Vyberte si z našich newsletterů

Přihlásit odběr

Dalibor Martínek: Jezdit po Praze autem ne. Bydlet, také ne. Tak proč žít v Praze

Václavské náměstí
ČTK
Dalibor Martínek

Když jedete autem Prahou, ani v září se téměř nikam nedostanete. Obvykle se opravy silnic či mostů soustředily do prázdninových měsíců. S jakýmsi předpokladem, že v létě jsou lidé u moře, takže když se rozkope město, nikomu to moc nebude vadit a každý to pochopí.

Nyní je září, nicméně přes Prahu autem neprojedete. Seznam pokračujících oprav či renovací je nekonečný. Václavské náměstí je jako po bombardování. Ale jakákoliv ulice či náměstí, kam se podíváte, také. Namátkou, Plzeňská, hlavní výpadovka z města na západ. Neprůjezdná. Florenc, kam míří autobusy na centrální nádraží z celé země i z ciziny. Ulice kolem, neprůjezdné. Legerova ulice, tepna automobilové dopravy v Praze kolem Národního muzea, těžko průjezdná. Kvůli budování pofiderní tramvajové trati na Václavské náměstí.

Ať jedete v Praze autem kamkoliv, problém. V městské části Praha 7 se k tomu rovnou přiznali. Nemáme rádi auta. To vzniklo od doby vlády Jana Čižinského, anarchisty pod hlavičkou Praha sobě. Kde byly dva pruhy pro auta, je najednou jenom jeden. A kolony aut. Když vjedete na Prahu 7 dejme tomu z Dejvic, Praha 6, uvítají vás na prahu Korunovační ulice kovové sloupky, které stahují auta do jednoho pruhu. Tisíc let se tam jezdilo ve dvou pruzích.

Aktivisté z tamní radnice zcela zdemolovali dopravu v této části města. Nechali udělat pruh pro cyklisty. Na cyklistu byste tam čekali půl dne. Podobně postupují i v ostatních městských částech i v dalších městech země.

Dalibor Martínek: Ví Okamura něco víc než my? Už si vybírá ministerstva

Tomio Okamura už si vybírá, která ministerstva po volbách obsadí svými lidmi. Možná je to jen jeho standardní velkohubost. Nebo že by měl nějaké informace, které se k nám ostatním nedostaly?

Přečíst článek

Ne všichni chtějí jezdit na kole

V Česku je devět milionů registrovaných aut. Ale na některých radnicích si myslí, že všichni chtějí jezdit na kolech. Je celkem pochopitelný název nové strany Petra Macinky, blízkého spolupracovníka konzervativního Václava Klause, Motoristé sobě. Macinka aspiruje do Poslanecké sněmovny a všichni jsou napjatí, zda se mu vstup do sněmovny povede. Čižinský a podobní cyklisté mu v tom značně pomáhají.

Ne každý souzní s pohrobkem Václava Klause. Možná její myšlenky většina lidí ani nesleduje. Ale, všichni jsme motoristy. Tedy, ne politicky, prakticky. Pražský náměstek pro dopravu, odpůrce dopravy Zdeněk Hřib, nyní Pirát, například nechal slavnostně snížit na pražské Ohradě dva pruhy pro auta na jeden, aby na úkor řidičů rozšířil zastávku pro tramvaje. Holedbal se tímto kouskem jako velkým úspěchem. Ráno ani odpoledne tam autem nejezděte, nejde to projet.

Automobilová doprava ve městě čím dál víc vázne. Za vydatného hýkaní progresivních politických uskupení. A ke vzteku normálních občanů, kteří jezdí do práce nebo vozí děti do školky. Přeci jen, silnice ve městech vznikly nejdříve pro koňské povozy, následně pro auta, jestli to někdo zapomněl.

Do toho městská firma TSK, která spravuje ulice či parky a má rozpočet asi sedm miliard korun, rozkopala, co šlo. Čili, doprava po městě ještě horší. Tady by mohlo stěžování na boj politiků s řidiči, občany a voliči, skončit.

Dalibor Martínek: Mzdy dál rychle rostou. Ale ceny také

Mzdy v Česku vzrostly ve druhém čtvrtletí roku téměř padesát tisíc korun, meziročně je to o 7,8 procenta víc. Statistici se pochlapili a po víc než dvou měsících to konečně spočítali. A protože podle aktuálních dat vzrostla v červenci hodnota nových zakázek v průmyslu meziročně o téměř sedm procent, dá se čekat tlak na další růst mezd.

Přečíst článek

Bytová výstavba vázne

Má to ovšem ještě jednu rovinu. Zatímco erární firma, která zničila silnice po celém městě, za přispění aktivistických politiků, má miliardy na likvidaci řidičů, obyvatel města, tak něco mnohem podstatnějšího vázne. Výstavba bytů. Tu si řada politických stran vetkla do vínku jako jednu z priorit. Dokonce, hanebně, i Piráti, jejichž Ivan Bartoš zmatlal digitalizaci povolovacího řízení.

Výsledkem je, že Pražané nejen že nemohou po městě jezdit autem, ale ani nemohou pořizovat bydlení. Předvolební sliby jsou liché, nikdo nepostaví tisíce levných nájemních bytů do roka a do dne. Povolovací řízení bude i po volbách trvat deset let. Mladí, kteří na něj čekají, už nebudou tak mladí. OECD k tomu aktuálně vydala novou zprávu. Takže čtěme: Dostupné bydlení v Česku patří podle odborníků z OECD mezi největší společenské výzvy. Podle indexu organizace vzrostly ceny bytů mezi roky 2008 až 2024 o více než třicet procent. Ceny nájmů se za stejné téměř zdvojnásobily.

K řešení dostupnosti bydlení podle OECD nestačí dílčí opatření, je zapotřebí dlouhodobá a koordinovaná strategie, která propojí bytovou politiku s územním plánováním, daňovým systémem i sociálními službami.

Takže si to shrňme. Bydlení nebude, teror občanů města na silnicích bude čím dál tvrdší. Vlastně, kdo by se to té Prahy chtěl stěhovat. Jenže, Praha každým rokem roste o deset tisíc lidí. Roste a zvětšuje se. A stává se vůči svým obyvatelům čím dál nepřátelštější.

Související

Praha topí peníze na Václavském náměstí. Místo aby zajistila výstavbu bytů

Dalibor Martínek: Praha topí peníze na Václavském náměstí. Místo aby zajistila výstavbu bytů

Přečíst článek

Praha sloučí nemocnice Motol a Na Homolce, uspořit to může zhruba miliardu ročně

Nemocnice Motol
ČTK
Lukáš Kovanda

Dnes oznámené sloučení Fakultní nemocnice Motol a Nemocnice Na Homolce může prodloužit čekací lhůty pro pacienty, přičemž úspora nákladů není jistá. Vyplývá to z akademických studií, které se zabývaly zkoumáním dopadu sloučení nemocnic v různých evropských zemích i v USA. Pokud by se úspora dostavila, jak naznačuje dosavadní česká zkušenost, mohla by dosahovat jedné miliardy korun ročně.

Například studie zveřejněná v nejnovějším vydání odborného časopisu Journal of Economic Behavior & Organization, vycházející z britských dat, shledává, že sloučení nemocnic obecně vede k růstu čekací doby pro pacienty. Snížení čekací doby lze vysledovat pouze v případě nemocničních zařízení, která jsou zřetelněji orientována na dosahování finančního zisku. Což by ale nebyl případ zmíněných českých zařízení.

Sloučení nemocnic obecně vede k nárůstu čekací doby také podle studie vycházející z nizozemských dat.

Prodloužení čekací doby přitom nemusí být v případě sloučení zmíněných pražských nemocnic vyváženo úsporami. Mezinárodní studie v tomto směru totiž dospívají k nejednoznačným výsledkům.

Ovšem ryze česká zkušenost na možnost úspory ukazuje. Studie „The Reducing Hospital Costs through Horizontal Integration“ z roku 2018, stavějící výhradně na českých datech, dospívá k závěru, že integrace tuzemských nemocnic v průměru vedla k úspoře 4,6 procenta nákladů na léčbu pacientů.

Když léčba nestačí. Lékařka Kateřina Rusinová mění způsob, jakým mluvíme o konci života

Lékařka, která vrací lidskost do medicíny. Kateřina Rusinová je jednou z klíčových osobností české paliativní péče – oboru, který nestaví na technologiích, ale na porozumění, komunikaci a důstojnosti. Svým přístupem otevírá společenskou debatu o smrti a umírání, školí zdravotníky, pracuje s rodinami pacientů a ukazuje, že i konec života může být provázený úctou a klidem. Letos se stala finalistkou Impakt Awards.

Přečíst článek

Fakultní nemocnice Motol v loňském roce vykázala náklady ve výši 17,3 miliardy korun. Nemocnice Na Homolce hospodařila s náklady 4,6 miliardy korun. Pokud by se sloučením podařilo dosáhnout celkové úspory 4,6 procenta, úspora sloučeného celku by v dnešních cenách činila zhruba jednu miliardu korun.

Úspor ve slučování dvou pražských, takřka „sousedících“ nemocnic, by mělo být dosaženo eliminací duplicit v provozních a administrativních oblastech, aniž by došlo k výraznějšímu poklesu početního stavu personálu. Nákupy a provoz vzniklého sloučeného nemocničního komplexu by měly být výhodnější díky úsporám z rozsahu.

Plný efekt se ale nedostaví hned, nýbrž po jednom až dvou letech od zahájení procesu integrace, neboť může být třeba počátečních investic, například do integrace IT systémů

JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ

Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.

Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?

Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.

Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.

A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.

Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo se můžete těšit již v červnu.

Související

Zavřeno. Smažák v Lokále a řízek v Savoy si dnes nikdo nedá

Zakladatel Ambiente Tomáš Karpíšek
Užito se svolením
Petra Nehasilová

Přivedlo do Prahy michelinskou hvězdu, posunulo „smažák“ na vyšší gastronomickou úroveň a přepsalo pravidla české gastronomie. Síť podniků Tomáše Karpíška slaví třicet let.

V devadesátých letech se česká gastronomie ocitla v období euforie a hledání. Po pádu železné opony lidé toužili po exotice, a tak restaurace nabízely hlavně pizzu, čínu nebo mexiko v jednoduchých podobách, zatímco česká kuchyně se často omezovala na smažák, řízek a guláš. Většina podniků fungovala jako rychlý byznys bez velkého důrazu na kvalitu či servis, spíš než o gastronomii šlo o podnikatelskou příležitost. Přesto už tehdy začaly vznikat první konceptové restaurace, mezi nimi právě i Ambiente.

„Žijte, bavte se, vychutnejte každé sousto na vašem talíři, každý doušek z Vaší sklenky a buďte laskaví ke každému, koho potkáte,“ vzkázal Tomáš Karpíšek na jídelníčku svojí první restaurace v pražské Mánesově restauraci v roce 1995. Podle Karpíška tato myšlenka dodnes vystihuje atmosféru, kterou se Ambiente snaží otisknout do tuzemské gastronomie.

The Living Restaurant byl zaměřený na mexickou kuchyni. Následovaly italské restaurace, brazilský podnik a posléze i první pokusy o fine dining. Právě ty nakonec ukázaly cestu - zpátky k české kuchyni.

Zlom nastal v roce 2005 s otevřením Café Savoy, které do nabídky vrátilo tradiční česká jídla, jako pečenou kachnu či řízek s bramborovým salátem. O čtyři roky později vznikl první Lokál, kde se pečlivě ošetřené čepované pivo stalo kultem a interiér hospody dostal nový, moderní kabát. Roku 2015 pak otevřela Eska, která jako první začala péct kvasový chléb v peci na dřevo a definovala nový způsob práce s lokálními surovinami. Součástí vývoje byla i restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise, která získala michelinskou hvězdu a zařadila Prahu na gastronomickou mapu Evropy.

Lekce z New Yorku

Ambiente si ale vyzkoušelo i světovou scénu. V roce 2011 otevřelo v New Yorku podnik Hospoda, který měl představit českou kuchyni v zámoří.

„Za jednu z největších lekcí považuji zkušenost s Hospodou, kterou jsme otevřeli v roce 2011 v New Yorku. Naučila nás, jak to chodí ve velkém světě, a zároveň nás přivedla k hlubšímu porozumění tomu, co máme doma. Pochopili jsme, že česká kuchyně je natolik hodnotná, že je naším úkolem ji rozvíjet a kultivovat,“ říká zakladatel Tomáš Karpíšek.

Dnes tvoří Ambiente čtyři desítky subjektů s přibližně 1600 zaměstnanci. Většina podniků funguje v Praze, další v Brně či Plzni. A síť dál roste. Do konce roku se otevřou hned čtyři nové projekty – v Holešovické tržnici pobočky řeznictví Naše maso a Cukrárny Myšák, restaurace Skô pod taktovkou šéfkuchaře Tomáše Valkoviče a snackbar Biskup v Hradební ulici, za kterým stojí Jirka Horák a Alžběta Zemanová.

Design jako součást zážitku

Ambiente se od počátku nesoustředí jen na jídlo, ale i na prostředí, ve kterém se podává. Důraz na architekturu a design patří k jeho DNA. Každý podnik má svůj charakter a výrazný rukopis - od nostalgické estetiky Myšáka přes minimalistickou Esku až po hravou vizualitu Lokálů. Spolupráce s renomovanými architekty a designéry je pro značku klíčová. Nejnověji se k nim přidává i přední český architekt Josef Pleskot, který navrhne připravovaný podnik v pražské tržnici. 

Takto vaří v Kuchyni na Pražském hradě

Nejenom hot dogy, ale i pořádné řízky. Také na Pražském hradě se dá dobře a levně najíst

I ve spleti turistů stojí za to na Pražský hrad zamířit za dobrým jídlem a zážitkem. Třeba restaurace Lví Dvůr nebo Kuchyň nabízí kromě kvalitní české kuchyně, k níž samozřejmě patří dobře načepované pivo, i krásný výhled.

Přečíst článek

Architekt Josef Pleskot

Josef Pleskot: Pražský hrad je prázdnou nádobou, měl by se do ní konečné vlít ambiciózní obsah

Jméno architekta Josefa Pleskota přitahuje zájem odborníků i široké veřejnosti. Na jeho výstavu Města v Muzeu Kampa přišlo nebývalé množství lidí. Ještě výrazněji se do povědomí české veřejnosti vepsal, když ho nově zvolený prezident Petr Pavel označil jako možného budoucího architekta areálu Pražského hradu.

Přečíst článek

Pizza Nuova

Nejlepší pizzerie v Česku je v Praze. A boduje i napříč Evropou

Nejlepší česká pizza se peče nedaleko náměstí Republiky v Praze, alespoň to tvrdí prestižní žebříček 50 TOP Pizza. V něm je pizzerie Nuova zastoupena již po několikáté a každým rokem v rámci něj stoupá.

Přečíst článek

JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ

Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.

Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?

Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.

Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.

A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.

Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo se můžete těšit již v červnu.

Související

Asador Etxebarri – Axpe, Španělsko: Grilování povýšené na umění. Skrytý na baskickém venkově patří Etxebarri k nejlepším restauracím světa (v současnosti 2. v seznamu World’s 50 Best). Servíruje příběh ohně, dřeva a dokonalé jednoduchosti na každém talíři.

Michelinky, ale i venkovské hospůdky. Které restaurace vyhledávají nejbohatší Češi?

Přečíst článek
Maroš Jambor

Kvalita pražské gastronomie se hodně proměnila. Strávníci jsou náročnější, říká šéf vyhlášené Zlaté Prahy

Přečíst článek
Takto se vaří v nové restauraci Marie B.

Další hvězda pro Prahu? Michelinský tým otevřel hospodu. A bez jídelního lístku

Přečíst článek
Doporučujeme