OBRAZEM: Poctivost a tradice. Produkty z mlýna v Oudoleni berou i pražské restaurace
Mlýn v Oudoleni na Havlíčkobrodsku byl podle jeho majitelů první, který byl po roce 1989 vrácený původním vlastníkům. Pro mouku z něj jezdí hlavně lidé, kteří pečou sami doma. Výrobky z žita, pšenice a špaldy ale odebírají i některé bezobalové obchody v okolí a restaurace v Praze. Mlynář Jiří Kryštofek představuje pátou generaci tamního mlynářského rodu. Uvedl, že nadcházející předvánoční čas představuje pro mlýn jednu ze dvou velkých sezon v roce, ta druhá je před Velikonocemi.
„Meleme, když zjistíme, že nám dochází mouka. Začneme mlít ten druh, který zrovna potřebujeme, není to tak, že bychom dělali kvanta na sklad,“ řekl mlynář. Žito a pšenici odebírá od místních zemědělců, nabízí také těstoviny z oudoleňské mouky. Zákazníci se většinou vracejí. „Doba je tomu nakloněná, spousta lidí vyhledává menší farmáře nebo řemeslníky. Pro mouku k nám jezdí lidé i přes sto kilometrů,“ uvedl Kryštofek. Nedávno mlýn zprovoznil také e-shop.
Třiatřicetiletý mlynář byl letos v krajském kole podnikatelských soutěží vyhlášený živnostníkem roku a bude Vysočinu zastupovat v republikovém finále. Jeho cesta k tradičnímu rodinnému řemeslu však nebyla úplně přímočará. Po základní škole o něm sice přemýšlel, ale obor mlynář se už v té době ve škole kvůli malému zájmu neotevíral. Proto se zaměřil na informatiku v ekonomice. Mlýn převzal před několika lety, když se jeho otec rozhodl odejít do důchodu.
Mlýn má podobu ze 40. let minulého století. Mlynář s modernizací technologie nepočítá, v plánu má spíš její opravy. „Chceme to dělat tak, jak se to dělalo dřív,“ řekl. Že to má smysl, mu ukazuje to, že se zákazníci vracejí. „Nejsme velký mlýn,“ podotkl. Pro drobné odběratele zpracuje 70 až 80 tun obilí za rok. Mouka se prodává v pětikilových baleních.
Alois Kryštofek koupil mlýn v Oudoleni v roce 1913. Nový mlýn jeho rodina vybudovala v letech 1941 až 1946. Její členové v něm pracovali i po znárodnění. Po pádu komunismu požádali Kryštofkovi o vrácení mlýna. Na rozdíl od jiných ho neproměnili v penzion nebo v muzeum. Mlýn dali do pořádku a vrátili se k mletí.
Na první pohled je jen malou siluetou vysoko nad staveništěm. Přesto má v rukou osud celé stavby – ať už jde o panelový dům, most nebo mrakodrap. Profese jeřábníka se za desítky let proměnila od manuální práce s minimem technologií až k dnešní specializované, vysoce zodpovědné profesi s moderními technologickými pomocníky. „Celá mašina je dneska řízená a kontrolovaná počítačem, všechno ovládám joystickem,“ říká jeřábník Zdeněk Fiedler, který do kabiny vysoko nad zemí usedl poprvé roku 1986.
Jeřábník: neviditelný hrdina stavby, bez kterého se nic nepohne
Zprávy z firem
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
