Dalibor Martínek: Jezdit po Praze autem ne. Bydlet, také ne. Tak proč žít v Praze
Když jedete autem Prahou, ani v září se téměř nikam nedostanete. Obvykle se opravy silnic či mostů soustředily do prázdninových měsíců. S jakýmsi předpokladem, že v létě jsou lidé u moře, takže když se rozkope město, nikomu to moc nebude vadit a každý to pochopí.
Nyní je září, nicméně přes Prahu autem neprojedete. Seznam pokračujících oprav či renovací je nekonečný. Václavské náměstí je jako po bombardování. Ale jakákoliv ulice či náměstí, kam se podíváte, také. Namátkou, Plzeňská, hlavní výpadovka z města na západ. Neprůjezdná. Florenc, kam míří autobusy na centrální nádraží z celé země i z ciziny. Ulice kolem, neprůjezdné. Legerova ulice, tepna automobilové dopravy v Praze kolem Národního muzea, těžko průjezdná. Kvůli budování pofiderní tramvajové trati na Václavské náměstí.
Ať jedete v Praze autem kamkoliv, problém. V městské části Praha 7 se k tomu rovnou přiznali. Nemáme rádi auta. To vzniklo od doby vlády Jana Čižinského, anarchisty pod hlavičkou Praha sobě. Kde byly dva pruhy pro auta, je najednou jenom jeden. A kolony aut. Když vjedete na Prahu 7 dejme tomu z Dejvic, Praha 6, uvítají vás na prahu Korunovační ulice kovové sloupky, které stahují auta do jednoho pruhu. Tisíc let se tam jezdilo ve dvou pruzích.
Aktivisté z tamní radnice zcela zdemolovali dopravu v této části města. Nechali udělat pruh pro cyklisty. Na cyklistu byste tam čekali půl dne. Podobně postupují i v ostatních městských částech i v dalších městech země.
Tomio Okamura už si vybírá, která ministerstva po volbách obsadí svými lidmi. Možná je to jen jeho standardní velkohubost. Nebo že by měl nějaké informace, které se k nám ostatním nedostaly?
Dalibor Martínek: Ví Okamura něco víc než my? Už si vybírá ministerstva
Názory
Ne všichni chtějí jezdit na kole
V Česku je devět milionů registrovaných aut. Ale na některých radnicích si myslí, že všichni chtějí jezdit na kolech. Je celkem pochopitelný název nové strany Petra Macinky, blízkého spolupracovníka konzervativního Václava Klause, Motoristé sobě. Macinka aspiruje do Poslanecké sněmovny a všichni jsou napjatí, zda se mu vstup do sněmovny povede. Čižinský a podobní cyklisté mu v tom značně pomáhají.
Ne každý souzní s pohrobkem Václava Klause. Možná její myšlenky většina lidí ani nesleduje. Ale, všichni jsme motoristy. Tedy, ne politicky, prakticky. Pražský náměstek pro dopravu, odpůrce dopravy Zdeněk Hřib, nyní Pirát, například nechal slavnostně snížit na pražské Ohradě dva pruhy pro auta na jeden, aby na úkor řidičů rozšířil zastávku pro tramvaje. Holedbal se tímto kouskem jako velkým úspěchem. Ráno ani odpoledne tam autem nejezděte, nejde to projet.
Automobilová doprava ve městě čím dál víc vázne. Za vydatného hýkaní progresivních politických uskupení. A ke vzteku normálních občanů, kteří jezdí do práce nebo vozí děti do školky. Přeci jen, silnice ve městech vznikly nejdříve pro koňské povozy, následně pro auta, jestli to někdo zapomněl.
Do toho městská firma TSK, která spravuje ulice či parky a má rozpočet asi sedm miliard korun, rozkopala, co šlo. Čili, doprava po městě ještě horší. Tady by mohlo stěžování na boj politiků s řidiči, občany a voliči, skončit.
Mzdy v Česku vzrostly ve druhém čtvrtletí roku téměř padesát tisíc korun, meziročně je to o 7,8 procenta víc. Statistici se pochlapili a po víc než dvou měsících to konečně spočítali. A protože podle aktuálních dat vzrostla v červenci hodnota nových zakázek v průmyslu meziročně o téměř sedm procent, dá se čekat tlak na další růst mezd.
Dalibor Martínek: Mzdy dál rychle rostou. Ale ceny také
Názory
Bytová výstavba vázne
Má to ovšem ještě jednu rovinu. Zatímco erární firma, která zničila silnice po celém městě, za přispění aktivistických politiků, má miliardy na likvidaci řidičů, obyvatel města, tak něco mnohem podstatnějšího vázne. Výstavba bytů. Tu si řada politických stran vetkla do vínku jako jednu z priorit. Dokonce, hanebně, i Piráti, jejichž Ivan Bartoš zmatlal digitalizaci povolovacího řízení.
Výsledkem je, že Pražané nejen že nemohou po městě jezdit autem, ale ani nemohou pořizovat bydlení. Předvolební sliby jsou liché, nikdo nepostaví tisíce levných nájemních bytů do roka a do dne. Povolovací řízení bude i po volbách trvat deset let. Mladí, kteří na něj čekají, už nebudou tak mladí. OECD k tomu aktuálně vydala novou zprávu. Takže čtěme: Dostupné bydlení v Česku patří podle odborníků z OECD mezi největší společenské výzvy. Podle indexu organizace vzrostly ceny bytů mezi roky 2008 až 2024 o více než třicet procent. Ceny nájmů se za stejné téměř zdvojnásobily.
K řešení dostupnosti bydlení podle OECD nestačí dílčí opatření, je zapotřebí dlouhodobá a koordinovaná strategie, která propojí bytovou politiku s územním plánováním, daňovým systémem i sociálními službami.
Takže si to shrňme. Bydlení nebude, teror občanů města na silnicích bude čím dál tvrdší. Vlastně, kdo by se to té Prahy chtěl stěhovat. Jenže, Praha každým rokem roste o deset tisíc lidí. Roste a zvětšuje se. A stává se vůči svým obyvatelům čím dál nepřátelštější.
