Dluhopis místo dotace. V Ostravě vzniká divadlo, do kterého investují sami diváci
V Ostravě vzniká nový kulturní projekt, který bourá zažité představy o tom, že umění musí žít z grantů a dotací. Přeměnu někdejšího kina Vítěz na moderní Divadlo Odeon totiž zafinancují drobní investoři. Hlavou projektu, který má navázat na úspěch Divadla Mír, je Albert Čuba, herec, producent a majitel Divadla Mír. Ve spolupráci s Janem Řehounkem z Dluhopisomatu (na snímku vlevo) chce divadelní principál ukázat, že kultura může být dobře šlapající byznys a dluhopisovým investorům vynášet stejně jako investice do cihel - jen s větší přidanou hodnotou pro společnost.
Kultura a byznys bývají často vnímány jako dva zcela odlišné světy. Vy jste se ale rozhodli tuto hranici překročit. Co vás k tomu vedlo a v čem vidíte největší potenciál?
Albert Čuba: Jeden z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli vydat touto cestou, je právě zakořeněné přesvědčení, že kultura a peníze k sobě nepatří. My si ale myslíme, že to tak být nemusí. V Česku dlouhodobě převládá názor, že kultura nemůže fungovat byznysově a je odkázaná výhradně na granty a dotace. A právě to chceme změnit.
Divadlo Mír je příkladem, že kultura může fungovat i bez dotací. Jak se vám to daří?
Albert Čuba: Divadlo Mír dlouhodobě dokazuje, že kultura může být ekonomicky soběstačná, že se dá dělat bez závislosti na dotacích, pokud se producenti rozhodnou vydělávat vlastní činností a nést za ni plnou odpovědnost. Naším cílem je rozšířit povědomí o tom, že to možné je.
V uplynulém volební období se resortu kultury, který od roku 2021 vede ministr Martin Baxa (ODS), podařilo splnit řadu bodů z vládního programového prohlášení. Týká se to například zvýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi (ČT) i Český rozhlas (ČRo), vzrostl také rozpočet samotného ministerstva. Lze však stále slyšet i nespokojenost s rozdělováním grantů a dotací. Některé příspěvkové organizace ministerstva také musely v minulých letech propouštět. Další směr by měla určit koncepce Státní kulturní politiky 2026+, kterou bude schvalovat vláda. Uvedla to mluvčí ministerstva kultury Jana Malíková.
Na kulturu jde více peněz. Rozpočet ministerstva posílil
Money
Namísto klasického úvěru jste zvolili emisi dluhopisů a spolupráci s licencovanou dluhopisovou platformou Dluhopisomat.cz. Proč právě tuto formu financování?
Albert Čuba: Z hlediska finančních výsledků bychom mohli zvolit klasickou cestu a požádat banku o úvěr. Pravděpodobně bychom ho i získali. Jenže to by bylo poměrně anonymní a nikoho by nezajímalo, že jsme si půjčili. My jsme se ale rozhodli vydat emisi dluhopisů s nominální hodnotou 10 tisíc korun, čímž jsme se na trhu výrazně odlišili. Náš projekt totiž není jen další emisí určenou na výstavbu činžovního domu – a to nijak nezlehčuji – ale skutečně unikátní investiční příležitostí. Investoři v našem případě podporují rekonstrukci divadla a rozvoj kultury v regionu. To samozřejmě vzbuzuje otázky: „Dluhopisy na divadlo? To přece nedává smysl.“ A právě to je okamžik, kdy se o tom začne mluvit, kdy se investoři začnou ptát a kdy můžeme vysvětlit, že kultura může být také byznysem.
Jak na tuto netradiční formu investice reagovali samotní investoři?
Jan Řehounek: Reakce byly velmi pozitivní. Lidé oceňují, že jejich investice má nejen finanční smysl, ale i kulturní a sociální přesah. Mnozí investoři se s projektem osobně ztotožňují. Nejsou to jen anonymní držitelé dluhopisů, ale zároveň podporovatelé divadla, které má v regionu silný společenský význam. Tento lidský rozměr celé emisi dodává úplně jinou energii, hodnotu i sílu.
Dluhopisomat si pečlivě vybírá projekty, které zastřešuje. Pokud mám správné informace, uspěje asi jen desetina žádostí. Podle čeho si projekty vybíráte?
Jan Řehounek: Na každý projekt se díváme ze dvou hlavních úhlů. Prvním je hodnotová a přesahová stránka. Projekt nás musí zaujmout a mít smysl, přinášet kulturní či reálný společenský dopad s důrazem na udržitelnost. Druhým, ale hlavním kritériem je ekonomika. Musí mít realistický byznysový plán, který mu umožní dlouhodobě fungovat. Když se tyto dvě roviny propojí, vznikne opravdu výjimečný projekt. A právě takové chceme vyhledávat a podporovat. Nicméně vstupním analýzou (ratingem) to nekončí. Kondici vlastníků projektů pečlivě sledujeme po celou dobu, co jsou uveřejněny na naší platformě.
Co vás na projektu zaujalo a proč jste se rozhodli do něj zapojit? Sehrála roli i víra v to, že i divadelní sál s kapacitou kolem sedmi set míst může být byznysově úspěšný?
Jan Řehounek: Určitě ano. Ten projekt na první pohled opravdu svítí. Je jiný, originální. Na naší platformě Dluhopisomat nechceme jít pouze cestou takzvané „standardní cihly“, tedy klasických developerských projektů. Naším cílem je pestrost projektů z ČR, a to jak oborová, tak geografická. Každý projekt ale posuzujeme podle tří hlavních parametrů. Tím prvním je bezpečnost – každá investice s sebou nese určité riziko, ale my se ho snažíme minimalizovat. Druhým kritériem je jednoduchost – chceme, aby investor hned na první pohled pochopil, o jaký projekt jde, jaký má ekonomický plán a jaká je jeho takzvaná exitová strategie. V případě divadla musí být zcela zřejmé, že na konci dokáže svou emisi bez problémů splatit. A třetím bodem je ekonomická stabilita projektu, tedy to, zda má dostatečnou sílu a zdravé hospodaření.
Na komentář Dalibora Martínka s titulkem „Bordel kolem maturit. Kdo je tady hloupý? Vláda, nebo studenti,“ který jsme vydali 9. května, reagovala řada čtenářů. Některé z reakcí zveřejňujeme.
Dopis čtenáře: Při maturitě se má zkoušet, co se učí na škole. Žádné chytáky
Názory
Takže ekonomické výsledky Divadla Mír potvrzují slova pana Čuby?
Jan Řehounek: Musím říct, že v případě Divadla Mír nás výsledky velmi mile překvapily. Ještě před pár měsíci bych si možná nedokázal představit, že kulturní organizace může mít takto profitabilní výsledky. Z byznysového pohledu je aktuálně projekt zdravý, promyšlený a dlouhodobě udržitelný. Zaujalo nás i to, že na trhu už působí řada platforem zaměřených čistě na investice do nemovitostí. My jsme se ale rozhodli jít jinou cestou, nabídnout investorům možnost podpořit něco, co má společenský přesah a silný příběh. A ukazuje se, že právě to mnoho lidí oslovuje. Dnešní investoři se totiž nedívají jen na výnos, ale také na to, jaký má projekt dopad a co přináší společnosti.
Na co konkrétně budou využity prostředky z emise dluhopisů?
Albert Čuba: Celá emise je určena především na rekonstrukci někdejšího bývalého kina Vítěz v Ostravě, které si starší generace Ostravanů jistě pamatují. Investované prostředky půjdou na kompletní úpravu a modernizaci interiéru, nové elektrické rozvody, scénické osvětlení, zvukovou techniku a další technologické vybavení. Jednou z klíčových položek je také pořízení nových sedadel – v sále jich bude téměř sedm set. Dnes je objekt v podstatě jen stavebním skeletem, takže půjde o kompletní proměnu prostoru, který by měl znovu oživit kulturní dění ve městě.
Máte už jasno, kdo povede rekonstrukci?
Albert Čuba: V tuto chvíli vzniká projektová dokumentace k rekonstrukci. Naším cílem je co nejcitlivěji navázat na původní podobu budovy, protože její architektura je i po desetiletích překvapivě nadčasová. Nechceme ji zbytečně „převymýšlet“ – naopak, chceme ji obnovit v duchu původního materiálového i barevného řešení. Vestibul budoucího Divadla Odeon byl v minulosti nevhodnými zásahy výrazně poznamenán, a právě tam se chceme vrátit k jeho původní eleganci a kvalitě. Pokud jde o prostor pro výraznější architektonický rukopis, ten si necháváme na pozdější fázi projektu. Nová scéna, kterou plánujeme v další etapě, už bude samostatným příběhem, otevřeným současné architektuře i modernímu pojetí kulturního prostoru.
Počítáte s tím, že prostor nebude sloužit jen divadelním představením, ale i dalším akcím?
Albert Čuba: Ano, přesně tak. Naším cílem je, aby Divadlo Odeon bylo moderním multifunkčním prostorem. V Ostravě v současnosti chybí sál této velikosti – menší prostory tu jsou, stejně jako ty velké, ale segment mezi pěti sty a tisíci místy je prakticky neobsazený. Chceme, aby prostor žil po celý rok a nabízel program pro různé publikum. Kromě divadelních představení tu budou moci probíhat i koncerty, stand-upy, firemní akce nebo jiné kulturní události. Naším cílem je vytvořit místo, kam si každý najde cestu.
Každý investor se zajímá i o možná rizika. Pandemie covidu ukázala, že kulturní sektor může být velmi zranitelný. Jak tuto zkušenost vnímáte vy?
Albert Čuba: Je pravda, že pandemie byla obrovskou zkouškou. Zároveň ale ukázala, že divadlo je mimořádně odolný byznys. Divadla tu jsou už více než dva a půl tisíce let a vždycky dokázala přežít – války, krize i společenské proměny. Lidé do divadel chodí, pokud mají důvod – pokud jim nabídnete kvalitní a smysluplný program. Samozřejmě, v náročnějších obdobích si diváci třeba koupí levnější vstupenku, ale to je něco, s čím lze flexibilně pracovat. Produkci lze přizpůsobit – zmenšit, zjednodušit, nebo naopak rozšířit, když to situace dovolí. A kdyby přišla další „černá labuť“, tedy něco nepředvídatelného, jako byl právě covid, jsme na to připraveni lépe než dřív. Během pandemie jsme nezavřeli – dokázali jsme pokračovat a udržet příjmy i v tak složité době. To nám dává velkou jistotu i zkušenost do budoucna.
Už za tři roky by měla v Ostravě být dokončena rekonstrukce výškové budovy ze 60. let. Místo kanceláří bude Mrakodrap, který vzniká podle projektu přední architektky Evy Jiřičné a jejího kolegy Petra Vágnera. Nabídne více než stovku bytů.
Věžák na ostravském sídlišti se promění v luxusní bydlení. Developer sbírá peníze i od drobných investorů
Reality
Ostrava má velmi specifickou atmosféru. Jaké máte očekávání směrem k místním divákům?
Albert Čuba: Ostrava má silnou kulturní tradici a mimořádně loajální publikum. Často se říká, že Češi obecně méně chodí do divadel, ale v Ostravě to rozhodně neplatí. Naopak – lidé tu mají o kulturu skutečný zájem. Chtějí zažít kvalitní představení, chtějí se bavit, ale zároveň i přemýšlet. A právě pro takové diváky Divadlo Odeon vzniká.
A věříte, že poptávka po kultuře v regionu je dostatečně silná, aby nový sál naplnila?
Albert Čuba: Pokud jde o samotnou poptávku, máme pro ni velmi silné argumenty. Ostravská aglomerace má zhruba milion obyvatel a zároveň skvělou dopravní dostupnost – z měst jako Havířov, Orlová nebo Frýdek-Místek se dá do centra Ostravy dojet během 25 minut. To vytváří ideální zázemí pro kulturní scénu této velikosti. Z číselného pohledu je navíc trh stále neobsazený. V celé aglomeraci je přibližně 2 000 divadelních sedadel, zatímco v Praze, která má podobný počet obyvatel, je jich kolem 12 000. I kdybychom brali v úvahu rozdíly v příjmech a vzdělání, pořád tu existuje obrovský prostor pro růst – potenciál minimálně pro trojnásobný počet míst. Zároveň je tu velmi omezená nabídka – v Praze působí kolem 60 stálých divadel, zatímco v celé ostravsko-karvinské oblasti, včetně Opavy či Českého Těšína, jich najdeme sotva sedm až osm. Ten trh zkrátka není saturovaný – a to jak z hlediska množství, tak i kvality produkce.
Plánujete tedy rozšiřovat tým i repertoár?
Albert Čuba: Ano, rozhodně. Tým je pro nás naprosto klíčový. Umělecké jádro, tedy naši stálí herci, samozřejmě zůstává, ale manažerská a produkční část se bude postupně rozšiřovat. Zároveň se chceme více otevírat novým spolupracím a talentům. Na první pohled by se mohlo zdát, že naší konkurencí jsou dotovaná divadla. Ve skutečnosti je to ale paradoxně naše výhoda. Příspěvkové organizace jsou svázané platovými tabulkami a byrokratickými pravidly, zatímco my můžeme reagovat rychle a flexibilně. Pokud narazíme na výjimečného herce, kterého chceme přivést do Ostravy, dokážeme mu nabídnout podmínky, které by v dotovaném divadle nikdy nezískal. To nám umožňuje přitahovat špičkové tvůrce a dál posouvat úroveň našich projektů.
Dá se tedy říct, že díky tomuto projektu můžete do Ostravy přivést i další známé herecké osobnosti?
Albert Čuba: Přesně tak. Naším cílem je, aby se Ostrava stala výrazným divadelním centrem, které dokáže směle konkurovat Praze. Nechceme kopírovat Národní divadlo – máme vlastní styl, přístup i dramaturgii. Ale věříme, že i Ostrava si zaslouží mít své „velké“ divadlo, které bude přitahovat nejen publikum, ale také špičkové herce a tvůrce. Do budoucna bychom rádi navázali i na tuto myšlenku formou festivalu divadelní tvorby – skutečné přehlídky, která by oslavovala kulturní dění a propojovala různé soubory i nové talenty. Chceme, aby Divadlo Odeon nebylo jen domovskou scénou našeho souboru, ale i otevřeným prostorem pro hostující inscenace a kreativní spolupráce.
Zmínil jste, že váš soubor funguje trochu jinak než většina ostatních divadel. V čem je váš systém specifický?
Albert Čuba: Na rozdíl od většiny divadel, která střídají program a každý večer hrají jinou inscenaci, my fungujeme v tzv. blocích. Znamená to, že jednu inscenaci uvádíme souvisle několik týdnů – například tři, čtyři nebo šest týdnů po sobě, každý den. Tento přístup má velkou výhodu: umožňuje nám spolupracovat i s velmi vytíženými herci, kteří by si jinak na dlouhodobé angažmá čas nenašli. Mohou se projektu věnovat intenzivně po omezenou dobu – například šest týdnů zkoušet a dalších šest týdnů hrát v Ostravě. To je formát, který si známá herecká jména mohou do svého diáře dobře zařadit. Zároveň je to atraktivní i pro diváky. Pokud budou chtít vidět konkrétního herce v určité roli, uvidí ho výhradně v Ostravě a pouze po omezenou dobu. To vytváří pocit výjimečnosti a přirozeně motivuje publikum, aby přijelo i z větší vzdálenosti. Věříme, že právě tímto systémem dokážeme oslovit diváky nejen z Ostravy, ale i z celého regionu.
Ve stavebním průmyslu se Jan Hasík pohybuje přes dvacet let. Z nenápadné firmy v nenápadném regionu vybudoval miliardový holding, který rozvíjí průmyslové a komerční nemovitosti a také rezidenční projekty.
Ostravský developer: Stavíme průmyslové haly i kostely
Reality
Na koho tedy s emisí dluhopisů cílíte?
Jan Řehounek: Záměrně se nesoustředíme jen na zkušené investory. Naopak – chceme oslovit i běžné lidi, kteří chtějí své peníze zhodnotit smysluplně. Typicky jde o lidi, kteří mají k danému projektu vztah, zajímá je jeho přidaná hodnota a chtějí být jeho součástí. V případě kulturních projektů je to často i otázka srdce – investoři mají radost z toho, že jejich peníze pomáhají něčemu, co má společenský význam.
Jak často se investorům připisuje výnos?
Jan Řehounek: Záleží na konkrétní emisi. Některé projekty vyplácejí úroky měsíčně, čtvrtletně nebo pololetně, ale mezi investory je nejpopulárnější varianta s měsíčním výnosem. Každý měsíc tak investorovi doslova „cinknou“ peníze na účet – má okamžitou zpětnou vazbu, že jeho investice skutečně pracuje, a že platforma je místem, kde se jeho peníze množí. Tento systém přináší větší jistotu, přehled, transparentnost a důvěru, protože investor průběžně vidí ve svém investorském účtu, že jeho prostředky jsou aktivní a přinášejí pravidelný výnos.
Projekt Divadla Mír, respektive Odeon, pravděpodobně oslovuje jinou skupinu investorů než běžné realitní nebo inovativní projekty – spíše mladší či střední generace, vzdělané lidi se vztahem ke kultuře. Vnímáte to podobně?
Jan Řehounek: Ano, přesně tak. V posledních letech sledujeme výrazné omlazení investorů. Přichází nová generace, která nechce mít peníze jen „uložené na účtu“, ale chce, aby pracovaly smysluplně – třeba prostřednictvím podpory kultury nebo společensky prospěšných projektů. Emise spojená s Divadlem Mír (Divadlem Odeon) přitahuje právě takové investory. Nejde jim pouze o nejvyšší zisk, ale také o hodnotu, kterou jejich investice vytváří. Chtějí vidět konkrétní dopad – že jejich peníze pomáhají něco budovat, rozvíjet a posouvat kupředu. A právě tímto směrem se chceme ubírat i do budoucna: budovat komunitu odpovědných investorů, kteří s námi budou spolupracovat dlouhodobě a budou mít radost z toho, že jejich peníze pomáhají reálně měnit věci k lepšímu.
Jaký je o projekt zatím zájem?
Jan Řehounek: Zájem je opravdu velký – dokonce větší, než jsme původně očekávali. Struktura investorů se ale liší od klasických developerských nebo jiných emisí. Zapojilo se více lidí, avšak v menších částkách. A právě to považujeme za velký úspěch. Naším cílem je, aby se do investování mohli zapojit i lidé, kteří s ním dosud nemají zkušenost. Nechceme, aby šlo o výsadu nejbohatších, ale o přirozený a dostupný způsob, jak se finančně vzdělávat a zároveň smysluplně zhodnocovat své peníze – například podporou kultury.
Myslíte, že česká kultura potřebuje nové formy financování, jako jsou například právě ony dluhopisy?
Albert Čuba: To je trochu dvojsečná otázka. Ano, kultura peníze potřebuje – ale ne nutně více těch veřejných. Ve skutečnosti jich v systému koluje poměrně hodně, zejména z rozpočtů měst a státu. Stačí se podívat třeba na Ostravu, kde se každoročně vynakládá okolo 400 milionů korun pouze na provoz veřejných kulturních institucí. To je značná částka i vzhledem k rozpočtu města. V Praze jsou ty objemy samozřejmě ještě vyšší. Problém tedy není v tom, že by kultura měla málo peněz, ale spíše v tom, jak se s nimi nakládá. Osobně si myslím, že česká kultura potřebuje více soukromého kapitálu – ne proto, že by veřejná podpora byla špatná, ale protože právě soukromé zdroje přinášejí rozmanitost, nezávislost a svobodu. Veřejné financování je důležité, ale někdy vytváří i nepřirozenou konkurenci. Ten, kdo chce dělat kulturu samostatně, často naráží na to, že dotované instituce mají díky státní podpoře téměř neporazitelnou pozici.
Čtvrť má vzniknout mezi Novou Karolinou a Dolní oblastí Vítkovice. Brownfield Žofinka má rozlohu zhruba 20 hektarů, zastavěno by mělo být přibližně 412 000 metrů čtverečních. 
Novou podobu ostravské Žofinky navrhnou tři architektonické týmy
Reality
Může být vydávání dluhopisů cestou i pro jiná nezávislá divadla?
Albert Čuba: Určitě ano, i když to samozřejmě není univerzální řešení. Vždy záleží na konkrétním projektu – na jeho ekonomickém modelu a schopnosti dlouhodobě fungovat. Divadlo se dá dělat tak, aby bylo soběstačné – typicky v případě komedií nebo produkcí pro širší publikum. U uměleckých a experimentálních scén je situace jiná, tam má své místo veřejná podpora, granty či dotace. Obecně si ale myslím, že kultura by měla umět s financemi zacházet racionálněji a strategičtěji. Prostor pro investory tu rozhodně je – pokud se s prostředky pracuje odpovědně, transparentně a s jasným cílem.
Česká kultura má prostředky, ale musí se je naučit využívat efektivněji?
Albert Čuba: Přesně tak. Peněz v kultuře je dost, jen se s nimi často nehospodaří optimálně. Model, ve kterém do projektu vstupuje investor, přináší větší zodpovědnost, tlak na efektivitu a zároveň přirozenou kontrolu. Právě proto věřím, že propojení investičního přístupu s kulturními projekty dává v českém prostředí velký smysl – pomáhá profesionalizovat celý sektor a zároveň posiluje důvěru veřejnosti v to, že kultura může fungovat jako zdravý a životaschopný obor.
Kde se vidíte za pět let?
Jan Řehounek: Naším cílem je, aby se za pět let otevírala nová scéna divadla. Věříme, že každé odvětví potřebuje někoho, kdo ukáže směr – a právě partnerství s Divadlem Mír vnímáme jako první krok k širšímu rozvoji investic do kultury. Zároveň chceme, aby tento projekt otevřel cestu i dalším kulturním nebo i jiným iniciativám. Naší vizí je, aby se kultura stala plnohodnotnou součástí investičního trhu – aby nebyla vnímána jako oblast závislá na dotacích, ale jako obor, do kterého má smysl investovat, protože vytváří skutečnou hodnotu. Nicméně naší dlohodobou vizí Dluhopisomatu je kultivovat český kapitálový trh s dluhopisy, podporovat rozvoj českých firem a podnikat zodpovědně a transparentně. Věříme, že investování má být moderní, srozumitelné a dostupné pro širokou veřejnost. Nabízíme proto prostředí, kde se peníze investorů nejen zhodnocují, ale zároveň podporují prověřené projekty, které mění Česko k lepšímu.
Čtyřiadvacet metrů vysoká socha Lilith od Davida Černého, která je součástí karlínského domu Fragment, vzbudila v Praze bouřlivé debaty. Co na kritiku umělec říká? A baví ho spolupráce s developery? Nejenom o tom David Černý hovořil dalším díle podcastu Realitního Clubu.
PODCAST: Jsem kapitalista a umělec ve službách korporátu, říká sochař David Černý
Reality
Jeho ateliér působí převážně v Moravskoslezském kraji. Staví rodinné domy, rekonstruuje a revitalizuje brownfieldy. Architekt Kamil Mrva. Loni mu vyšla kniha, ve filmu objíždí v Porsche 911 svoje realizace. Snímek se jmenuje Muž, který sázel domy. A není to nijak nadnesené. Kamil Mrva má se svým ateliérem na kontě pětistovku menších i větších projektů. Většina z nich pak stojí v Moravskoslezském kraji.
Architekt Kamil Mrva: V Praze, Brně a pár velkých městech už architektura dýchá
Leaders
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
