V německém hlavním městě se dere k moci Die Linke s radikálními požadavky zejména co se bydlení týče. Spolkový kancléř už avizoval, že se jim bude snažit zamezit. Proč pravděpodobná budoucí primátorka Elif Eralpová budí takový rozruch?
Česko plánuje jeden z nejvyšších rozpočtových schodků v historii. Přesto investoři zatím českému státu účet nevystavili – za jeho dluh nechtějí vyšší rizikovou prémii.
Znáte ten vtip, jak přijdou za Babišem Tykač a Strnad, že by chtěli koupit Česko. A on se směje a říká: „Ale chlapi, do paroma, veď ja teraz nič nepredávám.“ No, on skutečně nic neprodává, ale naopak přebírá, provádí cílenou akvizici státu. A to dnešní přebírání státu (ono state capture) probíhá poměrně rychle, systematicky a pochopitelně se zaměřuje na hlavní kořist, na státní firmy a státní fondy. Největší mocenská operace se nemusí odehrát jediným velkým rozhodnutím. Stačí postupně obsadit státní firmy, fondy a instituce lidmi, kteří vděčí za své pozice politické či ekonomické moci. Právě tak může vypadat takzvaný state capture.
Vláda schválila rozpočet na příští rok s deficitem 389 miliard korun. Obhajuje ho slovy o nutnosti investic, v roce 2028 se prý schodek bude snižovat. Podle vlády to zajistí větší daňové výnosy z rostoucí ekonomiky. Dost děravá pohádka.
Schodek státního rozpočtu ve výši 389 miliard korun je vysoký sám o sobě. Ještě problematičtější je ale načasování: vláda ho plánuje v době, kdy česká ekonomika podle její vlastní prognózy poroste o 2,4 procenta. V dobrých časech si stát místo vytváření rezerv dál půjčuje.
Trump nechce čekat, až mu Fed sníží sazby. Jeho administrativa hledá vlastní způsob, jak dostat více dolarové likvidity do finančního systému – a k dispozici má účet s téměř bilionem dolarů. Bitcoin už na vyhlídku „Trumpova QE“ reaguje: za týden zdražil přibližně o čtvrtinu.
Prázdniny se chýlí k radosti rodičů ke konci. Příští školní rok nastoupí do škol podle odhadu ministerstva školství asi 115 tisíc nových žáků, o tři tisíce méně než loni. Ministr školství Plaga, jelikož se blíží komunální volby, prohlásil, že chce pro učitele sehnat více peněz. 75 tisíc korun měsíčně. Jenže, koho budou učitelé za pár let učit?
Vláda teď chystá jeden z největších zásahů do systému za poslední roky: mladým chce zdvojnásobit státní podporu, jejich peníze více poslat do akcií. Největší boj se ale strhne o poplatky, které chce stát srazit až na půl procenta ročně. Penzijní společnosti varují, že je to příliš málo. Zkušenost Estonska ale ukazuje něco jiného.
Donald Trump oprášil zákon z roku 1930, který mu dává mimořádně tvrdou zbraň proti obchodním partnerům: až padesátiprocentní dodatečná cla, nebo dokonce zákaz dovozu. Kanada je první terč. Pokud nový postup obstojí, může se stejný celní kanón brzy otočit proti Evropě. A český průmysl by před jeho palbou rozhodně nezůstal stranou.
Kdo bere dotace, kdo radí ministrům a za kolik? U veřejných peněz by mělo být jasno, realita je ale jiná. Stát místo větší transparentnosti znovu „zatahuje závěsy“.
Ministr školství Robert Plaga chce zvýšit platy učitelů. Chce je dotlačit na 130 procent průměrné mzdy. Je to téma omleté, každý ministr školství chtěl přidávat učitelům. Je to závazek letitý, stále nenaplněný. Vláda nyní opět slibuje.
