Americký plyn přinesl Evropě úlevu. Začínají ale převažovat starosti
Nebýt dovozu zkapalněného plynu ze Spojených států, Evropa by dnes zažívala ještě krušnější chvíle. Vladimir Putin už před vojenským útokem na Kyjev začal ruskou surovinu využívat jako součást své hybridní války proti Evropě. Nynější blokáda Hormuzského průlivu dočasně odřízla od okolního světa plyn dalšího předního exportéra – Kataru. Rostoucí závislost na americkém LNG ale v době nepředvídatelné administrativy ve Washingtonu přináší také hodně nových starostí.
Válka na Blízkém východě bezpochyby povzbudí hledání náhrad za ropu a plyn, i když jde o běh na velmi dlouhou trať. Závislost na dovozu těchto surovin je v době válek a současných vyhrocených geopolitických konfliktů mnohem nebezpečnější než dřív. Svět je přitom nebývale propojený. Stačí výpadek jednoho zdroje suroviny a většinou se to projeví na cenách po celé zeměkouli, ať už konkrétní země z problematického místa sama importuje nebo ne.
Prezident Donald Trump přitom tlačí Evropskou unii k urychlené ratifikaci obchodní dohody, jejíž součástí je také závazek Evropanů odebírat z Ameriky energie v hodnotě 750 miliard dolarů do roku 2028. To by znamenalo další zvyšování závislosti na americké ropě i plynu, zřejmě až k výrazně většinovému podílu. Brusel sice uvádí, že plnění podobného závazku záleží na dalších faktorech, včetně strategií soukromých společností, Trump a jeho okolí ho ale vidí mnohem striktněji.
Spojené státy se loni podílely na evropském dovozu LNG 58 procenty. Pohled na celkový import plynu (včetně plynovodů) v EU vypadá z hlediska závislostí příznivěji – na prvním místě Norsko 31 procent, na druhém Spojené státy 26 procent. (Děsivý je spíše podíl Putinova Ruska, které si ještě udrželo 12,5 procenta.) Z hlediska energetické bezpečnosti a diverzifikace zdrojů by dávalo smysl udržet americký plyn, který je navíc pro Evropu dražší než jiné geografické alternativy, zhruba na současné úrovni. Zatím se ale zdá, že zbrzdit výrazně rostoucí trend se podařit nemusí.
Zatímco velká část Evropy se od Donalda Trumpa odvrací, Řecko podle serveru Politico volí opačnou strategii. Atény se nápadně snaží posílit vztahy s Trumpovou Amerikou a s prostředím hnutí MAGA. Symbolickým vrcholem tohoto sbližování by se mohla stát Trumpova případná návštěva Řecka při oslavách 250. výročí americké nezávislosti – včetně projevu na Akropoli.
Evropa se od Trumpa odvrací. Jedna země se však stává baštou MAGA
Politika
Součást amerických hrozeb
Výrazná závislost na dovozu surovin by vůbec nebyla ideální ani u geopoliticky spřízněné země, tou však Trumpova Amerika pro Evropu zjevně přestává být. Washington dnes vede proti svým dosavadním spojencům obchodní války, kritizuje jejich demokratické poměry a dokonce jim hrozí vlastní teritoriální expanzí – v případě EU (a její členské země Dánska) se to týká Grónska. Obchod s energiemi se stává součástí širších amerických hrozeb. Donald Trump přitom proslul tím, jak se ve své „hře se silnými a slabými kartami“ snaží využít každé slabiny „protivníka“ – spojenec, nespojenec.
Možná ještě větším problémem je nepředvídatelnost Ameriky v době tamní silně polarizované politické scény. Obavy vyvolávají plány radikální pravice i levice. Je třeba počítat i s variantou, že celkovou nejistotu nezmírní ani změny politických poměrů ve Washingtonu. Přehnané spoléhání na americkou surovinu se v takové situaci nemusí vyplatit.
Bidenova úsměvná argumentace
Evropské volání po zvýšeném dovozu amerického LNG zpochybnila už bývalá administrativa demokratického prezidenta Joe Bidena. V lednu 2024 pozastavila schvalování projektů nových exportních LNG terminálů. Agentura Reuters tehdy poznamenala, že tento krok potěšil klimatické aktivisty. Cílem bylo prozkoumat ekonomické a environmentální dopady projektů, Biden mluvil také o vlivu exportu LNG na americkou energetickou bezpečnost.
Z dnešního pohledu jde vlastně o úsměvnou argumentaci – Amerika je sice největším spotřebitelem plynu, ale také jeho největším producentem i exportérem. Těží z boomu břidlicové těžby, nastartované v éře prezidenta Baracka Obamy, a v současné době se spíše potýká s přebytkem suroviny. V době výpadku katarského plynu už totiž nedokáže uspokojit zvýšenou světovou poptávku kvůli nedostatečné infrastruktuře exportních terminálů LNG a plynovodů z míst těžby na pobřeží. Zatímco jinde ve světě ceny plynu rostou, v Americe i klesaly, což je úplně jiný obrázek než v případě ropy, jejíž zdražování citelně zasahuje všechny včetně Spojených států.
Podobný vývoj u pohonných hmot, jaký dnes vidíme v souvislosti s válkou na Blízkém východě, bylo dosud možné sledovat pouze během ropných krizí v letech 1974 a 1980 a za finanční a hospodářské krize v letech 2008 a 2009.
Ceny paliv rostou jako za ropných krizí. Německá data ukazují sílu nového šoku
Money
Argument, že export plynu dlouhodobě žene nahoru jeho cenu na domácím trhu, protože omezuje nabídku, ale v Americe zaznívá opakovaně a v budoucnu se ho můžou chytnout populisté z jakékoliv části politického spektra.
Studie ministerstva energetiky v návaznosti na Bidenovo zadání v prosinci 2024 dospěla k závěru, že export LNG opravdu nepříznivě ovlivní ceny pro americké spotřebitele a výrazně zvýší emise skleníkových plynů. To už ale bylo těsně před nástupem Trumpovy administrativy, která na studii nebrala žádný ohled. Dnes pozorovatelé spíše upozorňují, že Amerika má ještě prostor pro značný nárůst exportu, aniž by to dramaticky domácí ceny zvyšovalo.
Hrozby Trumpova velvyslance
Další varování ohledně amerických úmyslů přišlo letos v březnu, kdy deník Financial Times informoval o výrocích velvyslance Spojených států v Bruselu. Andrew Puzder varoval Evropskou unii, že když neschválí dohodu s USA, riskuje ztrátu zvýhodněného přístupu k americkému LNG. Zároveň upozornil, že na zeměkouli jsou i další kupci této suroviny.
Podobné výhružky by za vlád předchozích amerických prezidentů bylo možné považovat za plácnutí do vody. S plynem obchodují na základě vlastních kontraktů a platných povolení ministerstva energetiky soukromé společnosti. Je stále těžké si představit, že Washington takové obchodní toky nějak naruší – nota bene když Donald Trump spíše nutí celý svět, aby amerických surovin odebíral co nejvíce.
Na druhé straně není možné pominout, že státních zásahů do soukromého byznysu v Trumpově éře přibývá. Prezident se klidně uchyluje například k zavádění cel, které jako nelegální musí následně označit i Nejvyšší soud, v němž přitom převažují soudci jmenovaní za republikánských prezidentů. A šéf Bílého domu hledá možnosti, jak jeho verdikt zase obejít. Nikdo neví, co přesně bude dál – v tom je jediná „jistota“.
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Money
Energetická bezpečnost je disciplína, v níž je nutné předvídat různé možné scénáře. Co když Trumpa časem vystřídá další prezident s čepicí MAGA, který bude ještě důsledněji trvat na trestání „neposlušných“ odběratelů amerických surovin? Mnozí Němci si dlouho nedokázali vůbec představit, že by Putin mohl být tak „hloupý“ a použít plyn jako zbraň proti svému klíčovému odběrateli. Srovnávání Ruska s Amerikou je v tomto ohledu pořád přehnané, ale signály iracionálního chování nelze podceňovat v žádném případě.
Pak je tu další teoretický scénář – Trumpova éra může vychýlit politické kyvadlo na zcela opačnou stranu a radikálně levicový prezident USA proti vývozu plynu zakročí třeba kvůli jeho environmentálním dopadům.
Americký specialista na geopolitické prognózy George Friedman ve své knize Bouře před klidem (The Storm Before the Calm) už v roce 2020 popisoval „svár v Americe“, předvídal vývoj krize dvacátých let a následný „triumf“ USA. Vycházel totiž ze svého přesvědčení, že prezidentské volby v roce 2028 (maximálně 2032) vytvoří politický rámec pro konec bouře z předchozího desetiletí. Snad jde o nejpravděpodobnější scénář, který opět posílí také transatlantické spojenectví a zmírní nejistotu i vzájemnou podezíravost. (A třeba se pak Amerika i Evropa vyvarují starých chyb.) Spoléhat pouze na takový příznivý scénář ale nemůžeme.
Uzavření Hormuzského průlivu kvůli konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem má podle Japonska zásadní dopad na Asii a oblast Tichomoří. Uvedla to japonská premiérka Sanae Takaičiová, která o zajištění energetických dodávek jednala s australským premiérem Anthonym Albanesem. Informovala o tom agentura AFP.
Hormuzský průliv dusí Asii. Japonsko hledá jistotu u Austrálie
Politika
