Oslavy významných dnů a projevy k velkým událostem v Česku umíme docela dobře. Obrana, Ukrajina, zásadový postoj proti agresorovi, to je v pořádku. Ale jak dojde na ekonomiku, už jsme v říši pohádek. Vypravěčem se tentokrát stal prezident Petr Pavel.
Českým firmám chybějí lidé, vláda jim proto chce otevřít dveře dalším pracovníkům z Filipín. Jenže dovoz pracovní síly není všelékem. Může pomoci výrobě a zvýšit HDP, zároveň však utlumit tlak na růst mezd a snížit motivaci podniků investovat do automatizace, upozorňuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Francie má vážné problémy, společnost působí jako papiňák frustrace, naštvanosti a deziluze před výbuchem. Na legitimní protesty studentů a zemědělců se přilepují bandy kriminálníků („cassers“), kteří chtějí hlavně dělat bordel v ulicích a válčit s policajty. Videa násilí, rabování a střetů v ulicích z této soboty dostatečně obletěla svět. Je dost pravděpodobné, že to zdaleka nekončí a bude dál eskalovat. Hrozí dlouhodobé nepokoje minimálně do prezidentských voleb v dubnu 2027. Širší otázka je, jestli ta celá situace vůbec má nějaké řešení. Zatím ho moc vidět není.
Český stát má k prostituci pozoruhodný vztah. Jako povolání ji neumí pořádně uchopit, jako zdroj příjmů už ano. Sexuálním pracovnicím nevystaví živnostenské oprávnění, zato jim dokáže vystavit daňový účet. Morální rozpaky končí tam, kde začíná příjem státního rozpočtu.
Elektřina sice meziročně zlevnila, jenže české domácnosti ji po zohlednění kupní síly stále mají jednu z nejdražších v Evropské unii. A právě v tom je kus vysvětlení volebního debaklu vládních stran: lidé slyší o zlevňování, ale ve svých peněženkách pořád cítí drahé energie, bydlení, hypotéky i pohonné hmoty.
Začínají komunální a senátní volby. V metropoli, která má rozpočet přes dvě stě miliard korun a řadila by se tak rozpočtem k největším ministerstvům, jsme mluvili s lídry všech relevantních stran. Existuje tu jedna záhada. Kandidáti na primátora mají na spoustu témat prakticky stejné názory. Jen se tak nějak nemusí osobně.
Primátor nosí řetěz, skutečná moc se ale dělí jinde. Po komunálních volbách se totiž nehraje jen o radnice, ale především o miliardové městské firmy, jejich vedení a veřejné zakázky. Kdo získá klíče od městského majetku a proč by to mělo voliče zajímat víc než jméno primátora?
Češi platí za hypotéky stále víc, Polákům přitom úvěry na bydlení zlevňují. A to přesto, že bankám v obou zemích rostou náklady na dlouhodobé financování téměř stejně. Proč to tak je? Odpověď se skrývá v maržích bank, které Poláci stlačují mnohem razantněji.
Češi si začali zvykat na levnější máslo, mléko i maso. Slaví ale předčasně. Za současným zlevňováním se už hromadí síly, které mohou ceny potravin znovu poslat vzhůru – od dražších energií přes počasí až po geopolitiku. Potravinová drahota už ale znovu číhá.
Dluhová katastrofa, nebo přestřelená politická rétorika? Zatímco domácí debata kolem českých veřejných financí houstne, investoři zachovávají podstatně větší klid. Česku za poslední rok zdražilo dlouhodobé financování prakticky téměř stejně jako rozpočtově vzornému Dánsku. Trhy tak scénář českého „dluhového armagedonu“ nepotvrzují. Zatím.
Mladí mají zachránit planetu, uživit stárnoucí společnost, pracovat déle a ještě si nějak obstarat bydlení, na které stále častěji nedosáhnou. A připravovat se na to mají ve školách, kde chybějí učitelé a někdy i základní vybavení. Francouzští studenti už mají této nabídky dost. Hořící školy jsou nepřijatelnou hranicí protestu, za násilím je ale otázka, kterou bude muset řešit celá Evropa: co vlastně mladým nabízíme za budoucnost?
