Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabízí několik ukázek. Ve druhé se Ondráčka věnuje fenoménu politických podnikatelů, pro které se v Česku ujal termín kmotři nebo zcela zavádějící označení lobbisté.
Fenomén „politických kmotrů“ je esencí českého postsocialistického politického kapitalismu. Kmotry si spojujeme s italskou mafií, ale u nás i kongresy ODS probíhaly tak, že se místo politických vizí řešilo, kdo dostane krajskou nemocnici a kdo jakou dotaci. Co to je za fenomén a v čem byl (anebo stále je) v Česku výjimečný? Pojďme se zamyslet nad tím, jaký dopad to mělo na českou politiku a strany, hlavně na ODS. A zda funguje i dnes.
Tato kategorie lidí a kšeftařů se napojila hlavně na ODS, ale dělo se to i v ČSSD, měly je Věci veřejné, STAN a další strany. Říkalo se jim někdy političtí podnikatelé, což je samo o sobě zajímavý termín… Jako že podnikají s politikou? Nebo díky politice?
Tito „političtí podnikatelé“ nepodnikali s produkty nebo službami, ale s vlivem, s přístupem k rozhodování, s funkcemi. Politika byl výnosný byznys. Média je někdy označovala za kontroverzní lobbisty, což je absurdní, lobbista nemá uplácet, slibovat pozice a peníze, ovládat stranické struktury a kandidáty.
Nařvaní chlápci
Typický kmotr byl statný padesátník, původem z devadesátkového podsvětí, vyhazovač z diskotéky nebo „manažer“ místní bezpečnostní agentury, často pocházející z okresní galérky, rváči, za komančů dealeři aut, valut nebo veksláci prodávající bony před Tuzexem. Někteří s trestní minulostí, jiní napojení na polomafiánské struktury, někteří se záznamem za fyzické napadení. Na konci devadesátek si přesedli do správní rady nemocnice, dopravního podniku nebo energetické firmy. Pořád trochu řízkové, ale už v saku a s účetním i advokátem vedle sebe.
Nakladatelství Práh, užito se svolením
Tyto figury najednou opanovaly vládní strany, a to tak, že absolutně. Krajští kmotři řídili regiony, dosazovali své lidi, dělili si moc, teritoria a kořist. Specifická paralelní struktura, která nahrazovala optimální politický proces – výběr kandidátů nebo nominace do klíčových manažerských pozic ve státních a městských firmách. Tak to reálně fungovalo a lidi samozřejmě viděli, že tak to funguje, že tito gangsteři jsou politická realita, a ODS se za to nikdy neomluvila.
Každý kraj svého kmotra
Každý kraj měl svého „kmotra“ – neoficiálního, ale všeobecně známého. Tahle země si v určité době zasloužila vlastní mapu politického podsvětí, protože moc se neuchvacovala z parlamentu, ale z radnic a hejtmanství. Nejprve naskočili logicky na magistráty velkých měst, později na hejtmanství a zajímaly je hlavně městské firmy. Tam, kde tekly miliardy z veřejných rozpočtů, se zjevovali muži v saku s mobilem u ucha, kteří nikdy nekandidovali, ale bez nichž se nedalo nic rozhodnout.
Z městských firem se stal zlatý důl pro každého, kdo dokázal správně „navrhnout řešení“ a měl správné známé. Rozpočty nemocnic, dopravních podniků, technických služeb – to nebyly veřejné instituce, ale políčka ve hře malé politické monopoly, kde šlo o to, kdo si postaví nejvíc hotelů, ideálně bez výběrového řízení a stavebního povolení. A tak se po celé republice zabydlel model „regionálního barona“, jenž sice nikdy nešel do přímého střetu, ale zato perfektně ovládal krajské zákulisí.
Kauza Česko Davida Ondráčky: Jakou roli hráli politici v Dozimetru
Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabídne několik ukázek. V první se Ondráčka věnuje největší kauze minulé vlády před problémem s bitcoiny, tedy Dozimetru.
Kmotrovství v jeho devadesátkové formě dnes oslabilo, transformovalo se, ale princip přežil. Dnes už nevidíme stejný archetyp, spíš jeho moderní mutace. Kmotr je dnes PR konzultant, nenápadný „poradce“, člověk, který není na fotkách, ale o němž ví každý poslanec. Strany se profesionalizovaly, naučily se lépe skrývat, kdo skutečně tahá za nitky. Vlivové skupiny existují dál, jen mají lepší branding. Už to nejsou kmotři, ale strategičtí poradci.
Hrdlička
Tomáš Hrdlička byl a stále je zákulisní figura motající se kolem pražské politiky, se zázemím na Praze 10. Hrdličkova skupina vždy měla přístup ke zlatým dolům, jako jsou pražský dopravní podnik a Pražské služby. Ale po Praze ve své době kolovaly i takzvané Hrdličkovy tabulky.
V těch se do detailu uvádělo, kolik a komu musí developer zaplatit na úplatcích, chce-li dosáhnout změny územního plánu s následnou šancí získat v dohledné době i stavební povolení. Hrdlička patřil mezi vlivné kmotry ODS, ale v dalších letech hrál roli i u řady dalších politických projektů – Věcí veřejných, částečně i Okamurovy SPD, měl blízko i k Zemanovu okolí.
Drsný sever
Alexandr Novák to dotáhl až na senátora, jeho bývalá partnerka Ivana Řápková na primátorku Chomutova. Tvořili zájmový propletenec, soláry, Kamencové jezero. Později to pokračovalo v ANO, takže další primátor Chomutova Hrabáč byl zatčen za korupci a aktuálně je v podobném průšvihu i současný primátor Milan Petrilák za ANO, jenž musel také odstoupit.
Babišovi pod rukama vyrostli v regionech místní gubernátoři a kmotři napojení na polomafiánské struktury, zde konkrétně vyděračský gang Zádamských. Chomutov byl vždycky divoký.
David Ondráčka napsal knihu o Česku. Žijeme v oligarchii, říká
Jako šéf Transparency International se David Ondráčka dostal ke kauzám, které mohly Česko připravit o stovky miliard korun. Někdy napomohl jejich odkrytí, jindy byl protikorupční aktivismus bezzubý. Proč? Protože porazit ten systém musí i jiní, politici, policie, soudci. Nyní Ondráčka vydává knihu Kauza Česko, v níž popisuje celou řadu kauz a problémů, které tento „systém“ způsobuje. A nabízí i možnou alternativu. „Polistopadový systém v Česku se vyčerpal, potřebujeme změnu. Říkám tomu druhá polistopadová republika, nad níž bychom měli začít co nejdříve uvažovat,“ říká Ondráčka, který své komentáře publikuje na newstream.cz.
V Ústeckém kraji měli svého „kmotra“ i socdemáci, Romana Housku, partnera hejtmanky Jany Vaňhové. Skončil zastřelený, což byla klasická mafiánská vražda. A když už si říkáte, že to horší být nemůže, vzpomeňte si na Janu Vaňhovou. Byla tak tragicky nekompetentní, že to musel hasit až hejtman Oldřich Bubeníček z KSČM. Ano, komunista jako záchranář.
Jaké kmotry mají v Ostravě či Plzni a dalších částech země? To se dozvíte v knize Kauza Česko, kterou vydalo nakladatelství Práh.
Související
David Ondráčka napsal knihu o Česku. Žijeme v oligarchii, říká
Index FTSE 100 se na začátku roku 2026 poprvé v historii přehoupl přes hranici 10 000 bodů. Britský akciový trh tak slaví milník, který by ještě před pár lety působil nemyslitelně. Přesto zůstává otázka: proč domácí investoři britským akciím stále nevěří?
Londýnský index FTSE 100 vstoupil do nového roku ve velkém stylu. Hned v prvních dnech obchodování poprvé v historii překonal hranici 10 000 bodů, když se během první letošní obchodní seance dostal až na 10 046 bodů. Symbolický milník navázal na velmi silný závěr roku 2025, kdy index uzavřel s ročním zhodnocením přes 20 procent, což byl jeho nejlepší výkon od globální finanční krize.
Za růstem stojí především velké, globálně orientované společnosti, které tvoří páteř indexu. FTSE 100 dnes méně odráží stav britské ekonomiky a stále více funguje jako „globální index se sídlem v Londýně“.
Pražská burza dál láme rekordy. Index posílil už pošesté v řadě
Pražská burza má za sebou další úspěšný týden. V krátkém obchodním období na přelomu roku posílila již pošesté v řadě a opět se dostala na nové historické maximum. Hlavní index PX vzrostl o 1,1 procenta na 2700,6 bodu. Nejvíce se dařilo akciím společnosti Photon Energy, zatímco největší ztráty zaznamenaly cenné papíry firmy Gevorkyan.
Rally pokračovala i v průběhu posledního měsíce. K nejvýkonnějším sektorům patřily banky, těžaři a obranný průmysl, které těžily z kombinace vyšších úrokových sazeb, geopolitického napětí a růstu cen komodit. Právě finanční sektor byl jedním z hlavních tahounů indexu a pomohl FTSE 100 posunout se na nová maxima i v období slabší likvidity na konci roku.
Naopak index FTSE 250, který je více navázaný na domácí britskou ekonomiku, za výkonností velkých titulů dlouhodobě zaostává. To jen potvrzuje rozdíl mezi globálními vítězi a lokálně orientovanými firmami.
Slabá ekonomika a stagflace v pozadí
Pod povrchem rekordních hodnot se ale skrývá méně lichotivý obraz. „Makroekonomické prostředí Británie se setrvale zhoršuje. Vláda má vyšší zadlužení i vyšší deficit, než bylo plánováno,“ upozorňuje Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital. Deficit veřejných financí má podle něj v roce 2025/26 dosáhnout 4,8 procenta HDP, což je úroveň srovnatelná s Francií.
Britská ekonomika se navíc pohybuje na hraně stagflace – růst HDP zůstává slabý, produktivita klesá a inflace se drží nad úrovní eurozóny. Dopady brexitu a dlouhodobé podfinancování veřejných služeb podle analytiků dál podkopávají důvěru domácích investorů.
Dalibor Cicman z GymBeamu: Na burzu bychom mohli vstoupit do pěti let
GymBeam patří k nejrychleji rostoucím startupům v Evropě. Sázka na fitness potravinové doplňky se zakladateli a hlavnímu akcionáři firmy Daliboru Cicmanovi vydařila stejně jako snaha organicky růst nejprve na východoevropských trzích a nyní také v Německu. „Jsme firma, kde se zkouší hodně věcí, je to naše DNA,“ říká Dalibor Cicman v rozhovoru, který vyšel v magazínu Newstream CLUB a nyní vychází celý online.
Důležitou roli hraje i politika. „Britští investoři reagují na obavy ze zvýšení daní. Ministryně financí Rachel Reeves počítá s vyšším zatížením bohatších domácností, což vytváří nejistotu ohledně budoucího daňového prostředí,“ říká Tomáš Cverna, analytik XTB. V kombinaci s vysokými valuacemi FTSE 100 tak řada investorů volí výběr zisků.
Část tlaku ale vyvažuje zahraniční kapitál, kterému nahrává slabší libra a atraktivní dividendové výnosy britských blue-chips.
Globální index, britský paradox
Britské akcie dnes stojí na dvou odlišných příbězích. Na jedné straně rekordní FTSE 100, silné banky a obranné firmy. Na straně druhé slabá domácí ekonomika a odliv kapitálu místních investorů. Překonání hranice 10 000 bodů tak není jen důvodem k oslavám, ale i připomínkou, že londýnská burza už dávno nežije jen britským příběhem.
Související
Burberry se vrací do prestižního indexu FTSE 100. Pomohl plán šéfa Schulmana
GymBeam patří k nejrychleji rostoucím startupům v Evropě. Sázka na fitness potravinové doplňky se zakladateli a hlavnímu akcionáři firmy Daliboru Cicmanovi vydařila stejně jako snaha organicky růst nejprve na východoevropských trzích a nyní také v Německu. „Jsme firma, kde se zkouší hodně věcí, je to naše DNA,“ říká Dalibor Cicman v rozhovoru, který vyšel v magazínu Newstream CLUB a nyní vychází celý online.
V roce 2024 jste uzavřeli první dekádu GymBeamu, během níž jste vyrostli v nadnárodní společnost. Jak vy osobně vnímáte tu první fázi firmy?
Jako povedenou, vlastně jako ještě povedenější, než jsem původně očekával.
Myslím, že se povedlo udělat několik důležitých rozhodnutí, která se pak ukázala jako správná. Prvním byla volba obchodního modelu direct to consumer, tedy zaměření přímo na koncového zákazníka. S tím souvisí druhé klíčové rozhodnutí, a to je sázka na data. Data-driven přístup nám pomáhá třeba v maximálně efektivním zalistovávání produktů. A konečně třetím důležitým momentem bylo to, že jsme zhruba po devíti měsících koupili etablovanou e-commerce společnost na doplňky stravy, kterou jsme rebrandovali na GymBeam. To nám hodně pomohlo v tom, že jsme uvedli vlastní značky. Ale mimo tato obchodní rozhodnutí bylo podstatné pro úspěch také to, že jsem měl zkušenosti z e-commerce oblasti, a to včetně zahraniční expanze, které jsme využili.
Lidé rádi poslouchají v příbězích úspěchů také nějaké ty „fuck-upy“. Bylo něco, co se vám naopak nepovedlo? Případně litujete něčeho, co jste udělat mohl, ale neudělal?
Naše nastavení je takové, že zkoušíme opravdu hodně věcí. Z podstaty tak máme na kontě hodně nepovedených experimentů, nejčastěji se to děje u produktů, kde nemůžeme testovat MVB (termín minimum viable product označuje ještě nehotové zboží či službu, které ale mají již plnohodnotnou funkčnost, na MVP firmy testují životaschopnost produktu – pozn. red.). Ale musím zároveň dodat, že tu není žádný velký „fuck-up“, který by nás dostal do extrémních problémů. Tedy myslím firmu, protože mě některá rozhodnutí stála dost peněz.
Rony Plesl: Ve sbírce mám i díla studentů. Vlastní skleničky ale ne
Patří k nejviditelnějším současným umělcům a mezi synonyma pojmu české sklo. Rony Plesl ale také vyučuje na UMPRUM a to již 17 let a zároveň je sběratelem a podporovatelem umění. „Moje sbírka je už docela velká, a když všechno dobře dopadne, na jaře ji představím v galerii Magnus Art,“ prozrazuje Plesl. Začátek rozhovoru netradičně svedeme právě k umění, protože na zdi v karlínském ateliéru visí jedno překvapivé dílo.
Například původní nastavení bonusového programu zaměstnaneckých akcií. Pak jsem musel za velmi draho odkupovat akcie firmy od bývalých zaměstnanců. Byla to moje první zkušenost a hodně jsem za ni zaplatil, abych se poučil, jak se to má dělat. A když se bavíme o tom, co nás stálo hodně peněz a nepřineslo dostatečný užitek, tak bych asi uvedl některé hardwarové investice v logistice, kde jsme utratili půl milionu eur za něco, pro co jsme neměli využití za půl roku.
A je něco, co jste neudělali a vás to mrzí?
Opravdu hodně věcí zkoušíme. Ale ano, vlastně mě z dnešního pohledu mrzí, že jsme s vlastní výrobou potravinových doplňků začali relativně pozdě. Kdybych tehdy věděl, že to je hlavně byrokratická zátěž, a nikoli procesní, a kdybych tušil, jaké dopady na firmu to bude mít, šel bych do toho mnohem dříve.
Naše cesta je následující: ještě pravděpodobně dvě investiční kola a potom vstup na burzu.
Rok 2024 byl podle výročky úspěšný. A to i z pohledu zahraniční expanze. Otevřeli jste Itálii a pak německy mluvící země, tedy takzvaný DACH prostor (Německo, Rakousko, Švýcarsko – pozn. red.), který bývá pro firmy z Česka a Slovenska velmi složitý. Jak ta expanze probíhala a jak úspěšná je?
Naše geografická expanze je vždy pragmatická. Nejprve jsme expandovali na méně konkurenční trhy ve východní Evropě, protože je logicky snazší stát se jedničkou v Bulharsku než v Německu. Posledním takovým trhem bylo Polsko, které je největší a nejnáročnější z této části Evropy. Tam jsme se stali trojkou a získali jsme sebevědomí na větší trhy. Přemýšleli jsme, zda se vydat mimo Evropu. Zvažovali jsme Indii, Blízký východ. Nakonec jsme se ale i kvůli blízkosti kultur rozhodli pro Itálii a pak onen DACH prostor. U Itálie jsme se v jedné věci hodně zmýlili.
V jaké?
Původně jsme mysleli, že Itálie bude složitější než Polsko. To bych dneska poopravil. Ale jinak platí, že Německo je pro nás zatím nejtěžší trh, takže bych řekl, že tam jsme teprve na začátku cesty. Na číslech vidíme, že tu opravdu rychle rosteme, ale zatím je to zlomek potenciálu, který vidíme.
Vnímáte specifika těchto zemí, tedy zejména Německa?
Je to mnohem fragmentovanější a méně centralizovaný trh. Těch přirozených center je více, Berlín, Mnichov, Frankfurt, Kolín, pak samozřejmě Vídeň v Rakousku. Ve Vídni se nám hodně daří. Druhým rozdílem je výrazný vliv Amazonu, který tu je velkým hegemonem v e-commerce obecně. A pak tu je výrazný rozdíl v kupní síle. Jak je obyvatelstvo bohatší, není při nakupování tak citlivé na cenu, ale na jiné věci.
Jaké změny tedy kvůli těmto trhům podnikáte?
Abychom na DACH trhu byli konkurenceschopní, podnikáme poměrně razantní kroky. Otevřeli jsme distribuční centrum na severu Itálie. Nyní také finalizujeme akvizici jedné německé firmy, abychom mohli používat označení Made in Germany.
Jaké jsou náklady?
Ve srovnání s Českem a Slovenskem jde o násobně vyšší investice v absolutních číslech. I proto si myslím, že bylo správné rozhodnutí vstoupit na tyto trhy až jako velká firma. Kdybychom Německo otvírali jako třetí trh po Česku a Slovensku, uspěli bychom tu těžko. Dneska ale jsme silní, Česko a Slovensko nám generuje cashflow, které můžeme investovat na expanzi do Západní Evropy.
Připomíná mi to situaci Tomáše Čupra, jehož Rohlik Group je v Česku v zisku a velké investice provádí právě v Německu. Analytici pak odhadují, že poměrně zanedlouho ale budou tržby z Německa představovat více než polovinu všech tržeb Rohliku. Máte podobnou trajektorii?
My to takto ambiciózní nemáme. Chceme tu růst. Aktuálně rosteme tempem 700 procent meziročně a věříme v potenciál, který na tomto trhu je. Pro nás je klíčovou strategií udržitelný růst. Na trzích, kde jsme jedničkou, chceme růst pozvolněji, síly chceme napnout na trhy DACH, jejichž potenciál považujeme vlastně za nevyčerpatelný.
Šéfkuchař Filip Sajler: V byznysu potřebujete dobrý network a kopec štěstí
Z kuchyní Perfect Canteen se během pár let stal jeden z nejzajímavějších gastronomických příběhů v Česku. A Filip Sajler posouvá laťku výš, s projektem Eat Smart buduje food-tech budoucnosti, který propojuje poctivé vaření, technologii a efektivní byznys. Sází na vývary bez aditiv, čerstvé hotovky, vlastní chytrou ledničku a hlavně filozofii, že kvalita je vždy na prvním místě.
Chápu, že toto je velká věc, přesto se musím zeptat i na plány na další expanzi. Máte už nějaké, třeba právě mimo Evropu?
Rozpočet na letošní a příští rok s žádnou novou expanzí nepočítá. Fokus bude na růst v zemích DACH a Itálii. Další expanzi tak plánujeme až na rok 2027 a favoritem zatím jsou země Beneluxu, možná Francie a Španělsko.
A plánujete nějaké radikální změny v produktu? Třeba nějaké Premium plány?
Program předplatného nemáme. Naším cílem nyní je podpořit maximálně mobilní aplikaci, která bude nabízet jednak nejširší sortiment, zároveň tam budou různé slevy. Už nyní probíhá asi 20 procent nákupů přes aplikaci, chceme to co nejvíc posílit, protože to je pro nás ekonomicky nejvýhodnější.
Ještě jednou zmíním Tomáše Čupra, který o Rohlíku mluví jako o technologické firmě působící v potravinovém retailu. Jak vy osobně vnímáte GymBeam?
Vlastně obdobně. Důraz na technologie je i součástí firemní kultury. Původně jsme sice začínali jako lidé z e-commerce, ale dneska si píšeme vlastní software a využíváme maximálně automatizovaný hardware.
Jaký jste vlastně šéf?
Přísný. Na kolegy i na sebe. Ale mám velmi stabilní manažerský tým a vlastně i v celé firmě. Máme dost nízký věkový průměr, naší strategií je totiž najímat mladé lidi hned po škole a nechat je růst. I v managementu jsou lidé, kteří tu začínali jako junioři po škole a dneska už řídí velké celky a týmy. Pak jsem hodně systematický, a když něco řešíme, snažím se o tom zjistit co možná nejvíc, a potom postupovat podle relativně standardizovaných postupů. A považuju se také za dostatečně technologicky zdatného šéfa.
Pro hodně zakladatelů je klíčový okamžik moment, kdy přestanou vše dělat sami a začnou výrazněji delegovat. Kdy to přišlo u vás a jak jste se s tím popasoval?
To už nastalo hodně dávno, protože já podnikám už přes dvacet let, začal jsem vlastně ještě na střední škole. A když jsem zakládal GymBeam, tak to bylo už s 50 zaměstnanci. Tam už to bez delegování nejde, jde to maximálně do 25 lidí. Ale ano, delegovat a spolehnout se na zodpovědnost druhých jsem se učil několik let.
Podle mě je klíčový kvalitní spánek. Už roky nemám budíka na ráno, ale dávám si ho na večer a chodím spát ve 23:30.
Kolik lidí napřímo řídíte?
Mám pod sebou čtyři lidi. Já teď vnímám svou roli tak, že hlídám směřování firmy, aby bylo zdravé. Takže kdybychom mluvili v KPI, tak by to bylo zejména ve finanční oblasti, kde je moje role mít dostatek peněz, a v zákaznické spokojenosti. Dále chci mít přehled o klíčových projektech a například expanzi na trhy DACH jsem si vzal na starost přímo. A pak se podílím na získávání nejlepších lidí na trhu.
Vlastě popisujete totéž, co řada zakladatelů či CEO miliardových firem. Mají pod sebou zhruba čtyři lidi a vedle růstu a brandingu firmy se hodně zaměřují na shánění lidí.
Tak firmy obecně jsou vlastně jenom lidské a finanční zdroje.
Proč jste se vrhnul do podnikání? Přeci jen na střední škole to není vůbec běžné a v našich zemích to není zas až tak standardní ani po škole. A kdo vás inspiruje?
Pro mě to byla vlastně jasná cesta, protože moji oba rodiče podnikali. Moje mamka říkala, že všichni Cicmanovci jsou podnikatelé, takže budu i já a můj bratr. Co se týče té inspirace, samozřejmě sleduju ty nejslavnější podnikatele, CEO a investory světa, typu Stevea Jobse či Jeffa Bezose. Ale jinak je pro mě velmi důležité, že mám přístup k zajímavým osobnostem české a slovenského podnikání. Takže chodím na obědy s lidmi, kteří mě inspirují, ačkoli třeba řídí i mnohem menší firmu, než je GymBeam. A často se jen tak potkáváme bez agendy.
Dalibor Dědek: Až jednou budou archeologové vykopávat naši vrstvu, pobaví se
Přelom roku je tradičně časem rekapitulace. Byznysový portál newstream.cz proto nabízí výběr z rozhovorů z magazínu Newstream CLUB, které zatím nebyly online volně dostupné. Dalibor Dědek v rozhovoru vysvětluje, jak vnímá současný svět, jeho složitost, ale také to, že hodnoty jsou tím správným kompasem pro orientaci. „Mikrovlnná trouba má mít dva knoflíky. Jak dlouho a jak moc. Jestliže má něco navíc, je to špatně. Žijeme v něčem, čemu říkám digitální rokoko. Snažíme se dělat displeje ke všemu možnému,“ říká populární miliardář.
GymBeam je v současnosti pořád start-up ve smyslu, že majoritní balík akcií držíte vy jako zakladatel…
Ano, držím v současnosti více než 83 procent firmy.
Takže jste vlastně zakladatel, hlavní akcionář i CEO. Určitě se blíží moment, kdy budete muset řešit, jak firmu posunout i za cenu toho, že se některé role vzdáte.
Ta dvojrole CEO a hlavní akcionář je do určité míry schizofrenní. Protože jako CEO bych do firmy chtěl více kapitálu i za cenu snížení podílu, což zase není hlavním cílem mně jako akcionáře. Ale já počítám s tím, že ten podíl bude klesat, dlouhodobě nemám problém, že by klesl i pod 50 procent, protože to beru jako běžnou součást růstu firmy. Ale chtěl bych si ponechat tu exekutivní roli, i kdybych výrazně snížil podíl, a dokonce i ve chvíli, kdy bych vyexitoval z ekvity úplně.
To je poměrně hodně peněz. O ty byste se musel starat na full time.
Já za tu dobu mám už docela hodně nainvestováno v různých aktivech. Možná to zní pateticky, ale peníze pro mě jako motivace nejsou primární. Chci spolupracovat s nejchytřejšími lidmi na globální úrovni s opravdu velkými penězi.
Máte nabídky na vstup strategického partnera nebo odkup celé firmy? A jak uvažujete nad případným vstupem na burzu?
Měli jsme nabídky na fúzi i klasickou akvizici, ale nešli jsme do toho, protože jsme ty nabídky prostě nevyhodnotili jako zajímavé. Dneska si myslím, že naše cesta je následující: ještě pravděpodobně dvě investiční kola a potom vstup na burzu. A zda se mezitím objeví skutečně zajímavá nabídka, to nelze dneska vyloučit.
Předpokládám, že se bavíme o některé z velkých evropských burz…
Ano, už jsme si zjišťovali podmínky v těch největších. Takže Londýn, Amsterdam, Frankfurt.
Tomáš Richtr: CSG díky umělé inteligenci chystá revoluci v oblasti kybernetické bezpečnosti
Skupina CSG nejbohatšího Čecha Michala Strnada se chce víc věnovat umělé inteligenci. Letos vytvořila novou entitu CSG AI, která má veškeré aktivity s AI zastřešovat. Jejím šéfem se stal Tomáš Richtr, který v rozhovoru pro newstream.cz popisuje plány pro další roky i výhody působení ve velké skupině působící v několika strategických odvětvích.
Když vás čekají ještě dvě investiční kola, tak případné IPO tedy je reálné zhruba za pět let?
Ano, přesně tak, do pěti let.
Jste člověk, který působí v byznysu orientovaném na zdraví, longevity, biohacking. Kolika let se chcete dožít? Těch často opakovaných 120? A kolik z toho takzvaně „ve zdraví“?
Pro mě je skutečně důležitá ta druhá kategorie, tedy život ve zdraví. Tam bych chtěl prožít největší část života, snažím se pro to také hodně dělat, na druhou stranu je tu pořád velká spousta nejistot, zejména v oblasti zdraví mozku.
Takže žijete „zdravě“?
Řekl bych, že žiju zodpovědně vůči svému zdraví. Nepiju alkohol, třikrát čtyřikrát týdně dělám silový trénink, ráno začínám vždy během nebo nějakou jinou kardio aktivitou. Investuju do toho dost času, ale věřím, vlastně spíše vím, že to pak má pozitivní dopad i na mé fungování ve firmě.
Jak konkrétně?
Vidím, že když si ráno zacvičím, dělám častěji lepší rozhodnutí. Takže vlastně sice moje motivace k takovému chování je, abych se cítil nyní dobře, věřím, že se to projeví na delším věku ve zdraví.
A jak bojujete se stresem?
Podle mě je klíčový kvalitní spánek. Už roky nemám budíka na ráno, ale dávám si ho na večer a chodím spát ve 23:30. Přirozeně se už roky budím bez problému v 6:30 a mám sedm hodin kvalitního spánku. Myslím, že všechny cesty jsou správné. Ať už je to pohyb, zdravá strava, sauna, doplňky. A to všechno vede pak k lepšímu zvládání stresu.
Dalibor Cicman
Slovenský investor a podnikatel. Při studiu doktorátu založil společnost GymBeam, která se specializuje na online prodej výživových doplňků, sportovní výživy a fitness příslušenství. V podnikání kombinuje nejnovější technologie, analytické myšlení a silnou orientaci na zákazníka.
Miliardáři si za čtvrtstoletí vytvořili vlastní svět. Jako vždy, vládne pár rodin
Ještě v roce 2000 byla nabídka většiny restaurací více méně stejná: mohli jste si dát dvojku bílého, tedy nejčastěji Müllera či Veltlín, nebo dvojku červeného, kdy jste pravděpodobně dostali Frankovku nebo Svatovavřinecké. V lepším případě to bylo „od známého z Moravy, který je vinař“, v horším to bylo z obecně dostupných zdrojů. Dneska je situace radikálně jiná. Lepší. Na druhou stranu „dvojku“ už skoro nikde nedostanete.
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofaTomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
Fitness e-shop GymBeam míří na novou úroveň: do firmy vstupují investoři s 30 miliony eur
