Karel Pučelík: Nesnášíte vládu, migranty a Ukrajince? Poslechněte si můj návrh
Politika je rozbitá. Lidé mají právo být naštvaní a bagatelizovat jejich hněv je cesta do pekla. Na druhé straně ale neexistuje žádná „ekonomie selského rozumu“ ani političtí spasitelé, kteří by nás jednoduchým způsobem zachránili. Zachránit se musíme sami. Jak? Chcete-li tedy změnu, zaměřte se na ekonomickou nerovnost. Migrace, nenávist k Ukrajincům nebo brojení proti EU, to vše je jen divadlo na odlákání pozornosti.
Tak je to tady zase. Po čtyřech letech další volby. Pravděpodobně nejsem jediný, kdo si myslí, že kampaně jsou rok od roku prázdnější a nudnější. Přestože mě politika fascinuje a baví prakticky od mladí (ano, byl jsem divný dítě), nejradši bych to všechno na dva měsíce vypnul a ani volit nešel. Žádné řeči o svátku demokracie apod., z toho už jsem vyrostl. Volit ale budu, a za chvíli vám řeknu jak.
Předvolební kampaň je doslova „vanity fair“ – přehlídka marnosti. Spíše než podklad k tomu, abychom se dobře rozhodli, kam dál, je to ukázka toho, jak nám reálný stav věcí uniká. Diskuse se omezily prakticky jen na „jedna strana dobrá, druhá špatná“. Jak vládní koalice, tak opoziční strany tvrdí, že v případě vítězství toho druhého zůstane z Česka spálená země. Long story short, takovým způsobem zůstane po obou.
Vládní politika je kromě odpovědi na válku na Ukrajině čiré zklamání. Před čtyřmi roky jsem se těšil, že se začne konečně dělat evidence based politika, že se bude investovat do vzdělání a že sociální politika bude citlivá a brát ohledy na potřebné. Inu, to se úplně nestalo.
Když byl Andrej Babiš v letech 2014 až 2017 ministrem financí v Sobotkově vládě, na jeho poradách bývalo takové ticho, že by byl slyšet i pád špendlíku. Babišův občasný řev byl ovšem slyšet až za dveře. Řídit stát jako firmu, to je Babišův narativ. Newstream přináší sérii profilů lídrů stran kandidujících v říjnových volbách. První je favorit voleb, Andrej Babiš. Následovat ho bude již zítra Petr Fiala a další šéfové stran zase příští víkend.
PROFIL: Babiš, miliardář, kterému už byl Agrofert malý
Názory
Místo toho tady máme kampaň prázdných hesel, jakože „je třeba být na správné straně“. K tomu koalice a její voliči arogantně pohrdají lidmi, kteří s nimi nesouhlasí. Pojem „dezolát“ nemám rád a nikdy jsem ho nepoužíval. I když s někým nesouhlasíme, vždy bychom měli mít na zřeteli jeho důstojnost. Klidně se do krve hádejme, ale nikdy neznevažujme druhého. Dokud politici nepochopí, že vláda musí dělat politiku i pro lidí, se kterými nesouhlasí, nikam se nedostaneme. Premiér musí chtít to nejlepší pro všechny. Volič ODS nemá větší cenu než „dezolát“.
Tímto stylem „demokratičtí“ politici jen postupně předávají moc do rukou těch populistů, před kterými tak masivně varují. Antisystémová sféra se navíc čím dál víc radikalizuje. Všude po Evropě můžeme sledovat takřka přímou úměru – čím víc jsou tradiční politici odtržení od normálního života, tím víc posilují populisté a extremisté.
Politika bohatých pro bohaté
Je tedy pochopitelné, že jsou lidi naštvaní. Jsou skupiny, které nikdo neposlouchá a v horším případě představitelé státu těmito lidmi otevřeně pohrdají. Vztek je ale v zásadě dobrá věc. Je to motivace něco změnit, může být kreativní a posouvat věci kupředu. Musí se ale dobře zamířit. A to se na mě nezlobte, ale to příznivci opozice, šeredně nezvládají.
Málokdo by na podzim roku 2013 odhadoval, že se ODS ještě někdy stane vůdčí politickou silou. Jenomže již v lednu následujícího roku se stal předsedou Petr Fiala a začala cesta obrody, která vyvrcholila volebním vítězstvím koalice Spolu v roce 2021. Podaří se Petru Fialovi opět překvapit a bude v čele strany i za rok? Zde je část příběhu tohoto muže, který může do dějin vstoupit mnoha způsoby, a zatím není zcela jisté, jestli to bude příspěvek pozitivní, nebo spíše problematický.
PROFIL: Petr Fiala nabídl spásu ODS. Dneska bojuje o její budoucnost
Názory
Ze vzteku těží populisté. Kdyby opravdu nabízeli logická řešení, tak OK, dalo by se to pochopit. Věci veřejné, Svobodní, ANO, SPD, Motoristé, Stačilo! – a různé postupně přibývající uskupení by se ale daly shrnout pár slovy: „New people, same shit“. Nikdo z nich nepřichází s něčím inovativním. Všichni hlásají nenávist, jen v jiném obalu. Nejvtipnější je, že ti, kdo se staví za obyčejné lidi jsou povětšinou zámožní nebo je podporují místní miliardáři a oligarchové. Proč asi? Protože rádi berou bohatým a dávají chudým? Nejste na pohádky o Robinu Hoodovi už trochu přerostlí?
Nejlépe to bylo vidět na poslední schůzi sněmovny, kde všechny strany (s čestnou výjimkou pirátů) hlasovali pro zrušení daně z kapitálových zisků na 40 milionů. A to obzvláště špinavou metodou přílepku k nesouvisejícímu zákonu.
Jednoduše přeloženo: dáreček pro ultrabohaté, který by byl v evropském kontextu nemyslitelný. V době, kdy se krátí dávky samoživitelkám, daní se pleny namísto vína, ruší se školkovné a osekávají se peníze na protidrogovou prevenci, poslanci najdou peníze pro miliardáře. To vlastně je takový Robin Hood, akorát naruby. Vládní strany, ale i to vaše „lidové“ ANO a SPD.
Věděli jste také, že z příjmů převyšujících čtyřnásobek průměrné mzdy (tedy cca 186 tisíc měsíčně) se neplatí žádné sociální pojištění? Takových ultra-vysokopříjmových lidí bude v ČR pravděpodobně méně než procento, jejich příjmy jsou ale velké, takže ušlý příspěvek do sociálního systému může být značný. Leč politici se raději zaměří na osekání dávek pro nízkopříjmové nebo tvrdí, že jediným možným zachováním penzijního systému je posunout věk odchodu do důchodu. Ne není. Možností je mnohem víc.
Premiér Petr Fiala se posledního půl roku tváří jako hráč pokeru. Snaží se přesvědčit národ, že předvolební preference, které přejí Babišovi, nic neznamenají. Že má v ruce silné karty, plán. A že v září vše zvrátí ve svůj prospěch. A znovu bude premiérem.
Dalibor Martínek: Fiala vytáhl na Babiše drtivou zbraň. Papírové kladivo
Názory
Zdanění práce je u nás taktéž vysoké, zvláště u lidí s menšími příjmy, bohatí mohou docela slušně, jak se říká, optimalizovat. Stejně tak i zdanění majetku, včetně dědictví. Nikdo nechce přikazovat lidem danit chalupu po babičce. Ale pokud miliardový magnát předává své impérium korunnímu princi, je to stále stejný případ?
Je třeba ještě dalších důkazů, že politiku dělají ve většině případů bohatí lidé pro další bohaté lidi?
Myslete politicky
Pokud opravdu chcete, aby váš vztek byl produktivní, a nejen nadávat na sítích. Musíte myslet radikálně jinak. Skutečně si myslíte, že za vaše těžkosti mohou Ukrajinci? Že ekonomiku zachrání vystoupení z EU nebo z NATO? Že existuje nějaká „ekonomie selského rozumu“, kterou zázračně ovládají jen a pouze finanční poradci od Okamury nebo Turka nebo docent ekonomie, který léta, pokud vůbec někdy, nic kloudného nepublikoval?
Možná to bude pro mnohé novinka, ale ekonomie je věda. Jako třeba medicína. Když budete chtít rakovinu léčit „medicínou selského rozumu“, pravděpodobně brzo umřete.
Za to, jak se nám tu žije, nesou většinu odpovědnosti naši politici, naši miliardáři, podnikatelé a zaměstnavatelé. A v neposlední řadě i my sami. To je třeba si uvědomit jako první.
Zdeněk Hřib spojil svou politickou kariéru s Piráty v roce 2013, když mu bylo 32 let. Nejdříve za Piráty kandidoval jako nestraník, v roce 2017 do strany vstoupil. Jako rodák z moravského Slavičína ho to tíhlo k přírodě. V Praze, kde vystudoval medicínu, a kde zakotvil, chtěl pirátským způsobem nastolit přírodní řád.
PROFIL: Zdeněk Hřib, šéf Pirátů. Chaosem tvořit budoucnost
Názory
Schválně, položte si otázku. Co se pro obyčejného člověka změní, když vystoupíme z EU? Vůbec nic. Vzroste vám životní standard? Vůbec ne. Proč by měl? Co se v ekonomice reálně změní? Podle dat z Británie se spíše zhorší.
Co když vyženeme Ukrajince? Myslíte, že politici vezmou peníze, které by bývali dali jim a nalijí je vám na účty? Pak jste blázni. Nehledě na to, že Ukrajinci do systému vkládají více než dostávají.
Co naopak politici měnit mohou, je naše vlastní ekonomická politika. Pravdou je, že ta naše nastavena velice nerovným způsobem. Možná si to ještě neuvědomuje, protože díky privatizaci po roce 1990 tu každý bydlí ve vlastním. Ale od nás na západ je pro mladé lidi problém získat důstojné bydlení, zakládat rodiny. Ukazuje se, že jedním z největších problémů dneška, ne-li tím úplně největším, je ekonomická nerovnost.
V civilizovaném světě je například normou progresivní zdanění. Ve Francii se hovoří o dani z bohatství, v Norsku ji mají. Pokud skutečně chcete něco změnit, volte politiky, kteří chtějí bojovat s ekonomickou nerovností. Já budu volit přesně podle toho.
Za stav naší ekonomiky totiž nemůžou Ukrajinci, EU, neziskovky nebo migranti. Všechna tato témata jen odvádějí pozornost od toho důležitého. Uvědomte si, že poslanci včetně „vlasteneckých“ populistů našli dost peněz, aby je rozdali ultrabohatým. Ne Ukrajincům, ne migrantům, ne vám, ale ultrabohatým. A takhle se to děje pořád.
Ekonomická nerovnost, to je oč tu běží.
Další komentáře Karla Pučelíka
Projekt newstream.cz Předvolební audit pokračuje profilem Kateřiny Konečné, šéfky hnutí Stačilo!, které je volebním vehiklem komunistů a dalších partají. Jaké šance falešná koalice má? A co Kateřinu Konečnou vedlo do bodu, kdy de facto likviduje tradiční komunistickou stranu?
PROFIL: Kateřina Konečná překabátovala komunisty a miluje ji i český kapitál. Bude to ve volbách stačit?
Názory
