Úspěšné působení na západoevropském trhu, zaměstnávání pracovníků z východních členských států EU a vše řídí „mozek“ v Česku. Takhle nevypadá tradiční představa o exportu tuzemských firem do zemí na západ od našich hranic. Ukazuje se ale, že české firmy nemusí být jenom v nezdravě podřízeném postavení dodavatelů součástek (jak to často bývá v autoprůmyslu), ale dokážou se prosadit i díky finálním dodávkám produktů, služeb nebo výsledkům špičkového výzkumu, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie, který vydává ministerstvo zahraničí.

Příkladem firmy, která dobývá západoevropské trhy z Prahy a zaměstnává pracovníky z bývalých komunistických států, je dodavatel velkých fotovoltaických instalací Greenbuddies. Společnost, která dnes staví solární elektrárny v 18 členských zemích EU, si drží veškeré know-how ve své pražské centrále. Zároveň posiluje přítomnost v zahraničí. „Máme nově pobočku také v Německu,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Aleš Spáčil, jednatel Greenbuddies.

Spolková republika je pro pražskou firmu největším trhem, na jejím obratu se podílí zhruba čtvrtinou, a pobočka slouží i k tomu, aby tamní zákazníci měli pocit jistoty, že jednají se seriózním partnerem.

Fotovoltaika za pět let stoupla o tisíce procent, investice do ní o desítky miliard

Zprávy z firem

Solární energetika v Česku nabrala v posledních pěti letech raketové tempo. Zatímco v roce 2019 bylo připojeno mírně přes 3400 nových elektráren, loni už to bylo téměř 83 tisíc. Ještě výrazněji rostou investice do zařízení, které loni činily téměř 45 miliard korun, přičemž před pěti lety nepřekonaly ani miliardu korun. Současný rozvoj fotovoltaiky se přitom výrazně liší od solárního boomu, který Česko zažilo před 15 lety. Vyplývá to z dat distributorů a oborových organizací. Na konci loňského roku bylo v ČR připojeno přes 167 tisíc fotovoltaických elektráren. Letos zřejmě bude růst pokračovat.

ČTK

Přečíst článek

Když se Aleš Spáčil a Ondřej Vodsloň v roce 2017 dohodli na založení Greenbuddies v horním patře Divadla na Jezerce v Nuslích, měli v hledáčku především německý trh. Zároveň zaregistrovali velkou poptávku v Nizozemsku, které mělo nakročeno k solárnímu boomu a přitom tam chyběli stavitelé fotovoltaik. Později se stalo dalším významným trhem například Švédsko.

V Rakousku se Greenbuddies prosadili také díky carportům. Solární panely jsou zde umístěny na střechách parkovišť, automobily jsou chráněny před nepřízní počasí a získávají elektřinu přímo z lokálního zdroje. Tržby firmy rapidně rostou každým rokem, v posledních letech dosahovaly vysokých stovek milionů korun.

Jak se rodilo know-how 

„O naše dodávky byl velký zájem, naši klienti oceňovali kvalitní práci, zakázky přibývaly, nabírali jsme další zaměstnance, nastavovali provozní procesy, kvalitativní parametry. Zakázky byly čím dál komplexnější, čím dál větší,“ líčil později Aleš Spáčil začátky svého podnikání.

Oba zakladatelé měli dlouholeté zkušenosti z působení na manažerských postech a nyní jako podnikatelé přidali další poznatky. Know-how, kterým dnes pražská centrála disponuje, zahrnuje schopnost sestavit týmy z pracovníků různých států – už proto, že Česko se potýká s nedostatkem pracovní síly, a procesně tyto týmy uřídit. „Pražský mozek“ Greenbuddies také disponuje dokonalou znalostí legislativy Evropské unie a zároveň dokáže kontrolovat legislativní odchylky v jednotlivých členských státech.

Stratégové válek o čipy řeší nové hlavolamy

Money

Začátek letošního roku poznamenaly dvě události, které výrazně ovlivní strategii boje o technologickou převahu ve světě. Čínská firma DeepSeek zaujala novým modelem umělé inteligence, jenž v některých ohledech překonává americkou konkurenci. A administrativa prezidenta Joea Bidena ještě těsně před svým odchodem přišla s přísnějšími limity vývozu polovodičových čipů nejen do Číny a dalších nepřátelských zemí, ale v omezené míře také do většiny států světa včetně Česka. Kdo bude stát na straně vítězů a kdo je poraženým, rozebírá ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Jan Žižka

Přečíst článek

Greenbuddies mimo jiné nabízí investorům do fotovoltaických instalací kompletní dodávky na klíč formou takzvaných EPC kontraktů (Engineering, Procurement, Construction). EPC kontraktory, tedy novodobé generální dodavatele, si mnozí v Česku spojují s ambicí navázat na někdejší československé dodávky velkých investičních celků mimo Evropu.

Ještě v tomto tisíciletí se české firmy snažily podobným způsobem vybudovat například elektrárny na fosilní paliva v Rusku nebo Turecku, podobné projekty ale krachovaly. Greenbuddies ukazují, že EPC kontrakty se hodí i pro nové obory a přímo na evropský trh.

Aby se firma stala EPC kontraktorem, potřebuje dostatečnou finanční sílu, protože musí nakoupit veškeré komponenty. V roce 2017 Greenbuddies takovou sílu neměli, v současnosti už ano. A právě kompletní dodávky EPC tvoří další významnou část know-how firmy.

Bariéry na evropském trhu 

V době, kdy Trumpova administrativa uvaluje cla na dovoz do Spojených států, hrozí dalšími a ekonomové opět přetřásají termíny jako „obchodní války“, se znovu potvrzuje význam trhu Evropské unie pro český export. Důležité je, aby se zdejší firmy dokázaly prosadit se zmiňovanými kompletními a finálními dodávkami produktů i služeb. O to se musí zasloužit především sám tuzemský byznys, ale hodně bude záležet i na tom, jak se EU pustí do odstraňování přežívajících bariér na jednotném vnitřním trhu EU. Že je to důležité pro celou Evropu a její ekonomiku, všem připomněla loňská zpráva bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho.

Nejúspěšnější český byznysmen přes čipy: Jdeme ve stopách Avastu i Laurina a Klementa

Leaders

Proslulá česká společnost Laurina a Klementa kdysi přecházela od výroby jízdních kol k motocyklům a automobilům. „Tohle je v našem byznysu vlastně úplně stejné,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz podnikatel Karel Masařík, jehož firma Codasip je současnou českou „hvězdou“ v oboru designu čipů. „Vyvíjíme čím dál víc komplexnějších procesorů. Jak se rozšiřoval náš inženýring, rostla také naše schopnost – obrazně řečeno – místo kol designovat motorky a pak osobní automobily.“

Jan Žižka

Přečíst článek

Cla uvnitř Evropské unie nehrozí, ale Aleš Spáčil připouští, že také Greenbuddies naráží na netarifní ochranářské bariéry jednotlivých členských států EU. Problémy jsou například s uznáváním českých norem bezpečnosti práce či různých certifikací.

„V zemích jako Itálie nebo Francie je to hodně byrokraticky náročné – mají tam velmi detailní normy, které mnoho firem odradí,“ uvedl český podnikatel. Týdeník The Economist nedávno upozornil na údaje Mezinárodního měnového fondu, podle nichž administrativní překážky v obchodu se službami mezi členy EU jsou fakticky ekvivalentem cla ve výši 110 procent. Jak poznamenává Aleš Spáčil, vzhledem k celkové digitalizaci je přitom nyní možné legislativní odchylky v jednotlivých státech více sledovat, což bariéry ještě zvýrazňuje.

Projekt EU omezuje střety 

Na druhé straně Greenbuddies si cestu do jednotlivých zemí EU vždy našli a není náhodou, že se zaměřili právě na evropský trh. Obrovská výhoda Unie je podle Aleše Spáčila v harmonizaci práva. Navzdory různým odchylkám platí, že kdo se naučí základní pravidla, měl by být schopný pracovat v jakékoliv evropské zemi. Týká se to nejenom práce, ale i dodávky zboží. Český podnikatel má v tomto ohledu silný názor: „Jsem zastáncem smývání ekonomických bariér a legislativních odlišností v Evropské unii při zachování národních a národnostních identit.“ Projekt EU považuje za úžasný, celkově totiž výrazně omezuje míru přeshraničních střetů.

Bariéry pro další expanzi českého byznysu na zahraniční trhy ale nebývají pouze administrativního rázu. Aleš Spáčil nevylučuje, že by jednou mohl v tomto ohledu nabízet poradenství. Některé tuzemské firmy mají produkty na to, aby se v Evropě i jinde prosadily, ale chybí jim přehled, po čem je na tamních trzích poptávka, a nechápou, jaký je způsob přemýšlení zahraničních kupců.

České podnikatelské prostředí se často pohybuje mezi dvěma extrémy – přílišným spoléháním na kamarádské vztahy a přehnaně formalistickým přístupem. Jednatel Greenbuddies nabízí inspiraci u Němců nebo Nizozemců, kteří míří k podstatě věci a dokážou racionálně vyhodnotit, co je a není pro byznys a pro klienty přínosné.

České mozky ve službách Evropy 

Evropa českým firmám nenabízí pouze trh pro výrobky a služby, ale také možnost podílet se na strategických projektech EU a uplatnit svůj špičkový výzkum a vývoj. Příkladem může být polovodičový průmysl – obor čipů, které se v posledních letech dostaly do centra diskusí o moderní ekonomice. Mnoho lidí ani nenapadne, že by v tomto odvětví byl nějaký prostor pro uplatnění „českých mozků“. Příběh firmy Codasip, kterou založil vizionář a podnikatel Karel Masařík v Brně v roce 2014, však ukazuje pravý opak.

Z Brna vedeme klíčovou část vývoje evropského čipu, říká podnikatel Masařík

Money

Evropa bude muset více investovat do polovodičového průmyslu. „Jinak by se smířila s tím, že bude vazalem někoho dalšího,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Karel Masařík, nejúspěšnější český podnikatel v čipovém oboru. Velkou šanci mají také Češi, kteří vedou klíčovou část vývoje evropského čipu. Masaříkova brněnská – a také mnichovská – firma Codasip tak směřuje k designu procesorů pro superpočítače, datová centra i automobily budoucnosti.

Jan Žižka

Přečíst článek

Codasip dokonce dostal na starost klíčovou část vývoje evropského procesu (takzvanou general purpose-obecnou část) na základě otevřené, open-source platformy RISC-V. Evropa ve vývoji čipů zaostala zvláště za Amerikou a zmiňovaný projekt je jednou z šancí, jak si v polovodičovém průmyslu vytvořit svá silná místa. Jde samozřejmě také o geopolitiku a bezpečnost.

„Viděli jsme, jak automobilovému průmyslu za covidu chyběly polovodičové čipy. Vše pokračovalo zvýšeným geopolitickým napětím ve světě, spolehlivé dodávky čipů si chtějí zajistit všechny světové regiony,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Karel Masařík. Evropa bude potřebovat nejmodernější čipy pro superpočítače, datová centra i automobily budoucnosti vybavené dokonalým softwarem a elektronikou.

Brněnský startup se po svém vzniku před více než deseti lety posunul od softwaru právě k vývoji procesorů. Miliardy čipů s designem od Codasipu v minulosti zamířily do celého světa. „Vyvíjíme čím dál víc komplexnějších procesorů. Jak se rozšiřoval náš inženýring, rostla také naše schopnost – obrazně řečeno – místo jízdních kol designovat motorky a pak osobní automobily,“ líčí byznys Codasipu jeho zakladatel. Karel Masařík tak s určitou nadsázkou přirovnává další růst své firmy k historii proslulé české společnosti Laurina a Klementa, která před více než stoletím stála u zrodu tuzemského autoprůmyslu. Firma Laurin&Klement přecházela právě od výroby jízdních kol k motocyklům a automobilům.

Svou „evropskou filozofii“ brněnský podnikatel popisuje takto: „Pro mě je úspěch, když Codasip bude evropským lídrem v designu procesorů s využitím otevřeného standardu RISC-V a bude se podílet na nejdůležitějších projektech pro evropské průmyslové firmy. Budeme mít konkurenty, kteří získávají důležité zakázky ve Spojených státech a jsou důležití zase pro americké firmy. Podobné to bude s asijskými konkurenty.“

Česká cesta k Měsíci 

Evropa není pouze Evropská unie. Dokládá to například přehled členů Evropské kosmické agentury (ESA), mezi nimiž nefigurují zdaleka všechny státy EU, zato ale také Velká Británie, Norsko a Švýcarsko. Jak říká další brněnský podnikatel a vizionář Petr Kapoun, český vstup do ESA v roce 2008 byl klíčovým zlomem pro tuzemský kosmický průmysl. Od té doby se zdejším vědcům a firmám otevřely možnosti různých tendrů a zapojení do dodavatelských řetězců.

Samotnému Petrovi Kapounovi však ani významné místo mezi subdodavateli nestačilo. Proto založil firmu TRL Space, která se profiluje jako dodavatel celých družic a vesmírných misí. Brněnská společnost tak ve spolupráci s dalšími českými výzkumníky a byznysem posouvá celé české kosmické odvětví na vyšší úroveň. „Bez předchozího zapojení do programů ESA bychom to nezvládli,“ řekl Petr Kapoun v loňském rozhovoru pro Export.cz.

Sonda k Měsíci, družice pro Afriku. Musíme být odvážní, říká vesmírný podnikatel z Brna

Zprávy z firem

Společnost TRL Space mění zažité modely kosmického průmyslu v Česku. Společně s tuzemskými vědci připravuje sondu k Měsíci, dodává družici pro africkou Rwandu a také přichází s inovativním konceptem vlastních družic. „Družici Troll nestavíme pro zákazníka, ale sami pro sebe. V tomto případě nebudeme prodávat družici, ale data, která díky naší vesmírné misi získáme,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Petr Kapoun, majoritní vlastník a výkonný šéf brněnské firmy.

Jan Žižka

Přečíst článek

Velkou zakázkou pro ESA je první fáze měsíční mise LUGO. „Tento vědecký projekt jsme sami vytvořili, předložili, ESA ho přijala a vyhlásila tendr na hlavního řešitele. My jsme společně s výzkumnými ústavy Akademie věd ČR v této soutěži zvítězili, což pro nás byl obrovský úspěch. V naší vizi jsme si vytyčili, že dostaneme českou vlajku na Měsíc. Bereme to obrazně, chceme dokázat, že v Česku zvládneme postavit nejen různé družice, ale také vyslat sondu k Měsíci,“ vysvětloval Petr Kapoun. Jde o dlouhodobý projekt, sonda by měla od třicátých let z oběžné dráhy Měsíce monitorovat jeho podzemí.

TRL Space zároveň staví družice na objednávku – ať už třeba pro africkou Rwandu, jež data ze satelitu využije pro své zemědělství, nebo české ministerstvo obrany. Firma zároveň vyslala do vesmíru svůj vlastní satelit Troll. „V tomto případě nebudeme prodávat družici, ale data, která díky naší vesmírné misi získáme,“ poznamenal zakladatel ambiciózní české společnosti. Data z Trollu mají například pomoci Maledivám, ostrovnímu státu v Indickém oceánu, k lepšímu monitoringu dopadů klimatické změny.

ESA je podle Petra Kapouna pro tuzemský byznys pořád klíčová, neměla by být ale jediným zdrojem financí. Komerční aktivity v rámci evropského programu často komplikuje byrokracie, realizace projektů je zdlouhavá. Investice českého státu ve formě členského příspěvku do ESA se opravdu vyplatí, když firmy zhodnotí to, co se díky kosmické agentuře naučily, a budou získávat zakázky i jinde.

Šance v obranném průmyslu 

„Kouzlo spočívá v tom, že v Česku najdete výrobní i vědeckou část,“ zdůrazňuje Petr Kapoun o kosmickém oboru. Tuzemský byznys dostává šanci podobných předností využít i v dalších odvětvích. Týká se to také obranného průmyslu, který musí reagovat na sílící bezpečnostní ohrožení Evropy a pokud možno rychle a výrazně navyšovat výrobu.

„V současné době se otřásají a transformují evropské dodavatelské řetězce, firmy mají plán A, plán B, mapují trh a koukají také hodně na Česko,“ uvedla v nedávném rozhovoru přední expertka na obranný průmysl Kristýna Helm. Tuzemské firmy mohou zajišťovat výrobu i výzkumné kapacity, což znamená vyšší přidanou hodnotu na české straně. Západoevropský zbrojní průmysl je přitom podle expertky technologicky na vysoké úrovni, sází na neustálý vývoj a inovace.

Horší to dosud bylo s vyhlídkami výroby přímo v Evropě, jež se potýkala s nadměrnými regulacemi i neochotou bank obranný průmysl financovat. Kristýna Helm, která je také viceprezidentkou české Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, dodává, že i pro velmi úspěšné české výrobce bývá zajímavější otevřít nebo koupit továrny mimo Evropu: „Doufám, že se to změní, když se teď Evropská unie snaží řešit všechny bariéry. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat.“

Obranný průmysl může být novou šancí pro část firem z automobilového průmyslu, které budou přicházet o příjmy s odchodem EU (minimálně částečným) od spalovacích motorů a třeba i kvůli zmiňovaným celním válkám. Kristýna Helm však upozorňuje, že společnosti, jež nemají žádné zkušenosti s obrannou výrobou a exportem, musí nejdřív získat potřebné certifikace, bezpečnostní prověrky nebo povolení k obchodu s vojenským materiálem. Některé civilně zaměřené firmy podle ní uspět mohou, ale musí počítat s tím, že je to bude stát hodně úsilí.

Článek vyšel také na Export.cz