Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.

Otec čínských ekonomických reforem Teng Siao-pching kdysi řekl, že nezáleží na tom, jestli je kočka černá nebo bílá, důležité je, aby chytala myši. Ani dnes pro Číňany není až tak důležité, jestli jsou moderní technologie právě zelené. Na základě dlouhodobé strategie si vyhodnotili, že svět se bude ubírat směrem, který navýší poptávku po čínských solárních panelech, větrných turbínách, elektromobilech, ale také jednotlivých komponentech i čínských surovinách typu vzácných zemin. V tom všem je druhá nejlidnatnější země světa (po Indii) a druhá největší ekonomika (po USA) globálním premiantem.

Trumpova válka v Íránu poptávku po alternativách vůči ropě a plynu bezpochyby povzbudí a americký prezident se tak – řečeno s nadsázkou – stává čínským proexportním ambasadorem. Čína také zaujala pozici lídra v jaderné energetice, staví nejvíce nových reaktorů a jako první na světě například uvádí do komerčního provozu pozemní malý modulární reaktor.

Pokud Trump válkou na Blízkém východě míří také na Čínu, jak zdůrazňují někteří jeho nadšení příznivci, a chce ji odříznout od ropy, měl by počítat s tím, že si Peking dlouhodobě cíleně buduje odolnou domácí energetiku a celou ekonomiku. V případě ropy sází na diverzifikaci, surovinu odebírá z desítek zemí světa, a vytváří si její obrovské strategické rezervy ve výši kolem 1,3 miliardy barelů. K dispozici má také pozemní cestu pro přepravu suroviny a tři ropovody napojené na Rusko, Kazachstán a Myanmar.

Dominantním zdrojem v celkové spotřebě energie zůstává převážně domácí uhlí, elektřinu Číňané vyrábí v drtivé většině z uhlí a obnovitelných zdrojů. A do budoucna počítají s boomem jaderné energie. Díky elektromobilům přitom klesá podíl ropných produktů v dopravě. Čínský „elektrostát“ už není možné hodnotit pouze podle parametrů, které platily pro éru dominantní ropy. I v tomto smyslu se americký prezident vrací do minulosti, kterou ale nedokáže plně oživit.

Kulturní války? Jak kde

Ve Spojených státech se energetika stala součástí kulturních válek a po několika posledních prezidentských volbách vždy přišel politický obrat takřka o 180 stupňů. Zatímco administrativa prezidenta Joe Bidena podporovala daňovými pobídkami obnovitelné zdroje i elektromobilitu, Donald Trump sází na fosilní zdroje. Snahy o dlouhodobou strategii dostávají na frak.

Čína má vlastní období kulturní revoluce dávno za sebou a její politika vychází z prioritního zájmu o energetickou bezpečnost, ale také dobývání exportních trhů. Uhlí se v tomto smyslu hodí stejně jako fotovoltaika, ideologické spory v autoritářsky řízené zemi v tomto ohledu nehrají roli. K tomu je ovšem nutné dodat, že sama Čína si prošla bolestivými zkušenostmi, které ji přivedly k současné ostražité politice. V roce 2021 zažila nepříjemné blackouty – výpadky dodávek elektřiny, kdy autoritářský způsob vládnutí narazil na tržní realitu. Peking se předtím z různých důvodů snažil „uhelné energetice“ přistřihnout křídla – ať už šlo o obavy z nadměrné kapacity uhelných elektráren, boj proti korupci, bezpečnost těžby nebo ochranu životního prostředí. V době výrazného hospodářského růstu ale poptávka po stále klíčové surovině přirozeně rostla a uhelná lobby prosadila svůj pohled, že bez jejího významného podílu to ještě dlouho nepůjde.

Vývojem v Číně tak dnes paradoxně i v evropských geografických končinách argumentují příznivci velmi rozmanitých energetických zdrojů – obnovitelných, jaderných i uhelných. Peking rozvíjí vše, co se dá. Číňané si zároveň uvědomují, že se zvláště v průmyslu nebo teplárenství neobejdou ani bez ropy a plynu. Kromě diverzifikace a zásob posilují i vlastní těžbu, i když jí zdaleka nemohou uspokojit veškeré své potřeby.

Peking tím v duchu Tengova „bezbarvého světa“ směřuje k pragmatické kombinaci všeho užitečného. Svědčí o tom na první pohled bezvýznamná epizoda v rozsáhlém příběhu čínské energetiky, která ale o mnohém vypovídá – dohodu o spolupráci nedávno uzavřely dvě přední státní společnosti, ropná firma CNOOC se CNNC, jež se zabývá jadernou energetikou. Společně budou hledat nová technologická řešení, protože CNOOC se musí stále více poohlížet po nových možnostech dobývání zdrojů hluboko pod hladinou moře a k tomu by se velmi hodila těžební plošina poháněná malým jaderným reaktorem. Číňané tak hodlají konkurovat podobné vizi Američanů, při jejíž realizaci jsou však odkázáni na spolupráci s Korejci.

Velké věci vznikají z rivality. Brno pohání fenomén druhého města, říká rektor VUT

Leaders

Když nemáte konkurenci, dá se s nadsázkou říci, že neexistujete. Rektor Vysokého učení technického (VUT) Ladislav Janíček v rozhovoru pro Export.cz připomněl, že univerzity se dnes více než kdy jindy nacházejí v nekompromisní mezinárodní konkurenci. „Jako technická univerzita pracujeme s technologiemi a ty dnes představují žádaný strategický kapitál. Kromě toho je základem konkurenceschopnosti sepětí univerzity s potřebami společnosti, a to jak ve vzdělávání, tak v aplikovatelnosti a relevanci výsledků výzkumu,“ řekl rektor brněnské techniky.

Jan Žižka

Přečíst článek

Trumpova éra Čínu posílí

Číňané se na druhé funkční období prezidenta Trumpa pečlivě připravovali a počítali s tím, že je americká administrativa může zasáhnout na citlivých místech. Přesto mnozí z nich, jak nedávno upozornil i týdeník The Economist, předpokládají, že současný pán Bílého domu urychlí úpadek Ameriky jako nejsilnější světové supervelmoci. Trumpovy obchodní i vojenské akce mnohdy dotlačí jiné země k ústupkům, ať už jde o tradiční protivníky USA, nebo jejich spojence. Zároveň ale vytvářejí na všech stranách nedůvěru – je lepší Washingtonu momentálně ustoupit, ale dlouhodobě se zbavovat závislosti na něm.

Čína se v této situaci snaží prezentovat jako předvídatelný a spolehlivý partner. Její politika sice v minulosti také vyvolávala v různých koutech zeměkoule frustraci, ale mnoha zemím se může jevit pořád lepší variantou než Trumpova Amerika. Pozorovatelé zaznamenávají větší posun směrem k Číně v zemích jihovýchodní Asie a paradoxně i arabských státech Zálivu, které často nemají žádné sympatie ani k šíitskému Íránu. O posílení vztahů s Čínou zjevně usilují i členové skupiny G7 jako Francie, Británie nebo Kanada, která má s Trumpem také své nepříjemné zkušenosti.

Představa, že oslabení Íránu nutně znamená zásadní ránu asijské velmoci, neodpovídá realitě. Pokud jde o obchod s ropou, vztah obou zemí je asymetrický – na Čínu připadá naprostá většina íránského exportu suroviny, ale z hlediska čínského importu jde o výraznou menšinu, i když zohledníme, že část íránské ropy statistika označuje jako malajsijskou. Celkově přes válkou zablokovaný Hormuzský průliv dříve do Číny putovalo něco málo přes pětinu spotřebovávané ropy.

Čína je už v mnoha zemích Blízkého východu silně ekonomicky zaháčkovaná a má šanci se podílet na rekonstrukci válkou poškozených přístavů i energetické infrastruktury. A vzhledem k tomu, že i země bohaté na ropu a plyn budou nejspíš ještě více diverzifikovat svou ekonomiku a energetiku, uplatní se tam čínské zelené technologie. Bohaté země Zálivu jsou přitom lukrativními zákazníky.

Martin Jahn: Spalovací motory tu budou ještě desítky let

Leaders

Autoprůmysl sice někteří lidé odepisují jako zastaralé odvětví, pravý opak je ale pravdou. Martin Jahn, který má v představenstvu Škody Auto na starosti oblast prodeje a marketingu, v rozhovoru pro Export.cz upozorňuje, že veškeré současné inovace, včetně robotizace, digitalizace i umělé inteligence, se už naplno využívají právě v autoprůmyslu. „Nové technologie potřebují někoho, kdo je bude škálovat – dostane je k velkému počtu spotřebitelů,“ dodává známý manažer a také prezident českého Sdružení automobilového průmyslu.

Jan Žižka

Přečíst článek

I Čína strádá, Amerika se ale neraduje

Dopady globální krize, kterou vyvolala válka USA a Izraele proti Íránu, přirozeně dopadají také na čínskou ekonomiku. Vysoké ceny surovin a energií poškozují její průmysl, drahá hnojiva tamní zemědělství. A i vcelku připravené Číňany dokáže Donald Trump svými protichůdnými tahy ve „čtyřrozměrné šachové partii“, již podle svých největších fanoušků hraje, určitě občas rozhodit – stejně jako kohokoliv dalšího včetně svého okolí a nejspíš i sebe sama. Čínští odborníci volají po dalším rozšíření strategických rezerv, důkladné přípravě na krizové stavy nebo i hlubší spolupráci s dalšími partnery. Důležité však je, že současná doba rizik a nejistot podle nich Číně nabízí také strategické příležitosti.

Trumpovi advokáti poukazují na skutečnost, že oproti Číně je Amerika předním světovým producentem a vývozcem ropy a plynu a díky tomu má na svého hlavního geopolitického konkurenta silné páky. Peking se možná nemusí obávat akutního nedostatku ropy a plynu, na asijskou velmoc ale nepříjemně dopadnou vysoké ceny surovin. Podobnému problému však čelí i Spojené státy, také tam íránská válka silně pohání inflaci.

Inflace podle některých ekonomů napáchá větší škody v Americe než v Číně, která se dosud potýkala s deflačními tlaky. I kdyby tito ekonomové neměli pravdu, Trump nakonec bude pod větším tlakem než čínští vládci, kteří se nemusí obávat výsledků demokratických voleb. Ve Spojených státech se blíží letošní „midterms“ – volby do Kongresu v polovině funkčního období prezidenta.

Není divu, že v obavách z dalších nepříznivých dopadů války a zablokovaného Hormuzského průlivu na světovou ekonomiku prodloužil v dubnu Donald Trump úlevy ze sankcí na ruskou ropu. Tím dočasně umožnil její bezproblémový import právě do Číny.

Ani Číňané, řečeno Trumpovými slovy, nedrží ve vztahu k okolnímu světu jenom samé skvělé karty. Můžou sice využívat amerických chyb, ale automaticky to neznamená, že jejich „měkká síla“ najednou nadchne celý svět. I během nynější války na Blízkém východě ostatně Peking ukázal, že na prvním místě jsou jeho „sobecké“ zájmy, když v březnu zakázal, k nevoli dalších asijských zemí, vývoz rafinovaných ropných produktů, aby si pojistil dostatek na domácím trhu.

Omezování vývozu historicky patřilo také do arzenálu Spojených států, Amerika se stala předním vývozcem ropy a plynu až v posledních desetiletích. USA zakázaly export ropy v době zmiňovaných krizí sedmdesátých let. Díky břidlicovému boomu ale samy zaujaly pozici předního světového těžaře, který potřebuje své suroviny uplatnit na světovém trhu. Omezení vývozu by teoreticky mohlo snížit ceny surovin nebo pohonných hmot na americkém trhu, Donald Trump by tím ale zcela popřel sám sebe – jestli je možné v jeho vyjádřeních přece jen vystopovat kontinuitu, určitě se týká urputné snahy, aby se ostatní země zavázaly k co největšímu energetickému importu z Ameriky.

České „mozky na kolejích“ válcují světovou konkurenci. Tramvaj 52T je naše technologická vizitka, říká Ignačák ze Škody Group

Zprávy z firem

Výroba kolejových vozidel zůstává klíčovým oborem pro českou ekonomiku a export. Podmínkou je, že Česko udrží kvalitní výzkum a vývoj, který propojí tradiční české produkty s moderními technologiemi. „Do našich vlaků a tramvají přidáváme velmi inovativní prvky. Troufnu si říct, že naše nová tramvaj 52T pro Prahu je jednou z nejlepších na světě,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz místopředseda představenstva Škody Group Tomáš Ignačák, který je také předsedou předsednictva Asociace českého železničního průmyslu (ACRI).

Jan Žižka

Přečíst článek

Si Ťin-pching Trumpovi imponuje

Teorie o skrytém útoku na Čínu dostává časem další trhliny. Ukazuje se, že Donald Trump potřebuje součinnost Číny v době, kdy se podle všeho snaží ze své nákladné války na Blízkém východě vycouvat. Opakovaně vyzývá Peking, aby pomohl odblokovat Hormuzský průliv a zatlačil na Írán, na který má vzhledem ke zmiňovanému asymetrickému vztahu obou zemí silné páky. Z dostupných informací není zcela jasné, do jaké míry Číňané přispěli ke sjednání dubnového příměří. V minulosti už ale svými aktivitami mediátora na Blízkém východě dokázali zaskočit i Washington, když před třemi lety zprostředkovali obnovení diplomatických vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií.

Jedním z vrcholů mezinárodních aktivit Donalda Trumpa má být summit s čínským lídrem Si Ťin-pchingem, kterého zval už na svou inauguraci. Je to možná nejviditelnější paradox v současných vztazích mezi oběma velmocemi – americký prezident údajně s Pekingem tvrdě bojuje, ale zároveň je zjevné, že právě Si mu dlouhodobě imponuje. Je to snad jediný světový politik (když pomineme Vladimira Putina), kterého Trump považuje víceméně za sobě rovného. Šéf Bílého domu v souladu se svými zvyklostmi vůči Číně rozehrává různé karty, včetně obchodních, energetických a vojenských, a ve finále s ní vše vyobchoduje a dohodne se na něčem, co bude moci označit za své vítězství. Ostatní země mají důvod se obávat, že to může být na jejich úkor.