Karel Pučelík: Sociální bydlení nemůže za problémy pravičáků. Ani ve Vídni, ani jinde
Vídeň je město přívětivé ke svým obyvatelům, za což může i rozsáhlé a dostupné sociální bydlení. Trh s byty kvůli němu není utržený z řetězů, jako je tomu jinde po Evropě. I když systém není bez problémů, stojí za to se jím inspirovat. Pokud ale příkladu ze zadluženého Rakouska nedůvěřujete, koukněte se do Dánska. Tam zvládnou udržovat obojí, velký neziskový bytový fond i fiskální disciplínu.
Hlavní město Rakouska je opakovaně vyhlašováno jako nejlepší město po život na světě. Existují asi malebnější a zajímavější metropole, ale Vídni nelze upřít, že je vůči obyvatelům velmi přátelská. Svůj díl na tom bezesporu nese i dlouhodobý systém sociálního bydlení – lépe tedy řečeno obecního bydlení, protože v něm bydlí kolem 60 procent obyvatel a není rezervováno jen pro ohrožené skupiny.
Vídeňský systém funguje déle než sto let. Město začalo budovat byty už po první světové válce (podrobněji jsem model popsal zde). Zatímco v mnohých evropských státech se zhusta privatizovalo, Vídeň si bytový fond ponechala až do současnosti. Výsledkem je, že trh s bydlením je výrazně stabilnější, než je tomu třeba v Praze. Obecně lze říci, že ve Vídni jsou ceny bytů vyšší o 10 až 20 procent než v Praze, ale průměrná mzda je tam zhruba dvojnásobná. Soukromé nájmy jsou ve Vídni mírně vyšší než v Praze, v obecních bytech jsou však - co se ceny za metr čtvereční týče – ceny nižší než v české metropoli. Regulovaná Vídeň je příznivější než neregulovaná Praha.
Čtyři z pěti nájmů v Česku se podle Jiřího Pácala domlouvají mimo realitní kanceláře: přes známé a doporučení. Trh ale podle něj nevypadá tak, jak ukazují oficiální statistiky. „Reálné nájmy jsou o 20 až 30 procent nižší, než udává oficiální statistika,“ říká investor a pronajímatel Jiří Pácal.
Jiří Pácal: Airbnb, byrokracie a strach z nájemníků dusí trh. Bytů je málo, přitom dost jich je prázdných
Reality
Je pravda, že systém není ziskový, příjmy z nájmů nestačí a musí být financován pomocí jednoprocentní daně z příjmu všech obyvatel Vídně. Problémy nastávají při nutných opravách a rekonstrukcích. Vídeňanům ale všechny obtíže za to stojí. Nechtějí si z města udělat bytové peklo a skanzen pro bohaté (zahraniční) investory a krátkodobé pronájmy. Zatímco v Londýně a Paříži člověk s normálními příjmy v (širším) centru hned tak žít nemůže, ve Vídni to není zdaleka tak nepředstavitelné. Obecní bydlení klidně můžete mít v docházkové vzdálenosti od Schönbrunnu.
Nebudu zastírat, že tento text je polemikou ke komentáři kolegy přispěvatele Lukáše Kovandy, ze kterého vyplývá, že vídeňské sociální bydlení je neudržitelné a může za vysoké zadlužení Rakouska. Systém tak může vyústit v deficit města. Země na sociální bydlení vydává kolem 0,25 procent HDP, což je v OECD vysoké číslo. Ale že by vídeňský systém likvidoval státní rozpočet? To není pravda.
Když se vám nelíbí Rakousko, koukněte se do Dánska
Je třeba dodat kontext. Rakousko je poměrně dost zadlužené (přes 80 procent HDP). Sociální bydlení ale mezi hlavní příčiny rozhodně nepatří. Inflace zvýšila sumu veřejných výdajů (platy, důchody apod.), k tomu například nízký ekonomický růst, slabé investice a horšící se export. Nepomáhá ani nestabilní situace v mezinárodní politice a obchodu.
Kombinace nedostupnosti bytů a vysokých nákladů domácností na bydlení patří mezi hlavní důvody, proč má Česko podle analýzy Indexu prosperity a finančního zdraví páté nejhorší podmínky pro bydlení v rámci EU. Z hlediska finanční dostupnosti bydlení je dokonce třetí nejhorší. Zvláště mladí lidé vnímají bytovou krizi jako jeden z největších problémů současnosti.
Česko má jedny z nejhorších podmínek pro bydlení v EU. A bude hůř
Money
Nabízí se i logická otázka: Vídeň udržuje svůj systém po více než století, tak proč by najednou znamenalo pro státní rozpočet tak katastrofální položku? Zadlužení Rakouska je navíc lehce pod průměrem eurozóny a těsně nad průměrným číslem celé EU. Podobné nebo vyšší obtíže mají i státy, které sociální bydlení neprovozují.
Ne, příčiny zadlužení jsou prostě jinde. Kdo tvrdí opak, záměrně manipuluje.
A pokud i tak nevěříte a stále si myslíte, že sociální bydlení a potažmo štědrý sociální stát musí automaticky vést k enormním deficitům, tak pohlédněte od Vídně na sever. Do Kodaně, která mimochodem je dalším městem se šťastnými obyvateli. Jaká náhodička!
Dánsko má rovněž značný podíl sociálního bydlení. Neziskové bydlení, jak ho nazývají, tvoří kolem dvaceti procent celkového bytového fondu, což je mezi zeměmi EU vysoké číslo. Má také robustní sociální stát. Přesto má Dánsko veřejné rozpočty výrazně méně zadlužené než drtivá většina Evropy – kolem 30 procent HDP.
Jenže Dánsko je hospodářsky jinde. Konkurenceschopný trh práce zajišťuje nízkou nezaměstnanost. Ekonomika je tradičně silná a stabilní. Daňový systém je v Dánsku velmi progresivní a vynáší hodně peněz. Dánové si tedy mohou dovolit fiskální disciplinovanost a velké sociální výdaje.
Sociální systémy dnes čelí různým tlakům a je třeba je na výzvy dneška připravit, ne je osekávat a rušit. Nenechme si neoliberály a klausovci namluvit, že zdravé finance a sociální stát nejdou dohromady.
Další komentáře Karla Pučelíka
Podle posledních údajů České bankovní asociace si lidé jen v září půjčili 30 miliard korun na hypotéky. „Bude to druhý nejlepší rok v historii, po roce 2021,“ říká Miroslav Zetek, místopředseda představenstva ČSOB Hypoteční banky, která je dominantním hráčem trhu.
Mikrobytů bude přibývat, říká bankéř Zetek
Reality
