat takové investice je složité, ale český investor by se do nich přesto rád pustil: „Vidíme, že spousta firem v Německu nebo Švýcarsku má obrovské náklady na pracovní sílu a už není schopna konkurovat.“ Záchranou by mohl být přesun části výroby do Česka, konkrétně třeba do Bohumína. Second Foundation je spoluvlastníkem tamní Bochemie, která zase koupila německého výrobce baterií GAZ Energy.
Od Prahy až po Tokio. Vojtěch Kačena staví bateriová úložiště a míří mezi globální elitu energetiky
Česká skupina Second Foundation se hodlá zařadit mezi nejvýznamnější evropské investory do bateriových úložišť. „Máme už pět dokončených projektů, především v Japonsku a Německu, a dalších dvacet úložišť stavíme,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz podnikatel a investor Vojtěch Kačena, který Second Foundation spoluzakládal a je dnes její hlavní tváří.
Ať už Kačenovy plány dopadnou jakkoliv, rozšíření výroby v Česku nakonec skutečně může být dalším benefitem akvizic na světových trzích. Myšlenkový guru českých investic v zahraničí Martin Wichterle uvádí jeden příklad i ze svého byznysového impéria, který se týká výrobce turbín pro vodní elektrárny Litostroj Power. Tuto slovinskou firmu koupil v roce 2014 další český podnikatel Jaromír Tesař, vlastník provozovatele vodních elektráren Energo-Pro. O deset let později se Litostroj přesunul k Martinovi Wichterlemu. A ten nyní uvažuje, že jeho výrobu rozšíří právě do Česka.
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofaTomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
Globální centrum vývoje turbín se z Plzně nikam stěhovat nebude, říká šéf plzeňského Doosanu
