Stanislav Šulc: Dojímat se, to jistě ano. Má ale cenu ještě slavit 28. říjen?
107 let. Tolik letos uplynulo od chvíle, kdy vznikla první republika. A je to také 87 let od chvíle, kdy republika padla a nikdy se již neobrodila. Tedy rozhodně ne v původních hranicích a nejspíš ani s původními ideály. Aktuální oslavy tak už postrádají smysl a je dobré si přiznat, že v posledních letech jde již spíš jen o platformu, jak se dojmout. V horším případně nad sebou, v lepším nad tím, co bývalo.
Státní svátky jsou fascinující věc. Někdo je vnímá čistě utilitárně jako den volna, nebo jako den, kdy v práci dostane víc peněz. Někdo si pustí televizi a soukromě si užívá emocí, které daný den vzbuzuje. A také lze vyrazit do ulic, dílem projevit účast, dílem prožít kolektivní emoce, dílem možná projevit něco dalšího.
Dnešní svátek v tom není jiný. A to ani v podání politiků, kteří Den vzniku samostatného československého státu využívají každý pro vlastní účely. Je přitom poměrně lhostejné, zdali jde o politiky aktivní, nebo ty takříkajíc „ve výslužbě“.
Každý si chce svátek uloupit pro sebe, chce, aby to byl právě on či ona, kdo dá tomu letošnímu svátku ten nejhlubší smysl. Není na tom přitom nic divného, zrovna tento svátek totiž sám o sobě má již čistě formální kvality, ale k dnešní společnosti neumí promlouvat příliš aktivním a aktuálním hlasem.
V dalším dílu podcastu Dobré společnosti moderovaném Sarou Polak vystopil Francesco Kinský dal Borgo, který se účastnil kongresu GCC. "Sice nám zbývá historie, ale musíme pracovat v současnosti, a myslet na budoucnost. Nebýt zalezlí jako medvědi, ale dávat si vysoké cíle," říká.
Šlechta si musí i dnes dávat dobré a vysoké cíle, říká Francesco Kinský dal Borgo
Leaders
Co si vlastně připomínat?
A vlastně ani nemůže. Památného 28. října 1918 vzniklo samostatné Československo, což zkrátka dnes už nic moc neznamená. Československo jako stát zaniklo o necelých dvacet let později a už se vlastně nikdy nevzpamatovalo. A kdybychom nechtěli hovořit čistě jen o území, vytratily se také ideály, s nimiž republika kdysi vznikala. Zdali se skutečně vrátily po roce 1989, o tom můžeme vést spory, minimálně na slovenském území Československa tomu tak nejspíš nebylo.
Co tedy slavit 28. října, pokud bychom se nechtěli spokojit s kýčem, že je potřeba vzpomínat na konec 1. světové války (ta skončila mimochodem až o dva týdny později) nebo na rozpad monarchie (k tomu došlo také jindy), případně schválení Martinská deklarace, jíž se Slovensko připojilo k Československu, a tedy de iure skutečně vzniklo Československo (jen je poněkud trapné, že to bylo až 30. října, ostatně proto Slováci 28. října neslaví vůbec nic)?
Slovensko a Maďarsko se ocitají v prekérní situaci. Americká administrativa chce, aby by se zbavily dovozu ruské ropy. Obě země jsou závislé na potrubním dovozu ropy z Ruska, avšak americký velvyslanec při NATO Matt Whitaker se dnes v rozhovoru pro Fox News nechal slyšet, že by měly přijít s plánem na odstřižení se od ní.
Studená sprcha pro Orbána s Ficem. Trump chce, aby se zbavili dovozu ruské ropy, na níž jsou vysoce závislí
Názory
Den národního dojetí
Hledat smysl 28. října pro současnou společnost i jakoukoli další bude hodně složité. Vracet se k ideálům říjnových dní je téměř nemožné, vycházely totiž z úplně jiné logiky rozpadajícího se světa, přičemž ten náš se zatím rozpadá příliš málo na to, abychom to uměli chápat.
Vracet se k tehdejším vizím Československa jako velkého hráče mezi Východem a Západem také nemá příliš cenu, protože v této roli Česko vždy trestuhodně selhalo.
Takže je vlastně nejlepší tohle všechno si přiznat, přestat předstírat, že jde o strašně aktuální věc. A namísto kolektivního slavení je třeba se přepnout do režimu kolektivního dojímání se. To nám šlo vždy dobře a 28. říjen je pro to vlastně nejvhodnější platforma.
Kdy jindy se dojímat než při připomínání dne, kdy vzniklo něco, co nevydrželo ani dvacet let, ale my všichni předstíráme, že v tom vlastně žijeme dodnes.
Česká republika letos prudce navyšuje dovoz oceli z Ruska, a to až na suverénní historický rekord. Od ledna do srpna dovezla přes 537 tisíc tun této suroviny, meziročně o 43 procent více, vyplývá z dat ČSÚ. Hodnota tohoto dovozu dosáhla zhruba 6,7 miliardy korun. Česko tak nadále pomáhá financovat ruské válčení na Ukrajině, přestože od přímého odběru ruské ropy a zemního plynu se již odstřihlo. 
Česko letos financuje ruskou válku na Ukrajině i skrze historicky rekordní dovoz ruské oceli
Názory
Dosluhující vláda schytává z rozličných stran kritiku, že dopustila již brzké zavedení systému emisních povolenek pro domácnosti, tedy EU ETS2. Strany, jež by se měly nově podílet na vládnutí, se na máločem shodnou tolik jako na tom, že s „občanskými povolenkami“ – tedy s novými zelenými daněmi – je třeba skoncovat ještě dříve, než by měly zkraje roku 2027 začít platit. Nebo alespoň oddalovat jejich zavedení, až je Brusel zruší sám – což je ovšem nejistá sázka.
Lukáš Kovanda: Levné povolenky jen na papíře. Česká studie se rozchází s realitou burz i expertů
Názory
