Ovládnout Českou televizi a Český rozhlas se pro vládu Andreje Babiše stává stále větší zátěží. Tomio Okamura si myslel, že zestátněním televize si vyřídí své účty. Jenže se stal pravý opak. Šéf Poslanecké sněmovny vyvolal odezvu, která přesáhne jeho volební období. Zítra bude stávka.
Českému průmyslu hrozí další energetický šok. Důvěra průmyslových podniků se propadla na nejnižší úroveň za půldruhého roku a evropská cena plynu mezitím vystřelila téměř ke 100 eurům za megawatthodinu. Oproti Spojeným státům je takřka třináctinásobná. Kombinace drahých energií a slabé poptávky může podle ekonoma Lukáše Kovandy přinést omezování výroby, investic i propouštění. A v krajním případě také návrat stagflace.
Českým firmám chybějí lidé, vláda jim proto chce otevřít dveře dalším pracovníkům z Filipín. Jenže dovoz pracovní síly není všelékem. Může pomoci výrobě a zvýšit HDP, zároveň však utlumit tlak na růst mezd a snížit motivaci podniků investovat do automatizace, upozorňuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Francie má vážné problémy, společnost působí jako papiňák frustrace, naštvanosti a deziluze před výbuchem. Na legitimní protesty studentů a zemědělců se přilepují bandy kriminálníků („cassers“), kteří chtějí hlavně dělat bordel v ulicích a válčit s policajty. Videa násilí, rabování a střetů v ulicích z této soboty dostatečně obletěla svět. Je dost pravděpodobné, že to zdaleka nekončí a bude dál eskalovat. Hrozí dlouhodobé nepokoje minimálně do prezidentských voleb v dubnu 2027. Širší otázka je, jestli ta celá situace vůbec má nějaké řešení. Zatím ho moc vidět není.
Český stát má k prostituci pozoruhodný vztah. Jako povolání ji neumí pořádně uchopit, jako zdroj příjmů už ano. Sexuálním pracovnicím nevystaví živnostenské oprávnění, zato jim dokáže vystavit daňový účet. Morální rozpaky končí tam, kde začíná příjem státního rozpočtu.
Elektřina sice meziročně zlevnila, jenže české domácnosti ji po zohlednění kupní síly stále mají jednu z nejdražších v Evropské unii. A právě v tom je kus vysvětlení volebního debaklu vládních stran: lidé slyší o zlevňování, ale ve svých peněženkách pořád cítí drahé energie, bydlení, hypotéky i pohonné hmoty.
Začínají komunální a senátní volby. V metropoli, která má rozpočet přes dvě stě miliard korun a řadila by se tak rozpočtem k největším ministerstvům, jsme mluvili s lídry všech relevantních stran. Existuje tu jedna záhada. Kandidáti na primátora mají na spoustu témat prakticky stejné názory. Jen se tak nějak nemusí osobně.
Primátor nosí řetěz, skutečná moc se ale dělí jinde. Po komunálních volbách se totiž nehraje jen o radnice, ale především o miliardové městské firmy, jejich vedení a veřejné zakázky. Kdo získá klíče od městského majetku a proč by to mělo voliče zajímat víc než jméno primátora?
Češi platí za hypotéky stále víc, Polákům přitom úvěry na bydlení zlevňují. A to přesto, že bankám v obou zemích rostou náklady na dlouhodobé financování téměř stejně. Proč to tak je? Odpověď se skrývá v maržích bank, které Poláci stlačují mnohem razantněji.
Češi si začali zvykat na levnější máslo, mléko i maso. Slaví ale předčasně. Za současným zlevňováním se už hromadí síly, které mohou ceny potravin znovu poslat vzhůru – od dražších energií přes počasí až po geopolitiku. Potravinová drahota už ale znovu číhá.
Dluhová katastrofa, nebo přestřelená politická rétorika? Zatímco domácí debata kolem českých veřejných financí houstne, investoři zachovávají podstatně větší klid. Česku za poslední rok zdražilo dlouhodobé financování prakticky téměř stejně jako rozpočtově vzornému Dánsku. Trhy tak scénář českého „dluhového armagedonu“ nepotvrzují. Zatím.
