Evropa dramaticky zvyšuje dovoz zbraní. Na region, kde žije jen sedm procent světové populace, připadá už třetina globálních dodávek – a nejvíce z toho těží Spojené státy.
Útok Spojených států a Izraele na Írán může podle Tomia Okamury zpustit další vlnu masové migrace. Prohlásil to před jednáním koaliční rady. Zakladatel SDP si dál jede svou protimigrační notu, která mu tolik zabírá u voličů. Ale zapomněl, že šejkové nejsou Ukrajinci.
Česko je méně zadlužené než Německo či Polsko, přesto doma propadáme skepsi. Schodek rozpočtu se stal politickým symbolem, který překrývá širší souvislosti. Německo mezitím masivně dotuje svůj průmysl. A česká debata se tváří, jako by šlo jen o číslo na konci tabulky.
Petr Macinka by jistě chtěl být důležitým člověkem. Ambice má viditelné, povzbudilo ho k takovému náhledu sama sebe necelých sedm procent hlasů voličů v posledních parlamentních volbách. Nyní jako mocipán tu svými úšklebky provokuje názorové oponenty, jindy školí bývalou ministryni zahraničí Spojených států. Otázkou je, zda jen provokuje, nebo se svým způsobem snaží prosadit nějaký myšlenkový koncept.
Jeffrey Epstein nebyl jen zločinec – byl uzlem v síti moci, kde se potkávali miliardáři, politici i celebrity. Nově zveřejněné dokumenty ukazují svět, v němž reputace fungovala jako měna a kompromat jako pojistka loajality. Kauza odhaluje, jak snadno mohou elity přehlížet varovné signály, pokud je síť výhodná a pohodlná. A zároveň dává silnou munici konspiračním teoriím o „skryté třídě vyvolených“. Otázkou není jen to, co Epstein spáchal, ale jak mohl tak dlouho fungovat uprostřed nejvlivnějších kruhů Západu.
Černá středa české vlády? Tak bychom mohli nazvat 4. únor 2026, kdy premiér Andrej Babiš vyrazil na schůzku s prezidentem Petrem Pavlem a v podstatě mu vyšel ve všem vstříc. Dění v české nejvyšší politice tak dostává nový rozměr a není nepodobný dění v USA: také tady zdánlivě neústupní populisté nakonec ustoupí, když jim není hned po vůli.
Macinka a Turek denně plní titulky. Ne řešeními, ale konflikty a gesty. Skutečná agenda státu se ztrácí v hluku. A Babišovi to vyhovuje.
Popletení Motoristé jsou ideální hluková clona k odvedení pozornosti a Babiš má klid na svou mocenskou práci. Macinka je ideální terč, lidé se hádají o SMSky a gesta, sdílí se výzvy, pohoršení, morální panika, chystají se demonstrace. Na tohle blbnutí je upřená veškerá mediální i opoziční pozornost. ANO si mezitím v klidu a bez odporu řeší to podstatné – mocenské ovládnutí státu.
Lídr Motoristů Petr Macinka možná opravdu vejde do učebnic politologie, ne však jako ranař, ale jako příklad nevídané politické naivity. Jen někdo nezkušený nebo s naprosto tragickým politickým úsudkem si mohl myslet, že jeho vyděračský výpad vůči prezidentovi Petru Pavlovi něco změní.
Petr Macinka má další zářez na pažbě svých nehorázností. A to je u vlády teprve měsíc. Nyní vydírá prezidenta Pavla. Chce ho donutit, aby podepsal Turka jako ministra. Když ne, tak Pavel prý uvidí. Macinka otevírá nový suterén politické kultury. A to má zastupovat tento stát na mezinárodním poli.
Po dvaceti letech jednání je obchodní dohoda mezi EU a Indií na světě. Pro Česko znamená silný impulz pro export. Hlavně pro stroje a zařízení.
