Karel Pučelík: Proč nás přesvědčujete, že nejste rasisté? Vaše činy mluví za vás
Vyjadřuje se jako rasista, v kampani využívá rasistické motivy, prosazuje rasistickou politiku, ale rasista to není, jasný pane! V naší i zahraniční politice se rozmohl takový nešvar. Hlasatelé rasistických názorů odmítají, že by snad byli rasisty. Veřejnost a tradiční strany by se však neměly jejich vysvětlováním nechat obalamutit, ale trvat na tom, aby krajní pravice zůstala tam, kde je její místo. Na okraji politického spektra.
S celosvětovým růstem popularity krajní pravice prakticky není týden, aby nedošlo k nějakému ošklivému politickému excesu, ve kterém hraje roli nenávist nebo rasismus. Téměř každá země má nějakého zástupce, který si postavil politickou živnost právě na tomto půdorysu. A docela se jim daří, jako v třeba v Británii Reform UK Nigela Farage nebo v Nizozemsku Straně pro svobodu Geerta Wilderse.
My si tohoto toxického fenoménu aktuálně „užíváme“ plnými doušky kvůli Filipu Turkovi. A nutno dodat, že při pohledu na jeho výroky a facebookové příspěvky nemá alespoň v Evropě jeho případ obdoby. Oproti Turkovi působí Farage s Wildersem jako učitelé z nedělní školy. Nikdo s takto odpudivou rétorikou a sklony k veřejnému hajlování, div si rameno nevykloubí, by nemohl v západním světě ani pomyslet na místo šéfa diplomacie.
Zajímavé však je, že všude po Evropě se všichni krajně-pravicoví lídři brání tomu, že by snad byli rasisté. Turek o tom nechce ani slyšet, Tomio Okamura nechápe, proč má být souzen za plakát, který zcela bez okolků vyvolává strach a nenávist vůči lidem s tmavou pletí.
Číst zahraniční zprávy a novinky z našich luhů a hájů musí v těchto dnech zaručeně vést do podivné dichotomie. Jako by existovaly dva světy, které odděluje tlustá zeď. Onu zeď představují znalosti. A my jsme bohužel na té špatné straně.
Karel Pučelík: S Petrem Macinkou a Motoristy vzhůru do 19. století
Názory
Jak poznat rasistu?
Názorným příkladem je aktuální kauza z Británie. Poslankyně za Farageovu populistickou formaci Reform UK Sarah Pochinová si v rádiu postěžovala, že příliš mnoho reklam zobrazuje lidi s jinou než bílou barvou pleti – třeba černochy nebo Asiaty. Následovala pochopitelně vlna kritiky a nařčení z rasismu, čemuž se poslankyně vehementně brání. Na její obranu přispěchal i Farage s tím, že tato slova byla sice nepěkná, ale určitě nebyla myšlena zle.
Jak ale mohou být taková slova myšlena jinak než zle? Paní Pochinová se evidentně nemůže srovnat s pohledem na lidi jiné barvy pleti. Přeje si, aby reklamy byly zase krásně bílé jak Vánoce Josefa Lady. A vzhledem k tomu, jaký je program její strany, která hází všechny problémy země na imigranty, si nejspíš přeje nejenom bílé reklamy, ale i co nejbělejší Británii.
Abychom si shrnuli profil populisticko-nacionalistického politika. Vyjadřuje se jako rasista, v kampani využívá rasistické motivy, prosazuje rasistickou politiku, ale rasista to samozřejmě není.
Rozdíly mezi seriózním politikem a rasistickým populistou jsou přitom docela jasné. Co dělá seriózní politik, když tvoří imigrační politiku? V první řadě má motivaci pomáhat, imigrant pro něj nepředstavuje zlo a potenciální problém. Je si ale vědom i limitů. Pak tedy zkoumá, kolik příchozích jsou instituce jeho státu schopné obsloužit, co zvládne státní rozpočet, jestli je dostatek míst ve školách, ve zdravotnictví, zda je dostatek pracovních míst. Poté udělá informované rozhodnutí, bez zbytečných emocí, avšak na základě dat a poučených diskusí. Problematiku zkoumá v kontextu, neomezuje se jen na migrační politiku.
Co naopak seriózní politik nedělá? Nestěžuje si na černochy v reklamách, netiskne plakáty černochů s nožem v ruce, nesvaluje vinu za všechny problémy na imigranty (ví, že to není pravda). Nepíše na facebook nic o pálení skupin obyvatelstva nebo názorových oponentů. Nehajluje.
Pokud se ukáže, že vyjádření Filipa Turka na sociálních sítích jsou autentická, diskvalifikovalo by ho to z jakékoli ministerské pozice, řekl prezident Petr Pavel novinářům v Ústeckém kraji. O Turkovi se mluví jako o ministru zahraničí ve vznikající vládě ANO, SPD a Motoristů, podle Deníku N ale v minulosti zveřejňoval na facebooku otevřeně rasistické, sexistické či homofobní výroky. Pavel také uvítal, že ANO, SPD a Motoristé začali jednat o programové shodě nebo alespoň základním překryvu v prioritách. Moc nedávalo smysl začít rozdělením resortů, řekl.
Pavel: Turek nemůže být ministrem, pokud jsou jeho vyjádření autentická
Politika
Krajní pravice patří na okraj
Pane Turku, pane Okamuro, nemá smysl se hájit, že nejste rasisti. Ať už se nazýváte jakkoliv, vaše činy mluví za vás. Vaši příznivci si vás vybrali právě proto, že takové názory zastáváte a že se takto vyjadřujete. Toto nedůstojné divadlo a vysvětlování, že to nemá s rasismem nic společného, je namířeno vůči širší veřejnosti, aby vám povolila přístup k lukrativním místům.
Doba se mění. Ještě v nedávné minulosti byli lidé s rasistickými názory, nedej Bože příznivci Adolfa Hitlera, na okraji společenského dění. Dnes usilují o místa ve vládě. Veřejnost povolila a tradiční politické strany dokonce mění programy a rétoriku, aby se této změně přizpůsobily a možná se na ní taky trochu svezly. To je špatně a nefunguje to.
Mezi krajní pravicí a zbytkem politického spektra by měl nadále zůstat hluboký příkop. Čím víc tolerujeme rasismus, tím méně civilizovaná společnost jsme.
