Nejen v Austrálii: sociální sítě mladým lidem zakazují i v Evropě. Jenom se to tady nedodržuje
Zákon, který naštvává americké technologické mediální platformy, od této středy platí v Austrálii. Jde o přísný zákaz používání sociálních sítí lidmi mladšími než 16 let. Podobné zákazy sice ve světě také existují, ale v menší míře a mírnější podobě. O jejich rozšíření se dále diskutuje – a to i v Evropě. Odborníci se neshodnou na tom, jestli to opravdu má smysl, píše v analýze pro Newstream novinář Josef Tuček.
Mladí Australané v tomto týdnu ztratili právo mít účet na klasických sociálních sítích, jako jsou Instagram, TikTok, Youtube, Snapchat nebo třeba Facebook (pokud tedy někdo mladý Facebook ještě používá). Oficiálně neexistují výjimky, nepomůže svolení rodičů, kteří by tuto aktivitu svým mladším dětem povolili. A dodržování se prý bude opravdu hlídat.
V Česku je nyní situace taková, že dítě má teoreticky právo k přístupu k sociálním sítím od 15 let věku. Od 13 let však může sociální sítě používat se souhlasem rodičů. V praxi si toho nikdo nevšímá, dítě obvykle při registraci jen zaškrtne, že už má potřebný věk, a problém je vyřešen.
Žijeme dnes v jakési emokracii, vládě emocí. Politická komunikace jede tak zběsile rychle, že se všechno převalí, okamžitě je překryto novou informací, emocí, zapomnění je téměř okamžité, zůstane jen krátký vjem. Místo věcné debaty jen výbušný status. Politici se tomu přizpůsobují, protože musejí, a mnozí z nich se v tom našli. Stávají se z nich jen influenceři s asistenty pro tvorbu stories a reels.
David Ondráčka: Česká emokracie, když politika ztratila řemeslo
Názory
Ten zakáže to a ten zas tohle
Ve světě přibývá mezi politiky diskusí o tom, že přístup dětí do virtuálního prostoru by se měl omezit na podobné úrovni jako v Austrálii.
Evropské země už obvykle používají nebo se chystají zavést obdobná pravidla, jaká platí v ČR. K jejich přísnější podobě koncem listopadu vyzval Evropský parlament. Navrhl zákaz přístupu k sociálním médiím pro osoby mladší 16 let. Rezoluce schválená velkou většinou europoslanců je v tuto chvíli jen doporučením členským státům, není právně závazná. V Česku by se tím posunul současný vyhlášený věkový limit ještě o rok výš.
Ve světě australský příklad inspiroval třeba Malajsii, která zakáže lidem do 16 let sociální média od příštího roku: Nový Zéland totéž zatím zvažuje. Podobně postupuje nejlidnatější stát světa, Indie. Oproti tomu třeba Jižní Korea sice neomezuje svými zákony přístup dětí k sociálním médiím, ale od příštího března zakáže používání mobilů ve školách, podobně jako to teď udělala Francie.
Americká technologická společnost Meta Platforms, která provozuje sociální sítě Facebook a Instagram, musí internetovým médiím ve Španělsku zaplatit 479 milionů eur, tedy 11,5 miliardy korun. Podle rozhodnutí obchodního soudu v Madridu se firma dopustila nekalých obchodních praktik a také porušení evropského nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Proti rozhodnutí se Meta může odvolat.
Španělsko udeřilo na Metu. Zuckerbergova firma musí zaplatit 479 milionů eur za zneužívání dat
Money
Trumpovi se omezování nelíbí, „jeho“ státy je stejně zavádějí
Zcela opačný přístup zaujímají na federální úrovni Spojené státy. Tamní odpor vůči omezením sociálních médií je extrémně hlasitý a samozřejmě významný. Americké mediální a technologické společnosti naléhají na prezidenta Donalda Trumpa, aby Austrálii kvůli její legislativě „pokáral“. Argumentují, že americké společnosti jsou nespravedlivě omezovány, dostávají nové povinnosti, a svoboda projevu občanů je tak ohrožena.
Trump již dříve prohlásil, že se postaví proti jakékoli zemi, která zaútočí na technologické firmy z USA. Austrálie se zatím tváří, že tlaku odolá.
V jednotlivých amerických státech však už v posledních zhruba dvou letech existují různá omezení přístupu dětí k internetu. Nejpřísnější jsou na Floridě, která po právní bitvě povoluje účty na sociálních sítích dětem od 16 let, případně od 15 let při souhlasu rodičů (je to tedy přísnější než v Česku).
Mezi investory, kteří převezmou americké aktivity sociální sítě TikTok dosud provozované čínskou společností ByteDance, budou mimo jiné mediální magnáti Lachlan a Rupert Murdochovi nebo Michael Dell, který je zakladatelem technologické společnosti Dell. Televizní stanici Fox News to řekl americký prezident Donald Trump.
Trump prozradil jména investorů, kteří převezmou americké aktivity sociální sítě TikTok
Money
Kuriózní nápady
Do dosavadní situace občas zasahují různé „tvůrčí“ iniciativy s nevynutitelnými nápady. Třeba ve Francii zvažují zákaz používání platforem od deseti večer do osmi hodin ráno pro mládež až do 18 let.
Starosta sedmdesátitisícového japonského města Tojoake usoudil, že dospělí by měli jít příkladem, a prosadil městskou vyhlášku, která nařizuje nejen dětem, ale všem obyvatelům, aby mobily, počítače i hrací konzoly používali doma nejvýše dvě hodiny denně. Úřad však rovnou sdělil, že nedodržování nebude stíhat. Jde tedy vlastně jen o jakousi platonickou výzvu k obyvatelům.
A zdá se docela pravděpodobné, že i australský zákon, který nemá být pouze proklamací, tak nakonec stejně skončí.
Působivá pomluva, vyvinutá pomocí umělé inteligence a šířená po sociálních sítích, může zasahovat do velké politiky, což už víme. Ale dokáže těžce poškodit i malou firmu. Jak se jí bránit? Špatná zpráva: těžko.
Když rozum zůstává šokovaně zírat. Proti dezinformacím z útrob AI jsou firmy takřka bezmocné
Zprávy z firem
Podváděj, jak můžeš
Hlavní odpovědnost za dodržování australského zákona neleží na dětech a jejich rodičích, nýbrž na technologických společnostech. Ty by měly nějakým způsobem věk ověřit. Třeba tím, že se uživatelé vyfotí a pošlou při přihlášení „selfíčko“. Program podle fotky vyhodnotí jejich stáří. Jenže strojové určení věku podle fotky nefunguje stoprocentně. Jinou možností je vyfocení identifikačního dokladu s uvedeným datem narození. Anebo potvrzení registrace přes internetové bankovnictví.
Chce ale opravdu každý uživatel sociální sítě odevzdávat jejímu provozovateli, tedy kamsi do černé díry, své osobní údaje nebo fotku dobře zachycující jeho biometrické znaky?
Některé možnosti švindlování při registraci jsou už známé. Třeba fotografie (případně video) přihlašujícího se uživatele se dá nahradit fotkou (videem) někoho staršího. Jako nejšikovnější způsob obcházení zákazu se zatím jeví využití virtuální privátní sítě (VPN). To dnes počítačově zdatnější dítě dokáže a těm ostatním to jistě někdo poradí. Pak je možné registrovat se z počítačové IP adresy odpovídající cizí zemi, v níž zákaz neplatí.
Další obcházení australských předpisů se určitě ještě objeví. Vždyť děti a mladiství si na sociální sítě zvykli a nebudou se jich chtít vzdát jen proto, že jim je úřady zakážou.
Technicky je možné odhalit podvody s věkem i lokalizací uživatelů a australské úřady se tváří, že na to budou tlačit. Ale provozovatelé sociálních médií s omezováním nikdy moc nespěchali, protože je to stojí námahu, peníze a připravuje je to o uživatele, jimž se dají zobrazovat placené reklamy.
Mladí lidé přestávají být šťastní a psychicky spokojení, naznačuje nová studie, která se zabývala spokojeností obyvatel s jejich životem ve 44 zemích světa. Právě zástupci této generace totiž nejčastěji ve výzkumech sdělovali, že je trápí pocity zoufalství, neštěstí či špatné duševní pohody. Proč tomu tak je? Odpověď je strašidelná: nevíme.
Měli mít všechno, namísto toho trpí. Proč jsou dnešní dvacátníci zoufalejší než jejich rodiče
Enjoy
Zastavujeme něco, co se už zastavit nedá
Australské úřady argumentují – podobně jako jiní kritici ve světě – tím, že používání sociálních sítí vytváří nezdravou závislost. Jejich obsah a sledování na úkor spánku může narušovat celkovou schopnost soustředění a také rozrušit nebo rovnou poškodit psychiku dětí, což vede k vyššímu počtu duševních poruch. Dále bývají sociální sítě obviňovány z umožnění kyberšikany dětí a jejich vystavení sexuálním predátorům. K tomu se přidává rozdmýchávání umělé polarizace a radikalizace společnosti.
Nic z toho se nedá popřít. Koneckonců tohle všechno platí i pro dospělé uživatele sociálních sítí a zatím s tím nikdo nic nenadělal. Zákaz přístupu k sociálním médiím by tedy údajně měl aspoň děti před těmito hrozbami ochránit.
Naopak obhájci sociálních sítí sice uznávají, že rizika pro děti existují (jako téměř u každé činnosti), ale soudí, že výhody převažují.
Například David Šmahel, vystudovaný informatik a správce počítačových sítí, později vystudovaný psycholog a nyní profesor a prorektor Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, dokazuje, že sociální sítě jsou dnes velmi významné pro komunikaci a rozvíjení vztahů mezi mladými a pro jejich poznávání světa. Podle svých výzkumů v ČR je hodnotí jako méně nebezpečné, než se o nich říká. A jejich rizika podle něj dokážou snížit rady a pomoc rodičů a učitelů.
Možná právě velký experiment v Austrálii ukáže, jestli má regulace sociálních sítí smysl a přinese něco dobrého. Možná však spíše zjistíme, že stejně už není možná. Ať už je to dobře, nebo špatně.
