Americký start-up zaměřený na umělou inteligenci Anthropic získal v nejnovějším investičním kole 30 miliard dolarů (613 miliard korun). Hodnota společnosti, která vyvíjí chatbot Claude, tak vzrostla na 380 miliard dolarů, napsala agentura Reuters. Hodnota firmy se tedy od září více než zdvojnásobila.
Nejnovější investiční kolo se zařadilo k největším soukromým investičním transakcím. Uskutečnilo se pouhých pět měsíců poté, co Anthropic uzavřel předchozí kolo při ocenění 183 miliard dolarů.
Investoři sází na AI
Zájem investorů o firmy působící v AI dál prudce roste. Trh sází na rychlý rozvoj a široké komerční využití této technologie, což prudce zvyšuje ocenění společností jako Anthropic či konkurenční OpenAI, tvůrce ChatGPT.
Dnešní investiční kolo vedly fondy D. E. Shaw Ventures, ICONIQ a MGX. Mezi další významné investory tohoto kola se zařadily společnosti Sequoia Capital, Menlo Ventures, Lightspeed Venture Partners, Blackstone a fondy napojené na BlackRock.
Big Tech sází na humanoidy. Startup Apptronik získal od investorů 520 milionů dolarů
Americký startup Apptronik, který vyvíjí humanoidní roboty poháněné umělou inteligencí, získal v novém investičním kole zhruba 520 milionů dolarů. Ocenění společnosti se tak vyšplhalo na více než 5,5 miliardy dolarů, což představuje přibližně trojnásobek hodnoty oproti prvnímu kolu Series A z loňského roku.
Anthropic podporují také technologické společnosti Alphabet a Amazon. Firma minulý týden představila nový vlajkový model Opus 4.6 a posiluje své ambice dodávat pokročilé nástroje jak firemním klientům, tak běžným uživatelům.
Firma Anthropic byla založená v roce 2021 bývalými zaměstnanci konkurenční OpenAI. V letošním roce plánuje více než zdvojnásobit roční tržby, zhruba na 26 miliard dolarů. Má více než 300 tisíc obchodních a podnikových zákazníků. Loni v listopadu oznámily plány na investici do Anthropicu firmy Microsoft a Nvidia.
ZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofaTomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
Týden tradera: Korekce po euforii. Investoři zpochybňují návratnost AI
Stát a EU posílají do univerzitní výstavby desítky miliard. Nové kampusy formují města i vědu na generace dopředu. Přesto řada klíčových projektů vzniká bez architektonických soutěží.
České vysoké školy už dávno nestaví jen posluchárny. V posledních patnácti letech se proměnily v jedny z největších veřejných developerů v zemi. Nové kampusy, biomedicínská centra, superlaboratoře i celé městské čtvrti pro vědu vznikají v investicích, které běžně překračují stovky milionů a u největších projektů i miliardy korun.
Účet přitom z velké části platí stát a evropské fondy. A právě tady začíná problém. Značná část těchto staveb nevzniká z architektonických soutěží. Tedy z nástroje, který stát sám doporučuje jako standard pro veřejné investice.
Jihlava ukázala cestu i Praze. Nová aréna za 2,2 miliardy mění pravidla českých stadionů
Kde dřív stál starý zimák, vyrostla moderní stavba. Nová Horácká aréna v Jihlavě spojuje sport, kulturu i byznys, protože moderní haly už nejsou jen stadiony pro utkání, stávají se multifunkčními centry městského života.
Typickým příkladem je nová budova teoretických ústavů lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Projekt za zhruba 630 milionů korun, z toho více než 430 milionů ze státního rozpočtu, nevzešel z otevřené soutěže. Návrh připravil přímo oslovený projektový tým.
Výsledkem je technologicky špičkový objekt. Architektonicky ale vyvolal rozpaky, kritici mluví o komerčním výrazu fasády i slabším vztahu k veřejnému prostoru kampusu.
Olomouc přitom není výjimka, ale symptom systému. „Architektonické soutěže jsou pro stavby vzdělávacích institucí nezbytné. V případě základních škol už to v Česku v posledních letech funguje, soutěží za 15 let proběhly desítky. Velkých univerzitních budov nebo areálů se staví výrazně méně. Pokud je k tomu příležitost, je o to více potřeba postupovat správně, zvolit transparentní postup z pozice veřejného zadavatele a využít příležitost vytvořit kvalitní prostor,“ říká ředitel IPR Ondřej Boháč.
Ostrava se mění k nepoznání. Město, které bylo symbolem průmyslu, dnes udává směr architektuře
Z bývalých hald vznikají nové čtvrti, radnice dostává soudobou přístavbu a světová architektura míří do centra města. Ostrava přestává žít minulostí a krok za krokem se zapisuje na mapu evropských měst, která se nebojí budoucnosti.
Právě proto, že univerzitní megaprojekty vznikají zřídka, měla by se každá příležitost využít k maximální kvalitě.
Takové projekty přitom neovlivňují jen samotné školy, ale dlouhodobě formují i strukturu měst a regionů. I proto stát už v roce 2015 přijal Politiku architektury a stavební kultury, která doporučuje řešit veřejné stavby prostřednictvím architektonických soutěží.
Medicína: nejvíc peněz, nejméně soutěží
Největší investice vznikají tam, kde soutěže chybí nejčastěji, a to u lékařských a biomedicínských projektů. Nový kampus lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni za miliardy korun sjednotí výuku medicíny do jednoho areálu. Urbanismus ani architektura ale nevzešly z mezinárodní soutěže. Podobně se rozvíjela i lékařská fakulta Ostravské univerzity. Pavilon po pavilonu, podle dotačních výzev a provozních potřeb. Funkčně efektivní, architektonicky zdrženlivé. Tentýž investor nicméně postavil městský kampus na Černé louce ze soutěže a rozdíl v urbanismu i ambici je patrný na první pohled.
V Klecanech roste unikátní projekt pro děti s vadou řeči za půl miliardy korun
V Klecanech u Prahy pokračuje výstavba nové Logopedické školy svaté Ludmily, kterou buduje Arcibiskupství pražské prostřednictvím Nadace svaté Ludmily.
Univerzity argumentují složitostí projektů. „Výzkumné či biomedicínské stavby patří mezi technicky nejnáročnější typy investičních záměrů. Největší bariérou pro samotnou architektonickou soutěž je nutnost, aby zpracovatel měl zkušenosti a vysokou míru odborné specializace, která vyžaduje detailní znalost laboratorních technologií, provozních toků, legislativních standardů či hygienických a bezpečnostních parametrů,“ vysvětluje David Póč, kvestor Masarykovy univerzity v Brně.
Právě tato specifika pak podle něj logicky zužují okruh projektantů, kteří jsou schopni splnit nejen architektonické, ale také technologické nároky. Obecně lze podle Póče jednoznačně říci, že v rámci investičních akcí jsou vždy projekty, resp. jejich jednotlivé etapy (kupříkladu formáty dokumentace) realizovány formou soutěže. Masarykova univerzita postupuje při rozhodování o podmínkách, a tedy nastavení zadání, nového projektu podle několika klíčových kritérií.
„V první řadě zvažujeme charakter a komplexitu připravované stavby a míru jejího architektonického či urbanistického významu jak pro rozvoj univerzitního prostředí, tak i pojetí infrastruktury v rámci veřejného prostoru,“ dodává Póč.
Architekt Lábus: Těžší je stavět za hodně peněž než za málo
Jeden z nejuznávanějších českých architektů, Ladislav Lábus, získal Národní cenu za architekturu, Grand Prix, za bytový dům s galerií na Malé Straně. Stavět v centru Prahy podle něj znamená pracovat pod tlakem omezení, památkářů i veřejnosti. Právě v tom nachází výzvu. V rozhovoru mluví o tom, jak se česká architektura proměnila, proč se obyčejnost z domů vytrácí a proč dnešní trh s bydlením ztrácí smysl.
Vedení univerzity si podle něj zároveň uvědomuje, že architektura není jen obálka budovy, ale součást značky. „Dobře navržený kampus pomáhá budovat silnou identitu univerzity a přispívá k pozitivnímu vnímání ze strany veřejnosti, partnerů ať už na národní či mezinárodní úrovni. Zároveň jde o dlouhodobou investici do konkurenceschopnosti univerzity,“ uzavírá Póč.
Veřejné peníze, veřejná kvalita
Na absenci soutěží dlouhodobě upozorňuje i profesní sféra. Podle místopředsedy České komory architektů Petra Leška nejde jen o architekturu, ale především o odpovědné nakládání s veřejnými prostředky.
„Finance na veřejné stavby by měly být využívány efektivně a s největší užitnou hodnotou. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby jejich projekty byly vybírány z více předložených návrhů,“ říká Lešek. Právě porovnání různých řešení podle něj umožňuje posoudit nejen investiční náklady, ale i provozní efektivitu, funkčnost, flexibilitu nebo vztah stavby k okolí.
Z továrny na zdravotnickou techniku luxusní bydlení: Byty u Vltavy startují na 6 milionech
Projekt Bydlení META Modřany dosáhl nejvyššího bodu hrubé stavby první etapy a směřuje k dokončení začátkem roku 2027. Rekonverze původního administrativního objektu přinese 183 bytů, školku i nové obchodní prostory.
Architektonická soutěž přitom není experimentální nástroj, ale historicky ověřený mechanismus výběru. „Návrhy musí hodnotit relevantní porota složená jak z expertů na výstavbu, tak ze zástupců uživatele a investora. Právě tento formát architektonická soutěž již staletí zajišťuje, a to nejen v ČR, ale v celé Evropě,“ připomíná.
Podle něj by proto zájem o soutěže měl vycházet přirozeně ze strany zadavatelů. Umožňují totiž expertní výběr, který minimalizuje riziko špatné investice. „Pokud nedošlo k výběru z více návrhů od více týmů, a to kompetentní a převážně nezávislou porotou, tak je spíše málo pravděpodobné, že jde o výběr ekonomicky nejlepší,“ dodává Lešek
Praxe, kdy se projektant vybírá primárně podle ceny nebo rychlosti zpracování, podle něj vede k falešné úspoře. Levnější projekt totiž negarantuje levnější budovu ani levnější provoz. „Platí přibližný poměr nákladů 1:10:100. Tedy stavební náklady jsou cca desetkrát vyšší než cena projektu a provozní a údržbové náklady po dobu životnosti stavby jsou desetkrát vyšší než náklady investiční,“ tvrdí Lešek.
Absence soutěže se podle České komory architektů neprojevuje jen ekonomicky, ale i kvalitativně. „Bez posuzování návrhů k posouzení kvality prostředí a dlouhodobé hodnoty vůbec nedojde. Veřejný zadavatel se tak zříká komplexního výběru zahrnujícího i tato kritéria.“
U univerzitních staveb má tento deficit ještě širší dopad. Nejde pouze o budovy, ale o infrastrukturu vědy. „České univerzity a vědecké ústavy soutěží o co nejlepší vědce. Ti přitom potřebují nejen perfektní přístroje a internetové připojení, ale i kvalitní prostředí jak pro svoji práci, tak pro své rodiny,“ upozorňuje Lešek.
Zázrak z Brna. Českou cenu za architekturu ovládl dětský hospic Dům pro Julii
Jde o architekturu, která má duši. Brněnský Dům pro Julii, první dětský hospic v České republice, získal hlavní ocenění České ceny za architekturu 2025. Citlivě navržená stavba od ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajináře Marka Holána ukazuje, že architektura může opravdu léčit.
Když se víra spojí s architekturou, vznikne ticho, které mluví. A také dřevěná kaple v polích u Brna, která letos porazila velké projekty i slavné ateliéry. Stavěli ji ručně, z darů věřících. Teď je z ní nejkrásnější novostavba v Česku.
Je tu nové, podzimní číslo magazínu Realitní Club. Zaměřuje na současné trendy ve výstavbě, investicích a dostupnosti bydlení.
Titulní rozhovor patří Radimu Passerovi, který otevírá pohled do zákulisí developerských projektů a rozvoje pražské Brumlovky.
Hlavní tematický blok sedmého vydání magazínu přináší detailní pohled na Brno, které se mění v jedno z nejdynamičtějších měst střední Evropy.
Exkluzivní data z Flat Zone potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský. Magazín doplňují rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
V rozsáhlé reportáži i rozhovorech například sTomášem Vavříkem, šéfem brněnské developerské společnosti Domoplan, a Janem Tesárkem, ředitelem Kanceláře architekta města Brna, magazín mapuje největší proměnu Brna od meziválečného období.
Exkluzivní data z Flat Zone zase potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský.
A magazín doplňují další rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
Realitní Club vychází dvakrát ročně a je součástí multiplatformního projektu Newstreamu: zahrnuje rubriky na newstream.cz, tematické eventy a diskusní setkání pod hlavičkou klubu i úspěšný podcast moderovaný Petrou Nehasilovou a Daliborem Martínkem.
Aktuální číslo je k dostání u dobrých prodejců tisku, online a v předplatném na SENDu. Digitální verze magazínu je dostupná na newstream.cz.
Související
Dům za 70 milionů, byt za 39: Luxus, který přepisuje ceny v Česku. Podívejte se, jak vypadá uvnitř
Váda ruší NERV, opozice to kritizuje, celé kauza nás vede k mnohem závažnějšímu problému. Odborná ekonomická politika se u nás takřka nepěstuje. Opozice kritizuje vládu za amatérství, jen aby se začala chovat na chlup stejně, jen co se role obrátí. Dokud tenhle kruh nepřetneme, nikam se nedostaneme.
Kabinet Andreje Babiše zrušil Národní ekonomickou radu vlády. Podle ministryně financí Aleny Schillerové vlastně není potřeba, svých odborníků prý má vláda kolem sebe dost. O tom ostatně není pochyb, jenže to povětšinou nejsou experti na ekonomiku, nýbrž na politický marketing. Lze očekávat, že se ekonomická politika vlády bude řídit právě jím spíše než nejnovějšími poznatky z ekonomické teorie i praxe.
Je pochopitelné, že vláda těleso, jako byl NERV, kolem sebe nechce. Babiš i Schillerová tuší, že by s jejich politikou patrně nesouhlasili, takže proč si udržovat tým kritiků, když na veřejnosti se jich najde dost. Vláda myslí politicky, což je v éře populismu běžná věc, pro českou ekonomiku to však nejspíš bude znamenat další sadu ztracených let. Přinejlepším.
Když se jen tak letmo podíváme, jaká skupina ekonomu i „ekonomů“ se na orbitě vlády pohybuje, může z toho zamrazit v zádech. Jen namátkou - za Motoristy zvolený poslanec Vladimír Pikora a jeho bývalá manželka Markéta Šichtařová ze Svobodných/SPD. Dříve společně předpovídali krize, které nikdy nepřišly, dnes už hledají budoucnost našeho hospodářství každá sám. Jejich analýzy však stále mají podobnou logiku jako věštění z čajových lístků. Nebo takový Miroslav Ševčík, u jehož posledních mediálních výstupů člověk jen těžko věří, že někdo takový mohl tak dlouho vést jednu z nejvýraznějších ekonomických fakult.
Vláda ztracených let
Zrušení NERV je bezpochyby škoda, ale není radno přistupovat ani na hru opozičních stran. Ty krok tvrdě kritizují jako ztrátu nezávislosti, expertízy a transparentnosti v hospodářské politice. Mají pravdu, tomu všemu konec skupiny opravdu nahrává. Zároveň to však nevylučuje, že ze strany bývalé vládní koalice se jedná o klasické politické divadlo.
NERV byl poradní orgán, takže jeho potenciální dopad na praktickou politiku byl vždycky limitovaný. Nutným předpokladem úspěchu takové instituce je naslouchající vláda, která má zájem závěry expertů nějakým způsobem proměňovat v praxi. Takto osvícená však vláda Petra Fialy zpravidla nebývala. Její někdejší členové dnes kritizují své nástupce, že odborníky ignorují, přitom ještě nedávno se sami utápěli v chaosu politiky bez ekonomických jiných vizí.
Ne, minulá vláda nemá moc co kritizovat. Pro osvěžení paměti si připomeňme slova exministra financí Zbyňka Stanjury. „U nás nevládnou experti. Já se bojím vlády expertů, protože ti jsou odborníci vždy na nějakou oblast a vláda má za to opatření politickou odpovědnost jako celek,“ řekl Deníku N. Stanjuru, řekněme kariérního politika bez žádného ekonomického vzdělání, pramálo zajímalo, co si myslí špičky v oboru. Ekonomickou politiku nijak zvlášť neposunula, pokud vůbec.
Vláda odborníky po ruce měla, ale moc je neposlouchala. Politici ODS patrně podlehli přesvědčení, že penězům rozumí, protože je mají a mají je rádi. „Sociální“ lidovci místo moderní sociální politiky naháněli body stylem Výměny manželek vozením se po menšinách. Ještě k tomu marně. Starostové neustále zlepšovali komunikaci, aniž by měli co komunikovat. Piráti ztráceli duši v establishmentu. A co dělala TOP 09? Co vlastně dělala?
Plochá ekonomická debata
Ekonomická politika trpěla a stále trpět bude. Problémem však není to, že bychom neměli k dispozici odborníky, nebo že by si své poznatky nechávali pro sebe. V médiích najdeme plno odborně zdatných hlasů, které přicházejí s „evidence based“ návrhy. Bohužel v české politice je to taková libůstka pro fajnšmekry.
I aktuální kauza nám dává pocítit, jak je debata o ekonomické politice bezzubá. Schillerová prý experty vyhnala, protože se chystá utrácet. Přijde deficit! Deficit je takové magické zaklínadlo. Samozřejmě je důležité mít finance v udržitelném stavu, ale u nás debata sklouzává k tomu, že úspěšnost ministra financí se poměřuje deficitem.
Vláda zrušila svou Národní ekonomickou radu. Poradní orgán končí po letech fungování
Kabinet rozhodl o ukončení činnosti Národní ekonomické rady vlády (NERV), která v minulých letech připravovala doporučení k zásadním hospodářským reformám. Podle ministryně financí Aleny Schillerové už vláda její další fungování nepovažuje za potřebné.
Přirovnávat ekonomiku k domácnosti je naprostá hloupost, ale pro její oblibu si tuto bezduchou analogii pro jednou vypůjčím. Domácnost by si neměla žít nad poměry, nasekávat dluhy. To je rozumné, že? Ale taková rodina, která si nic nepůjčuje, nemá dluhy, ale většinu rozpočtu utratí za dovolenou v Egyptě, děti nevzdělává a krmí je nejlevnějším lančmítem a nechává je spát na podlaze. Taková rodina je rozpočtově odpovědná, ale přijde vám zároveň rozumná? Ale přesně takové nesmysly děláme v ekonomické politice.
Long story short – rozpočet bez deficitu dlouho nebudeme mít, to není v našich silách. Když už ale ten obávaný deficit máme, měli bychom se ptát, kam ony peníze směřují. To totiž není podružná otázka, to je ta nejdůležitější otázka dneška. Dobře to nedávno vysvětlil v pořadu Českého rozhlasu Chyba v sytému Jiří Rusnok. „Dnes máme deficit vysoko nad 2 procenta HDP, ale už tam nejsou ty produktivní investice, které by nás dostaly nad tříprocentní růst, který mají třeba Poláci. Ti dnes mají vyšší deficity i celkové zadlužení, ale nižší úroky, protože trhy jim věří, že investují do něčeho, co má smysl,“ uvedl někdejší premiér.
Deficit ať si třeba vezme čert. Nyní je čas se ptát, jestli jsou utrácené peníze investicemi, které se v budoucnu vyplatí.
Související
Vláda zrušila svou Národní ekonomickou radu. Poradní orgán končí po letech fungování
