Zapomeňte na foie gras. Nové V Zátiší sází na brambory s tvarohem

Na první pohled působí jako město hudby a úsměvů. Ale pod září neonů a tóny country se skrývá Amerika, která se stále vyrovnává se svou minulostí. Nashville – srdce Tennessee a symbol amerického Jihu – je místem, kde se hudba potkává s dějinami otroctví, nacionalismu i hrdosti. A kde se pod maskou pohostinnosti stále ozývá tichá ozvěna dávných sporů.

Kdo navštíví Nashville, nemůže minout Grand Ole Opry – chrám country hudby, který se od roku 1925 stal synonymem pro americkou tradici. Na současném místě – na předměstí u obchodního centra – ale sídlí teprve od 70. let minulého století. Bohužel už jsem nesehnal vstupenky na koncert, ale alespoň jsem v rámci prohlídky mohl nahlédnout do zákulisí této legendární scény. Nahlédl jsem do zázemí vyhrazeného hvězdám country. Pak už si stačilo jen představit pohled z jeviště do zaplněného sálu. Ve dřevem obloženém hledišti dokola postávají lidé všech věkových kategorií – od farmářů v kostkovaných košilích po turisty s foťáky. Všichni čekají na okamžik, kdy se zvedne opona a sálem se rozezní první akord.

12 fotografií v galerii

Hudba, která tu zaznívá, není jen zábava. Je to kulturní vyjádření identity, které po desetiletí utvářelo tvář Ameriky. Country vzniklo z písní prostých lidí, ale časem se stalo symbolem konzervativního Jihu. Grand Ole Opry tak není jen místem nostalgie, ale i svědectvím o tom, jak hudba dokáže sjednocovat i rozdělovat.

Stíny minulosti

Jen pár kilometrů za městem stojí Hermitage, sídlo Andrewa Jacksona, sedmého prezidenta Spojených států a jednoho z nejuctívanějších mužů Jihu. Hermitage působí na první pohled idylicky – bílé sloupy, rozkvetlé magnólie, upravené trávníky. Ale když procházíte místnostmi s původním nábytkem i dopisy, začne na vás doléhat i druhá, ta temná stránka příběhu.

Jackson byl pro mnohé symbolem lidové demokracie, ale jeho politika zanechala bolestivou stopu. Jackson v roce 1830 podepsal Indian Removal Act, který vedl k tzv. Trail of Tears – nucenému přesídlení desítek tisíc původních obyvatel, při němž zemřely celé rodiny. Přesto jeho tvář dodnes zdobí dvacetidolarovou bankovku a v Tennessee má své ulice, školy i muzea.

REPORTÁŽ: V Maison Ferrand se rodí skvělý koňak, gin i rum

Enjoy

Setkat se s lidmi, jakými jsou Alexandre Gabriel a jeho manželka Debbie, se člověku jen tak nepoštěstí. Úspěšní, inspirativní, milí, přesto zacílení, důslední, naplno oddaní svému byznysu. Jen tak může jejich společnost zahrnující celou řadu alkoholických nápojů uspět. „Svou firmu vnímám jako misi a svoje produkty jako sdílené dobrodružství,“ říká šéf impéria, do nějž patří světoznámé značky rumů Planteray, giny Citadelle a koňaky Ferrand. „To není práce, to je lifestyle,“ dodává.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Když jsem stál u Jacksonova hrobu, napadlo mě, že americká historie má výjimečný dar balit bolest do národní hrdosti. A Jih tenhle dar ovládá dokonale.

Zápach krve a vůně bourbonu

Cestou zpět do centra jsem míjel ulice pojmenované po generálech Konfederace – názvy, které na jiných místech Ameriky mizí, ale tady zůstávají jako připomínka jiného výkladu dějin. Jih se své minulosti nevzdává. Místní ji berou jako součást identity – stejně jako whiskey, barbecue nebo hymny Johnnyho Cashe.

A právě ten kontrast dělá Nashville tak fascinujícím. Na jedné straně město hudby a pohostinnosti, na druhé místo, kde stále přežívají ozvěny dávných válek a předsudků. Jih, který se usmívá – ale nezapomíná.

Večer na Broadwayi, mezi bary, světly a živou hudbou, všechno to napětí na chvíli mizí. Nashville se v noci promění v moře hlasů, kytar a tance. Ale když zhasnou světla, zůstane to, co dělá tohle město jedinečným – vědomí, že Amerika, stejně jako její hudba, je plná kontrastů.

REPORTÁŽ: Lázně jen pro důchodce? Omyl. Na dlouhověkosti začínají pracovat i mladí

Enjoy

Pobyt v lázních si ještě do nedávna většina lidí spojovala hlavně s důchodovým věkem.  A často tedy s obdobím, kdy je tělo už vyčerpané a trpí řadou neduhů. Podle balneologů se ale tento přístup mění. Stále více lidí a mladších začíná jezdit do lázní i kvůli zlepšení a prevenci duševní i fyzické kondice.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Každý den se mu otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu – z terasy přímo na Pražském hradě. Šéfkuchař Marek Janouch tu se svým týmem připravuje českou kuchyni inspirovanou starými kuchařkami i šlechtickými hostinami, nicméně v moderním pojetí. Tradici spojuje s aktuálními trendy, sezónností a důrazem na kvalitní suroviny. O tom, jak se vaří na, tak výjimečném místě, proč se u nich smažený sýr nikdy na lístku neobjeví a jak důležité je pro něj mít v kuchyni stabilní tým, jsme si povídali v „jeho“ Kuchyni na Hradě.

Každý den kvůli práci míříte na jedno z nejhezčích míst v Praze. Jaké to je vařit přímo na Pražském hradě a servírovat jídlo s tak výjimečným pohledem na Prahu?

Ten ranní výhled je opravdu k nezaplacení. I když se přiznám, že občas už tu krásu ani nevnímám. Myslím tedy na cestě sem. Ovšem tradici s kávou na naší terase s tím krásným výhledem na celou Prahu, při pravidelných denních schůzkách týmu, obzvláště v teplých dnech, si ujít nenechám.

Podívejte se, jak vypadá Kuchyň na Hradě

26 fotografií v galerii

A co na těch pravidelných schůzkách řešíte?

V osm se potkávají kuchaři, kdy se řeší, co je ten daný den potřeba dělat. Během další schůzky v 10.45 se schází číšníci. Ta probíhá tak, že ochutnají jídlo. Procházíme s nimi složení a postupy vybraných jídel, aby přesně věděli, co je daný den potřeba dělat, jaké je rozdělení postů v kuchyni, a aby je nezaskočila žádná otázka od hosta. 

Jak často se řeší různé potravinové alergie či intolerance?

Tak alergeny máme samozřejmě uvedené v jídelním lístku, tam problém nevidím. Každopádně pak může nastat problém, když si nějaký host u stolu objedná jídlo bez laktózy nebo lepku. Podobné situace samozřejmě umíme vyřešit. Máme jídla bez lepku, některé i bez laktózy. Nebo se dají zaměnit přílohy – třeba brambory místo knedlíků. Na druhou stranu může nastat i situace, kdy raději nabídneme třeba pečenou, grilovanou nebo čerstvou zeleninu podle sezony. Protože jsou jídla, v nichž když odeberete i jenom jednu ingredienci, výsledná chuť není taková, jaká by měla být.

Celý rozhovor si můžete přečíst v magazínu Newstream CLUB

Svíčkovou bez knedlíku si zkrátka neumíte představit...

Tak existují hosté, kteří si k ní bez problému dají brambor.

Svíčková s bramborem vám ještě, jak se říká, „netrhá žíly“?

Rozhodně méně než smažák s knedlíkem. Asi byste nevěřila, ale i takové objednávky jsme v Lokále, kde jsem dřív působil, řešili.

Ladislav Lábus: Z architektury se vytrácí to podstatné

Reality

„Obyčejnost je plachá, ale krásná,“ říká architekt Ladislav Lábus. V architektuře podle něj nejde o efekt, ale o lidi, kteří v ní žijí. Když projektuje, je pro něj důležitá pravdivost, jednoduchost a ohleduplnost. Ať už jde o panelová sídliště, nebo vilu, stavby musí smysl, být příjemné a neztrácet svou podstatu. „Tisíce druhů obkladaček nejsou v přímé úměře k tomu, jak se v prostoru žije,“ dodává Lábus v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Co se týká bezmasých jídel, na vašem jídelníčku je vždy alespoň jedna varianta?

Máme vždy dvě. V případě hlavních jídel koprovku, to je naše stálice. A aktuálně také pečený květák. Další jsou na předkrmech, třeba v létě si fungování neumím představit bez rajčatového salátu. 

Vím, že zdrojem vaší inspirace jsou staré české kuchařky. I ty „myslely“ na vegetariány?

Takové recepty v historii najdeme, ale upřímně, není jich moc. Každopádně ty knihy, jež zmiňujete, opravdu slouží jen jako inspirace. Recepty se snažíme přizpůsobit současným trendům. Styl, jakým se vařilo dřív, není aplikovatelný v současnosti. Lidé by to nejedli.

Olga Trčková: Čeští sběratelé jsou dnes vášnivější než mnohde na světě

Leaders

Vybudovala DSC Gallery, která se zařadila mezi nejvýraznější komerční galerie u nás. Vystavuje největší jména tuzemské scény, ale také mladé talenty, a hlavně do Prahy vozí významná jména berlínské, londýnské i newyorské scény. Olga Trčková je vášnivou sběratelkou, pomáhá umělcům, ale také jiným sběratelům. „Jednou vás pozvu do DSC Gallery London,“ slibuje v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB, z něhož nabízíme ochutnávku.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Takže místo tučné smetany používáte odlehčenou?

Tak odlehčenou smetanu bych rozhodně při vaření nepoužil. Měl jsem na mysli něco jiného. My jsme sice mluvili o vegetariánské, bezmasé kuchyni. Ale já se vrátím k té běžné „masové“. V minulosti se běžně v kuchyni využívalo celé zvíře, včetně vnitřností. U nás je hosté na lístku moc často nenajdou. I když se občas v nějaké formě také objeví.

Co na české kuchyni považujte za výjimečné?

Výjimečné? Třeba to, že v létě, kdy je sezona rajčat, nabízíme svým hostům skvělý rajčatový salát z lokálně vypěstovaných rajčat. Stejně jako to, že ho potom na našem jídelníčku nenajdete v listopadu.  Zároveň vždy se snažíme nabízet jídla z českých ryb. Dlouhodobě se na našem lístku ustálil třeba předkrm z kapra. To, že svíčková je jedním z nejprodávanějších jídel, je jedna věc. Ale nemyslím si, že svíčková je vlajkovou lodí tuzemské gastronomie, která je historicky výjimečná v široké škále jídel. Nedá se říct, které jídlo Česko reprezentuje. Základem jsou vždy kvalitní suroviny a postupy.

Zakladatel GymBeam Dalibor Cicman: Chci spolupracovat s nejchytřejšími lidmi na globální úrovni

Leaders

GymBeam patří k nejrychleji rostoucím startupům v Evropě. Sázka na fitness potravinové doplňky se zakladateli a hlavnímu akcionáři firmy Daliboru Cicmanovi vydařila stejně jako snaha organicky růst nejprve na východoevropských trzích a nyní také v Německu. „Jsme firma, kde se zkouší hodně věcí, je to naše DNA,“ říká Dalibor Cicman v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB, kde mimo jiné prozrazuje, jakou budoucnost pro svou firmu chystá.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Právě Marie B. Svobodová, autorka kuchařky, jež je jedním z vašich inspiračních zdrojů je spojována s výjimečnými technologickými postupy. Které to jsou?

Všemu dávala čas. V současnosti stále najdete mnoho restaurací, které se postupy snaží urychlit, možná i takzvaně ošulit. Každé jídlo ale vyžaduje svůj čas. Stejně jako lásku, se kterou ho připravujete.

Jak se liší přání zahraničních hostů od těch českých? Jak se gastronomický sektor proměnil za covidu a v čase po pandemii? Přečtěte si celý rozhovor se šéfkuchařem Markem Janouchem v magazínu Newstream CLUB, který právě vychází.

Marek Janouch

Šéfkuchař restaurace Kuchyně na Pražském hradě. Vyučil se jako kuchař-číšník a po škole začínal v pražské steakové restauraci. Dlouhých jedenáct let strávil v Mánesce, kde vyrostl z kuchaře na zástupce šéfkuchaře. Poté otevřel první Lokál v Dlouhé ulici a následně šest let působil jako executive chef celé sítě Lokálů Ambiente. Když mu začala chybět vlastní kuchyně, přihlásil se do výběrového řízení na Pražském hradě a stal se šéfkuchařem Kuchyně v Salmovském paláci. Jeho inspirací jsou staré české kuchařky, především Marie B. Svobodová, ale recepty přizpůsobuje moderním trendům.

Včelaří hlásí lehce podprůměrnou produkci medu, ale kvalitního. Poroste cena?

Trhy

V Česku je podle něj v současné době asi deset včelstev na kilometr čtvereční, což je velké množství.

ČTK

Přečíst článek

Longevity se mění. Již nejde jen o délku života, ale o jeho kvalitu

Enjoy

Téma dlouhověkosti se v posledních letech dostává do popředí nejen v odborných diskusích, ale i v každodenním životě. Už nejde jen o otázku, jak dlouho budeme žít, ale jak kvalitně, vitálně a ve zdraví dokážeme svá léta prožít. Tento posun není náhodný – je výsledkem demografických změn, rozvoje vědy a medicíny i rostoucí touhy lidí aktivně pečovat o sebe a své zdraví.

Katarína Krajčovičová

Přečíst článek