Dluhová katastrofa, nebo přestřelená politická rétorika? Zatímco domácí debata kolem českých veřejných financí houstne, investoři zachovávají podstatně větší klid. Česku za poslední rok zdražilo dlouhodobé financování prakticky téměř stejně jako rozpočtově vzornému Dánsku. Trhy tak scénář českého „dluhového armagedonu“ nepotvrzují. Zatím.
Kanada chce blíž k Evropě, jenže mezi Ottawou a Bruselem stojí Donald Trump, který označil případné přidružené členství Kanady za možný „nepřátelský akt“ a pohrozil Evropě „velmi vysokými“ cly. A proti stojí i miliardové zájmy německého automobilového průmyslu. Nakonec se hlavní brzdou bezprecedentního sblížení Kanady s EU může stát právě Berlín.
Každý pátý Čech je obézní a problém se dál zhoršuje. Ekonomické dopady jsou přitom obrovské: miliardy mizí ve zdravotnictví, kvůli absencím i nižšímu pracovnímu výkonu. Do poloviny století může podle odhadu roční účet obezity vystoupat až k půl bilionu korun.
Stačí pár chybějících tankerů a účet platí celá Evropa. Přestože plyn proudící přes Hormuz pokrývá jen asi tři procenta spotřeby EU, jeho výpadek dokázal evropské ceny dramaticky vystřelit. USA stejný šok téměř nepocítily. Důvod ukazuje jednu z největších slabin evropské energetiky.
Česko plánuje jeden z nejvyšších rozpočtových schodků v historii. Přesto investoři zatím českému státu účet nevystavili – za jeho dluh nechtějí vyšší rizikovou prémii.
Znáte ten vtip, jak přijdou za Babišem Tykač a Strnad, že by chtěli koupit Česko. A on se směje a říká: „Ale chlapi, do paroma, veď ja teraz nič nepredávám.“ No, on skutečně nic neprodává, ale naopak přebírá, provádí cílenou akvizici státu. A to dnešní přebírání státu (ono state capture) probíhá poměrně rychle, systematicky a pochopitelně se zaměřuje na hlavní kořist, na státní firmy a státní fondy. Největší mocenská operace se nemusí odehrát jediným velkým rozhodnutím. Stačí postupně obsadit státní firmy, fondy a instituce lidmi, kteří vděčí za své pozice politické či ekonomické moci. Právě tak může vypadat takzvaný state capture.
Vláda schválila rozpočet na příští rok s deficitem 389 miliard korun. Obhajuje ho slovy o nutnosti investic, v roce 2028 se prý schodek bude snižovat. Podle vlády to zajistí větší daňové výnosy z rostoucí ekonomiky. Dost děravá pohádka.
Schodek státního rozpočtu ve výši 389 miliard korun je vysoký sám o sobě. Ještě problematičtější je ale načasování: vláda ho plánuje v době, kdy česká ekonomika podle její vlastní prognózy poroste o 2,4 procenta. V dobrých časech si stát místo vytváření rezerv dál půjčuje.
Trump nechce čekat, až mu Fed sníží sazby. Jeho administrativa hledá vlastní způsob, jak dostat více dolarové likvidity do finančního systému – a k dispozici má účet s téměř bilionem dolarů. Bitcoin už na vyhlídku „Trumpova QE“ reaguje: za týden zdražil přibližně o čtvrtinu.
Prázdniny se chýlí k radosti rodičů ke konci. Příští školní rok nastoupí do škol podle odhadu ministerstva školství asi 115 tisíc nových žáků, o tři tisíce méně než loni. Ministr školství Plaga, jelikož se blíží komunální volby, prohlásil, že chce pro učitele sehnat více peněz. 75 tisíc korun měsíčně. Jenže, koho budou učitelé za pár let učit?
Vláda teď chystá jeden z největších zásahů do systému za poslední roky: mladým chce zdvojnásobit státní podporu, jejich peníze více poslat do akcií. Největší boj se ale strhne o poplatky, které chce stát srazit až na půl procenta ročně. Penzijní společnosti varují, že je to příliš málo. Zkušenost Estonska ale ukazuje něco jiného.
OpenAI opustil člen týmu pro bezpečnost. Varoval, přední AI firmy nepodnikají dostatečná opatření k minimalizaci rizik souvisejících s umělou inteligencí. David Robinson se tak připojil k rostoucímu počtu pracovníků v odvětví, kteří poukazují na hrozby spojené s AI, píše agentura Bloomberg.
